Alchymie - 2. kapitola
Informace:
Jane dostává u policie práci nastálo. K jejímu překvapení je její parťák Jolly. Hned mají případ mrtvé stařenky. Rozjíždí se na místo činu. Jane zjišťuje, že nemám odznak. Jolly ji uklidní a jdou vyslýchat podezřelé.
Případ smrti
Ráno v šest mě vzbudil budík. Vstala jsem a šla jsem pod sprchu. Oblékla jsem se a šla najít jídelnu, abych jsem se mohla najíst. Po zdárném hledání se mi to povedlo. Vedle jídelny byla kuchyň, tak jsem si šla něco udělat na zub.
,,Dneska nějak brzo, ne?’’ ozvalo se za mnou. Lekla jsem se, až jsem nuž upustila a ten se zapíchl do země, vedle mé nohy. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Nova. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.’’ vzápětí se omluvil. Já mezitím zvedla nůž.
,,Dobré ráno, v pohodě.’’ usmála jsem se. ,,V osm musím být na komisařství.’’ řekl jsem Novovi. ,,A co ty tu tak brzy?’’ taky jsem se ho zeptala.
,,Mám spoustu práce.’’ odpověděl mi Nova.
,,Aha, dáš si se mnou snídani?’’ zeptala jsem se Novy.
,,Proč ne.’’ souhlasil Nova. Začala jsem dělat snídani pro dvě osoby. Jeho myšlenky jsme si nečetla, i když bych ráda. Za chvilku byla hotová. Byly jen obložené chleby s čajem Oba jsme se dali mlčky do jídla. Po jídle jsem chtěla udělat nádobí, když mě Nova zarazil. ,,Nech to být, já to udělám. Ty si dělala snídani, já udělám nádobí.’’ řekl a já se na něho podívala. Zvedl se a začal sklízet ze stolu.
,,Koukám, že jsem přišel pozdě.’’ ozvalo se u dveří. Já i Nova jsme se tam podívali. Byl to Jolly.
,,Dobré ráno.’’ pozdravila jsem Jollyho a hned odvrátila od něho zrak. Vzpomněla jsem si, na předešlou noc.
,,Dobré.’’ řekl Nova. Jolly si sedl ke stolu.
,,Tak co bude se snídaní?’’ zeptal se Jolly.
,,Mno, nic já musím pádit, odvoz tu bude každou chvíli.’’ řekla jsem a odešla z jídelny. Jolly se na mě díval, jak odcházím.
Došla jsem k bráně, kam zrovna přijíždělo, policejní auto. Nastoupila jsem a jelo se na policejní stanici. Jelo se mlčky, nikdo nic neříkal. Řidič se soustředil na jízdu.
Přijeli jsme ke stanici. Řidič mě vysadil u vchodu na policejní stanici. Vystoupila sem si a šla najít komisaře. Toho jsem našla v jeho kanceláře.
Sice mě viděl, jak přicházím, přesto jsem zaklepala na dveře. Komisař mi šel otevřít dveře.
,,Janey, vítej, pojď posaď se.’’ pustil mě dovnitř komisař. Šla jsem dál a sedla si naproti jeho stolu.
,,Myslela jsem si, že jde o výslech toho Hirokiho.’’ řekla jsem.
,,Toho jsme už zatkli. Sám se nám nakonec přiznal.’’ usmál se komisař.
,,Aha, tak o co jde?’’ zajímalo mě.
,,Jde o to, že ti chci nabídnout práci nastálo.’’ oznámil mi komisař.
,,Jak to myslíš?’’ zeptala jsem se a docela mě to zaujalo. Komisař si toho všiml.
,,Že by si s námi vyšetřovala, nejen vyslýchala, nebo spíš byla svědkem výslechu.’’ vysvětlil mi komisař. Chvíli jsem na něho zírala, jak na páva.
,,To myslíš vážně?’’ zeptala jsem se překvapeně.
,,Myslím. Vše odpovídá, že z tebe bude dobrý detektiv.’’ usmál se komisař. ,,Tak co bereš?’’ zeptal se, i když už znal odpověď.
,,Jasně že jo.’’ usmála jsem se.
