Anime World CZ/SK - Příběhy

Výstraha - 3. část

Ještě jsem spala, když mě někdo začal probouzet. Vstávat se mi ještě nechtělo.

,,Jane, vstávat.’’ ozval se mužský hlas.

,,Ještě ne, chci spát.’’ pronesla jsem ještě v polospánku.

,,Už je čas vstávat.’’ řekl mužský hlas. Otočila jsem se na druhý bok.

,,Ještě pět minut.’’ žadonila jsem a víc se přikryla.

,,Právě pět minut uplynulo.’’ trval na svém mužský hlas. Posadila jsem se a protřela jsem si oči. Za zívala jsem si.

,,Kolik je hodin Pacei?’’ zeptala jsem se Paceho, který mě probudil.

,,Čtvrt na dvanáct.’’ oznámil mi Pace.

,,C...cože? To už tolik?’’ zděsila jsem se.

,,Ano už je tolik.’’ přisvědčil Pace. ,,Rychle se obleč a razíme na oběd. Dneska trávíme spolu den.’’ oznámil mi a vzápětí odešel, aniž bych jsem něco řekla. Vstala jsem a oblékla jsem se. Na sprchu jsem se vybodla a šla si jen vyčistit zuby.

 

Poté jsem sešla po schodech dolů, kde na mě čekal Pace. V ruce držel můj kabát na ven.

,,Ty nějak pospícháš.’’ pronesla jsem částečně ještě ospale.

,,Umírám hlady.’’ vysvětlil mi Pace. Oblékala jsem se za pomoci Paceho do kabátu, když po schodech šel Debito a Jolly.

,,Kam pak hrdličky?’’ poškleboval se Debito.

,,Na oběd a žádné hrdličky nejsme.’’ protestovala. jsem. Jolly kolem nás jen prošel, aniž by se na nás podíval nebo něco řekl.

,,Tak si to užijte, hrdličky.’’ ušklíbl se Debito a odešel do jídelny.

,,Nejsme žádné...’’ nestačila jsem doříct.

,,Nech to být...nemá to cenu. Nebude tě poslouchat.’’ řekl mi Pace, který mi zacpal ústa. ,,Jdeme?’’ zeptal se a šel se obout. Já ho následovala.

 

Obuli jsme se a vyrazili jsme do města. Bylo čistě po Vánocích. Takže panovala zima, mráz a sníh. Ale sníh byl čistě bílý. Šli jsme do města pěšky. Sice to bylo pět kilometrů daleko, ale i tak to nevadilo. Procházka nám neuškodí. A taky nám víc vyhládne a víc si užijeme to jídlo.

,,A kam to vlastně jdeme?’’ zeptala jsem se Paceho.

,,Uvidíš. je to moje nejoblíbenější putyka ve městě.’’ odpověděl mi Pace. Cestou projelo jen pár aut. Já šla skoro v trávě, aby Pace mě chránil před ušpinění od aut, která kolem nás projela. Byl to gentleman. Cestou jsme si různě povídali.

,,Proč jsi dneska se mnou ty a jindy někdo jiný?’’ zajímalo mě.

,,Řekli jsme si, že s každým budeš trávit den, abychom tě lépe poznali.’’ vysvětlil mi Pace. ,,Ale každému se to hodilo jindy, proto je to chaotické. Proto jsi byla jen se mnou, Debitem a Libertou. Kdo bude další nemám vůbec ponětí.’’ dodal a podíval se na mne a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.

,,Ale Jollyho do toho nepočítáte, nebo jo?’’ zeptala jsem se s nadějí, že Jolly do toho zapojen není.

,,Dá se říci, že je i není.’’ řekl neurčitě Pace.

,,Jak to myslíš?’’ nechápala jsem to.

,,Myslím to tak, že s ním jsi dvacet čtyři hodin denně v týdnu, tak se nějak znát musíte. Proto se to počítá i nepočítá.’’ snažil se mi to nějak vysvětlil Pace.

,,Stále nechápu, ale neřešme to, nebo se do toho ještě víc zamotáme.’’ usmála jsem se na Paceho.

,,Dobře, ale já bych to nevzdal a snažil se ti to vysvětlit i tak.’’ trval na svém Pace.

,,V pohodě. Nechci se do toho ještě víc zamotat.’’ usmála jsem se.

