Alchymie - 5. kapitola
Informace:
Jane s Jollym mají volno, ale moc si volna neužijí. Debito pozve Jane do kasína, kde pracuje. Jane přijímá. Celou tu dobu Debito s Jane koketuje a Jane si to nechává líbit. Ani jeden z nich nepostřehnou, že je někdo sleduje.
Výstraha - 2. část
Nastal den, kdy jsme s Jollym měli zase volno. Panovala zima a blížili se Vánoce. Do Jollyho příbytku jsem nikdy už nevlezla. Ne že bych jsem se bála, ale stačilo mi, že ho vidím v práci a po domě. Párkrát mi do ucha zašeptal, ať ho navštívím, ale já to ignorovala. Opravdu vidět jsem ho nepotřebovala a taky k němu do pokoje jsem už nechtěla vkročit.
Dělala jsem oběd, když se v tom objevil v kuchyni Debito. Naštěstí jsem si ho všimla, tak jsem se nelekla.
,,Ahoj, co by si rád?’’ zeptala jsem se Debita.
,,Ahoj druhá bambíno, pozvat tě do baru dneska odpoledne.’’ pozval mě Debito. Chvíli jsem na něho zírala, jak z jara.
,,To myslíš vážně?’’ zeptala jsem se Debita.
,,Jup myslím.’’ ušklíbl se Debito.
,,Tak dneska mám volno, půjdu ráda.’’ usmála jsem se na Debita.
,,OK, druhá bambino, ve tři se pro tebe stavím.’’ usmál se Debito a odešel. Já pokračovala ve vaření oběda.
Všichni jsme se sešli u oběda. I Jolly přisedl a dal si s námi. Většinou obědval u sebe v pokoji, ale dneska se rozhodl s námi. Byla to pro mě záhada, proč se tak náhle rozhodl. Dokonce po jídle sklidil ze stolu a dal se do mytí nádobí. Chtěla jsem mu jít pomoci, aby se neřeklo, když mě předběhla Felicita a šla mu pomoci. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem to nemusela být zrovna já. Po jídle jsem šla do svého pokoje.
Cestou jsem narazila na Debita a Paceho. O něčem se spolu bavili. Když jsem kolem nic prošla, zastavila jsem se.
,,Debito, a co si mám vzít na sebe?’’ zeptala jsem se ho.
,,Něco sexy, druhá bambíno.’’ oznámil mi šibalsky Debito. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
,,Kdybych nešla, tak mě vzbuď, prosím.’’ požádala jsem Debita a odešla jsem do svého pokoje. Ani jsem nečekala na jeho odpověď. Vyšla jsem do svého pokoje a připravila si své jediné šaty. Šaty nesnáším, ale jedny na různé příležitosti jsem je musela mít. Po přípravě jsem zalehla do postele a zavřela oči. Během minutky jsem vytuhla a spala, jak dřevo.
Když jsem znovu otevřela oči, tak jsem se posadila na posteli a ze mně spadl list papíru. I deka. Začetla jsem se do vzkazu.
,,Krásně si spala, tak jsem tě nechtěl budit, ale příště si pro tebe přijdu.
A’’
Vůbec jsem tomu vzkazu nerozuměla. Co to má znamenat? A kdo tu byl? Do je tu od A? Uvažovala jsem pro sebe. Rozespale jsem se podívala na hodinky. Bylo za deset minut tři.
,,Pane bože.’’ řekla jsem nahlas a začala jsem se svlékat. Chtěla jsem se obléknout do těch šatů. Když jsem byla jen ve spodním prádle a v kalhotkách, otevřely se dveře. Otočila jsem se.
,,Vstá...’’ nedořekl Debito.
,,Ááá...’’ zaječela jsem a rychle natáhla tepláky. Debito rychle zavřel dveře.
,,Promiň...já nechtěl….’’ omlouval se za dveřmi Debito. Mně bušilo srdce o život a sedla jsem si na postel. Po vzpamatování, které mi trvalo tři minuty jsem se rychle svlékla a vzala ne sebe ty šaty. Poté jsem si upravila vlasy a trochu nalíčila a vyšla jsem ven.
Na chodbě stáli všichni. Až na Jollyho. Ten tam nebyl.
,,Můžeme?’’ zeptala jsem se Debita. Ten se na mě podíval.
,,Wow.’’ zaznělo z úst Debita. ,,Sluší ti to.’’ řekl mi a poté se mi znovu omluvil. ,,Promiň...nevěděl jsem...’’ koktal ze sebe.