,,Dobrá, tady jsou papíry k vyplnění a k přečtení pracovní smlouvy.’’ řekl komisař a podal mi pár lejster papírů. Dala jsem se do čtení. Asi za dvě hodiny jsem to měla přečtené a vyplněné. Už chybělo jen podepsat smlouvu. A tu jsem hned podepsala. ,,Díky moc. Teď jsi oficiálně člen komisařství.’’ usmál se komisař. Jednu smlouvu si nechal a druhou mi dal. Poté zvedl sluchátko.
,,Už dorazil?’’ zeptal se někoho komisař. ,,Dobře povolejte ho ke mně.’’ řekl a položil sluchátko.
,,Kdo přijde?’’ zeptala jsem se ze zvědavost.
,,Tvůj nový parťák.’’ vysvětlil mi komisař.
,,Já myslela, že jím budeš ty.’’ řekla jsem překvapeně.
,,Já na tebe a tvého parťáka budu jen dohlížet.’’ usmál se komisař. Za chvilku se otevřely dveře. Podívala jsem se, kdo to je. K mému překvapení, to byl Jolly.
,,Jolly?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Koukám, že ses stala oficiálním členem naši druhé rodinky.’’ ušklíbl se Jolly a sedl si vedle mě.
,,Tak představovat vás nemusím. Doufám, že budete spolu vycházet.’’ řekl nám komisař. V tom měl telefonát a zvedl sluchátko. ,,Prosím?’’ ozval se do telefonu a chvíli poslouchal. ,,Ano, hned tam někoho pošlu.’’ řekl do telefonu a hned ho položil. ,,Taky Janey, dneska tě celému týmu nepředstavím, i když některé znáš, protože máte případ.’’ oznámil nám. S Jollym jsme se po sobě podívali.
,,A kde se co stalo?’’ zeptal se Jolly.
,,Tam kde zavraždili tu stařenu včera, tak je mrtvá další stařena.’’ řekl nám komisař.
,,Chceš mi s tím říct, že Danno si to vymyslel?’’ zeptala jsem se překvapeně.
,,Nope, Hiroki tu stařenu zabil, sám se přiznal. Tady tu nejspíš zabil někdo jiný.’’ řekl komisař, který věřil, že Hiroki je vinen. Já začínala pochybovat. Jolly se postavil a já ho následovala. Oba jsme odešli ze dveří a šli na parkoviště k autu. Já spíš Jollyho následovala, protože jsem nevěděla, čím se pojede.
Došli jsme k autu a Jolly ho otevřel a já si nasedla. Jolly mě následoval a sedl si za volant. Jednalo se o pěknou káru, ale v autech se jinak nevyznám. Ani nevím co to bylo za značku. Jediné co vím je, že se jednalo o sporťák. Jolly nastartoval a jelo se na místo činu.
Chvíli se jelo mlčky. Ani jeden z nás nepromluvil ani slovo.
,,Proč si mi včera neřekl, že pracuješ pro policii?’’ zeptala jsem se Jollyho.
,,Neptala ses.’’ odpověděl stroze Jolly.
,,A proč jsem tě nikdy neviděla?’’ znovu jsem se Jollyho zeptala.
,,Byl jsem tam i nebyl.’’ ušklíbl se Jolly. Toto jsem nepochopila, jak to myslí. Ale věděla jsem, že když se ho na to zeptám, neodpoví mi. A když jsem se pokusila mu číst myšlenky nešlo to. Bylo to prostě záhadou, jak je to možné. Nechápala jsem to. Za chvilku jsme byli na místě činu.
Vystoupili jsme z auta a v tom mi to došlo. Já nedostala odznak. O zbraň jsem se tak ani nestarala, jako o odznak, který člověk potřebuje k legimitaci. Jolly si všiml, že jsem se zarazila.
,,Stalo se něco, Janey?’’ zeptal se mě Jolly. Překvapilo mě ještě víc, jak mi Jolly řekl Janey.
,,Nemám služební průkaz ani odznak.’’ přiznala jsem.
,,Nevadí, bylo to na rychlovku. Půjdeš se mnou a nehneš se ode mne.’’ přikázal mi Jolly. Přikývla jsem na souhlas. Oba jsme vyrazili k domku, kde před dveřmi čekal a hlídkoval strážník.
Jolly ukázal odznak a strážník nás pustil. Neptal se kdo jsem. Viděl mě jít s Jollym a to stačilo. Došli jsme ke schodišti, kde byl patolog i technici . Pracovalo se o sto šest.