,,Jak myslíš.’’ pokrčil rameny Pace a mně se ulevilo, že pravdě podobně trávit den s ním nebudu. Teda aspoň myslím. ,,A jak si spokojena se spoluprací s Jollym?’’ zeptal se mě. Vyrazil mi tím dech.

,,Mno...jako kriminalista je výborný, ale jinak v jeho chování se nevyznám. Jednu chvíli mě peskuje a dělá si ze mne poskoka a pak je jak beránek. Prostě se v něm nevyznám.’’ řekl jsem pravdu, jak to vidím a cítím.

,,Tak to je zajímavé, ale je fakt, že s ním vyjít jde zatěžko. Nikdy nikdo to s ním nevydržel dost dlouho. Ani měsíc ne.’’ řekl mi Pace.

,,Nedivím se, ale já mám nervy z ocele. Jednou se mu vzepřu a to pak bude čučet.’’ řekla jsem rozhodně. Pace se začal smát. ,,Tady není nic k smíchu.’’ trochu jsem se urazila.

,,Promiň, ale jinak to nejde. Měla ses vidět, jak se u toho tváříš.’’ snažil se mi vysvětlit během záchvatů smíchu Pace. Jenže jeho smích byl tak nakažlivý, že aniž bych jsem chtěla, začala jsem se taky smát.

,Nesměj se, to není k smíchu.’’ snažila jsem se uklidnit Paceho, přesto jsem s tím měla problém sama.

,,Tak se nesměj ty.’’ řekl mi Pace a stále se smál.

,,Nejde to, když se směješ ty.’’ snažila jsem se vysvětlit Pacemu.

,,Jenže ty mě rozesmíváš taky.’’ řekl mi Pace a stále se smál.

,,Musíme vypadat jako nějací blázni.’’ pronesla jsem a stále jsem se smála. Blížili jsme se k městu.

,,Tak ať, mně to nevadí.’’ smál se Pace. ,,Svým způsobem blázen jsem.’’ přiznal se po chvíli, když se jak tak uklidnil. I já byla klidnější.

,,To je fakt, kdo blázen není.’’ souhlasila jsem s Pecyem.

 

Ve městě jsem šla rovnou tam, kam mě vedl Pace. Šli jsme do jedné hospůdky, nebo-li putyky jak ji nazval Pace. Vešli jsme dál a sedli si k volnému stolu u baru.

,,Jako obvykle?’’ zeptal se barman Paceho.

,,Jasně, tentokrát dvakrát.’’ usmál se Pace. Sledovala jsem Paceho i barmana zároveň. ,,Snad nevadí, že jsem ti objednal. Chci, aby si ochutnala místní specialitu.’’ podíval se na mě a zeptal se mě. I já se na Paceho podívala.

,,Nope, nevadí. Asi jsi tu pečený vařený, co?’’ zeptala jsem se Paceho.

,,Jak si to uhodla?’’ byl mírně překvapen Pace.

,,Protože tě tu barman zná a vždy si dáváš to samé jídlo.’’ vysvětlila jsem Pacemu.

,,Pravda, pravda. Mělo mi to trknout.’’ souhlasil se mnou Pace. Vaří tu fakt výbornou specialitu, kterou si vždy rád dám. A jak jen to jde trávím čas tady.’’ přiznal se mi. Já jsem jen přikývla. Za chvilku nám přinesl barman pití, teplý grok.

,,Tady je pití, jídlo bude za chvíli.’’ řekl barman, položil před nás grok a odešel.

,,To si grok dáváš i v létě?’’ divila jsem se.

,,Ne, to ne. To si dávám buď colu nebo pivo, záleží kdy jsem jdu.’’ usmál se Pace a vysvětlil mi to. Já jsem přikývla na souhlas. ,,Na co připijem?’’  zeptal se mě a podíval se na mě.

,,Nevím...co napadá tebe?’’ nic mě nenapadalo.

,,Tak co na naše přátelství?’’ navrhl Pace a podíval se na mě.

,,To zní dobře.’’ souhlasila jsem a přiťukli jsme si. Poté jsem se napila. Grok byl vynikající. Než nám přinesl barman jídlo, tak jsme si různě povídali, ale už jsme se tak nesmáli, jako při cestě. Poté nám barman přinesl místní specialitu, lazaně. Poté co jsme si popřáli dobrou chuť jsem se hned dala do jídla. ,,Páni, to je výborně.’’ řekla jsem a pochválila jejich místní specialitu.

