Anime World CZ/SK - Příběhy

 

Makoto

Něco jsem zaslechl a probudil se. Milki tu nebyl, zřejmě šel ven a dovádí s dětmi. Pousmál jsem se a protáhl. Oblékl jsem se a šel do kuchyně udělat jídlo. Když jsem vařil, začal se z venku ozývat větší a větší hluk. Nebylo to, jakoby děti dováděly. Zamračil jsem se a vyšel ven. Jako by se zastavil čas a všichni vlkodlaci na mě vyděšeně koukali a vyměňovali si ustrašené pohledy. Jiní si zas naštvaně něco mumlali. Nevydržel jsem to a zeptal se: „Co se tu sakra děje?! Stalo se něco?! Navíc…“ rozhlédl jsem se a nikde nebyl Milki, že by byl v tůňce?

Kde je Milki?“ zeptal jsem se. Všichni sklonili hlavy a nikdo se neopovážil na mě podívat. Tahle reakce se mi vůbec nelíbila.

Šel jsem směrem k nim. Zafoukal vítr a já ucítil zápach krve, bohužel to nebyla ledajaká krev. Když jsem se podíval pod nohy, tak přede mnou byla krvavá skvrna. Z mého hrdla se dralo temné vrčení, dokázal jsem ze sebe dostat jen: „Kdo?“ Všichni před mým hněvem zakňourali.

Přiběhla Meiko a s pláčem ze sebe dostávala slova: „Oni… Ostatní… Hlavní rod, unesli ho… Já se pokoušela ale oni…“ Pohlazením jsem jí zastavil. To bylo vše, co jsem potřeboval slyšet. Temně jsem zašeptal: „Neboj… Přivedu ho.“

Podíval jsem se na jednu z žen a kývl na ní. Hned věděla, co chci. Vzala Meiko a odnesla jí do chatrče, ostatní děti a ženy odešly spolu s nimi. Zůstali zde jen boje schopní vlci. Nevypadali zrovna nadšeně. Slyšel jsem jejich hluboké vrčení a tlumené hlasy: „Jak se opovážili… Naše Alfa samice… Tohle rozpoutá peklo…. Určitě to nenechá jen tak… Tohle bude krvavé…“ A měli pravdu. Určitě to nenechám jen tak.

Na všechny jsem se podíval a oni umlkli. Řekl jsem jen: „Jdeme si pro něj…“ a už jsem se neudržel. Se zavrčením jsem se proměnil a cenil tesáky, ostatní mě následovali. Oni věděli, co a jak. Nebylo potřeba nic říkat.

Nasál jsem pach krve a zavyl. Hluboce, nebezpečně a hlasitě. Byla to předzvěst smrti toho, kdo tohle udělal. Pak jsem zavyl ještě jednou spolu s ostatními. Znamení, že si jdeme pro něj. Všichni jsme se rozběhli a já je vedl. Cítil jsem, jak vlk ve mně běsní. Cítil jsem, jak moje oči září zlatou barvou a z hrdla se dralo nebezpečně vrčení. I ostatní vlkodlaci, co běželi se mnou, se drželi kousek ode mě. Sálala ze mě touha po krvi. Bylo to opět jako kdysi. Vražedný vlk ve mně, se opět probouzel a já ho ani nechtěl zastavovat. Nikdo se neměl opovážit dotknout Milkiho.

Milki

Moje hlava stále bolela, snažil jsem se to vyléčit. Po chvíli se zranění zacelovalo. Moje touha po svobodě však rostla. Rval jsem řetězy z nohou, jenže oni se víc a víc zařezávaly do mé kůže. Byla to věznící pouta, nikoho nepustí, pokud se neurvou najednou. Jenže já takovou sílu neměl. Ne v téhle podobě a oni mi zabraňovali se proměnit. Sakra, bezmocně jsem seděl a plakal. Z hrdla se mi vinul bolestivý řev tygra, který volal svého muže. Uslyšel jsem hluk a viděl, jak všichni vlci běhají po chodbách. Něco se blížilo a já uslyšel ten nejhezčí zvuk a to vytí svého milovaného. Srdce mi zběsile tlouklo a já toužil ho obejmout.

Makoto

Blížili jsme se. Cítil jsem je. Věděli o nás a už se připravovali. A to jsem chtěl, jinak by to nebyl správný trest. Běželi jsme přímo a cíleně. Šel jsem po pachu a všichni mě následovali.

Jakmile jsme tam vtrhli, rozpoutal se chaos. Vlkodlaci se pustili do vlkodlaků, jiní utíkali. Další se zase měnili a připojovali do boje. Já jsem měl jediný cíl. Sídlo, které se tyčilo nad všemi ostatními. Tam jsem cítil jeho pach.

Razil jsem si cestu k tomu sídlu. Ti, co se mi připletli do cesty, skončili s prokousnutým hrdlem. Bezvládná vlčí těla za mnou zůstávala ležet. Najednou jsem cítil, že se do boje připojili i někteří tygři. Na tenhle boj jsme nebyli zvyklí. Bylo to těžší, ale přesto nikdo neustoupil. Bojovali za svou Alfa samici. Když se na mě pověsil tygr a podrápal mi žebra, zabil jsem ho. Bylo mi jedno, kdo to byl, když se mi postavil do cesty, měl smůlu. Jiní vlci, když mě spatřili, vyhnuli se mi a šli po jiných nebo utekli. Byli to ti, kteří mě znali.

Konečně jsem dorazil ke bráně. Pomalu jsem k ní šel a díval se na stráže. Když mě spatřili, uviděl jsem v jejich očích strach. Kdo by se mohl divit, že? Byl jsem z většiny od krve, temně jsem vrčel a cenil své tesáky, z kterých odkapávala krev. Krev jejich spolubojovníku, ale i má z natržené tlamy. Dával jsem jim na výběr, buď utečou, nebo se mi postaví. Nejspíš s velkou pravděpodobností zemřou. Vybrali si dobře, utekli.