,,Tak co se stalo, doktore?’’ zeptal se Jolly. Já si prohlížela mrtvou stařenku.
,,Někdo jí zlomil vaz a shodil ze schodů, aby to vypadalo, jako nehoda. Ale vaz má zlomený jinak, než by spadla ze schodů. Má jinak zlomenou nohu, tržnou ránu na hlavě a naražená žebra, ale to už je od toho pádu,jak ji někdo strčil.’’ oznámil nám pan patolog. ,,Po pitvě řeknu víc.’’ dodal.
,,Díky, doktore.’’ poděkoval Jolly. V tom si mě všiml patolog.
,,Kdo je to za krásnou slečnu?’’ zeptal se Jollyho.
,,Moje parťačka a něco pro mě zvláštního, Jane.’’ představil mě patologovi. Vyrazil mi dech, když řekl něco zvláštního. Zajímalo by mě, co tím myslel, ale myšlenky jsem mu nedokázala přečíst.
,,Těší mě, Jane.’’ představila jsem se a nastavila jsem ruku.
,,Taky mě těším, Mikio.’’ představil se mi taky patolog a potřásli jsem si rukama. ,,Tak na viděnou.’’ řekl patolog a sbalil si své věci a odešel k autu.
,,Co jste zatím našli?’’ zeptal se Jolly technika, který kolem nás prošel.
,,Zatím žádné stopy. Někdo je setřel a to pořádně.’’ řekl technik a odešel za prací.
,,Kde jsou svědci nebo podezřelý?’’ zeptal se Jolly jednoho strážníka.
,,Jsou v kuchyni.’’ odpověděl strážník. Jolly se hned vydal do kuchyně a já za ním.
V kuchyni u stolu seděli tři lidé. Z toho jsem jednoho poznala. Byl to Danno.
,,Danno, co vy tu?’’ zeptala jsem se ho překvapeně.
,,Vy se znáte?’’ zeptal se Jolly, aniž by dal najevo překvapení.
,,Včera jsme ho s komisařem vyslýchali.’’ řekla jsem Jollymu.
,,Dobrý den. Já jsem v tom nevině.’’ hned se začal hájit Danno.
,,Rozdělíme si je. Ty vyslechneš Danna a já jednu ze slečen a tu třetí vyslechneme oba dva.’’ řekl Jolly. Poté vzal jednu ze slečen na zahradu. Já si vzala na starost Danna, že jsme šli do obýváku.
Oba jsme se posadili. Já na pohovku a Danno do křesla.
,,Tak Danno, co si tu dělal? A nesnaž se mi lhát.’’ zeptala jsem se Danna na první otázku a zapla mozkové buňky, že jsem slyšela co si Danno myslí.
,,Stará paní mi dávala jídlo a teplé oblečení po manželovi.’’ odpověděl Danno ,,To tak, ještě vám budu říkat, co jsem tu dělal.’’ pomyslel si Danno. Nedala jsem nic najevo.
,,Jak jste se znali?’’ zeptala jsem se na další otázku.
,,Spával jsem u popelnic. Jednou mě tu stará paní našla a řekla mi, ať jdu s ní, najíst se.’’ řekl Danno. ,,Hiroki je vrah, to ten to udělal a teď půjde po mně.’’ myslel si. Já ho chtěla uklidnit, že nikdo po něm nepůjde, ale nechtěla jsem prozrazovat svou schopnost, tak jsem mlčela.
,,Viděl si něco?’’ zeptala jsem se Danna na další otázku.
,,Nope, neviděl.’’ řekl Danno. ,,Hiroki to byl, ten tu zabijí.’’ pomyslel si. Něco mi tu nesedělo. Jak to mohl být Hiroki, když je ve vazbě. Ale stále jsem mlčela a nedala najevo nic.
,,V kolik si přišel?’’ zeptala jsem se Danna na čas, kdy přišel ke staré paní.
,,Asi v osm.’’ odpověděl Danno. Chtěla jsem říct, že děkuju, že se ještě ozveme, nebo spíš najdeme, když si pomyslel. ,,Musím to nějak shodit na Hirokiho. Sice je to můj vlastní bráška, ale musím ho potrestat. Nesmí přijít na to, že jsem to já, kdo je zavraždil.’’ pomyslel si Danno. Už jsem zjistila, co mi tu nesedělo.
