Lovkyně zla vs. Lži - 3 díl
Informace:
Je to delší doba, ale tak nějak jsem to sesmolila :D
3. Kapitola
Čekala jsem u té vily, o které mi říkal. Byla to velmi honosná stavba. Uvnitř zlaté ozdoby, divila jsem se, že ta budova nebyla ze zlata celá. Procházela jsem tam, sem tam jsem skoro potkala sluhu. Vždy jsem se ale stačila schovat. Nakonec jsem došla k pokoji, který byl uzamčený.
Klika byla kulatá a zámek v ní. Stačilo ji silou překroutit a bylo odemčeno. Vlezla jsem tam. Byl to pokoj v levandulové barvě. Dokonce tak voněl. Postel měla nebesa a květované peřiny. Byl tu stolík s líčidly a skříně. Na jedné, která byla nízká, byla fotka. Byl na ni Kaname a vedle něj… Ruka!
Najednou mě něco trefilo do ruky. Ohlédla jsem se, ale to už jsem dostala ránu a skončila na zemi. Energií jsem ho od sebe odhodila a vstala. Z ruky mi tekla krev. Rozutíkala jsem se k oknu a skočila. Netušila jsem, že řád na mě vyšle více bojovníků. Jednomu jsem zarazila dýku do krku, ale další mě dostal. Udeřil mě a já skončila omráčená.
Slyšela jsem kapání vody a chlad. Všude byla šedá barva. Visela jsem připoutaná za ruky ze stropu. Když jsem začala vnímat, uvědomila jsem si, že jsem v cele. Za mřížemi stála hnědovlasá osoba. Pochopila jsem, jak si ji Reiki mohl splést s mužem. V šeru tak vypadala. Vzala si totiž větší kabát, a pokud mi je známo, tak Ruka v iluzích vyniká.
„Týráš princeznu? Za to ti Kaname nepoděkuje.“
„Kaname si myslí, že princezna je mrtvá. Stejně jako ostatní.“
„A hádám, že ty ses nechala donutit být mou nástupkyní.“ Hlas mi v krku drhnul.
„Když jsi přežila, proč jsi prostě neodešla? Po celou dobu, jsem byla s Kanamem! Byli jsme spolu a užívali si v obou smyslech! A pak si tu nakráčíš ty a ani nic o něm nevíš! Všechno jsi zničila už jen tím, žes přišla! Nenávidím tě! Jsi upírská špína a zapácháš po člověku! Máš jen příliš štěstí!“ rozkřikla se.
„Měla bys zajít k psychologovi.“
„Ne! On je můj! Závidíš a on s tebou byl jen proto, že jsi jeho sestra! Ale nikdy si to neužil a neměl radost!“
„Když je to tak, proč jsem v jeho očích neviděla tu jiskru radosti, o které tady už půl hodiny mluvíš? Tím, jak tady skřekáš dokazuješ jen, že touží mít po svém boku někoho jiného.“
„Koupil mi všechno! Tak proč?! Proč mu nestačím?! Dala jsem mu sebe i své srdce! A on stejně touží po něčem jiném!“ tekly jí slzy. Já jsem mezitím trochu povolila pouta. Už ji stačilo jen vyprovokovat na tolik, aby odemkla a chtěla mě zabít.
„Máš úžasný smysl pro humor. Ten monolog sis právě vymyslela anebo jsi ho někde našla?“
„Drž zobák! Já jediná mu dám, co chce! Když se tě zbavím, bude zase se mnou! Budeme navěky spolu!“
„Nikdy nebude šťastný. Ne s tebou. Víš to, to proto tohle děláš.“
„Bude chtít mě, když tě zničím! Zničím všechno, co mu nebudu schopná dát! Jsi špína, tak proč chce tebe! Proč si nemohla zůstat se Zerem?! Proč?!“
„Protože jsem tě chtěla nasrat.“ Vykopla mříže a vrazila mi.
„Zohavím tě! Tak, že tě nikdo nepozná! Ukážu tě světu, jak vypadá takzvaná princezna Yuki Kuran!“
„Udělej to a Kaname tě rozpáře. Věř taky, že mu Zero a ředitel s radostí pomohou!“ to ji zarazilo. Pak namířila dýku na mé srdce.
„Zabiju tě! Zabiju!“ třepala se.
„Nemáš na to. V životě jsi nikomu na život nešáhla. Na tohle nemáš.“ Všimla jsem si, že se tu najednou objevili upíři. Kaname, Aidou, Kain, Shiki a Zero. Ruka okamžitě přešla za mně a hrozila dýkou.
„Zabiju ji! Zůstaňte na místě, jinak uvidíte jen její mrtvolu!“
„To neuděláš.“ Říkala jsem.
„Ano! Udělám!“
„Ruko! Pusť Yuki.“ Řekl Kaname. Nejspíš nechtěl přijít o svého mazlíčka. Byla jsem z něj znechucená!
„Ne! Bylo nám spolu tak dobře. Proč to nemůže být i nadále?! Prodala jsem ti své tělo, duši a srdce! Tys to jen pošlapal a stále ses staral jen o ni! Já jsem byla jen rozptýlení! Věděla jsem to!“ vzlykala. „Věděla jsem to, ale myslela jsem, že se do mě za těch deset let přece jen zamiluješ. Pak se ale objevila ona! Strávil jsi noc s ní a já už neexistovala! Byl jsi můj! Jen můj. Dělám to pro nás!“
„Za svou lásku. Poslala jsi na mě řád, že?“
„Já to nedokážu.“ Vzlykala. Její osobnost byla v trapu. Kaname ji složil, naprosto zničil, stala se jen loutkou.
„Dokážeš. Bodni.“ Řekla jsem. Všichni se na mě podívali.
„Ne.“ Řekla slabě.
„Ano! Říkala jsi, že stojím mezi tebou a jím. Bodni. Je to snadné, nemáš co stratit.“
„Ne!“
„Bodni!“
„Ne!“ zaječela.
„Pokud tvá láska není velká natolik, abys byla schopná mě sama zabít, tak za nic nestojí. To není láska Ruko-san. Je to jen chtíč, kterým ses nechala ovládnout.“
„Ne! Já ho miluju!“
„Nemiluješ. Kdo tě poslal k řádu. Sama ses o něm nedozvěděla. Kdo je nad tebou?“
„Já to nemůžu.“ Plakala.
„Kdo chtěl, abys mě zabila?“
„On. On se vrátil.“ Rozpřáhla se a přesekla mé provazy. Pak se zhroutila.
„Kdo?“
„Nesmrtelný.“ Plakala. Já jsem jí držela v náručí. Položila jsem ji ruku na čelo a četla vzpomínky. Viděla jsem chvíle, které s Kanamem strávili. Jak jsem byla naivní, když jsem mu věřila. Pak jsem viděla muže. Byl to elf a vedle něj vlkodlak. Vzpomněla jsem si na obrázek v podzemí školy, kam jsem se propadla. Viděla jsem, co ji provedli. Co ji naprosto zničilo, stáhlo ke dnu. Její duše tu nebyla. Už nevnímala, byla zraněná. Nechtěla na povrch. Bála se a myslela, že když se uzavře, tak nic nepocítí.
„Já tě pomstím. Všechno bude dobré. Šššš. To zvládneš. Pomůžu ti.“ Říkala jsem jí a ona se trochu uklidnila. Pak usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