,,V pohodě, moje chyba.’’ usmála jsem se. Debito celý zrudl.
,,Kam jdete hrdličky?’’ zeptal se provokativně Liberto. Tentokrát jsem zrudla i já.
,,Do práce.’’ odpověděl rudý Debito.
,,Ne, že jí něco provedeš, jinak si mě nepřej!’’ pohrozil Luca Debitovi.
,,Neboj, dám na ni pozor.’’ ušklíbl se Debito a nabídl mi rámě. Já ho přijala a šli jsme do jeho práce.
Debito pracuje v kasínu jako barman. Věděla jsem to, ale za tu dobu, co jsem žila ve vile, jsem tam nikdy nebyla. Nikdo mě nepozval a kasína mě nějak nelákala.
,,Tak tady pracuju, druhá bamíno.’’ oznámil mi Debito. ,,Jdu se připravit, tak si tu hezky sedni a čekej.’’ řekl mi a šel dozadu se převléci a připravit se. Já si sedla k baru a čekala jsem.
Měla jsem si vzít svetřík, aby mi nebyla zima. Postěžovala jsem si, ale mlčela jsem. Debito za pět minut dorazil.
,,Co si dáš k pití?’’ zeptal se mě Debito.
,,Colu a čaj teplý.’’ řekla jsem si o pití.
,,Alkohol ne?’’ zeptal se mě Debito překvapeně.
,,Na ten je ještě brzy.’’ řekla oznámila jsem s úsměvem.
,,Dobrá, hned to bude.’’ usmál se Debito a šel mi dělat čaj. Než se uvařila voda, tak mi nalil colu.
,,Nevadí, že tu jsem?’’ zeptala jsem se Debita.
,,Nevadí, rád tě pozná můj šéf.’’ ušklíbl se Debito.
,,Mě?’’ divila jsem se.
,,Ano tebe, nikdo jiný tu není.’’ dál se ušklíbal Debito.
,,Proč zrovna mě?’’ nechápala jsem.
,,Chce vědět, komu říkám druhá bambíno.’’ vysvětlil mi Debito. ,,Ale nevím jestli to dneska vyjde, protože má obchodní jednání a nevím, kdy dorazí.’’ přiznal Debito.
,,Tak že jsem tu dneska zbytečně?’’ zeptala jsem se Debita.
,,To zase ne. Jen jestli to nevyjde dneska, tak tak pak by si musela přijít znova.’’ ušklíbl se a vysvětlil mi Debito.
,,To sotva. Podruhé do těchto šatů už nejdu.’’ ušklíbla jsem se.
,,Ale moc ti to v nich sluší.’’ pochválil mi je Debito. Trochu mi zrudly líce.
,,Mno, to děkuju, ale fakt je mám poprvé a naposledy.’’ ušklíbla jsem se.
,,Dobrá, doufejme, že dneska dorazí.’’ usmál se Debito. Pomalu se kasíno začalo plnit lidmi. Ani jeden z nás jsme si nevšimli, že přišel i Jolly.
,,A jak dlouho tu pracuješ?’’ zeptala jsem se Debita.
,,Od svých dvaceti let, takže tři roky.’’ usmál se Debito. ,,Jaké roční období máš ráda?’’ zeptal se mě a čistil sklenice.
,,Jaro. A ty?’’ odpověděla jsem a taky jsem se zeptala.
,,Zimu, jsou Vánoce sníh atd atd...’’ odpověděl mi Debito. ,,A taky jsou všichni na sebe milí, hodní a taky jetu jmelí.’’ ušklíbl se, když zmiňoval jmelí.
,,Na co jmelí?’’ nerozuměla jsem tomu.
,,Ty to nevíš, že když dva lidé stojí pod jmelím, že se musí políbit?’’ divil se Debito.
,,C..cože?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Ty to vážně neznáš?’’ divil se stále Debito.
,,Ne, Vánoce jsem slavila, ale jen s dárky a společnou večeří, to je vše.’’ přiznala jsem.
,,Tak to se musí napravit.’’ ušklíbl se Debito. ,,Tak o jmelí jsem ti teď řekl.’’ pokračoval. ,,Doufám, že víš, kdo nosí dárečky?’’ zeptal se opatrně.
,,Jup to vím, že Santa Claus neexistuje.’’ zasmála jsem se. Debito se taky zasmál. Jolly nás celou tu dobu potají sledoval u druhého konce baru.
