Anime World CZ/SK - Příběhy

Výstraha - 1. část

Na komisařství jsem pracovala tři měsíce a tři měsíce jsem žila ve vile. Se všemi jsem si rozuměla, až na Jollyho. Byl to alchymista a provokoval mě až mi to lezlo na nervy. Dělal naschváli a v práci si ze mě dělal poslíčka. Přines tam to, odnes toto atd...A pořád mě lákal, ať ho navštívím v pokoji. Kam jsem si řekla, že nikdy nevkročím. Sice se mi skoro pořád stávalo, že jsem do jeho pokoje vlezla, když jsem si ty pokoje spletla. Nikdy jsem si nezapamatovala, kde ten pokoj mám a to tu žiju tři měsíce. Ale naštěstí Jolly, tak nikdy nebyl. Stačilo jen otevřít dveře a hned jsem věděla, že jsem jinde, než mám být. Jednou se mi zdálo, že tam je, ale jak jsem hned zavřela dveře a odešla do svého pokoje, a nikdo se neobjevil tak jsem si řekla, že se mi to jenom zdálo.

 

Dneska jsem měla v práci volno. Jednou do týdne jsme s Jollym to volno měli. Jolly to vyžadoval a já nemohla být bez parťáka. Proto jsem to volno měla i já. Většinou jsem ho trávila s Felicitou. Snídala jsem venku, když přišel Liberto, Nova a Debito. Taky snídat.

,,Co pak dneska si nám neudělala snídani, druhá bambino.’’ zeptal se Debito a sedl si vedle mě. Z druhé strany si sedl Liberto.

,,Nikdo se neprobudil, tak ne.’’ odpověděla jsem Debitovi a ušklíbla jsem se na něho.

,,Nevadí, my si udělali něco lepšího než máš ty.’’ ušklíbl se Liberto.

,,Jo a co?’’ zeptala jsem se.

,,Omeletu.’’ řekl Liberto a olízl se.

,,A kde ji máte?’’ zeptala jsem se.

,,Pace, nám ji dělá.’’ odpověděl Nova. ,,Ale já bych si ji udělal sám.’’ dodal vzápětí.

,,Tak aby to Pace nesnědl všechno sám.’’ usmála jsem se. Debito i Liberto se zarazili. Neuvědomili si, že Pace by to mohl sníst. Oba rychle vstali a vydali se do kuchyně, podívat se, jak to tam vypadá. Zůstala jsem u stolu jen s Novou.

,,Máš zase hodně práce?’’ zeptala jsem se Novy, aby tu nevázla konverzace.

,,Jup, jako každý den.’’ přikývl Nova.

,,A to nemáš žádné volno?’’ divila jsem se.

,,Nope, nepotřebuju jo jako někdo.’’ řekl Nova.

,,Já za to nemohu, že Jolly si vyžaduje ten jeden den volna.’’ postěžovala jsem si.

,,Tobě nic nevyčítám.’’ řekl vážně Nova.

,,Dobré ráno lidi, Novo, mohu tě o něco požádat?’’ zeptal se Luca, který přisedl k nám.

,,O co jde Luco?’’ zeptal se Nova.

,,Dobré.’’ pozdravila jsem Luca.

,,Potřeboval bych tento baliček odnést na poštu. Mohl by si to udělat, prosím?’’ zeptal se Luca.

,,Sám víš, kolik práce mám.’’ nesouhlasil Nova.

,,Já to udělám.’’ ozvala jsem se. Ke stolu se blížili ostatní. Pace, Liberto, Debito a Jolly.

,,A co uděláš?’’ zeptal se Liberto.

,,Dojdu na poštu místo Luca.’’ odpověděla jsem Libertovi.

,,Opravdu tam zajdeš?’’ zeptal se Luca.

,,Já půjdu s ní.’’ připojil se Liberto.

,,OK, nechám to ležet tady na stole. Docela to spěchá.’’ dodal Luca a byl šťastný, že to pro něj někdo udělá.

,,Neboj, jak se najíme, hned tam skočíme.’’ usmála jsem se na Lucu. Luca mi byl ze všech nejsympatičtější. I když Nova a Liberto, taky nebyli špatní. Po snídani jsme s Libertem odnesli prázdné talíře a hrníčky. Liberto se šel ještě převléci a poté jsem spolu vyrazili do městě.