Dveře byly zavřené, tak jsem se rozběhl a zdravým bokem do nich narazil, vyrazil jsem je. Viděl jsem, jak někteří s křikem utíkají. Nejspíše služebnictvo a pak další stráž, která se rozhodla k boji a proměnila se. Nešetřil jsem je a šel jim přímo po krku. Bohužel já na tohle byl už od mala cvičený. Bylo to rychlé, s posledním strážcem jsem hodil do dalších dveří, kde byl pach nejsilnější. Dveře se rozrazily a odletěly spolu s bezvládným vlčím tělem. Se zavrčením jsem vešel. Viděl jsem ho… Vlkodlaka, kterého jsem znal… Seiko. Posunul jsem pohled za něho. Mou hrudí se rozeznělo děsivé zahrčení, když jsem spatřil Milkiho obvázanou hlavu a zaryté řetězy do jeho nohou. Podíval jsem se na Seika a přikrčil se k boji. Samým vrčením, mi cvakaly zuby.

„Makoto….“ řekl smutně. „Nechci s tebou bojovat… Nevím, proč jsi odešel, ale mám k tobě určitou úctu… On musí být zde… Je to bílý tygr. Patří sem, zde je jeho místo… Opravdu ti za to stojí? Za tvůj život?“ říkal mi a ptal se mě. Jediné, co mi hlavou problesklo, bylo, že jeho místo je u mě. Upřeně jsem se mu díval do očí a jasně dával najevo, že on stojí za celý můj život i víc než mám. Pochopil a nešťastně si povzdechl. Ve chvíli kdy jsem se rozběhl, se on proměnil ve velkého šedého vlka. Rovnal se mi, tohle bude tvrdý boj. Bylo slyšet, jak naše velká těla o sebe narazila, začali nám cvakat zuby. V místnosti nezbylo místo, které by bylo celé. Všude jsme sebou házeli a snažili se zničit toho druhého. Z místnosti se stalo něco neurčitého… Všude byly kusy čehosi, co se nedalo rozpoznat a všude se míchala naše krev. Přesto jsem dával pozor, aby nic z toho neublížilo Milkimu, který měl nohy v řetězech. Až na jeho postel, ze které musel odejít. Ani ta nezůstala v celku.

Stáli jsme naproti sobě a rychle oddechovali. Já měl dokousanou tlapu, krk, podrápaná žebra, natrhnutou tlamu a ještě k tomu, mě bolela moje kulhající noha. Takže jsem už rovnou kulhal na dvě nohy. On nevypadal o nic lépe. Měl ukousnuté ucho, dokousané dvě tlapy i záda. Oba jsme se snažili držet na nohou. Nakonec Seiko zakňoural a sesunul se k zemi. Chvilku jsem se na něj díval. Když se proměnil a držel si své krvácející rány, nechal jsem ho. Věděl jsem, že se pak zahojí, když ho ošetří. Už jsem neměl důvod ho zabíjet, už mi nestál v cestě.

Otočil jsem se a podíval se na Milkiho. Bohužel, jsem ho viděl rozmazaně. Sakra… To není dobré, musím ho dostat do bezpečí co nejdříve. Došel jsem k němu a sklonil se k jeho nohám. Zakňoural jsem, když jsem ucítil krev. Olízl jsem je, ale všiml jsem si, že jsem mu nohy akorát zašpinil svou krví. Jemňoučce jsem zavrčel a mezi zuby vzal řetězy. Silně jsem stisknul a tak je překousl. Pak jsem se přitiskl k Milkimu a čumákem ho donutil si na mě vylézt. Nedával jsem mu jinou možnost. Nedovolil jsem mu proměnu, nevím, jak moc byl zraněný a já už neměl moc času. Cytil se mě a já se rozběhl zpět do vesnice. Když jsem byl venku, zavyl jsem, aniž bych se zastavil v běhu. Zaregistroval jsem, že vládne naprostý chaos a snad vše je zničené. Bude to trvat, než to dají do pořádku a příště si rozmyslí, koho mají unášet. Bylo tu i mnoho mrtvých. Všichni to zaregistrovali a rozběhli se za mnou. Asi v polovině lesa, nás z hlavního rodu přestali pronásledovat a já věděl, že jsme všichni, i když jsem tušil, že je tu mnoho zraněných. V mé hlavě bylo jen jedno. Musím Milkiho dostat do bezpečí. Snažil jsem se ze všech sil udržet při vědomí, ale postupně jsem ztrácel cit v nohou. Připadalo mi to, jako bych běžel v tunelu. Nebral jsem na vědomí ani své kulhání. V pozadí jsem slyšel kňourání vlků vedle mě. Ignoroval jsem to a soustředil jsem se na to nejdůležitější. Milki.

Konečně jsme dorazili zpět do vesnice. Viděl jsem ostatní, jak nás vesele vítají, i to, jak se ostatní proměňují zpět. Potom ze mě Milki slezl. Víc jsem cítit ani slyšet nemohl, vše se mi rozmazalo úplně a já padl. Už jsem se ani nedokázal proměnit zpět. Ale byl jsem šťastný. Milki je zpět doma v bezpečí u mě. S tímto vědomím jsem spadl do sladkého bezvědomí.