,,Já pro jistotu, kdyby ti do teď tvrdili, že je to Santa Claus.’’ smál se Debito. I já se smála. Pak jsme si různě povídali a smáli jsme se. Došlo mi, že Debito se mnou flirtuje, ale já si to nechala líbit. Nevadilo mi to. Přišlo mi to milé.
Když bylo okolo jedenácté hodiny, tak jsem se chtěla s Debitem rozloučit a jít spát. Byla jsem unavena, a taky další den jsem musela vstávat do práce. Už jsem se chystala promluvit, když v tom maskovaný muž vpadl do kasína.
,,Všichni ruce vzhůru, nebo začnu zabíjet!’’ křikl a k mé smůle mě chytil pod krkem a na hlavu mi namířil zbraní. Jenže to neměl dělat. Zapomněla jsem, že mám šaty a vši silou jsem mu dupla na nohu. Schoulil se a já ho nakopla do koulí. Muž se skácel na zem. Vykopla jsem mu zbraň z ruky. Vzala jsem si ji a namířila na něho jeho zbraní.
,,Tak hošánku, kdo pak jsi?’’ zeptala jsem se ho. Stále se svíjel na zemi. Přišel Jolly se zbraní v ruce taky a sundal chlapíkovi masku. Byl mi povědomý, ale neznala jsem ho.
,,Pachiko?’’ divil se Debito.
,,Ty ho znáš?’’ zeptala jsem se Debita, aniž bych jsem se na něho podívala. Jolly ho zvedl a postavil na nohy.
,,Jo je to můj bývalý kamarád. Chodili jsme spolu na základku, ale pak jsme se rozešli.’’ přiznal Debito. Za chvilku dorazila policie, kterou Debito zavolal než přišel k nám. Když Pachika odváděla policie, tak mě Debito objal. ,,Bál jsem se o tebe, druhá bambíno.’’ pošeptal mi do ucha. Překvapil mě tím. Po chvíli jsem ho taky objala. Po chvíli jsem se odtrhla.
,,Mno nic, jdu spát. Jsem unavena a zítra musím vstávat do práce. Dobrou noc a krásné sny.’’ popřála jsem Debitovi s úsměvem a odešla jsem.
Venku na mě čekal Jolly. V puse měl doutník. Jednou rukou mě chytil za ruce a přirazil ke zdi. Jako obvykle na sobě měl brejle.
,,J..Jolly, co to děláš?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Zase si zlobila a ke mně ani nezajdeš.’’ oznámil mi Jolly. Civěla jsem na něho jak na páva.
,,Pusť mě, Jolly.’’řekla jsem a bránila jsem se, ale bylo mi to k prdu. Jolly byl silnější. Začal se přibližovat víc a víc. Pevně jsem zavřela oči.
,,Příště mě poslouchej a nebude se to opakovat.’’ zašeptal mi do ucha a poté mě políbil na krk. Po celém těle jsem měla husí kůži, jak jsem cítila jeho dech. Jak z toho šlo krásné teplo. Pak mě pustil a sám odcházel zpátky do kasína. Já se sebrala a v šoku jsem šla zpátky do vili, pod sprchu a pak do hajan.
Rozhovor Jollyho a Debita:
Jolly se vrátil do kasína. Debita našel za pultem, jak maká. Ostatní hosté se už vzpamatovali a na uklidnění si objednali panáky.
,,Debito, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se Jolly Debita.
,,Vidíš, mám práci.’’ odbyl Debito Jollyho.
,,Je to důležité.’’ naléhal Jolly.
,,Dobrá, ale jen na chvíli.’’ souhlasil na konec Debito. Odložil práci a šel stranou s Jollym.
Šli přesněji řečeno ven. Debito se zastavil a podíval se na Jollyho. Ten ho přiskříp ke zdi a držel ho za límeček.
,,Dej ruce pryč od Janey, nebo ti ty pazoury ustřelím!’’ začal Jolly vyhrožovat Debitovi.
,,Proč bych měl? Je to fajn druhá bambína.’’ nedal se Debito a snažil se vyprostit Jollymu, ale Jolly byl silnější.
,,A neříkej jí druhá bambino! Žádná bambína není!’’ stále vyhrožoval Jolly.
,,Ty ji miluješ...’’ dostal ze sebe Debito.
,,Já tě varoval! Dej od ní ruce pryč!’’ řekl Jolly a pustil Debita. Ten se jen uchechtl a vrátil se za bar. Jolly se vracel do vily.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