 

Baliček jsem nesla já. Vzala jsem si ho hlavně na starost já. Liberto ho chtěl vzít, ale já se nedala. Po chvíli, kdy Liberto zjistil, že se mnou nehne, toho nechal a šel s prázdnou se mnou. Cestou jsme si různě povídali.

,,Jaké to je v práci?’’ zeptal se Liberto.

,,Jo v pohodě, baví mě to.’’ usmála jsem se na Liberta.

,,Jaký je Jolly v práci?’’ zeptal se Liberto.

,,Stejný jako doma. Jen možná víc provokuje.’’ dodala jsem maličko zlostně.

,,Nedivím se. Jsi zatím jediná, kdo to s ním vydržel tři měsíce. Po pár dnech každý jeho parťák zdrhnul.’’ vysvětlil mi Liberto.

,,Neboj, já nezdrhnu.’’ řekla jsem jistě.

,,Věřím, máš svatou trpělivost.’’ usmál se Liberto.

,,Trpělivost? To bych neřekla.’’ nesouhlasila jsem s Libertem. Pomalu jsme došli na poštu. Na poště byla docela fronta a to bylo něco po desáté hodině.

,,Měli jsem jít dřív.’’ postěžoval si Liberto.

,,Tak to bychom byli bez snídaně.’’ řekla jsem a zasmála jsem se.

,,To je fakt, a to bych nevydržel.’’ zasmál se taky Liberto. Poté jsme si různě povídali a čekali ve frontě. Nakonec po půl hodině přišla řada na nás. Nechali jsme poslat baliček. Cestou Liberto přemýšlel, co by v něm mohlo být, ale ani jeden z nás jsme s ním nezatřásli, kdyby náhodou, to bylo něco křehkého.

 

Poté co jsme vyřídili poštu jsme se šli projít po městě. Došli jsme k dokům, kde jsme se pozdravili z Dantem. Měl zrovna spoustu práce, tak jsme ho dlouho nezdržovali a šli dál, podél moře. Poté jsme se prošli po městě a při tom jsme si různě povídali.

,,Jak se ti tu líbí?’’ zeptal se mě Liberto.

,,Líbí a moc.’’ odpověděla jsem a usmála jsem se.

,,Asi o své minulosti mluvit nechceš co?’’ zeptal se mě Liberto.

,,Tak v podstatě není o čem...Když mi byli tři a já říkala, co si kdo myslí, nebo jsem předávala to, co jsem si myslela já, že označovali  mě za zrůdu. Rodiče toho měli dost a vyhodili mě na ulici. Ve městě jsem potkala komisaře, v té době strážník, který se mě ujal a představil mě mama a papa. Ti mi pomáhali ovládat telepatii. A před třemi měsíci mě odvezli sem do vily.’’ řekla jsem celý svůj příběh o dětstvím. Liberto mě z nenadání objal. Byla jsem překvapena. Ale poté jsem i já jeho objala. Ale nebrečela jsem.

,,To je mi líto, ale neboj od teď se to změní.’’ usmál se Liberto, když mě pustil.

,,Už se to změnilo.’’ taky jsem se na něho usmála. Ani jeden z nás si nevšiml, že nás někdo šmíruje. V tom jsme uslyšeli křik o pomoc.

,,Pomóóóc!’’ křičel někdo. S Libertem jsme se na sebe podívali a hned jsme vyrazili za hlasem.

 

Dorazili jsme k jednomu obchodu, kde křičela starší paní. Okolo ní se shromáždil hluk lidí,ale nikdo nic nedělal.

,,Co se stalo, paní?’’ zeptal se Liberto.

,,Ukradl mi kabelku!’’ křikla starší paní a ukázala směrem, kterým utíkal lupič.

,,Hned vám ji přineseme.’’ řekla jsem a rozeběhla jsem se tím směrem. Liberto mě následoval. Oba jsme běželi směrem, kterým ukazovala starší žena. Už jsem to viděla bledě, když jsem si ho všimla. ,,Támhle je.’’ křikla jsem a rozeběhla se tam. Liberto nezůstával pozadu a běžel za mnou. Doběhla jsem lupiče a skočila po něm, abych jsem ho zastavila. Jenže on neudržel rovnováhu a spadl. K mé smůle spadl do fontány a já hned za ním.

