Alchymie - 6. kapitola
Informace:
Danno utíká z vězení. Přesně řečeno, když je převážen do vězení. Hned se ozývá Jane. Po ukončení hovoru za nějakou dobu mají s Jollym případ, kdy se našlo mrtvé tělo. Je to Danno. Kdo mu to udělal? Padne podezření na Jane, nebo někoho jiného?
Vražda
Útěk z vězení:
Danno, který byl převezen od soudu do vězení se v autě při přepravě usmíval. Strážníci si mysleli, že se nejspíš zbláznil. Jak by se člověk, který je přepravován do vězení usmíval. Nerozuměli tomu. Ale na nic ne neptali. Měli zakázáno mluvit s vězni. Aby se neřeklo něco důležitého, co by kdo neměl vědět.
Jeden ze strážníků si potřeboval nutně odskočit. Od rána mu nebylo dobře.
,,Hele Kyo, zastav, potřebuju si odskočit.’’ zaklepal na dveře směrem k řidiči a řekl svou prosbu.
,,Měl si zůstat doma, když je ti zle.’’ nebyl moc příjemný Kyo. Ale přeci mu zastavil. Nenechá svého kolegu na holičkách.
,,Hele, taky bych jsem si rád odskočil.’’ promluvil s úsměvem Danno.
,,Je to nutné?’’ zeptal se strážník, když vystupoval.
,,Jasně že je. Nechcete to potom po mně uklízet, že ne?’’ odpověděl Danno. Strážníkovi nic nezbývalo a vytáhl Danna z dodávky ven. ,,A co pouta?’’ zeptal se a ukázal na svá pouta.
,,Ty ti necháme.’’ řekl bez diskuzí strážník.
,,Hele jdeš, nebo si ze mě děláš srandu?’’ neodpustil si poznámku Kyo.
,,Jo, už jdeme.’’ řekl strážník a vedl Danna na záchodky.
Na záchodě si oba odskočili. Když si strážník mil ruce, tak udělal svou chybu. Byl otočen bokem k Dannovi tak že Danno mohl v klidu vzít jeho zbraň. A taky to tak udělal.
,,Tak a teď mi sundáš ta pouta, nebo tě oddělám. Strážník se zděsil.
,,Nedělej blbosti Danno. Nestojí ti to za to.’’ snažil se uklidnit Danna strážník.
,,Já jsem klidnej. Jen mi to otevři a bude to v cajku.’’ usmíval se Danno. Strážník učinil, tak jak mu bylo přikázáno.
,,Děláš chybu Danno. Dostaneš nějaký ten rok navíc.’’ snažil se přesvědčit Danna o jeho chybě.
,,Jestli dělám chybu, nebo ne, je čistě jen má věc.’’ zašklebil se Danno. Poté praštil zbraní strážníka po hlavě. Ten se skácel k zemi a ležel v bezvědomí.
Danno šel k dodávce, kde venku pokuřoval Kyo. Byl k Dannovi otočen zády.
,,Kde, kruci jsou takovou dobu?’ řekl nahlas naštvaně Kyo a začal se otáčet. K jeho překvapení viděl Danna, jak v ruce drží zbraň.
,,Sladké sny.’’ řekl s úšklebkem Danno, omráčil Kyoa a nasedl do dodávky. Nastartoval a rozjel se.
Na stanici:
Seděla jsem u svého stolu a pracovala jsem na papírech, které se mi na shromáždily. V tom jsem měla telefonát. S Jollym jsem se na sebe podívali. Mně nikdy nezvonil telefon. Většinou jsem volala já a jinak volali Jollymu. Zvedla jsem sluchátko.
,,Jane.’’ řekla jsem a poslouchala jsem, kdo je na druhém konci. ,,Kdo jste?’’ zeptala jsem se do telefonu. Zapnula jsem hlasitý hovor a položila sluchátko, aby to mohl slyšet i Jolly.
,,Netušil jsem, že mě nepoznáš, Jane.’’ řekl muž do sluchátka. Jolly se na mě podíval. Přikývla jsem.
,,Danno, odkud mi voláš?’’ zeptala jsem se Danna, kterého jsem po chvíli poznala.
,,Konečně si mě poznala. Blahopřeju. To tě nemusí zajímat. Jen na pumpě najdete dva omráčené policajtíky, tak by bylo dobré si je vyzvednout. Jsou jen v říši snů, nic jsem jim neudělal.’’ řekl šibalsky Danno. ,,Ještě se ti ozvu.’’ dodal a zavěsil.
,,Málo času.’’ ozvalo se zezadu. S Jollym jsem se na sebe podívali. Vstali jsme a vzali na sebe kabáty.
,,Kam jedete?’’ zeptal se nás komisař. ,,Na momentík se zastavte u mě.’’ dodal a zalezl k sobě do kanceláře. S Jollym jsme ho následovali.
