Anime World CZ/SK - Příběhy

Tajný agent

V noci jsem spala tak tvrdě, že jsem ani nevěděla, že někdo u mě byl a držel mě za ruku. Ráno jsem se probudila a už se mi podařilo se sama posadit na posteli. Divila jsem se, že po včerejšku jsem měla klidné spaní. Ale byla jsem ráda. Někdo zaklepal na dveře a vstoupil dál. Byl to pan doktor.

,,Dobré ráno, Jane, jak jste se vyspala?’’ zeptal se mě s úsměvem doktor.

,,Překvapivě dobře.’’ usmála jsem se na pana doktora.

,,To je dobře, spánek potřebujete. V tom se otevřely dveře a vešla sestřička s jídlem.

,,Dobré ráno,pane doktore Labradore. Dobré ráno Jane.’’ pozdravila nás sestřička.

,,Dobré ráno.’’ řekla jsem s panem doktorem najednou.

,,A jak vám u nás chutná jídlo?’’ zeptal se pan doktor. Sestřička mezitím odešla roznášet jídla jiným pacientům.

,,Docela dobře.’’ usmála jsem se na pana doktorka. Už jsem znala jeho jméno. Sice měl jmenovku, ale nestudovala jsem ji.

,,Tak to jsem rád. Snažíme se, aby se tu pacienti měli výborně.’’ vysvětlil mi pan doktor.

,,To je dobře. A smím se na něco zeptat?’’ zeptala jsem se pana doktora

,,Jistěže, ptejte se.’’ usmál se pan doktor.

,,Proč jsem na pokoji sama?’’ zeptala jsem se. Hodně mě to zajímalo.

,,Máte pokoj nadstandard. A to tu jsou pacienti sami na pokoji.’’ vysvětlil mi pan doktor.

,,A to se určitě platí, že?’’ znovu jsem se zeptala.

,,Jistěže. Ale nemusíte se bát. Pobudete si tu ještě týden, a pokoj máte zaplacený.’’ usmál se na mě pan doktor. Byla jsem překvapena.

,,Takže tu ještě budu týden oxidovat.’’ řekla jsem.

,,Neříkejte, že se vám tu nelíbí.’’ usmál se pan doktor.

,,Není to tu špatné, ale já bych radši byla doma.’’ přiznala jsem.

,,To chápu. Všichni pacienti by nejraději byli doma.’’ usmál se doktor. V tom někdo zaklepal na dveře a otevřely se. Stál v nich vysoký muž, s hnědými vlasy a brýlemi na očích.

,,Dobrý den, neruším?’’ zeptal se muž.

,,Dobrý den.’’ pozdravila jsem.

,,Dobrý den, nechám vás tu osamotě.’’ řekl pan doktor a odešel. Muž se přiblížil a vzal židli a sedl si ke mně.

,,Omluvte mě, dám se do jídla.’’ omluvila jsem se mužovi a zakousla jsem se do chleba se sýrem.

,,V pohodě. Tak že je pravda, že si nic nepamatuješ.’’ řekl zamyšleně muž.

,,Opravdu ne. A ani mi váš obličej nic neříká.’’ řekla jsem pravdu a v hlavě jsem se snažila ho někam přiřadit. Ale nedařilo se mi to. ,,Jsme příbuzní?’’ zeptala jsem se muže. Ten se na mě usmál.

,,Ne, jsem tvůj šéf z práce. Co zatím víš?’’ zeptal se mě a sledoval mě.

,,Že pracuju u policie. Ale víc nevím. Prý mi vše řekne můj šéf. Takže jste to vy.’’ odpověděla jsem mužovi a dojedla jsem chleba. Pak jsem zapila prášky, které jsem brala.

,,A kdo vám to řekl, že pracujete u policie? Vaše rodina?’’ zeptal se muž.

,,Nope, můj přítel Hyuuga.’’ odpověděla jsem. Castor na chvíli zůstal v šoku.

,,Aha. A nic víc vám neřekl?’’ zeptal se mě.

,,Nope, prý mi to řeknete vy.’’ odpověděla jsem pravdu.

