Můj život - 7. kapitola
Informace:
Jane s Frauem po krásné noci se rozhodnout, že se rozejdou se svými protějšky. Robin to nese těžce a s Jane přestane komunikovat a přátelit se. Rin to vezme v pohodě a s Jane se stává přátelé. Jane si postupem času začíná vzpomínat na svou minulost před tou nehodou.
Poslední kapitola, tak si ji užijte
Vzpomínky
Druhý den nás vzbudil budík. Hned jsem ho zaklapla a měla jsem co dělat, abych jsem nespadla z postele. Frau mě včas zachytil.
,,V pořádku?’’ zeptal se mě Frau.
,,Jo, díky.’’ poděkovala jsem.
,,Není zač. Hlavně že ti nic není.’’ usmál se Frau. Poté jsem vylezla z postele a šla do koupelny osprchovat se. Stále jsem nemohla uvěřit, že jsem skončila v posteli s Frauem. S moji láskou. Věděla jsem, že Rina, až se vrátí odmítnu. Vrátím mu prstýnek, se slovy, že mě to mrzí, ale miluju jiného. Takhle jsem se rozhodla ukončit vztah s Rinem. Bylo mi ho sice líto, ale nedalo se nic dělat. Lásce člověk neporučí. Když jsem vylezla ven a utřela jsem se a oblékla, tak jsem vylezla z koupelny. Postel byla ustlaná a Frau byl v kuchyni.
,,Půjčil jsem si tvou kuchyň.’’ usmál se Frau a dělal nám snídani.
,,Nevadí, ale postel si měl nechat na mně.’’ řekla jsem a šla jsem si sednout ke stolu.
,,Rád jsem to udělal. Dneska po práci si promluvím s Robin. Rozejdu se s ní.’’ oznámil mi Frau.
,,A já s Rinem, až se vrátí ze služební cesty.’’ souhlasila jsem s Frauem. Sice mě mrzelo, že jsem zničila jeden vztah, ale byla jsem velice šťastná. Jak blecha, jak se říká. Frau udělal sendviče.
,,Dáš si kávu nebo čaj?’’ zeptal se mě Frau.
,,Čaj.’’ odpověděla jsem a s jídlem čekala na Fraua.
,,Klidně jez.’’ řekl mi Frau.
,,Počkám na tebe.’’ řekla jsem rozhodně. Po chvíli Frau udělal dva čaje a sedl ke stolu ke mně. Oba jsme se dali do jídla.
,,Myslíš, že z toho guláše co zbylo, bude něco i pro mě?’’ zeptal se mě Frau.
,,Už je to v lednici připravené. I pro tebe.’’ usmála jsem se na Fraua.
,,Díky, moc.’’ poděkoval s úsměvem Frau.
,,Není zač.’’ mávla jsem nad tím rukou.
,,Dneska budu vařit já, pokud ti to nevadí.’’ řekl mi Frau.
,,Jako večeři?’’ zeptala jsem se.
,,A na zítřejší oběd. Všiml jsem si, že si vyváříš jídlo. Já bych to taky tak dělal, ale nebaví mě to, když si to vařím pro sebe. Proto mě to teď bude bavit, když budu vařit pro tebe.’’ usmál se Frau.
,,Dobře, ale u vaření se budeme střídat.’’ souhlasila jsem nakonec.
,,OK.’’ souhlasil Frau. ,,Než jsem včera usnul, o něčem jsem přemýšlel.’’ začal Frau mluvit.
,,A nad čím?’’ zeptala jsem se Fraua.
,,Nad tím, že bych pustil ten byt a nastěhoval se k tobě. Pokud by ti to ovšem nevadilo.’’ řekl Frau, nad čím přemýšlel.
,,Nebude mi to vadit. Budu ráda. Ale myslela jsem, že si včera říkal, že se nechceš stěhovat.’’ souhlasila jsem s nápadem Fraua.
,,Myslel jsem tím, stěhovat se k Robin. Za tebou bych šel i nakonec světa.’’ usmál se Frau. Taky jsem se usmála. Po snídani jsem umyla nádobí a nechala ho okapat. Vzala jsem tašku. Frau si pro své věci došel k sobě. Sešli jsem se venku.
Oba jsme vyrazili směr knihovna. Cestou jsme si různě povídali. Frau mě za ruku nechytil, ale chápala jsem, že si chce nejdřív promluvit s Robin. Dorazili jsme do práce. Robin čekala na Fraua venku. Já se šla převléci.
Nami tam už byla. Zrovna byla už převlečena a chtěla odejít.