Milki

Slyšel jsem naprostý chaos a slyšel naříkání vlků. Přicházel si pro mě. Seiko nervózně chodil, po místnosti a vrčel. Věděl moc dobře, co se blíží. Dveře rozrazilo vlčí bezvládné tělo. Zamrazilo mě. Cítil jsem tolik Makotovi krve a viděl zranění, kterými Makotovo tělo trpělo. Zakňoural jsem, moje potřeba ho vyléčit byla obrovská. Zápasil se Seiko. Vypadali jako rovnocenní soupeři. Makoto vyhrál a nechal ho ležet na zemi. Přiblížil se ke mně a moje srdce málem explodovalo. Byl tolik zraněný a přesto, mě donutil na něj vyskočit. Přitiskl jsem se k němu a držel ho, jak nejpevněji jsem dokázal. Směřovali jsme zpět domů. Přestali nás pronásledovat a já si oddychnul. Když jsme dorazili do vesnice, všichni oslavovali náš návrat. Slezl jsem z Makota. Postavil se, ale v tu chvíli, šlo Makotovo tělo k zemi. Rychle jsem k němu přidřepl a vzal jeho hlavu na svůj klín. Jeho krev stékala po mých nohách a mísila se s mojí. Pomalu jsem mu svou dlaní vjel do tlamy a o tesák si natrhl ruku. Nechal jsem mou krev stékal do jeho tlamy. Vytáhl jsem ruku a obě položil na jeho hlavu. Zavřel jsem oči. Slyšel jsem nešťastné vlky, kteří se strachovali o svého pána a zároveň byli šťastní, že se vrátila alfa samice. Dostal jsem se do jeho těla a opravoval každý kousíček, který byl poraněný. Rovnal žebra, celil veliké trhliny, i malé oděrky. Natrženou slezinu i pohmožděné ledviny, vše jsem spravoval, vracel do původního stavu. Cítil jsem absolutní slabost. Byl jsem na pokraji sil. Všechno jsem mu dal, musel jsem ho spravit. Vím, že bude zuřit, že jsem mu pomáhal, ale co, miluji ho. Patřím jemu, jenom jemu. Vím, že on mě nikdy nenechá jít, proto nemůžu nechat jít já jeho. Otevíral oči a já věděl, že je vše v pořádku. Bezvládně jsem spadl na zem, potřeboval jsem spát. Tolik energie země vyšlo a všechna byla Makotova.

Makoto

Cítil jsem, jak se konečně probírám. Nechtělo se mi ale musel jsem vědět, zda je Milki v pořádku. Otevřel jsem oči a usmál se. Byl vedle mě. Ležel jsem na posteli už ve své podobě. Milki ležel vedle mě. Zdál se být vyčerpaný a těžce oddechoval. Když jsem zkontroloval sebe, zjistil jsem, že jsem bez zranění. Idiot, nezachránil jsem ho, aby se skoro zabil. „Hlupáku… Zahojil bych se…“ zašeptal jsem jemně mu do vlasů a objal ho. Přivinul jsem si ho opatrně k hrudi a usnul. Konečně jsme zase spolu. On je v pořádku a já taky. Nevím, co bude dál, ale vím, že je tu se mnou a já mu aspoň můžu dát svou ochranu a teplo.

Milki

Probudil jsem se k večeru a pln síly. Protáhl jsem se a zjistil, že mě Makoto objímá. Někdo nás odnesl do postele. Nejspíš smečka. Spokojeně jsem zavrněl. Makoto se probudil a díval se na mě s obavami.

„Jsem v pořádku, už vím, kam můžu zajít a kde jsou mé hranice. Z tohohle by ses jen tak nedostal. A já tě nemohl nechat zraněného. Promiň, že jsi měl strach, já ho měl taky. Stejně jsi bláznivé psisko, mohli tě zabít, to bych opravdu nepřežil.“

Usmál jsem se a přitáhl si jeho tvář k sobě. Hluboce a vášnivě jsem ho políbil.

„Ale pokud chceš, můžeš mi to vrátit, jinačím způsobem. Vezmi si mě, Makoto, tak jak to umíš jenom ty. Chci být tvůj. Zdá se mi, jako by tvá vůně byla slabší,“zákeřně jsem se usmál.

Makoto

Byl jsem rád, že je v pořádku. Byl v dobré náladě, dokonce mě i popichoval. Zasmál jsem se a vrátil mu polibek. Pak jsem se na něj usmál a řekl: „Ty jsi mi ale při chuti.“ Něžně jsem ho políbil na nos a zašeptal: „Měl by ses najíst a měli bychom dát vědět smečce, že jsme v pořádku.“ Pak jsem ho něžně políbil na krk a dál zašeptal: „Ale myslím, že právě je nejdůležitější, abych zkontroloval, jestli je tvoje tělo v pořádku, zda ti tam někdo něco neudělal,“ zasmál jsem se.

Moje ruce začaly, bloudit po jeho těle. Dalo by se říct, že jsem mu vyhověl, ale ne tak úplně. Uličnicky jsem se usmál a tiše zavrčel: „V tom případě zajistím, aby moje vůně byla na každém tvém kousíčku. Postarám se o to, aby tam byla pečlivě vázaná.“ Vždy jsem si ho bral tvrdě, nesmlouvavě, zvířecím stylem. Ale teď jsem ho chtěl lehce potrápit. Teď jsem vše dělal jemně a něžně.

Vzal jsem ho za nohu a jemně ji zvedl a tak ho k sobě přitiskl. Byl jsem nad ním a skláněl jsem se k jeho bradavkám. Opravdu lehounce jsem se jich dotýkal jazykem a dráždil je. Můj prst zamířil dolů a kroužil okolo jeho dírky. Až pak tam pomalu a něžně vnikl. Párkrát jsem s ním pohnul a do ucha mu zašeptal: „Zdá se, že tahle část je v pořádku… Ale možná by chtěla důkladnější vyšetření, nebo bych měl zkontrolovat něco jiného?“ usmál jsem se a druhou rukou jsem mu začal hladit jeho vzrušení. Něžně, tak jako když jsem líbal jeho tělo. Každý kousek, všechno jsem okusil rty a jazykem. Tohle se lišilo od toho, co jsem dělal minule. Vkládal jsem do toho svou lásku a starost o něj. Něžně a jemně, jako by byl něco křehkého. Vytáhl jsem prsty a vrátil se k jeho rtům, do kterých jsem mu zašeptal: „Co myslíš… Chtělo by to hlubší vyšetření?“

Milki

Byl tak jemný, lišilo se to od všeho ostatního. Od těch zvířecích spojení, která jsme doteď měli. Olízl jsem mu ucho a jemně do něj zašeptal: „Chtělo by to nejhlubší vyšetření a hezky důkladně,“ šibalsky jsem se usmál.