Sedli jsme si na židličky naproti komisaři. Ten zasedl za svůj sůl a podíval se na nás.
,,Jaký případ teď řešíte?’’ zeptal se nás komisař.
,,Útěk Dannyho z vězení.’’ řekla jsem, poté co jsem se podívala na Jollyho.
,,Jak to víš, že utekl?’’ divil se komisař.
,,Před chvíli ji volal. Jedeme vyzvednout omráčené bachaře na pumpu.’’ tentokrát řekl Jolly.
,,Dobrá jeďte, pak podáte hlášení.’’ souhlasil komisař a propustil nás. S Jollym jsme vstali a šli k autu.
Cestou jsme mlčeli, ale jen chvíli. Do ticha promluvil Jolly.
,,Co myslíš, že se stalo?’’ zeptal se mě Jolly.
,,Nejspíš jeden z nich potřeboval na záchod a zastavili. Což udělali chybu, které se chopil Danno.’’ řekla jsem svůj názor na tuto situaci.
,,Taky si myslím. A od teď tě budu hlídat jako oko v hlavě.’’ řekl důrazně Jolly.
,,A to jako proč?’’ divila jsem se.
,,Určitě bude chtít pomstu a půjde po tobě, protože to si byla ty, kdo ho dostal do vězení.’’ vysvětlil mi Jolly.
,,Tak to mě hlídáš už tak.’’ odsekla jsem mu.
,,Teď to bude intenzivnější a bylo by dobré, kdyby ses nastěhovala po tu dobu ke mně do pokoje, nebo mám jít já k tobě?’’ zeptal se mě Jolly, při tom stále sledoval cestu.
,,To nebude nutné, stačí, že máš pokoj hned vedle toho mého.’’ odsekla jsem Jollymu.
,,To teda nutné bude.’’ stál si na svém Jolly.
,,Do svého pokoje tě nepustím a k tobě už nevkročím.’’ trval jsem si na svém.
,,To se ještě uvidí.’’ ušklíbl se Jolly a dorazili jsme na místo.
Oba strážníci byli při vědomí a na místě byla sanitka. Kromě boulí na hlavě jim nebylo nic. Dostali led na ledování hlavy a Kyo měl jen tržnou ránu na čele, kterou mu spravili asi dvěma stehy.
,,Co se tu stalo?’’ zeptal se jich hned Jolly.
,,Je to má chyba.’’ řekl strážník.
,,Já se neptal, čí je to vina, ale co se tu stalo.’’ zeptal se znovu Jolly chladně.
,,Potřeboval jsem na záchod. Od rána mi není dobře. Kyo mi tu zastavil a Danno šel se mnou. Při mytí rukou jsem si nedal pozor a vzal si moji zbraň. Musel jsem mu odemknout pouta a pak mě omráčil.’’ řekl strážník.
,,Já jsem venku kouřil a když jsem se otočil, tak mě omráčil se slovy hezké sny. Pak jsem se probral na zemi a dodávka pryč.’’ řekl nám Kyo. Napsali jsme si jejich jména a nasedli do auta jeli jsme na stanici. O ty dva se měla postarat policejní hlídka, která je měla dovést na policejní stanici.
Dorazili jsme na stanici a bylo nám oznámeno, že máme jít za komisařem. Hned jsme si to tam namířili. Jolly zaklepal na dveře a čekal, až se ozve dále. Pak otevřel dveře a nechal mě vejít. Komisař nám naznačil, ať si sedneme. Sedli jsme si.
,,Tak co jste zjistili?’’ zeptal se nás komisař.
,,Jeden z nich potřeboval na záchod,tak zastavili na pumpě a Danno toho využil.’’ řekla jsem krátkou verzi příběhu.
,,To jsou volové.’’ zanadával komisař. ,,Doufám, že ho chytíme brzy.’’ dodal a v tom měl telefonát. Zvedl sluchátko a chvíli poslouchal. Pak se otočil na nás. ,,Danno je mrtvej, nejspíš ho někdo oddělal.’’ oznámil nám. Dal nám adresu a s Jollym jsme se rozjeli na místo činu.
Dorazili jsme na místo činu. Všude už byly pásky a nějací ti čumilové. Všimla jsem i i pár novinářů. S Jollym jsme šli k místu, kde ležel mrtvý Danno. Byl pokryt plachtou.
,,Co se stalo?’’ zeptal se Jolly patologa.
,,Ustřelil si hlavu, nebo někdo mu ji ustřelil.’’ řekl patolog. ,,Víc po pitvě.’’ dodal a balil si své nářadíčko. Poté odešel. S Jollym jsme se podívali na mrtvé tělo Danna, než si ho odvezli na patologii.
,,Tak a teď můžu v klidu spát.’’ řekla jsem s menší úlevou.
