Nováček

Anee

Ráno jsem se s trhnutím probudila. Sen jsem měla stále v živé paměti a něco mi říkalo, že se této noční můry jen tak nezbavím. Když jsem se oblékla a umyla,  šla jsem si udělat snídani. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jaký měl ten sen význam. Sny vždycky něco znamenají, musíme si je jen správně vyložit. To, že se mi zdálo o démonovi mi došlo hned. Ale proč? To je ta hlavní otázka. Vím, že když jsem byla malá, tak mi rodiče vyprávěli příběh o minulosti naší rodiny. Určitě tam o tom bylo něco řečeno, jen si zrovna nedokážu vybavit co. No nic. Teď to nebudu řešit. Musím se připravit do práce. Ostatně rodičů se na to můžu zeptat večer. Rychle jsem si sbalila věci a vyrazila do práce. Když jsem vyšla z domu, uviděla jsem o zeď opřeného Byakuyu, jak na mě vesele mává. Na chvilku jsem se zarazila a potom jsem si vzpomněla na to, že byl přidělen do naší jednotky.

,,Ahoj Anee. Jak se máš?" prohodí Byakuya zvesela.

,,Celkem dobře," odpovím mu zamyšleně. ,,A co ty? Jak se těšíš do práce?" zeptám se.

,,Ale jo, docela se tam těším," odpoví mi nakonec. ,,Jenom musím zajít za vaší velitelkou. Slyšel jsem, že z ní jde docela strach."

Zamyslím se a řeknu: ,,To jsem nikdy neslyšela a před ní bych to raději nevybalovala." Usměju se na něj a pokračujeme v cestě. Po chvíli mi dojde, že to asi mluvil o mě. To jsem netušila, že normální shinigami o nás mají takové mínění.

Abych vám to objasnila. Naše jednotka dříve patřila pod Tajné mobilní jednotky. Před nějakou dobou, se z mě neznáméhodůvodu, přesunula pod velení šesté divize. Naše oblečení ale zůstalo stejné. Nižší důstojníci nosí oblečení velmi podobné Tajným mobilním jednotkám. Ale do obličeje je jim vidět normálně. Přece jenom jsme se nějakých našich zvyků museli vzdát. Vyšší důstojníci nosí oděv spíše podobný shinigami, ale přes hlavu mají kápi. Velitele, což jsem v tomto případě já, odlišíte od ostatních Palestinou. Muži ji mají většinou kolem krku no a u žen je to různé. Já si jí vážu kolem pasu místo pásku.

Když jsme došli k budově šesté divize, narazili jsme tam na kapitána Ginreie. Zběžně jsme se pozdravili a pospíchali jsme dál k našemu oddělení, kam jsme se vydali každý jinou cestou.

Chvíli před tím, než jsme se rozloučili, tak se mě Byakuya zeptal: ,,Hle Anee, ty jsi vyšší důstojník?"

Podívám se na něj a s mírným úsměvem na rtech mu odpovím: ,,Jop. Proč se na to ptáš?"

,, Ale ne, o nic nejde. Jenom jsem se chtěl zeptat, jestli je velitelka taková, jak se o ní říká."

Podívám se na něj a s lišáckým pohledem ve tváři mu odpovím: ,, Na to už si musíš přijít sám."

Když jsem zašla za roh,  měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Představa, že se snažil ode mě zjistit něco o mě, je dost komická. Alespoň že mi nevidí o obličeje, protože to by asi dostal záchvat hned, jak by mě v kanclu uviděl. Hned si dokážu představit ten nával výčitek.

Když vejdu do kanceláře, jestli se tomu teda dá říkat kancelář. Je to prostě místnost, přecpaná skříněmi s hlášeními a dvěma psacími stoly. Když se podívám ke druhému stolu, smutně si uvědomím, že budu muset vybrat nového zástupce. Můj bývalý zástupce odešel na Spirituální akademii. No nic, budu se muset připravit. Za chvíli by se měl objevit Byakuya. Musím s ním vyřídit ty otravné formality. Rychle se převléknu a potom si sednu za stůl. Teď už jen čekat. Na poslední chvíli si stihnu natáhnout kápi a srovnat si ji tak, aby mi zakrývala obličej. Z chviličku se ozve zaklepání. Hned vím, kdo to je. Pohodlně se usadím na židli a řeknu: „Dále."

Dveře se otevřou a vstoupí Byakuya. Má na sobě naši uniformu a můžu říct, že v ní vypadá dobře. Podívá se na mě a usměje se. Po krátké odmlce se zeptá: „Jsem tady dobře v pracovně velitele? Trochu jsem se v těch chodbách ztratil."

Usměju se pro sebe. No, to je jeho styl. „Ano jsi tu dobře," oznámím mu. „Doufám, že se to tu brzy naučíš, protože mě kapitán Kuchiki požádal, abych na tebe první týden dohlédla," oznámím mu. Zatváří se, jako by právě spolkl citron, ale nic nenamítal.

„Tak teď bych vyřídila to papírování a půjdeme. Zrovna na dnešek jsme od Kapitána dostali úkol," oznámím mu. „Připojíš se?" zeptám se ho jen tak mimochodem.

