Anime World CZ/SK - Příběhy

Varování

Anee

Ráno se probudím s pocitem uspokojení. S dnešním nočním tréninkem jsem byla nadmíru spokojená. Docela dobře jsem si popovídala s Lju. Dokonce to vypadá, že si začínáme docela věřit a rozumět.

V lese jsem se toho docela dost naučila. Nejvíce mě nadchla přeměna člověk- démon. Není to přeměna do démona. Je to něco mnohem víc. Nejste v tu chvíli ani člověk ani démon. Jste něco mezi tím. Nezmění se jen moje Reiatsu, ale i můj zevnějšek. Vytvoří se kolem mě deset ocasů a mírně se mi zašpičatí uši. Mírně se mi prodlouží špičáky a oči získají odstín světle modré, která mnohdy přechází i ve tmavě modrou. Ocasy mají také modrou barvu, ale jen málo. Vesměs jsou bílé a plynule přecházejí v modrou. V tomto stavu mě Lju učila speciální Kidou, které používají jen démoni.Jenom na to už nezbylo tolik času.

Když si vzpomenu na včerejšek, mám pocit, že asi vybuchnu. Jak se mohlo stát, že vyhrál?! Myslela jsem, že toho neumí tolik, kolik včera předvedl. Kolik toho ještě nevím? No, s tím si teď nebudu lámat hlavu. Musím si trochu pospíšit, protože tam dneska musím být o půl hodiny dřív. Musím vyplnit a připravit nějaké papíry. Bože, jak já to nesnáším.

Rychle vylezu z postele a nasnídám se, potom se umyju a převléknu. To vše stíhám asi za deset minut. Nemůžu říct, že si nepomohu Shunpem, ale to je jen detail. Zabalím si věci a vyrazím do práce.

Když dorazím do budovy, tak tu není nikdo až na těch pár lidí, co měli noční. To mi připomíná, že zítra mám noční já a Byakuya se mnou. Sice je můj zástupce, ale i přes to je tu nový a stále se má co učit. Pomalu se prohrabávám papíry, až konečně najdu, co hledám. Potřebovala jsem najít formulář o přijetí mezi vyšší důstojníky. Neobsahuje v podstatě skoro nic zajímavého. Jsou tam jen takové ty běžné věci např.: přísaha mlčenlivosti, podmínky, atd.

Když ho najdu, položím si ho tak, abych na něj nezapomněla. Potom se začnu prohrabávat hlášeními od hlídkařů. Většinou se nic nedělo, což je dobře, protože mi zpráva pro kapitány nezabere tolik času. Já už se tak těším, až mi s tímhle začne pomáhat Byakuya, protože dělat to všechno sama bylo naprosto příšerný. To jsem to vydržela čtrnáct dní. Upřímně to považuji za docela dobrý výkon.

Přesně když dočtu poslední hlášení, ozve se zaklepání. Do místnosti vejde Byakuya a podívá se na mě pohledem plným očekávání. Totálně netuší, co se bude dít dál. No to netuší nikdy nikdo. Ani já jsem to netušila, když se ze mě stal zástupce. Ale to už je dva roky zpátky.

Postrčím před Byakuyu papír a on se na něj tázavě podívá a pustí se do čtení. Po pěti minutách to podepíše. Kéž by to nepodepsal.

„Bezva. Papíry máme vyřízený. Už se můžeme přesunout k důležitějším věcem. Tvým úkolem bude pomáhat mi s papírováním a takové ty nudné činnosti. Potom si budeš moci prohlédnout osobní složky všech lidí z této jednotky. Tím myslím i všechny vyšší důstojníky." Řeknu a položím před něj několik složek.

Pomalu si je prochází a já mezitím dojdu ke skříni a koukám do dnešního rozpisu. Dneska bych měla mít volno, ale i tak tu musím být až do tří. Co budu dělat? Asi se budu ukousávat nudou.

Byakuya zamračeně prohrabává složky a potom prohlásí: „Nikde jsem tu nenašel tu vaší."

Podívám se na stůl a zjistím, že ještě ani jednu neotevřel. „Ach jo. A já doufala, že si na to nevzpomeneš. Ještě před tím jsem ti chtěla dát tohle." Řeknu a podám mu černo-modrou palestinu. „ Je to symbol zástupce. Nos si jí jak chceš, to je mi celkem jedno."