Makoto

Usmál jsem se a pomalu do něj vnikl. Prohnul se a já do něj vnikl ještě víc. Byl jsem tam celý. Sklonil jsem se ke krku a začal ho něžně líbat a zároveň přirážet. Moje ruce opět bloudily po jeho těle a nenechaly ho oddychnout. Nakonec jsem se už neudržel a přirážel víc a silněji. Cítil jsem, jak se blížím k vrcholu. Sjel jsem rukou k jeho penisu a začal ho dráždit a pumpovat. Už to bylo neúnosné a já vyvrcholil do něj a on na své břicho. Setřel jsem to a políbil ho. „Neměli bychom si dát koupel?“ zašeptal jsem mu do ucha.

Milki

Byl jsem zcela uspokojen. Jeho tělo mě tak svazovalo a já mu zcela patřil.

„Ano půjdeme!“

Zvedli jsme se a zamířili do tůňky, potřebovali jsme zchladit naše horká těla. Makoto mě objímal a smýval ze mě jeho stopy. Užíval jsem si jeho přízně. Lekl jsem se, když  někdo zavyl a nebyla to naše smečka. Viděl jsem Makotův výraz. Zvedl mě a hodil na mě košili. Nandal jsem si jí. Zamířili jsme před chatrč. Stáli tam další vlci. Udiveně se dívali na nás dva. Stále mě pohledem přeměřovali a něco si šuškali. Bylo mi to nepříjemné. Najednou vyšla krásná žena, její vůně byla silná a já cítil ohrožení. Přibližovala se k Makotovi a jemně mu pohladila tvář. Přitáhla si ho k sobě a políbila. Zuřil jsem a mé tělo se vařilo. Odtrhl jsem jí od něj a zavrčel. Jen se na mě posměvačně usmála. Chtěl jsem jí sežrat. Pozoroval jsem Makotovu tvář. Nevypadal, že by mu to vadilo. Jasně, takže nad ženou a hlavně alfa samicí nevyhraju, že? Cítil jsem, jak mnou projíždí přeměna, pozorně jsem čekal jeho reakci.

Makoto

Užíval jsem si koupel s Milkim, když jsem uslyšel zavytí. Příchod jiné smečky. Znal jsem to vytí. Bože… Zase ona… Vylezli jsme a oblékli jsme se. Došli jsme tam. Jiná smečka, kterou vedla Alfa samice Meiri. Povzdechl jsem si. Kdysi se chtěla se mnou spojit. Ale taky jsem jí odmítl. Když se objevila a přišla ke mně, políbila mě… Jak jinak, znamenalo to, že o mě má pořád zájem. Nebylo v tom něco sexuálního, byl to znak toho, že mě chce. Meiri se s ničím nepárala, šla rovnou k věci.

Překvapila mě Milkiho reakce. Vypadal dost naštvaně. Navíc se zdálo, že se promění. Co to dělá? Naštěstí její smečka byla jen v pozoru a ona se usmívala. Ještě, že si to nebrala nějak k srdci. Povzdechl jsem si a sklonil se k Milkiho uchu: „Přestaň blbnout, nechci rozpoutat válku mezi smečkami!“ zašeptal jsem mu přísně a chytl ho za rameno, aby se uklidnil. Pak já a naše smečka jemně kývla hlavou. Odpověděl jsem Meiri: „Zdravím Meiri. Je to doba, co jsme se naposled viděli. Copak tě sem vede?“ pozdravil jsem.

Její smečka, sklonila hlavy a ona sladce promluvila: „Také tě zdravím, drahý Makoto. Ano už je to doba od našeho setkání. Jaká škoda… Slyšela jsem zvěsti o tom, že máš druha. Je to pravda?“ zeptala se.

Usmál jsem se a odpověděl: „O čem všem se teď nemluví. Ano je to pravda,“ objal jsem Milkiho, který pořád nenávistně koukal na Meiri.

„Tohle je můj druh Milki. Zdejší Alfa samice,“ představil jsem ho, když jsem zmínil, že je to alfa samice ostatní vesele zahulákali.

Meiri si ho přeměřila pohledem a odfrkla si: „Oh… Opravdu? Já myslela, že to je jeden z tvých milenců… Nevěřila bych, že si vybereš muže a obzvlášť tygra,“ pronesla uštěpačně a pak ke mně přistoupila a znovu mi pohladila tvář. „Makoto… Nezměnilo se tvé rozhodnutí? Jsem pořád k dispozici… Víš přeci, že kdysi jsme spolu lovili, byli bychom dobrý pár… Rozhodně bych se k tobě více hodila,“ pronesla sladce.

Chytl jsem jí za ruku a usmál se. „Promiň Meiri. Znáš mou odpověď, ta se nezmění. Milki se stal mým druhem a navíc… řekl bych, že Milki by mě asi jen tak nenechal jít,“ řekl jsem s úšklebkem, když jsem viděl, jak zuří. Byl tak rozkošný. Pak mu to musím vše vysvětlit, pokud se do té doby něco nestane. „Huh…“ odfrkla si a pak pozdravila Milkiho, i když neřekla zrovna pěkná slova: „Zdravím tě Milki. Jak zvláštní jméno. Taky zvláštní chování, jak nezodpovědné, když tygr si přivlastní vlka. Jste si jist, že děláte dobře? Koneckonců jste tygr a on vlk… Přenechejte ho mě, já se o něj dobře postarám,“ úlisně se usmála.

Milki

Jeho reakce byla správná a já se uklidnil. Ale potom ta žena promluvila, teda Meiri. Ty slova se mi opravdu nelíbila, a když ho znovu pohladila, došla mi trpělivost.

„Takže stará paní Meiri,“ řekl jsem velmi jedovatě.