,,Jinak se jmenuju Castor a tykej mi. U nás si všichni tykáme.’’ řekl mi Castor. Přikývla jsem, že rozumím. Poté se otevřely dveře a vešla sestřička, který vzala můj prázdný tác a zase odešla a zavřela za sebou dveře.

,,Dobře.’’ řekla jsem a usmála jsem se.

,,Teď co ti řeknu, musí zůstat mezi námi, jasné?’’ zeptal se mě Castor. Já jen přikývla, že jo. ,,Takže sice pracuješ pro policii, ale jsme společnost, tajní agenti.’’ začal vyprávět.

,,Tajní agenti?’’ podivila jsem se.

,,Ano, jsi tajní agent, ale nikdo o tom nesmí vědět. Řešíme vážné případy. Jako je například terorismus.’’ pokračoval Castor. ,,A různě bereme převleky, že se vmísíme do organizace a snažíme se získat použitelné důkazy, abychom mohli zatýkat neřády.’’ vysvětlil mi a stále mě sledoval. ,,A jedním z agentů jsi ty.’’ dodal hned na to.

,,Takže jsem taky tajný agent.’’ dostala jsem ze sebe.

,,Ano, a zrovna si se svým parťákem řešila případ, prodejem a distribucí drog. Říká ti něco jméno Ayanami?’’ zeptal se mě Castor. Zakývala jsem hlavou že ne. Vytáhl ze složky fotku a ukázal mi ji.

,,Bohužel mi to nic neříká.’’ přiznala jsem.

,,Škoda, to je ten Ayanami. Se svým parťákem jste na něco kápli, hlavně ty, ale někdo tě dostal, protože jsme zveřejnili verzi, že jsi opilá zasedla za volant, ale je nám jasné, že tě někdo omráčil, nalil do tebe alkohol a nechal zasednout za volant a rozjel auto, aby tě ten náraz do stromu zabil.’’ řekl mi Castor. Zírala jsem na něho jako páv. ,,Nechápej to špatně, ale něco jsem si vymyslet museli, protože nechceme, aby někdo přišel co děláš za opravdovou práci.’’ vysvětlil mi, když si všiml mého výrazu.

,,V pořádku, už tomu začínám rozumět.’’ přiznala jsem pravdu.

,,To je dobře. Bylo by dobré, kdyby sis na něco vzpomněla, protože ty jediná víš, co se odehrálo, na co si kápla. Chtěla si to říct, svému parťákovi, ale zrovna tě museli omráčit, protože si nic neřekla.’’ řekl mi Castor a usmál se na mě.

,,Vynasnažím se, abych jsem si vzpomněla co nejdřív.’’ slíbila jsem.

,,Věřím ti, ale nespěchej.’’ usmál se Castor.

,,A kdo vlastně je můj parťák a proč tu není?’’ zeptala jsem se.

,,Jmenuje se Frau a panuje u nás, že Frau je zrádce, který pracuje pro Ayanamiho a ten tě i omráčil a pokusil se tě zabít, když si na to přišla.’’ přiznal Castor a neznělo to moc nadšeně.

,,A vy...teda ty, tomu věříš?’’ zeptala jsem se Castora.

,,Nevěřím, ale tím, že se skrývá, tak to na něho uvaluje ještě větší podezření.’’ přiznal se mi Castor.

,,Chápu.’’ řekla jsem.

,,Mno nic, já půjdu, musím taky pracovat. Zítra tuto dobu se zase zastavím.’’ slíbil mi Castor, usmál se a vstal. Uklidil židli na místo. ,,Ahoj Jane.’’ rozloučil se se mnou a odešel. Ani jsem nestačila říct ahoj.

 

Odpoledne okolo třetí se stavili u mě mí rodiče. Přinesli mi kus koláče, který upekla mamka. Hned jsem se do něho pustila.

,,Je moc dobrej.’’ řekla jsem s plnou pusou.

,,Jsem ráda, že ti chutná. A jak ti je?’’ zeptala se mě mamka.

,,Tak stále žebra bolí, ale je to lepší.’’ usmála jsem se. ,,Jen s tou pamětí je to horší.’’ dodala jsem.