,,Viď, říkal jsem ti to.’’ usmál se Pace. Já mu úsměv oplatila. Po jídle Pace zaplatil za jídlo a pití a zvedli jsme se, že odejdeme, když v tom dovnitř v padli tři osoby v maskách a se zbraněmi v rukou.

,,Tohle je přepadení! Vypnout a odevzdat mobily a lehnout na zem! Pokud se budete chovat poslušně, nikomu se nic nestane!’’ oznámil nám mužský hlas. Všichni jsme udělali to, co chtěl. I já s Paceym. Já nechtěla, aby byl někdo raněn nedej bože mrtvej, tak jsem poslechla. Pace to nejspíš pochopil a následoval mě. Vypli jsme mobily a lehli si na zem. Ostatní taky následovali tomu, co nám řekl lupič. Chtěla jsem dát vědět  Jollymu, ale nevěděla jsem jak. Vždyť je doma. Hlavě jsem se snažila něco vymyslet, jak nás všechny zachránit. ,,Tak je to dobře! A ty jdi zavolat majiteli.’’ poručil svému kumpánovi.

,,Ale já nemám číslo ani prachy.’’ řekl ten druhý mužský hlas.

,,Číslo ti dá tady ten barman!’’ řekl muž a chytil barmana za hlavu. ,,A ty od ní prachy.’’ řekl třetímu a ten čapl za pačesy zase mě.

,,Naval prachy!’’ křikl na mě ženský hlas. Pomalu a opatrně jsem vyndala peněženku z kapsy. Lupička po ní hned čapla a pustila prudce mou hlavou. To jsem nečekala a nosem jsem narazila o zem a hned se mi z něho spustila krev.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se šeptem mě Pace. Přikývla jsem, že jo a rukou se držela za krvácející nos.

,,A teď to číslo!’’ křikl muž na barmana. Ten nadiktoval druhému muži číslo a ten začal volat majiteli podniku. K našemu neštěstí to nikdo nebral.

,,Nikdo to nebere šéfe.’’ řekl druhý muž.

,,Zkusíme to později.’’ rozhodl šéf. ,,Mezitím si dáme něco k pití.’’ rozhodl a žena v masce šla za bar něco jim udělat k pití. Udělala jim něco s alkoholem. Sama si nedala. Jen colu si nalila. Všichni se napili. ,,Páni ta píše.’’ pronesl, když se napil. Druhý muž ho napodobil.

,,Co podnikneme šéfe?’’ zeptal se druhý muž.

,,Co takhle s někým pokecat?’’ ušklíbl se první muž, nebo-li šéf. Poté se rozhlédl po celé místnosti. Moje oči a oči šéfa se střetly. Už jsem to viděla bledě. ,,Ty si mi povědomá.’’ řekl a přešel ke mně. Nadzvedl mi hlavu. ,,Posaď se.’’ nařídil mi. Uposlechla jsem ho. ,,Jak se jmenuješ?’’ zeptal se mě na mé jméno.

,,J...Jane.’’ dostala jsem ze sebe. Byla jsem sama překvapena, že se mi třese hlas.

,,Pěkné jméno.’’ pronesl první muž. ,,Koukám, že tě má matka zranila.’’ řekl mi a podíval se mi na nos. ,,Zlomené to nemáš.’’ dodal, když mi prohledal bolestivý nos. Syčela jsem bolestí, jak malé děcko. Pace se nezmohl na nic. ,,Přines mokrý kapesník.’’ nařídil a otočil se na ženu, tedy na svou matku. Ta uposlechla. Bylo mi divné, že matka poslouchá svého syna. Pak jsem si vzpomněla, na jeden rozdělanej případ kolegů, kdy docházelo k přepadení barů a putyky třemi lupiči. Dvěma muži a jednou ženou. A že se jedná o rodinu. Matka a dva synové. Vždy chtěli vysoké peníze po majiteli. A teď zaútočili na putyku Paceho. Musela jsem něco vymyslet. Nějak jednat. Ale nechtěla jsem se prozradit, že jsem zrovna od policie. Žena se po chvíli vrátila a nejen s kapesnikem.

,,Koukej na koho jsem narazila.’’ ušklíbla se žena. Všichni se na ni podívali. Jako rukojmí sebou vedla Jollyho.

,,Jolly?’’ dostal ze sebe překvapeně šeptem Pacey. I já se na Jollyho podívala.