„Já si tohohle vzteklého vlka nepřivlastnil, to on mě. Nikdy jsem se mu nepoklonil, a že by to měl jednoduché, se říct nedá. Není jediná možnost, že bych vám ho nechal, to by musel udělat on sám. Vyznal se mi při rituálu a já jemu. Cítím jeho vůni, po celém těle, což znamená, že jsem jeho. Měl jsem jeho penis v sobě. Dokázala jste tohle někdy vy? Nejste pro mě alfa, vás poslouchat nemusím a nebudu. Já nejsem vlk, ale Makotu uznávám. Není zrovna jednoduché přesvědčit tygra, aby vás miloval. Já ho miluji. A jestli se ho ještě jednou dotknete, urvu vám ruce. A věřte, že to dokážu.“

Zavrčel jsem a mírně se proměnil. Věděl jsem, že tohle by bylo špatné. Otočil jsem se a zamířil k chatrči. Ještě jsem dodal: „Makoto, nedoporučuji ti teď za mnou chodit. Chci zachovat mír, takže se jdu proměnit do chatrče. Mohl bych si s tebou nehezky pohrát. Měl bys poslouchat svou ženu.“

Rychlým a vzteklým krokem, jsem došel do chatrče, práskl s dveřmi. Proměna byla rychlá a já v té podobě vše trhal a házel na zem. Přesně, jako rozzuřený tygr. Pomalu jsem se uklidňoval a měnil se zpět. Stejně jsem byl vzteklý. Mrcha jedna a jak se smála. Roztrhal bych jí na kousky. Začal jsem uklízet tu spoušť.

Makoto

Téda, tak tohle jsem nečekal. To bylo asi poprvé, co jsem ho viděl takhle naštvaného. Dokonce Meiri na něj zírala, když odešel, cítil jsem, jak se drží, aby se neproměnila a nešla ho zakousnout. Já jsem musel držet smích. Lehce jsem se zakuckal a pak promluvil: „Ehmmm… Tady máš další z jeho odpovědí. Promiň. Klidně tu můžeš na chvilku pobýt,“ mluvil jsem, dokud jsem z chatrče neuslyšel velký hluk. Sakra asi vyprsknu smíchy. „Ale asi bych ti to nedoporučoval pro dobro obou smeček. Jak jsem řekl já i on, já jsem jeho a on je můj.“ Naštvaně si mě měřila a pak jedovatě utrousila: „Hmpf… Stejně bych z toho nic neměla!“ šlo vidět, že jí Milki pěkně dostal.

Ona odcházela a já šel za Milkim, bylo mi jedno, co říkal, mě stejně nebude rozkazovat. Vešel jsem a uviděl tu děsnou spoušť. Milki to právě uklízel. Už jsem to nevydržel a propukl v smích.

Utíral jsem si slzy z očí. „Milki, ty hlupáku… hahaha…. Podívej, co jsi tu udělal… Kdo by řekl, že náš tygříček bude takhle žárlit. Já taky žárlím, uznávám… Ale nemusíš nám při tom zničit barák. Měl jsi jít kácet lesy nebo něco takového,“ říkal jsem mu a ještě si ho dobíral. Šlo vidět, že je naštvaný. Byl ještě částečně proměněný. Zákeřně jsem se usmál a rychle k němu přistoupil, chytl jsem ho za ruce, dal mu je nad hlavu a opřel ho o zeď. Přitiskl jsem se k němu a prudce ho políbil. I já cítil svého vlka ve mně. Pak jsem mu zašeptal: „Už nikdy neříkej, abych poslouchal někoho jiného a už nikdy mi nevyhrožuj. Moc dobře víš, co dokážu a já se tě nebojím.“ Tiše jsem se zasmál a kousl ho do ucha. „Navíc, nemáš se proč tak rozčilovat tygříku. Vybral jsem si tě nebo ne? Nebo snad bereš moje slova na lehkou váhu? Nevěříš mi?“ tiše jsem na něj vrčel.

Milki

Sakra k tomu všemu přišel a dobíral si mě. Dostal mě do nepříjemné situace a držel mé ruce pevně nad mou hlavou. Vychrlil jsem na něj své pocity: „To ta ženská. Jak mě provokovala. Dotýkala se tě. Chápeš? Tebe? To se nedalo vydržet. Moc dobře víš, co jsem zač a jak reaguji. Samozřejmě, že žárlím. Já ti nemám, co nabídnou. A hlavně ti nemůžu dát dítě, takové jako jsi ty. Sakra, víš, jak to bolí? Chtěl jsem jí roztrhat a měl jsem to udělat. Ovládal jsem se jen kvůli tobě, mohl bys to ocenit?“

Zavrčel jsem a sklopil uši.

„Miluji tě, prostě se jen bojím, že nejsem pro tebe dost dobrý. Bojím se ti věřit.“

Makoto

Něžně jsem se na něj usmál. Chytl jsem ho za bradu a podíval se mu do očí. „Ty jsi hlupák Milki,“ řekl jsem něžně a pak mu rty putoval po jeho tváři. Přitom jsem šeptal: „Víš kolik je dětí, které nemají rodiče jako je Meiko, Toy, Jimmy, to jsou mé děti. Dělá mi větší radost, že jím mohu nabídnout to, co nemají,“ lehce jsem si povzdechl a pokračoval ve zkoumání rty jeho tváře.

„Nejspíše si úplně natvrdlý… Vybral jsem si tě, přesto mi nevěříš? Řekl jsem před celou smečkou, jaký jsi, že proto, co jsi, tě miluji. Šel jsem za tebou, přes vše, co mi stálo v cestě. Dal jsem v sázku svůj život a vše i to, co bych neměl, abych tě dostal zpět, protože tě miluju. Málem jsem zabil přítele, jen proto, že jsem se o tebe nechtěl dělit, protože jsi můj. Protože jsem si tě vybral a označil si tě. Ochraňuji tě, opatruju tě, bojím se o tebe, dávám ti vše, protože chci, aby, jsi byl šťastný. Miluju tě. A ty… přesto mi nevěříš?“ Konečně jsem se lehce oddálil a smutně na něj pohlédl.

„Víš, jak tohle bolí mě?“ řekl jsem tiše.

Milki

Jeho slova mě ranila, konečně jsem si uvědomil, co cítí on. Po tváři mi sjely slzy. Chytil jsem ho za tváře a dlouze ho políbil.

