Anime World CZ/SK - Příběhy

Převyprávěla jsem jim tam, asi všechno co jsem o něm věděla. Nakonec se chvilku zamýšleli a poradili se. 

 

„Máme podezření, že má Mike rozdvojenou osobnost...“ říká ten muž, který se mě na všechno vyptával. „...a teď jste nám to potvrdila svým příběhem.“ dořekl větu a navázal na další „Pomůžete nám?“ zeptal se. Když jim pomůžu, Mike skončí někde na psychárně... Ale zase na druhou stranu... „D-dobře...? Jak můžu pomoci?“ poptávala jsem se nervózně. 

 

„Vám asi trochu důvěřuje. Měla by jste ho zavést někam kde bychom byli schopni ho chytit.“ naznačoval mi tak, že by asi nejlepší bylo ho přivést až sem. Nejsem si jistá co můžu způsobit... „Sem?“ ptám se nejistě, ale on hned odpovídá „Ano, nejlépe.“ usmál se na mě a šel se mnou k východu. Ještě stále tam uklízečky dřely zkrvavenou podlahu. Co to bylo? To se asi nedozvím...

 

Jak mám Mika najít?! Šla jsem po ulici jako bez duše. Měla jsem chuť na něco... Něco sladkého. Jde se do krámu!! 

 

Vešla jsem do potravin, chvilinku jsem se rozmýšlela, tedy dokud mě z těžkého rozhodování nevytrhl něčí hlas. „Ty v*le!! Mm! To je super lahodný!“ křičí kdosi přes celej nákupák, hned vedle mě. Nepozorně jsem se koukla na dané individuo a překvapeně jsem vytřeštila oči. 

 

„T-ty jsi...“ koktala jsem , lezlo to ze mě jak z chlupatý deky „...t-ten... HAJZLÍK co mě okradl!!!“ zařvala jsem a vzteky ho chytla za límeček a přitáhla si ho. „Za to mi zaplatíš!“ říkala jsem důrazně se zvýšeným hlasem.  Nebyli tenkrát náhodou dva?

 

Sotva jsem si ti řekla za policí se objevil, skoro ten stejný chlapík jen s kloboukem. Jo, takže byli dva. Říkala jsem si v duchu. 

 

„Hej, pusť mě. Udusim se.“ pustila jsem jeho límečeka naštvaně mu přejela pohledem přes tvář. „Brácho, to je ta holka, pamatuješ? Ta, ta... TAMTA.“ řikal svýmu kamarádíčkovy. „Slečna Wera?!“ zpozornil a koukl na mě. „Drž se ode mě dál úchyláku!“ rozkázala jsem a udělala krok vzad.

 

„Dlužíte mi prachy a mou kabelku!“ zašklíbla jsem se nenávistně. „N-no, ono se to- to... Tamto... Se... Mnooo..“ koktal  a snažil se najít něco na výmluvu. 

 

Sotva jsem vteřinku nedávala pozor pokudili se vzít roha, kdybych ho nedržela už by byl fuč. 

„Omlouvám se, pusťte prosím mého bratra...“  řekl skleslým hlasem.

„Zabije nás, nás všechny...“ začal najednou patlat jakésy předpovědi „...protože to víme, víme TO!“ koukl na zem. „A Ty budeš První!“ prohlásil a ukázal na mě svou rukou.

 

Vůbec jsem nepochopila co to mělo bejt, ale využil situace a svého bratra vyvlík z mého sevření. Utekli.

 

„Já budu První?“ koukala jsem směrem za nimi. Přejel mi mráz po zádech.

Když jsem se ze svého tranzu probrala vyšla jsem jako tělo bez duše ven. Srdce mi tlouklo jako o závod. Dýchala jsem nahlas a nepřestávala myslet na ta slova "A Ty budeš První!"

 

Proč mi tak moc přijde, že to je pravda? Co když si pro mě Mike dojde? Zabije mě?

 

Ten den jsem se uzamkla do sebe, už nemůžu nikomu věřit. Nikomu, nikdy! Byla jsem ve svém domě, zatažené žaluzie i závěsy, tak aby dovnitř nepronikalo žádné světlo. V šeru jsem seděla v klubíčku na zemi a přemýšlela o svém osudu. Najednou jsem uslyšela, jak vržou dveře. „Mike?“ zašeptala jsem neslyšitelně.

 

Ve dveřích mého pokoje se objevila vysoká mužská postava, v slabém proužku světla se zalesklo ostří nože.

„Taky tě miluju...“ řekla jsem. 

 

*Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr*

 

Nemám ráda probuzení z tak napínavých snů! Upřímě si myslím, že mi to ten budík dělá na schvál!!

 

Schodila jsem ho z nočního stolku, jako každý druhý člověk v naší ulici a možná i na planetě Zemi.

 

Přestal, vykoukla jsem z okna na chlápka o kterym se mi zdálo, Mike, odvedle. Můj milý soused, který má neskutečně hezkýho syna, Trese. Kterej se mnou chodí do školy...

Kdyby byl ten sen o něm... Bylo by to jiný kafčo!! x3 

 

Nemůžu od své fantazie chtít snad víc ne?! :'D

 

-KONEC-

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.