Podívá se na palestinu s nelíčeným zájmem a řekne: No díky, a ta složka je jako dárek k tomu?" zeptá se žertem.

„Máš jí na stole," oznámím mu. Když jí začne otevírat, nenápadně si sundám kápi.

Byakuya

Kapitánka mi ukáže na složku ležící přede mnou. Mám takový pocit, že tu před chvílí nebyla. Pomalu ji otvírám a potom se podívám na velitelku. Pomalu jde ke své židli. Znovu se podívám do složky, když tom uvidí prudký pohyb. Velitelka si rychle sundala kápi a sedla si ke stolu. Nevím co říct ani jak zareagovat. Přede mnou sedí Anee a listuje si nějakým hlášením.

„To si ze mě děláš srandu!" skoro vykřiknu a čekám na vysvětlení.

„Copak překvapenej?" zeptá se mě s lišáckým pohledem v očích.

Jak se kruci může na něco takového zeptat. No samozřejmě jsem překvapenej. To je něco, jako by mi Ginrei právě oznámil, že se z něj stane Vrchní kapitán, nebo něco na podobnej styl. Já jí asi zabiju. Proč mi to neřekla. Sice je to v pravidlech, ale zmínit se mohla. Ale jestli je velitelka, jak je asi silná. Pochybuju, že to co předvádí doma, jsou její schopnosti. Musí bejt hodně dobrá. Říkala, že některým lidem odtud pomáhala s tréninkem. To nebude jen tak. Můžu se zkusit vyptat dědy, jak je na tom, ale pochybuju, že mi k tomu něco řekne. Nebo bych se mohl zkusit podívat do té její složky. To udělám až potom. Teď se jí na to zkusím vyptat.

„Anee proč jsi mi to neřekla? Kdy se z tebe stala velitelka? Jak dlouho ti to vlastně trvalo?" zasypávám jí otázkami.

„Mohla jsi mi to říct," podívám se na ní vyčítavě a čekám na vysvětlení.

Anee

Ach jo. Buď se mi to jenom zdá, nebo se stalo všechno, co jsem předpokládala. Byakua na mě sype otázky jednu za druhou a já ještě ani nestačila odpovědět na tu první. Tušila jsem, že se něco podobného stane. Teď mi to nejspíš bude vyčítat. Kdyby šlo všechno dobře, tak se uklidní a bude to celkem v pohodě. Skončí větou: „Mohla jsi mi to říct."

„Víš, že nemohla," podívám se na něj soucitným pohledem ale neudržím se. Začnu se smát, protože ten jeho pohled, to se prostě nedá. Nevím, co si pod tím mám představit. Tváří se tak žalostně a zároveň nasupeně, což je u něj kombinace k nezaplacení. Všichni asi známe ten obličej, který nám předvede, když se uprostřed jeho tréninku na zahradě zjeví Yoruichi. No prostě dokonalej WTF face. Po pěti minutách neovladatelného smíchu se na chvilku uklidním, ale Byakuya po mě vrhá tak zabijácké pohledy, že se znovu neudržím. Tentokrát se rychle ovládnu, ale na tváři mi i tak zůstane široký úsměv. Kdyby se na mě podíval znova jako předtím, asi bych se neudržela.

Byakuya se mezitím stihl rychle prohrabat mu složkou. Obočí mu vyjíždělo nahoru čím dál víc. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Raději jsem se otočila a dělala že čtu další hlášení.

Po chvíli se ozve Byakuyův hlas: „Anee tady se píše, že jsi nejnadanější velitel za posledních čtyři sta let."

„No a co já s tim," nepochopím narážku.

„Hmm tak to jsi borec, ale kdo byl před čtyři sta lety velitelem?" zeptá se mě.

„Myslím, že odpověď je celkem jednoduchá," odpovím mu.

Dívá se na mě pohledem, jenž říká, že doopravdy nemá páru.

Povzdechnu si a vysvětlím mu: „Byl to tvůj děda, ty génie." Usměju se na něj na znamení, že to bylo myšleno žertem.

„To jsem netušil," pronese zamyšleně.

„ Nezajímalo tě náhodu, jak jsem silná?" zeptám se jen tak mimochodem.

Podívá se na mě s předstíraným údivem a jiskrou v očích a praví: „Ty už umíš číst i myšlenky?"