,,Ahoj Janey, jak se vede?’’ zeptala se mě Nami. Podívala jsem se na ni.
,,Báječně.’’ řekla jsem pravdu.
,,Úplně záříš, děje se něco?’’ zeptala se starostlivě Nami. Byla jsem převlečena, tak jsme spolu vyrazili na naše oddělení.
Když jsme tam přišli, tak tam nikdo nebyl.
,,Jen prosím, až ti to řeknu mlč.’’ řekla jsem šeptem.
,,Slibuju.’’ slíbila mi Nami. Naklonila jsem se k ní.
,,Včera se mi Frau vyznal a vyspali jsme se spolu.’’ zašeptala jsem Nami do ucha.
,,Ne...vážně?’’ řekla překvapeně Nami.
,,Jup.’’ řekla jsem pravdu.
,,Blahopřeju.’’ řekla Nami a bylo vidět, že je šťastná i za mě.
,,Díky.’’ poděkovala jsem. Obě jsme se dali do práce. Mezitím přišel Frau a Robin. Na Robin bylo poznat, že se zase pohádali. Ale už mi to nevadilo. Věřila jsem, že to s ní Frau ukončí. Hned mi Frau přišel na pomoc.
,,Dneska jdu na večeři s Robin, tak přijdu později.’’ pošeptal mi do ucha Frau, když jsem uklízela knihy. Přikývla jsem. Celý den jsme makali, jak šroubci. Po pracovní době jsme se rozloučili.
,,Škoda, že mám něco už v plánu se Sanjim, jinak bychom spolu někam zašli.’’ zašeptala mi Nami do ucha.
,,Tak příště.’’ usmála jsem se na ni a šla jsem na autobus a pak na vlak a jela jsem domů.
Nevěděla jsem, jestli Frau přijde nebo ne, tak jsem se dala do vaření jídla na večeři a na další den. Po jídle jsem umyla nádobí a šla se osprchovat. Při sprše jsem měla vzpomínku. Jako čistý záblesk. Jak jsem si na ni vzpomněla, rozbrečela jsem se. Byla to ošklivá vzpomínka. Když jsem vylezla ven a oblékla si pyžamo, někdo klepal na dveře. Šla jsem otevřít. Byl to Frau.
,,Není ti nic?’’ zeptal se mě Frau starostlivě.
,,Ne, proč?’’ divila jsem se a pustila Fraua dovnitř.
,,Už klepu asi deset minut.’’ řekl Frau a vešel dovnitř. ,,Jinak promiň, že mi to tak trvalo.’’ omluvil se mi Frau.
,,Promiň byla jsem ve sprše.’’ omluvila jsem se zase já. ,,V pohodě. Sama jsem nevěděla kdy se vrátíš, a tak jsem udělala na zítra jídlo. I pro tebe.’’ usmála jsem se na Fraua.
,,Díky moc, zítra vařím já. A co je dobrého?’’ zeptal se Frau.
,,Rizoto.’’ odpověděla jsem Frauovi.
,,To se mi zamlouvá.’’ usmál se Frau. ,,S Robin jsem to ukončil.’’ řekl mi Frau. ,,Jen se vykoupu a přijdu za tebou.’’ usmál se Frau a šel do koupelny se osprchovat. Já mezitím udělala kávu. Frau byl za deset minut hotový.
,,Promiň, udělala jsem ti taky kávu, Ani nevím jestli ji chceš.’’ došlo mi a omluvila jsem se.
,,V pohodě rád si ji dám.’’ usmála se Frau. Sedl si vedle mě a napil se. Pak se dal do vyprávění.
U večeře:
Robin a Frau šli do restaurace. Robin se těšila, že si ji s Frauem užije. Že se usmíří ale velice se spletla. Oba si objednali jídlo a pití. Robin si chtěla dát červené víno s Frauem, ale ten si dal jenom colu. Objednali si jídlo. Jedli mlčky. Ani jeden z nich nepromluvil ani slovo. Po jídle se Frau napil zbytku coly.
,,Robin, chtěl bych ti něco důležitého říct.’’ začal mluvit Frau.
,,Poslouchám.’’ řekla Robin a usmála se. Frau se tvářil vážně.
,,Víš...chci se s tebou rozejít.’’ řekl Frau Robin. Té zmizel úsměv z tváře. Toto nečekala.
,,A..ale já tě miluju.’’ dostala ze sebe Robin.
,,Promiň, ale já tebe ne. A nikdy jsem tě nemiloval. Jen jsem se z tebou nedokázal rozejít poté noci. Byl jsem srab, protože jsem nechtěl, aby sis myslela, že mi šlo jen o sex.’’přiznal se Frau.