,,Ale mně by nevadilo, kdyby si spala u mě.’’ zašeptal mi Jolly do ucha. Měla jsem co dělat, abych jsem na něho nezařvala úchyle. Radši jsem zatla všechny zuby a pěsti a ignorovala jsem ho a odešla jsem ke strážníkovi.
,,Našla se zbraň?’’ zeptala jsem se.
,,Ano, ale už jsem ji poslali na balistiku.’’ odpověděl mi strážník.
,,Jedeš, nebo se budeš vykecávat:’’ křikl na mě Jolly.
,,Děkuji.’’ poděkovala jsem za pomoc a šla si sednout do auta k Jollymu.
Jolly nastartoval a jeli jsme na stanici. Bylo mi mizerně. Nechtěla jsem, aby jsme Danna našli mrtvého. Přemýšlela jsem, proč to udělal. Nevěřila jsem tomu, že by to mohla být vražda.
,,Nad čím dumáš?’’ zeptal se mě Jolly a věnoval se řízení.
,,Nad ničím.’’ odpověděla jsem stále zamyšleně.
,,Nad něčím přemýšlím, chytrá hlavičko.’’ po dlouhé době, kdy mě takhle nazval.
,,Fakt nad ničím...A vůbec tebe to zajímat nemusí.’’ odsekla jsem Jollymu.
,,Pokud se to týká případu, tak se to mě týká.’’ nedal se odbýt Jolly.
,,Neboj, s případem to nijak moc nesouvisí.’’ zase jsem Jollymu odsekla.
,,Takže souvisí.’’ nedal se dál odbýt Jolly. Dost mě naštval, tak jsem radši mlčela a už nic neříkala. Poté jsme jeli mlčky na stanici.
Večer:
Po práci jsem hned zašla za Debitem do baru. Byl tam i Pace. Ale Pace měl partii karet, tak jsem ho ignorovala, ale pozdravili jsme se to zase jo.
,,Co to bude, druhá bambíno.’’ zeptal se mě Debito.
,,Sake.’’ požádala jsem o sake.
,,Co tak najednou?’’ zeptal se překvapený Debito.
,,Dneska to potřebuju, jako sůl. Případ.’’ jenom jsem řekla a mlčela jsem, protože o tom nesmím mluvit. Debito mi nalil sake. Hned jsem to do sebe kopla a požádala jsem o další. Debito mi nalil asi deset panáků, když se v baru objevil Jolly. Našel mě hodně opilou. ,,J...ještě...jednu...’’ soukala jsem ze sebe.
,,Pro dnešek stačí, kolik?’’ řekl Jolly a podíval se na Debita. Debito mu řekl sumu a Jolly to zaplatil. Poté mě vzal do náruče a odnášel pryč.
Venku jsem se k němu víc přitulila. Začala jsem zpívat jednu písničku, kterou jsem se učila jako malá. Po chvíli jsem přestala.
,,Víš...Jolly...miluju tě.’’ vysoukala jsem ze sebe. Jolly se zastavil. Toto nečekal, že řeknu.
,,Já tebe taky, chytrá hlavičko.’’ zašeptal mi do ucha Jolly. Poté mě odnesl k němu na pokoj.
Ráno:
Ráno jsem otevřela oči, když začal zvonit budík. Posadila jsem se. Poté jsem si uvědomila, že jsem zcela nahá. Podívala jsem se po pokoji. Samé zkumavky a baňky. A na zemi poházené oblečení. Hlava mě třeštila a nemohla jsem si na nic vzpomenout. V tom někdo vypnul budíka. Podívala jsem se na levou stranu. Vedle seděl rozespalý Jolly. Rychle jsem se schovala pod deku a měla co dělat, abych jsem nezakřičela.
,,C...co...co se stalo?’’ vysoukala jsem ze sebe.
,,Si nic nepamatuješ?’’ zeptal se Jolly a za zíval.
,,N...ne.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Byla jsi úžasná.’’ pošeptal mi do ucha Jolly a políbil mi ho. Zrudla jsem.
,,C...co...cože?’’ jediné co jsem dokázala ze sebe dostat.
,,Škoda, že si to nepamatuješ. Opila ses náramně.’’ ušklíbl se Jolly.
,,Chci se převléknout.’’ řekla jsem rázně.
,,Už jsem tě viděl nahou a ty mě taky, tak nač se po dnešku stydět?’’ zeptal se mě Jolly.
,,Nic se dneska v noci nestalo, kapišto? Byl to omyl prostě zkrat.’’ soukala jsem jedno za druhým a rychle jsem vylezla z postele a začala se oblékat.