„Ale ne, jenom umím dobře přečíst tvůj obličej. Měl by ses ho naučit ovládat, jinak na tobě poznám úplně všechno a to by byla dost vražedná kombinace." Řeknu a mrknu na něj.

Usměje se a zeptá se: „Tak jdeme trénovat. Chci vidět tvou skutečnou sílu."

Úsměv mu oplatím a řeknu: „Tak jdeme. Jenom je otázka jestli mě donutíš k tomu, abych jí použila."

Palestinu s uvázal kolem krku přesně, jako to nosí jeho děda. Nakonec bych řekla, že jsou si docela dost podobní, jenom toho věhlasného klidu Byakuya stále nedosáhl.

Pomalu jsme se přesunuli na cvičiště. Kde se jako na potvoru zrovna začali scházet lidi. Před tím jsme si stihli nasadit kápě.

Začali jsme bojovat. Nebylo to nic záživného, alespoň pro mě ne.

„Taky Geparde, pojď na mě, co nejrychleji můžeš." Oslovím ho naschvál přezdívkou.

Byakuya kývne a vyrazí proti mně. Blíží se ke mně docela rychle, ale to nestačí. Od Yoruichi jsem toho pochytila o mnoho víc. V závodech jsem jí překonala už dvakrát. Sice z dvaceti, ale to je jen nepodstatný detail. Bykuya použije Shunpo a přesune se ke mně. Já tam stojím do poslední chvíle a dívám se mu přímo do očí. V poslední chvíli, když už cítím i jeho meč na svém krku, uhnu. Dostanu se mu za záda a přiložím mu meč na krk. Ani si v tu chvíli neuvědomuji svoji rychlost.

„Jsi mrtvej Gepard, pokud se nemýlím," řeknu, abych ho vyburcovala k lepšímu výkonu.

Chvíli se jen dívá přede mě a potom uznale řekne: „Tak to bylo úžasný."

„To sice jo, ale ty bys měl na víc," konstatuju. Chvilku mlčím a potom rozkážu: „Znova!"

Tímhle směrem se ubírá náš další trénink. Kolem jedné si zajdeme na oběd, a potom jdeme trénovat znovu. Byakuyova rychlost a reakce se stále zlepšují. Už se mnou dokázal držet krok dvě minuty. Což je lepší než kdokoli v této jednotce. To jsem mu raději neříkala, aby si o sobě moc nemysle. Ve tři odcházíme z práce domů. Na zítra jsme se domluvili na dopoledne. Musíme vyřešit organizaci zítřka. Máme noční, ale i tak nás chce kapitán Ginrei někam poslat. Také kapitáni mají zítra měsíční poradu. Bohužel tam musíme oba dorazit. Musím jim představit svého nového zástupce. Před naším domem se rozloučíme. Já se těším domů, až si zase přečtu část té knihy.

V knize jsem se dočetla něco nového o Kidou, které používají démoni. Démoní Kidou s dělí na tři skupiny: Spoutání, Zapečetění a Útok. Spoutání a útok se dělí podle živlů a podle síly. Zapečetění se dělí na viditelné a skryté. Poté se řadí také podle síly.

Dozvěděla jsem se i něco nového o krajinách, v nichž se objevuji. Ta šedá a ponurá krajina je Hueco Mundo. Už jsem oněm slyšela. Prý je to místo, kde přebývají Hollow. Lju tento obraz používá tehdy, kdy si není jistá tím, kdo přichází. Je to prostředí, kde vládne ona. Potom ten les. Jmenuje se Les spříznění. V tomto lese se od Lju můžete ledacos naučit a také se s ní spřátelit, jak jsem pochopila. Vyjadřuje duševní pohodu nás obou a naši vzájemnou důvěru. Poté jsou tu Ničí hory. Je to oblast velmi vzdálená od Lesa. Jsou tam vysoké horské štíty, které sahají až oblakům. Je to svět, kde si vás testuje. Je to místo, kde se učíte bojovat a používat cíleně své znalosti. Něco jako práce v terénu. To je vše, co jsem stihla v knize objevit.