,,Dej mi ten kapesník a jeho odzbroj a přiveď mi ho!’’ rozhodl první muž. Jeho matka ho poslechla. ,,Tady, chlaď si ten nos.’’ podával mi ten mokrý kapesník. Hned jsem si ho přiložila k nosu. Zasyčela jsem bolestí. Jolly mezitím se posadil vedle prvního muže. ,,Netušil jsem, že tu narazím na známého Jollyho. Policajta.’’ řekl a ušklíbl se. Doufala jsem, že se Pace ani Jolly nějak nepodřeknou. Oba mlčeli. Naštěstí. Chtěla jsem si zase lehnout na zem. ,,Jen seď, kotě.’’ řekl mi. Přejel mi mráz po zádech, z toho jak mě oslovil. Kotě? Říkala jsem si pro sebe. Pace si všiml, jak dal Jolly ruce v pěst.

,,Ale co když je tu posila?’’ zděsil se druhý muž.

,,To neudělal, že ne?’’ ušklíbl se první muž.

,,Ne, neudělal Saburo.’’ řekl chladně Jolly.

,,Koukám, že nás znáš.’’ řekl první muž s jménem Saburo a odkryl svou tvář.

,,Co to děláš, blázne?’’ zděsila se žena.

,,Nemá to cenu matko, zná nás.’’ řekl Saburo. Jeho matka i bratra ho následovali a sundali si masky. Uvědomila jsem si, že její obličej jsem viděla na fotce, když jsem procházela kolem kolegů, kteří se tím zabývali a Jolly u nich zrovna byl. ,,Jak případ postupuje? Máte nějaké stopy? A jak jste na nás přišel?’’ zajímalo ho a vyptával se Jollyho.

,,Já to nevyšetřuju. Jen jsem se jednou nachomítl, když to řešili kolegové.’’ řekl částečně pravdu Jolly. Nebo, abych to upřesnila, spíš jim lhal. Ale oni to vůbec nepoznali. Jediná já to poznala, protože Jollyho si dost často zvali ke konzultaci k jiným případům kolegové.

,,Nepovídej.’’ ušklíbl se Saburo. ,,Lehni si tu na zem a buď zticha. Něco tu musím probrat se koťátkem.’’ dodal a počkal dokud si Jolly nelehl na zem. Poté se otočil na mě. ,,Tak co, jak je nosánku?’’ zeptal se mě. Chtělo se mi něco odseknout, ale zadržela jsem se včas.

,,Bolí to.’’ přiznala jsem pravdu. Krev mi už dávno netekla z nosu.

,,Je to jen naražené.’’ usmál se mile, ale pro mě protivným úsměvem.

,,Jak to víte?’’ zeptala jsem se Sabura překvapeně.

,,Jsem lékař.’’ usmíval se Saburo. Jen jsem přikývla. ,,A jak pracuješ ty?’’ zeptal se mě. Musela jsem rychle něco vymyslet.

,,Jako služebná nejbohatších lidí z tohoto ostrova.’’ zalhala jsem a doufala, že mi na to skočí.

,,Takže to se znáš tady s Jollym.’’ podíval se na Jolly Saburo. V tom mi došlo, že jsem se částečně prozradila.

,,Ano, jsem jeho služebnou v jeho domě, ale vídáme se málo. Skoro vůbec. Ani ho neznám.’’ zalhala jsem, ale částečně řekla pravdu o té služce.

,,A co tu děláš tak sama? A v pracovní době?’’ divil se Saburo. Ve mně hrklo. Nic mě nenapadalo, co si mám vymyslet.

,,Je tu se mnou. Dneska má volno.’’ ozval se hlas Paceho. Podívala jsem se na něho a nejen já. Ale i ti tři a Jolly.

,,Vy spolu chodíte?’’ zeptal se Saburo Paceho.

,,Ano, chodíme. Miluju ji z celého srdce, tak jí prosím neubližujte.’’ přiznal lež Pace. Jenže to říkal tak věrohodně, že jsem na něho čučela skoro s otevřenou pusou.

,,Je to pravda?’’ podíval se na mě Saburo.

,,Ano...je.’’ přikývla jsem stále překvapeně.