Rozzáří se mu oči a ihned přikývne na souhlas. „To bych byl velmi rád. Upřímně, chtěl bych vás vidět bojovat. Hodně se toho o vás vypráví."

„Doufám, že nic špatného," prohodim zvesela. „Mám na tebe prosbu," řeknu mu jen tak mimochodem.

Podívá se na mě a mírně zvedne obočí. No, jestli mu to zůstane až do dospělosti, tak to bude docela zajímavý. „Prosím nevykej mi. Nesnášim to. Přijdu si potom trochu stará," řeknu mu.

Když se prohrabeme přes všechno to úmorné papírování, tak  se konečně dostaneme k něčemu normálnímu, jako je seznamování.

„Normálně mi tu řikaj Alfo nebo Vlčice. Dříve mi řikali Vlčí démon, ale to jsem si nějak neoblíbila." doplním jen tak mimochodem. Prozatím máš přiděleno jméno Beta. Je to po mém minulém zástupci, který před nedávnem odešel. Jméno dostaneš poté, co tě uvidíme bojovat,"

Byakuya se mračí, jako by ten příval informací musel teprve zpracovat. „Pochopil jsi všechno?" zeptám se ho, jen tak pro ujištění. Kdyby něco nechápal, tak už by se jistě zeptal. Má hrozně přímočarou povahu. Proboha co s tím mám já udělat? Někdy doopravdy nechápu kapitánovy myšlenkové pochody. No to je jedno, musím vymyslet, jak ho zklidnit. Něco se snad najde.

„Takže už zbývá poslední věc," oznámím mu. „Půjdeš se mnou dneska na tu misi?" zeptám se ho. Chtěla bych tě vidět v akci, protože tě musím někam zařadit. Mám pro tebe malou motivaci. Když budeš hodně dobrý, tak s námi budeš chodit na klasické mise, jako je například zabíjení Hollow. Když budeš průměrný, tak budeš pomáhat tady v budově. Nebo je tu ta nejhorší varianta, která by se ti asi nelíbila. Seděl bys v kanclu a vyplňoval hlášení, což je dost velká nuda i jednou za tejden," oznámím mu a usměju se na něj.

Podívá se a mě s urputným výrazem ve tváři a prohlásí: Určitě s tebou půjdu, ale rád bych věděl, co to bude za misi, než se do ní bezhlavě vrhnu.

Bezva, takže první zkouškou prošel. No, takto vypadá, že nebudeš jenom sedět v kanceláři Byakuyo. Nejspíš by z něj mohl být dobrý operativec. Možná jsem ho trochu podcenila. Někdy se sice chová dětinsky, ale už nám začíná dospívat. Škoda, že jsme ho sem nedostali dřív. To bych možná nemusela řešit problém s mým zástupcem.

Ze zamyšlení mě vytrhne Byakuyova otázka: „Takže Vlčice, čeho se vlastně ta mise týká?"

Byakuya

Když se nad tím zamyslím, tak ze setkání s mou novou velitelkou mám docela smíšené pocity. I přes to, co se o ní říká, mi přijde docela sympatická. Nevím proč, ale její chování mi přijde trochu, ale jen nepatrně povědomé. Je klidná a vážná, ale nejde z ní hrůza, za což jsem rád. Je vidět že Ginrei- dono volil velice dobře ve výběru velitelky. No není se čemu divit. Jejich povahy jsou docela podobné. Docela by mě zajímalo, co teď dělá Anee. Sice je o tři roky mladší, ale už se dokázala dostat na pozici vyšších důstojníků.

Na sezení s velitelkou všechno proběhlo docela dobře. Ohledně zítřejší mise jsem se toho dozvěděl docela dost. Jdeme prozkoumat nějaké výkyvy energie v okolí Seretei. Nejde o nic zvláštního, ale velení má podezření, že by to mohli  být nějací slabí Hollow. Ty bychom měli zvládnout, alespoň to říkala. No budu jí věřit. Ještě říkala, že s námi půjde někdo z shnigami. Kdo, to už se jaksi nezmínila.

Před vchodem do budovy seděla na zídce Anee a něco si četla. Podívala se na mě se zachmuřeným výrazem a zeptala se: „Kde si byl? Čekám tu už deset minut!"

„Promiň," omluvím se. „Zabloudil jsem. Nechápu, jak se v těch chodbách dokážeš orientovat," povzdechl jsem si.

Zasměje se a prohodí: „No já už dneska končim. Půjdu se naobědvat a na chvíli sem zaběhnu. Ráno se kapitánka zmínila o tom, že dneska potřebuje mluvit s vyššíma důstojníkama."

Ach jo. Nesnáším, když mi pořád připomíná, že má vyšší hodnost než já.

Společně odcházíme směrem k naším domovům. Cestou si povídáme o našem příštím tréninku. Měl by se konat pozítří. Ujistil jsem Anee, že tentokrát Yoruichi nepřijde. V to doufám taky. Bože já tu ženskou tak nesnášim!

Když jsme se rozloučili, tak se každý vydal svým směrem. Zamířil jsem směrem k domovu a přemýšlel o tom, co musí velitelka a ostatní tak nutně řešit.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.