,,Jak chceš, ale já nezapomenu.’’ dodal Jolly, než jsem vypadla z jeho pokoje. Šla jsem rychle do svého pokoje. Hupsla jsem pod sprchu a poté se převlékla do čistého. Snažila jsem se vzpomenout si, co se v noci odehrálo, ale asi po třetím sake mám okno. Proč jsem se jenom opíjela, proč? Ptala jsem se sama sebe, i když jsem odpověď znala. Protože mi nedalo, proč Danno spáchal sebevraždu. A proč jsem se vyspala zrovna s Jollym. S tím úchylem. Proč zrovna on musí být můj první? Ptala jsem se sama sebe a nechtěla si nic připustit. Ani na snídani jsem nešla a šla jsem k autu čekat na Jollyho, který za deset minut dorazil.
,,Ty nebudeš snídat?’’ zeptal se mě Jolly a otevřel auto. Já si nasedla.
,,Nemám hlad a je mi zle.’’ přiznala jsem stroze.
,,Přesto jsem ti vzal koblihu.’’ ušklíbl se Jolly a nasedl taky do auta. V autě mi podával tu koblihu. Vzala jsem si ji,ale nezakousla jsem se. Jen jsem ji držela v ruce. Jolly nastartoval a jeli jsme do kanceláře.
Přijeli jsme mlčky na komisařství. Šli jsme rovnou ke svým stolům. Sedla jsem si za svůj stůl a zapla počítač. Jolly si odložil a šel si pro kávu. Já mezitím přemýšlela, ale nemohla jsem nic najít. Přemýšlela jsem, proč Danno spáchal sebevraždu. Proč to jenom udělal. Že žádný vzkaz nenechal. Prostě nic. Ani jsem si nevšimla, že Jolly přede mne položil hrnek s kávou. Všimla jsem si toho až když mě ta vůně praštila do nosu. Podívala jsem se.
,,Díky...’’ poděkovala jsem, aniž bych jsem se podívala na Jollyho. Napila jsem se. Bylo to příjemné. Jak jsem tak pila, v tom mi to do cvaklo.
,,Mno jistěže.’’ plácla jsem se do čela. Jolly se na mě podíval.
,,Děje se něco?’’ zeptal se mě Jolly starostlivě.
,,Už vím, proč se Danno zastřelil a chce to hodin, jako vraždu.’’ řekla jsem. ,,Jdeme za komisařem.’’ řekla jsem a vstala jsem. Jolly taky vstal, ale zíral na mě jako na páva a ničemu nerozuměl.
Zaklepala jsem na dveře komisaře a čekala jsem,až se ozve dále. To se po chvíli ozvalo a já s Jollym jsem vstoupili.
,,Co pak se děje?’’ zeptal se nás komisař.
,,Už vím, jak to všechno bylo.’’ řekla jsem komisaři a sedla jsem si. I Jolly si sedl.
,,Tak povídej Jane...’’ vybídl mě komisař.
,,Danno musel vědět, že čtu myšlenky. Nevím, jak to věděl, ale prostě to věděl.’’ v tom mě komisař přerušil.
,,Já mu to řekl. Když jsme ho zatkli, tak se na to vyptával, tak jsem mu řekl pravdu. Omlouvám se.’’ omluvil se komisař.
,,V pohodě. Tak to bychom měli. Věděl, že si odsedí nějaké ten rok ve vězení. Jenže věděl, že to tam nepřežije, že potřebuje svobodu. Proto, když se mu vyskytla příležitost, chopil se jí. A spáchal sebevraždu, aby to vypadalo, jako vražda. Dopis napsal, kde vše vysvětluje, ale schoval ho. Nechce, abychom ho našli. Věděl, že z jeho vraždy mě neobviní, že jsem pod stálým dohledem a měla bych alibi.’’ dokončila jsem svůj proslov. Chvíli panovalo ticho.
,,To z ní zajímavě, ale pokud se nenajde ten dopis, tak vše jsou domněnky a jsou k nepoužití.’’ řekl Jolly. Komisař jen přikývl.
,,Vím, proto by bylo dobré najít ten dopis, ale hlavně zjistit, kde se po nějakou tu chvíli schovával.’’ řekla jsem.
,,A taky jsme nenašli tu policejní dodávku.’’ řekl Jolly. Zamyslela jsem se.
,,Mno, jasně...najdeme dodávku, najdeme i dopis.’’ znovu jsem si plácla do čela. V tom zazvonil komisařovi telefon. Komisař zvedl sluchátko a chvíli poslouchal. Pak ho doložil.
,,Máme tu dodávku.’’ řekl s úsměvem na rtech komisař. Usmívala jsem se jako sluníčko. ,,Hned tam jeďte.’’ nařídil nám komisař. Já i Jolly jsme vstali a komisař nám dal adresu a šli jsme k autu. Jeli jsme k místu určení, kde byl dopis, kde Danno píše o sebevraždě, že by jinak ve vězení nepřežil, a že ničeho nelituje.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