,,Co to děláš ty děvko!’’křičel ten lupič. V tom jsem mu jednu vrazila.

,,To si neměl říkat.’’ ozval se známý hlas. Podívala jsem se a byl to Jolly s doutníkem v puse. Liberto doběhl a pomohl mi ven i lupiči. Lupiče poté chytil Jolly. ,,Teď ho dovedu na policejní stanici a ty se jdi usušit.’’ řekl mi a ušklíbl se.

,,Tentokrát poslechnu, ale jen proto, že máš pravdu.’’ řekla jsem nepříjemně Jollymu. V tom jsem si kýchla.

,,Na draví.’’ řekl Jolly i Liberto najednou. Nic jsem neřekla a šla s Libertem domů. Jolly odvedl lupiče i postarší paní na policejní stanici.

 

Doma jsem hupsla pod teplou sprchu. Liberto mezitím všem vysvětloval, co se stalo, protože na mě čučeli, jak z jara, když jsem se vrátila domů, celá promočená. Když jsem se osprchovala, šla jsem dělat pro všechny oběd. Měla jsem nutkání něco dělat.

 

Jolly mluví s Libertem:

 

Mezitím se vrátil Jolly domů. Hned šel za Libertem a odtáhl ho stranou.

,,Co se děje Jolly?’’ zeptal se překvapený Liberta.

,,Chci s tebou mluvit.’’ řekl Jolly, ne moc příjemným hlasem.

,,O co jde?’’ zeptal se Liberto.

,,O Jane.’’ řekl Jolly a díval se Libertovi do očí.

,,A co s ní je?’’ nechápal Liberto.

,,Dej od ní ruce pryč. Je jen moje. Jinak uvidíš.’’ vyhrožoval Jolly Libertovi.

,,Vždyť jí nic nedělám.’’ nechápal Liberto.

,,Ale rozumíš, jen děláš blbého.’’ neodpustil si Jolly. ,,Jestli se ještě Jane jen dotkneš, příště nebudu tak hodný. Je jen moje, slyšíš?’’ dál vyhrožoval Libertovi Jolly. Liberto Jollyho nepoznával.

,,D...dobrá.’’ souhlasil Liberto. Poté Jolly odešel do kuchyně.

 

V kuchyni:

 

Jolly našel Jane v kuchyni. Chvíli ji neslyšně pozoroval aniž by se ozval.

,,Co to bude až to bude?’’ promluvil Jolly.

,,Čína.’’ odpověděla jsem, ale nejdřív jsem se lekla. Nečekala jsem, že bude někdo stát u dveří.

,,Pomiň, nechtěl jsem tě vylekat.’’ omluvil se Jolly a začal se přibližovat. Chytl mě za ruku a začal mě vláčet pryč od kuchyně.

,,C...co to děláš? Pusť mě, vařím oběd.’’ křičela jsem na Jollyho. Ten mlčel a vláčel dál. Odvlekl mě do jeho pokoje.

 

Otevřel dveře, a vtáhl mě dovnitř. Poté dveře zavřel na klíč. Začal se ke mně přibližovat, jako před třemi měsíci. Začala jsem couvat pryč.

,,C...co to provádíš?!’’ křikla jsem na něho.

,,Křik ti nepomůže.’’ ušklíbl se Jolly. Docouvala jsem až ke zdi. Jolly mi chytil ruce. ,,Musím tě za dnešek potrestat, zlobila si.’’ dál se ušklíbal. Nerozuměla jsem mu.

,,J...jak potrestat?’’ zeptala jsem se Jollyho. Ten nic neříkal a začal se víc přibližovat. Já se na nic nezmohla. Pevně jsem zavřela oči.

,,Jsi jenom moje.’’ zašeptal mi do ucha a dal pusu na ucho. Poté mě pustil. ,,A pro příště, až tě pozvu dál, tak přijdeš, jasný? Takže příště až se zase zabloudíš, vstoupíš dál.’’ řekl mi a šel otevřít dveře. Otevřel je a já pelášila pryč do kuchyně. Srdce mi silně bušilo.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.