,,Znal ses i s tou první obětí?’’ zeptala jsem se Danna. Ten se na mě podíval překvapeně.
,,N...ne.’’ dostal ze sebe. Věděla jsem, že lže.
,,Ty lžeš Danno, něco skrýváš.’’ řekla jsem Dannovi a sledovala jsem ho.
,,N...ne nelžu.’’ soukal ze sebe Danno.
,,Pro dnešek končíme, ale ještě si tě vyslechneme. Zůstaň tu.’’ řekla jsem Dannovi, vstala jsem a otočila jsem se k němu zády. Což jsem udělala velkou chybu.
,,Musím ji zneškodnit.’’ pomyslel si Danno, vstal a já než se stačila otočit, drže mě pod krkem a začal mě škrtit. Sápala jsem po vzduchu. Po chvíli zazněl výstřel. Danno mě pustil a skácel se k zemi. Držel se za pravé rameno a kroutil se po zemi a naříkal, jak ho to bolí. Já se držela za krk a byla jsem ráda, že mohu dýchat.
,,Zatkněte ho.’’ řekl strážníkovi Jolly a přišel ke mně.
,,Už je to dobré.’’ řekl a objal mě. Tím mě překvapil. Toto jsem nečekala, a hlavně já se nesložila.
,,Vím, byla jsem neopatrná, promiň.’’ omluvila jsem se Jollymu.
,,Neomlouvej se, měl jsem tu být s tebou, mělo mi dojít, že nemůžeš vyslýchat sama beze zbraně.’’ omlouval se mi Jolly. Samé překvapení. Po chvíli mě pustil.
Výslech Jollyho:
Jolly šel se slečnou ven na zahradu a sedli si do altánku. Jolly si vytáhl zápisník a začal s výslechem.
,,Vaše jméno, prosím?’’ zeptal se na jméno Jolly.
,,Jmenuji se Yuriko, ale říkají mi Yuri.’’ představila se slečna. Jolly si to zapsal do svého notesu.
,,Jak se znáte s mrtvou?’’ zeptal se Jolly.
,,Jsem její praneteř.’’ odpověděla Yuriko.
,,A co jste tu dělala?’’ zeptal se Jolly na další otázku.
,,Šla jsem ji navštívit. Byla nemocná.’’ přiznala Yuriko.
,,Jak nemocná?’’ zeptal se Jolly a vše si stále zapisoval.
,,Měla rakovinu dělohy.’’ odpověděla Yuriko a setřela si slzy.
,,Kdo ji našel?’’ vyptával se dál Jolly.
,,Ten bezdomovec, nebo kdo to je. Tetička mu dávala jídlo.’’ přiznala Yuriko. Jolly si vše zapisoval a přemýšlel.
,,Vy toho bezdomovce znáte?’’ zeptal se Jolly se zájmem.
,,Ne,ale párkrát jsem ho tu viděla. Varovala jsem tetičku před ním. Víte nezamlouvá se mi.’’přiznala Yuriko.
,,Viděla jste něco nekalého, co by dělal?’’ zeptal se Jolly.
,,Jednou jsem ho načapala, jak se hrabe v koupelně ve skříňkách.’’ přiznala Yuriko, co viděla. Jollymu to začalo šrotovat. V tom zpozorněl a došlo mu to. To Danno je vrah a ne nikdo z rodiny.
,,Děkuji za pomoc.’’ poděkoval ve spěchu Jolly a běžel do domu, najít Jane. Tu po chvíli našel a viděl, jak Danno škrtí Jane. Vytáhl zbraň a vystřelil.
Současnost:
Poté co mě Jolly pustit jsme ještě společně šli vyslechnout hospodyni, která přiznala, že Danno chodil do domu se najíst, jak ho její paní zvala. Jolly vyslýchal a ji četla myšlenky. Nic neskrývala a říkala pravdu. Když jsme ji vyslechli, tak jsme těm dvěma oznámili, aby se zastavili na komisařství, podepsat výpověď. Poté jsem ši ven, na sedli do auta vraceli se na komisařství, kde ve výslechové místnosti na nás čekal už ošetřený Danno s komisařem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