„Promiň mi to, já ti nechci ubližovat. Přesně proto jsem ti říkal, jestli sis vybral dobře?! Já bez tebe opravdu nedokážu žít. Překopal jsi můj život a dal mi rodinu. Nedocházelo mi, že ti stačí tyhle děti. Mám je moc rád. Jen jsem muž a tygr. Jsem opravdu paličatý a vznětlivý. Ale budu si tě pořád chránit, kdybys mi utekl, dotáhl bych tě zpátky a přivázal. Nepřipomíná ti to něco?“

Jazykem jsem mu olízl rty a dostal se do jeho úst. Zuřivě jsem ho líbal a do ucha mu zašeptal:

„Miluji tě, chci tě cítit všude, všude kde chceš být. Potrestej mě, za mojí hloupost. Makoto prosím.“

Makoto

Tiše jsem se zasmál nad jeho chtivostí. Dal jsem mu ruku na krk a přitáhl si ho k dalšímu polibku, pak jsem se uličnicky zasmál a řekl: „No já ti nevím. Nechtěl bych ti ublížit, víš? Všude tu jsou třísky. Dokonce jsi zničil i postel.“ Políbil jsem ho na krk a dál škodolibě šeptal: „A taky, myslím, že větší trest pro tebe bude, když si počkáš, než to bude opraveno. Alespoň budeš vědět, že když příště dostaneš nervy, tak nemáš ničit náš dům.“

Milki

Takže trest, jak chceš, ty vzteklý pse. Tentokrát jsem se cítil na koni já. Když mě chce trápit má to mít.

„Aha, kvůli komu je ten dům rozbitý? Kdopak na sebe nechal šahat? Nemohl si třeba uhnout, nebo jí od sebe odstrčit? Né, ty né, ty sis to užíval, že? Nechtěl bys i ty uznat svojí chybu? Ale fajn, tak tedy jdeme opravovat.“

Byl jsem opravdu v ráži. Využil jsem toho, že mám na sobě jen košili a pod ní nic. Uklízel jsem třísky a střepy. Pro každou věc, jsem se ohnul, tak, aby bylo vše krásně vidět. A aby to Makoto viděl z toho nejlepšího úhlu. Dokonce mi jako omylem, spadla sklenka s vodou na košili a celého mě polila. Krásně se rýsovaly bradavky, vypracované bříško. Došel jsem k Makotovi a zašeptal mu do ucha:

„Vše je uklizené, opravovat neumím, to je na tobě. Takže ahoj, já jdu do horkých pramenů. Musím se zahřát, docela jsem zchladl. Velmi jemně jsem mu olízl ucho po celé délce a odcházel ke dveřím. Ucítil jsem, jak mě něco chytilo za ruku.

Makoto

Hmmmm… Ten kocour mě provokuje. Jak milé. Pořád je to ten drzý tygříček. Ale měl by si dávat pozor, koho provokuje. Když odcházel, nebezpečně jsem se usmál a přitáhl si ho k sobě. Objal jsem ho zezadu a přitiskl k sobě. Jaká to zábavná hra.

„Ale, ale. Neříkal jsem ti snad, že tě když tak něco naučím? Naučit se opravovat je užitečná věc. Taky bych nerad rozpoutal válku, mezi smečkami. Nebylo by to dobré pro nikoho z nás. Ona je Alfa samice, má se k ní chovat s úctou, i když není naše alfa. Je užitečné mít dobré vztahy s dalšími smečkami. To, když mě políbila, neznamenalo nic sexuálního nebo tak. Je to znak, že o mě projevuje zájem, když vlk políbí vlka, neboli olízne mu tlamu, prokazuje mu přízeň na znamení, že ho chce. Rozčilovat se můžeš, až když to budu opětovat. Můžeš být rád, že po tobě její smečka neskočila a nezakousla tě. I když, tvůj proslov mě velice pobavil, hlavně její výraz po tom. Vždy byla tak namyšlená,“ tiše jsem se zasmál. Jdeme ho učit opravovat. Tohle mě bude bavit.

Vyhledal jsem si věc, která se dala spravit jen pomocí nářadí, které jsem tu naštěstí měl. Třeba tahle židle. Odvedl jsem ho k rozeklaným a křivým kouskům. Donutil jsem ho si se mnou kleknout, ale pořád jsem byl za ním a začal s výukou. Ukazoval jsem mu, co a jak a vše mu při tom šeptal. Chytal jsem jeho ruce do svých a ukazoval pohyby, které má dělat. Moje hruď se dotýkala jeho zad a moje ruce se vždy „náhodou“ dotkly jeho citlivých míst. Přesto jsem mu pořád ukazoval, jak to má opravovat a co s tím má dělat, jak to má do sebe zapadnout a tak. Rty jsem mu přejížděl po krku a při tom šeptal: „Ano, takhle to musíš postavit, aby to tam vklouzlo,“ schválně jsem říkal dvojsmysly. Bavil jsem se. Jak dlouho vydrží být klidný? Co udělá, když se „náhodou“ dotknu jeho rozkroku. Hehe…

Milki

Byl tak namyšlený, když mě nutil opravovat s ním. Ještě k tomu ty dvojsmysly, dotýkal se mě vždy, jako náhodou. Moc dobře jsem věděl, o co mu jde a bavil jsem se jeho pokusy o to mě naštvat. Začal jsem i já s touto hrou.

„Aha, tak takhle to tam vklouzne a není to moc veliké? Není potřeba to namazat? Nebo navlhčit? Co když po tom takto přejedu a pomalu to zpevním, bude to stát?“

Jemně jsem se otřel zády o jeho rozkrok. Trochu jsem se poranil a olízl si pomalu a smyslně prst. Celý jsem ho zasunul do své pusy a zase pomalu vytahoval. Pak pomalu olízl i své tesáky. Objevily, se má tygří ouška, která spokojeně poslouchala nárazy dřeva o sebe.

Makoto

Hehehe…. Takže takhle jo. Tak dobře tedy.