,,A..ale...’’ nedokázala ze sebe víc dostat Robin.
,,Promiň, ale je to tak. Jsem zamilovaný do jiné.’’ přiznal se Frau.
,,Jane...’’ dostala ze sebe Robin.
,,Ano, je to Jane.’’ přiznal se Frau, ale o té noci pomlčel. Robin se rozplakala. ,,Promiň.’’ znovu se rozplakala Robin. Poté vstala, vrazila Frauovi facku a s brekem odešla. Frau zaplatil a šel na autobusovou zastávku a pak na vlak. Jel za svou Janey.
U Jane doma:
Poslouchala jsem pozorně, co mi vyprávěl Frau, jak to proběhlo.
,,To je mi líto.’’ řekla jsem, když Frau dovyprávěl.
,,Nemusí, mně to líto není.’’přiznal se mi Frau. ,,A co ty?Jak ses měla?’’ zeptal se mě Frau.
,,Taky ti musím něco říct.’’ začínala jsem se přiznávat.
,,Děje se něco?’’ začínal se bát Frau.
,,Víš, jak jsem říkala, že nemám vzpomínky na dětství?’’ řekla jsem Frauovi. Ten jen přikývl na souhlas. ,,Tak ve vaně, když jsem byla, tak jsem si vzpomněla na jednu vzpomínku.’’ řekla jsem.
,,To je skvělé.’’ zaradoval se Frau.
,,Právě že moc není. Mělo mi to dojít už včera, jak jsme se milovali, že to sice ze začátku bolelo, ale žádná krev se neobjevila, když člověk se miluje prvně. Myslela jsem si, že jsem panna. Vzpomněla jsem si, že když mi bylo třináct let, tak jsem odněkud šla přes park domů. V tom mě přepadli dva maskovaný muži a odtáhli do křoví, kde mě znásilnili.’’ přiznala jsem a znovu mi tekly slzy. Frau mě objal.
,,To bude dobré.’’ utěšoval mě.
,,Proč zrovna na tuto vzpomínku?’’ zeptala jsem se s pláčem. Brečela jsem na Frauův hrudník.
,,To nevím, ale určitě pak máš hezké vzpomínky, na které si časem vzpomeneš.’’ utěšoval mě Frau. Odtáhla jsem se od Fraua a setřela si slzy.
,,Myslíš?’’ zeptala jsem se a podívala jsem se na Fraua.
,,Určitě.’’ usmál se Frau. Znovu jsem ho objala. I Frau objal mě.
,,Půjdu spát.’’ oznámila jsem po chvíli.
,,Já taky.’’ usmál se Frau. Poté mě vzal do náruče a do té postele mě odnesl. Lehl si ke mně a já se k němu přitulila. Frau usnul hned, ale mně to trvalo dost dlouho. Ale nakonec jsem taky usnula.
Ráno jsme se vzbudili na mého budíka. Zaklapla jsem ho a Frau mě přidržoval, abych jsem nespadla na zem. Poté jsem vstala a šla pod sprchu. Oblékla jsem se a šla do kuchyně. Frau mezitím zase ustlal postele a dělal snídani.
,,Dobré ráno.’’ popřála jsem, když jsem si sedla ke stolu. Frau začal dělat čaje.
,,Dobré ráno, jak ses vyspala?’’ zeptal se mě Frau.
,,Dobře a jak ty?’’ taky jsem se ho zeptala.
,,Výborně.’’ odpověděl Frau a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila. Frau na stůl položil obložené chleby s čaji. Dali jsme se do jídla. Po jídle jsem udělala nádobí a vyrazili jsme spolu do práce.
Celou cestu jsem se drželi za ruce. Frau mě chytil a já jeho taky. Dorazili jsme před knihovnu. Před knihovnou čekala Robin. Frau i já jsem se hned pustili.
,,Ahoj, Jane mohu s tebou mluvit?’’ zeptala se Robin, ne moc příjemně.
,,Můžeš.’’ řekla jsem rozhodným hlasem.
,,Mám na tebe počkat?’’ zeptal se mě Frau a podíval se na mě.
,,Nemusíš, jdi zatím pracovat, já hned přijdu.’’ řekla jsem a usmála jsem se na Fraua. Frau přikývl a šel do knihovny. Robin čekala, dokud Frau nezalezl do budovy. ,,Tak co se děje, Robin?’’ zeptala jsem se Robin na rovinu.
,,Přebrala si mi přítele, víš to?’’ začala trošku křičet Robin.