,,Škoda, myslel jsem, že by z nás byl skvělý páreček. Teď si taky lehni a kapesník mi dej!’’ náhle otočil Saburo. Šel z něho mráz po zádech. Uposlechla jsem ho. ,,Zkus to znova.’’ řekl svému mladšímu bratrovi. ,,A ty mi udělej další pití.’’ nařídil své matce. Oba ho uposlechli. Když šel mladší bratr k telefonu, tak zazněl výstřel a mladší bratr padl na zem. Matka zaječela a nejen ona, ale i pár žen v místnosti. Saburo zůstal stát v překvapení. Toho využil Jolly a napadl ho. Chvíli panovala mezi nimi rvačka. Dovnitř vpadlo komando. Jollymu se podařilo vytrhnout zbraň Saburovi a skolit ho na zem. Poté ho policie zatkla, když Jolly na něho mířil zbraní. Poté Jolly odevzdal zbraň.

,,Zavolejte záchranku.’’ řekl jim Jolly a hned byl u mě a pomohl mi se posadit. ,,Jsi v pořádku Jane?’’ zeptal se mě. Chtělo se mi brečet, ale udržela jsem se na uzdě.

,,Jo….’’ dostala jsem ze sebe.

,,Ten nos má jen naražený.’’ posadil se vedle mě Pace.

,,I tak bude dobré, když se na ni podívá lékař.’’ nesouhlasil s Pacem Jolly. Posadila jsem se na židli. ,,Neměl by ses postarat o ostatní lidi? To si říkáš policajt?’’ byl trošku naštvaný Pacey.

,,Já ti s tím pomohu.’’ řekla jsem a chtěla jsem se postavit na nohy.

,,Ne, ty budeš sedět.’’ poručil mi Jolly a zase mě usadil na židli. ,,A o ostatní se postará místní komando.’’ odpověděl hrubě Paceymu.  Za chvíli přijela záchranka a prohlédla mi nos.

,,Je to jen naražené. Dáme vám na to led.’’ řekl zdravotník a šel do sanitky, kde z boxu vyndal pytlík s ledem a vrátil se a dal mi ho. Přiložila jsem si ho na nosu a zasyčela jsem bolestí. Asi po třech hodinách, když se vše vyřešilo, jsme s Paceym a Jollym jeli na policejní okrsek. Sepsat protokol s výpovědí, o tom co se stalo a odehrálo na místě činu.

 

Vše jsme s Paceym podepsali a už jsme chtěli jít.

,,Jane, počkej na mě v autě a ty Pacey chci s tebou mluvit.’’ rozkázal Jolly.

,,Projdu se, procházka mi udělá dobře.’’ nesouhlasila jsem s Jollym.

,,To je rozkaz.’’ řekl mi Jolly aniž by se na mě podíval. Chtěla jsem protestovat.

,,Udělej o co tě žádá.’’ řekl mi Pacey. Podívala jsem se na něho a ten se na mě usmál. Jen jsem přikývla a šla ven do auta Jollyho ,,Tak o čem si chceš promluvit, Jolly?’’ zeptal se Jollyho. Poznal, že s ním Jolly chce mluvit osamotě.

,,Nech Jane na pokoji, je jen moje!’’ vyhrožoval Paceymu.

,,Nebo co?’’ zeptal se Pacey s úsměvem na tváři.

,,Nebo uvidíš!’’ řekl jenom Jolly.

,,Už se tě bojím.’’ naznačil Pace, že se bojí. ,,Já se Jane nevzdám. Budu o ni bojovat. Nejsi jediný, kdo se do ní zamiloval.’’ ušklíbl se a nechal tam stál Jollyho, který toto nečekal. Pace odešel.

 

Jolly poté co se vzpamatoval šel k autu, nastartoval a odjel i se mnou domů. Když jsem doma vystoupila  auta a chtěla jít do svého pokoje, chytil mě Jolly za ruku a odtáhl do jeho pokoje. Ani jsem se nezmohla nic říct.

 

Došli jsme do jeho pokoje a Jolly za sebou zavřel dveře. Zahnal mě do kouta. Zavřela jsem oči pevně, jak jen to šlo. Nos mě přitom bolel.

,,Jolly...co to děláš?’’ dostala jsem ze sebe konečně. Beze slova mě Jolly objal a přitulil si mě víc k sobě. Hodně mě tím překvapil.

,,Bál jsem se o tebe.’’ zašeptal mi do ucha. Pak mě pustil a já mohla odejít. Hned jsem pelášila do svého pokoje, aniž bych jsem si z mrazáku vzala led na ledování. Ničemu jsem nerozuměla, co se tu dělo.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.