Vzal jsem kus toho dřeva, při tom mu šeptal: „Ne, dokonale to tam padne. Vidíš, jak to tam zajelo? Kdybys to, promazal, příliš by to klouzalo a pak by to mohlo vyjet,“ říkal jsem mu s lehkým smíchem. „Nebo ti to mám názorně ukázat?“ řekl jsem tiše a já si olízl prsty, které pak zamířily k jeho dírce. Vnikl jsem dovnitř a usmál se, když jsem ucítil, jak mě sevřel a jak to klouzalo. „Cítíš to? Jak to klouže? Kdybys pak seděl na té židli,“ říkal jsem a více přirazil prsty.

„Tak by se to mohlo rozjet a vyklouznout,“ dořekl jsem a následně prudce vytáhl prsty.

„Takže bude lepší to tak nechat, navíc je to těsné, takže to tam bude krásně držet, “ šeptal jsem a znovu tam zajel prstem.

Přimhouřil jsem oči a vzal jsem ho za poraněný prst.

„Hmmm, víš, že to děláš špatně? Navíc máš tam třísku, copak chceš, aby se ti to zanítilo?“ zašeptal jsem a zaostřil si tesáky, kterými jsem ho do ranky jemně škrábnul, abych třísku dostal ven. Zase to začalo krvácet a já jazykem přejížděl po ráně. Vytáhl jsem jeho prst a usmál se. „Už by to mělo být v pořádku. Taky… Na co ta ouška tady Milki?“ zeptal jsem se smyslně a kousl do nich. „Potřebuješ mě slyšet víc?“ šeptal jsem už dál do nich a pak zrychlil pohyb prstu.

„Nebo potřebuješ slyšet tyhle zvuky?“ šeptal jsem a nechal ho slyšet, zvuky toho, jako moje prsty do něj pronikaly.

Milky

Zajel do mě prsty a já se zachvěl. Ten pocit, jak mnou pronikal, mě ničil. Vzal můj poraněný prst a s úsměvem mi vytáhl třísku. Kousl jsem se do rtu, tak moc, že mi z něj stékala malinko krev na krk. Ale ani náhodou, jsem se nehodlal vzdát. Probudil toho drzého tygra, který na chvíli usnul. Podíval jsem se mu do jeho očí a jemně přivřel své oči.

„ A co když, to tam tvrdě zarazíš. Otevře se ta díra, aby to pojala?“ svůdně jsem zavrněl, tak aby se to rozlehlo jeho hrudí.

„A co se stane, když se s tím párkrát pohne, nebude se to hýbat? Nebo bude připraveno na spojení?“

Makoto

„Hmmmm…“ jemně jsem zavrčel: „To klidně můžeme vyzkoušet,“ řekl jsem s úsměvem a přirazil prsty. Více jsem s nimi pohyboval a pak přidal další.

„Zdá se, že se krásně otevírá, nemyslíš?“ říkal jsem mu a pak se sklonil k jeho krku, kde jsem olízl až k jeho rtu krev. „Ale no ták Milki, není třeba se samým přemýšlením kousat,“ utahoval jsem si z něho a lehce se zasmál. Pak jsem se zlomyslně ušklíbl. Vzal jsem nohu od židle a jejím koncem, jsem přes košili, zajel do jeho rozkroku. Jemně jsem ho tím hladil a dráždil po celé délce jeho vzrušení.

Milki

Dráždil mě nesnesitelně. Myslel jsem, že blahem umřu. Ale tohle přece neprohraju.

„Aha, takže takhle příjemné může být dřevo? A co když se třísky z rozbité židle zabodají, do citlivých míst? Co potom?“

Rukou jsem dal dozadu a přejel hřbetem ruky přes jeho břicho. Zajel jsem mu do kalhot a rozepnul knoflík. Vypustil jsem jeho krásu na svět. Mé prsty hbitě přejížděly, přes jeho penis nahoru a dolů. Vždy jsem se nahoře zastavil a jemně přejel přes jeho špičku. Jazykem jsem mu olízl jeho rty a sjel na ucho. Mé tesáky se zaryly do jemné kůže, olízl jsem krev a jazykem pokračoval na krk.

Makoto

Ta kočka si teda pěkně se mnou zahrávala. Stojí mě to, čím dal větší úsilí se držet. Měl jsem chuť už teď ho povalit a vzít si ho, ale odmítal jsem to nechat jen tak. Byl čas na odplatu.

„Hmmm, kdyby se tam dostaly třísky, tak je vycucám ven a postarám se o to, aby to už nebolelo svým jazykem,“ šeptal jsem mu. Pak jsem ale dřevo odložil a použil svojí ruku. Přes látku košile, jsem mu jemně přejížděl přes jeho penis. „Ale může se to udělat i takhle,“ šeptal jsem mu dál.

Nezapomínal jsem pořád pohybovat prsty. Když mě ale dráždil, vytáhl jsem z něj nakonec prsty a přitiskl se svým vzrušením k jeho zadku. Pak mu do ucha smyslně zavrčel: „Ale taky je potřeba vědět, jak to tam navést. Víš to Milki?“

Milki

Jeho svádění neznalo mezí, ale moje taky ne. Otočil jsem se a povalil ho na zem. Obkročmo jsem si na něj sednul, mé boky se nadzvedly a já zavedl jeho penis k mé dírce. Velmi pomalu jsem si sedal a nechal jeho chloubu zajíždět do mě. Hlouběji a hlouběji se do mě nořil. Prohnul jsem se a ukázal mu své tesáky. Nahlas jsem zařval tygřím hlasem. Potom se na něj podíval a škodolibě jsem se usmál.

„Zdá se, že to opravdu pevně drží. Asi dobrý materiál, že? Nechtěl bych to uvolnit, zase by se to rozbilo, tak co s tím?“

Makoto

Tohle se mi zamlouvalo. To, jak mě Milki svíral, jak se pořád snažil. Líbilo se mi to. Ten tygr se mi děsně líbil. Usmál jsem se. Ten tygr probouzel i mého vlka.