Hlavu jsem od ní zvedla až večer. Ani jsem si nevšimla, jak rychle to uteklo. Rodiče odcházeli kolem druhé do práce, takže se vrátí asi kolem jedné ráno. To už budu dávno spát. Udělala jsem si véču a pustila si písničky. No jo no, bez sluchátek a mobilu poblíž nedám ani ránu. Mobil využívám hlavně v práci na detekci Hollow. Potom na písničky. Na volání atd. skoro nikdy. Chvíli jsem poslouchala a při tom jedla večeři. Potom jsem se šla umýt. Nebylo moc hodin, tak jsem si přečtla něco v knížce, kterou jsem měla rozečtenou. Nic moc zajímavého tam už nebylo. Chvíli jsem jen tak listovala a potom jsem šla spát.

Dneska jsem nebyla ani tolik unavená. Chvíli jsem se převalovala v posteli, než jsem našla nejlepší polohu. Potom jsem zavřela oči a hned usnula.

Objevila jsem se opět v lese. Tentokrát jsem nevypadala jako vlk, ale jako já. Na sobě jsem měla černé kalhoty a volnou černou mikinu. Na zádech jsem měla hozenou svou zampaktou. Potom jsem si všimla černých bezprstových rukavic a černých bot. Nejvíc ně udivila Palestina ovázaná okolo krku. No jestli to vybírala Lju, tak má opravdu boží vkus.

Přede mnou stála holka asi stejně stará jako já. Měla modré oči a černé vlasy, ve kterých se vyjímaly světle a tmavě modré melíry. Oblečená byla hodně podobně jako já, ale palestinu měla modrou a mikinu měla modrou kolem kapes a zipu.

„Ahoj Lju, jak se máš?" zeptám se.

„Mám se dobře a to hlavně díky tobě. Čím víc se toho tady naučíš, tím silnější jsme. Potřebujme být silné, protože se něco chystá." Odpoví mi.

Podívám se na ni s mírnou otázkou, ale také nedočkavostí v očích.

„Nevím sice, co se chystá, ale nic příjemného to nebude. Mám takový tísnivý pocit. Musíme být opatrné. Také jsem tě chtěla varovat před některými kapitány. Nevím sice, kdo z nich, ale někomu už asi docvaklo, že se tu objevila nová Vlčí duše. Něco se pohybuje ve stínech, ale já jsem to ještě nespatřila. Nesmíš teď nikomu příliš důvěřovat."

„Lju, co by se stalo, kdyby někdo zjistil, že jsem Vlčí duše?"

„S největší pravděpodobností by se tě pokusili odstranit, nebo chytit. Ani nevím, co je horší. Zabití ti vysvětlovat nebudu, ale kdyby nás chytili, bylo by to něco hrozného. Dělali by na nás pokusy, testy, atd. Rozhodně se nikdy nenech chytit."

„No, dneska jsem ti chtěla vysvětlit pár technik, které můžeš používat i bez přeměny. Jedna z nejběžnějších, ale také nejúčinnějších se jmenuje dráp. Nepotřebuješ k tomu žádné zaříkání ani nic podobného. Musíš jen zformovat mou Reiatsu do podoby, kterou ti hned ukážu. Napřáhla ruku. Na ruce se jí vytvořilo něco jako pláty brnění. Vypadalo to jako rukavice, ale nebylo to tak. Bylo to dokonale padnoucí a vytvarované přesně podle ruky. Tam, kde měla klouby, jí z rukou vyrůstaly kovové lesklé drápy. Máchla s nimi a projela kouskem kmene, jako nůž máslem. Bylo to úžasné. Potom svěsila ruku a drápy se rozpadly.

„Je to sice jednoduché, ale zato účinné. Dokážeš tím zablokovat, jakoukoli zampaktou.

„To je hustý," pronesu uneseně.

Lju se usměje a spolu se pustíme do tréninku. Po několika nepodařených pokusech mi to začne docela jít. V průběhu noci mi vysvětlí, že démoni mají tu schopnost, měnit se v jakékoli zvíře, které už někdy v životě viděli. V tom jsem sice tak úspěšná nebyla, ale i to byl slibný začátek. Když už jsme tušily, že se blíží konec dnešního „dne", tak jsme se naposledy proměnily ve vlky a začaly jsme výt. Naposledy v hlavě uslyším její myšlenku: „Něco se chytá a řekla bych, že se brzy dozvíme co. Dávej na sebe pozor a zkus se alespoň troch držet mých rad." Potom se všechno rozplynulo v namodralé mlze.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.