,,Určitě časem si vzpomeneš.’’ usmál se na mě táta.

,,Taky tomu věřím.’’ usmála jsem se taky.

,,Měla si tu návštěvy jiné, než nás?’’ zeptal se mě Teito.

,,Včera mě tu navštívil můj přítel, ale neřeknu vám proč jsme vztah tajili, protože sama to nevím a jemu jsem to nevysvětlila, jen požádala, abychom to tajili. A dneska můj šéf z práce.’’ přiznala jsem pravdu.

,,A představíš nám ho?’’ zeptala se mamka.

,,Pokud to bude stíhat z práce, tak ještě dneska.’’ usmála jsem se.

,,Tak to se už těším až ho poznám.’’ usmála se mamka.

,,Hned si ho prověřím.’’ zasmál se táta.

,,Ty taky pracuješ u policie?’’ zeptala jsem se táty.

,,Ne, já jsem podnikatel.’’ vysvětlil mi táta. ,,Já to myslel tak, že si s ním promluvím z očí do očí.’’ dodal a usmál se.

,,Aha.’’ usmála jsem se. ,,A co máš za práci ty mami?’’ otočila jsem se na mamku.

,,Jako kadeřnice.’’ odpověděla mi mamka.

,,Já studuju prvním rokem obchodní akademii.’’ řekl Teito, když jsem se na něho podívala  a chtěla jsem se zeptat i jeho.

,,A já studovala co za školu?’’ zeptala jsem se našich.

,,Taky obchodní akademii a na vysokou si šla policejní akademii.’’ odpověděl mi taťka. Pak mi vyprávěli zase různé příběhy z mého dětství a z puberty. Okolo páté hodiny jsme se rozloučili a naši i s bratrem odešli.

 

Okolo sedmé, když jsem byla po večeři, přišel můj přítel Hyuuga. Naštěstí se o pusu ani nepokusil, za což jsem byla ráda.

,,Ahoj, krásko, jak se vede?’’ zeptal se mě Hyuuga.

,,Líp.’’ odpověděla jsem pravdu. ,,A jak se máš ty?’’ zeptala jsem se já Hyuugi.

,,Dobře, ale kdo je tu marod jsi ty.’’ usmál se Hyuuga.

,,I tak mi to nedalo.’’ usmála jsem se na Hyuugu.

,,Byl tu šéf, nebo ještě ne?’’ zeptal se Hyuuga.

,,Ano byl, dneska dopoledne.’’ odpověděla jsem.

,,A vše ti řekl?’’ zeptal se mě Hyuuga.

,,Ano, vše mi řekl.’’ řekla jsem pravdu.

,,A co ti vše řekl?’’ zajímalo Hyuugu. Tak jsem mu vše řekla, co mi řekl Castor. Bylo znát, že se Hyuugovi ulevilo. ,,Proč tě to zajímá?’’ zeptala jsem se Hyuugi.

,,Jen tak. Jestli něco nezapomněl.’’ usmál se Hyuuga.

,,Aha.’’ přikývla jsem. ,,A zapomněl?’’ zeptala jsem ho.

,,Nope. A co si myslíš o svém parťákovi?’’ zeptal se mě Hyuuga.

,,Nevím...ještě se tu neukázal, ale moc se mi věřit nechce, že by byl zrádce.’’ řekla jsem pravdu.

,,Bohužel je. Chtěl tě zabít a teď je na útěku.’’ řekl mi Hyuuga. Nechtělo se mi tomu věřit. Pak jsme si ještě různě povídali o mně. Hyuuga mi různě vyprávěl, jako zážitky jsme spolu prožili. Byli to romantické chvíle. Znělo to opravdově, ale něco ve mně říkalo, nevěř mu, ale nic jsem nedala najevo. Okolo osmé se zvedl.

,,Mno nic, tak já půjdu. Měj se krásně a zítra se tu zase zastavím.’’ usmál se, poslal mi vzdušnou pusu a odešel. Já mu jen zamávala. Poté jsem si lehla a usnula jsem. Po tom dnešku jsem toho měla plné kecky. Ale tentokrát jsem se vzbudila a k mému překvapení seděl u mé postele.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.