Chytl jsem ho za boky a nadzvedl ho. Pak jsem silně přirazil. „Co s tím? Vyzkoušíme jak dobrý materiál to je,“ řekl jsem škodolibě a znovu ho nadzvedl a tvrdě a prudce přirazil. „Hmmm… Není špatný, ale musím se přesvědčit o tom, že i při jiných situacích vydrží,“ řekl jsem a zvedl se k jeho hrudníku. Přes košili jsem ho kousl do bradavek a olízl je, pak jsem se přesunul ke krku a kousl ho tam.

„Ale… Zdá se, že to lehce povoluje, zase někde jinde zpevňuje,“ říkal jsem škodolibě a jednou rukou mu zamířil pod košili k jeho bradavkám, které už byly tvrdé. Dráždil jsem je, hladil a štípal. Olízl jsem mu krk a druhou rukou mu zajel na špičku jeho vzrušení. Přejel jsem, přes špičku prsty a pak jeho penis obemknul a lehce stiskl. Tiše jsem se zasmál a zašeptal: „Taky se zdá, že pokud je to moc tvrdé, tak z toho něco vytéká.“

Milki

Užíval jsem si jeho tvrdost uvnitř sebe. Opět si mě bral nemilosrdně a drsně, tak, jak to jenom Makoto umí. Ten můj vlk mě dostával do varu. Ale tygr vevnitř mě se nehodlal podvolit.

„Asi je to špatně utěsněné? Nejspíš je potřeba to pořádně zpevnit a uvolnit, nemyslíš? A to uvnitř taky, potřebuje to lepší těsnící tekutinu.“

Makoto

Usmál jsem se. „Máš pravdu.“ řekl jsem mu a více ho stiskl a začal pumpovat rukou. „Hmmm, ale kde to zpevnit a uvolnit, zdá se, že to jen více teče.“ Pak jsem se ďábelsky usmál a řekl: „Nejdříve se postarám o těsnění tady….“ Sundal jsem ho ze sebe a položil ho na záda. Jeho nohy jsem si dal na ramena a sklonil jsem se k jeho vzrušení. Olízl jsem ho a zašeptal: „Opravdu hodně teče,“ tiše jsem se zasmál a vzal ho do úst. Jemně jsem ho poškrábal tesáky a jazykem mu přejížděl přes špičku.

Pustil jsem ho a tiše řekl: „Třeba je tam něco, co chce ven. Třeba se to musí uvolnit úplně, když vše vyteče, tak by to mělo být v pořádku. Nebo co přebytečnou tekutinu vycucnout?“ usmál jsem se a vrátil se k tomu, co jsem dělal. Až na to, že jsem ho začal vysávat a cucat.

Milki

Položil mě na záda a bral si mě ústy. Vzdychal jsem touhou, až tak hlasitě, že to muselo být slyšet i ven z chatrče. Doufal jsem, že tam je ta ženská a dobře poslouchá, kdo patří Makotovi. Začal jsem vrnět a ucítil příval horka do mé hlavy. Prohnul jsem se. Cítil jsem, jak ze mě Makoto všechno bere a ničí mě. Posadil se, podíval jsem se na něj a usmál se. Svůdně jsem se na něj podíval a sladce řekl:

„Takže přebytečná tekutina je pryč a co uděláme s tou těsnící uvnitř?“

Makoto

Usmál jsem se nad jeho otázkou. „Tak co třeba jí vytěsnit?“ řekl jsem a při tom do něj vnikl. Sklonil jsem se k němu a políbil ho. Hrál jsem si s jeho jazykem, zkoumal jeho ústa.

Začal jsem se pohybovat, nejdříve pomalu a pak rychleji. Víc a víc jsem přirážel. Když jsem rukou zase sjel na jeho penis, zašeptal jsem s úsměvem: „Zase to teče…“ Pohyboval jsem rukou, a zároveň jazykem jezdil po kůži na jeho krku. Zašeptal jsem mu: „Copak s tím uděláme?“

Milki

Vstoupil do mě. Přirážel a líbal mi krk s vlčí vášní. Zase jsem se vzrušoval, chtěl jsem víc, potřeboval jsem víc, jeho samotného, nás. Jeho jazyk, klouzal po mé kůži a laskal mě.

„Nejspíš bude potřeba, to celé vyplnit a přebytečná tekutina se tím pádem, dostane ven,“ uličnicky jsem se usmál.

Makoto

Tiše jsem se zasmál a přemístil své rty na jeho. Vášnivě jsem ho líbal a sváděli jsme souboj mezi našimi jazyky. Začal jsem víc a víc přirážet. Z hrdla se mi dralo jemné vrčení a já mu rukou začal přejíždět po jeho vzrušení. Cítil jsem, jak se oba blížíme k vrcholu. Pořád jsem pokračoval a nepovolil, dokud jsem neucítil jeho uvolnění na své ruce a já necítil, že jsem taky došel vrcholu.

Rychle jsme oba oddechovali a já se posadil a utřel ho, pak jsem si ho vzal do náruče. Díval jsem se na polo-spravenou židli a řekl: „Měl si pravdu… Ta tekutina to vytěsnila,“ pak jsem se začal chechtat a vrtět hlavou.

„No opravdu… Takhle jsem ještě nic nespravoval… Hahah… “ Potom jsem popadl přikrývku a přikryl nás. Měl bych spravit postel, ale nechtělo se mi odejít od jeho tepla, navíc jsem byl lehce unaven. Ten tygřík mi ale dával zabrat, když se naštval. Stejně jsem se tomu musel pořád tiše smát a objímat Milkiho.

Milki

Pocit uspokojenosti se mnou rozlil. Spadl jsem Makotovi na hruď a nechal se zahřívat. Usmál jsem se nad jeho slovy.

„Já nikdy nic nespravoval a podívej, drží to. Nebo aspoň chvíli drželo.“

Přitulil jsem se k němu a předl jako kočka. Byl jsem jeho, takový jaký jsem a on můj. Tak se stal Tygr vlkem.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.