,,Promiň, ale uvědomuju.’’ omluvila jsem se Robin.
,,Žádné promiň nestačí. Sama víš, jak Fraua miluju a ty mi ho sprostě přebereš!’’ začala Robin křičet.
,,Vím, ale já ho taky miluju.’’ přiznala jsem se. Ale nekřičela jsem.
,,Vím, poznala jsem to na tobě! Ale Rin ti nestačil, musela si toho využít, když tu Rin není a přebrat mi ho!’’ dál křičela Robin.
,,Je mi to líto, ale lásce neporučíš.’’ řekla jsem v klidu.
,,Něco ti řeknu! Už nejsme kamarádky!’’ křikla na mě. Nechala mě tam stát s otevřenou pusou a v šoku. A odešla do budovy. Po chvíli jsem se vzpamatovala a šla do budovy se převléct a dát se do práce.
Po týdnu:
Dneska jsem měla mluvit s Rinem. Pozval mě do restaurace. Frau se mezitím nastěhoval ke mně a byt pustil. Rin na mě čekal po práci před knihovnou.
,,Ahoj Rine.’’ pozdravila jsem ho. Rin ke mně přišel a chtěl mě políbit, ale včas jsem se odtáhla. Ostatní mezitím odešli domů a já s Rinem šla na tu večeři.
Přišli jsme do restaurace a Rin objednal pití. Objednal červené víno. A k jídlu místní specialitu, ale nejdřív se mě zeptal, jestli mi to nevadí. Řekla jsem, že ne. Po jídle jsme začal konverzovat. Při jídle mi jen vyprávěl o služební cestě, jak vše probíhalo.
,,Tak Jane, už ses rozhodla? Vezmeš si mě, nebo ne?’’ zeptal se přímo Rin. Podívala jsem se na něho.
,,Promiň Rine, ale vzít si tě nemůžu. Nemiluju tě. Miluju někoho jiného.’’ přiznala jsem pravdu a sundala z prsteníčku prsten a vracela jsem ho Rinovi. ,,Promiň.’’ omluvila jsem se. Rin si vzal prstýnek a schoval ho.
,,V pohodě. Tak nějak jsem to čekal.’’ usmál se Rin. ,,Doufám, že budeme přátelé a budeme se vídat.’’ dodal a bál se, že odpovím ne.
,,To budu jedině ráda.’’ usmála jsem se na Rina. Rin zaplatil jídlo a doprovodil mě na autobusovou zastávku.
,,Tady tě opustím, ať se pak nemusím vracet, nevadí doufám.’’ oznámil mi Rin.
,,Nevadí.’’ usmála jsem se na něho. I Rin se usmál na mě. Počkal, dokud mi nepřijel autobus a já nenastoupila. Poté jsem jela domů, za Frauem.
Doma jsem hupsla hned pod sprchu. Frau už najezený byl a čekal s kávou na mě. Při sprše se mi v hlavě mihla vzpomínka. Vylezla jsem rychle ven a šla si sednout ke stolu k Frauovi.
,,Stalo se něco?’’ zeptal se mě, když si všiml, že jsem maličko rozrušena.
,,Na něco jsem si zase vzpomněla.’’ přiznala jsem pravdu a napila jsem se kávy.
,,Na co sis vzpomněla?’’ zeptal se mě Frau a objal mě kolem ramen. Víc jsem se k němu přitulila.
,,Že po smrti babičky a dědy, mamku a tátu v Anglii nic netáhlo. Dostali oba pracovní nabídku v Japonsku a vraceli jsme se do Japonska. Při cestě na nádraží to do nás napálil ten náklaďák. A taky vím, proč se táta rozešel ve zlém se svými rodiči. Babička a děda nesouhlasili, aby táta šel pracovat a žít do Anglie. Táta se s nimi pohádal a poté odletěl za mamkou a za mnou domů do Anglie a se svými rodiči nikdy táta pak nekomunikoval.’’ řekla jsem, na co jsem si vzpomněla.
,,Smutné, ale báječné.’’ řekl mi Frau a políbil mě do vlasů.
,,To jo. Už věřím tomu, že si postupně na vše vzpomenu.’’ usmála jsem se a podívala se na Fraua. Ten se na mě taky podíval a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.
Postupem času jsem si začínala vzpomínat na svůj předešlý život. Fraua jsem představila babičce a dědovi. Hned ho přijali do rodiny a postupně jsem jim vyprávěla, na co všechno jsem si vzpomněla. Babička to vždy oplakala a já s ní. A navzájem jsem se konejšily. Od té doby žiju konečně šťastný život.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
