Anime World CZ/SK - Příběhy

Angel or Demon? – 1. Díl

  Jmenuji se Rosemarry Maria van Loockwood, je mi 16 let, a tohle je má noční můra, proměněná ve skutečnost. Moji rodiče, Daniel a Alexandra van Loockwoodovy, jsou asi ti nejzbožnější lidé na celé země kouli. Nebít mého dědečka, který umřel týden před mým narozením, jmenovala bych se Maria Alexandra van Loockwood. Moji rodiče chtěli, abych měla jen jména pobožná. Nebýt dědečka, jenž měl na smrtelné posteli jedno jediné přání, jmenovala bych se tak. Jeho přáním bylo, abych moje první jméno měla po jeho mladší sestře, která umřela v 10-ti letech. Nikdy jsem v boha nevěřila, vždy jsem jím opovrhovala a teď mě rodiče poslali do internátní katolické školy pro dívky. Moje noční můra se naplnila. Sedím schoulená v rohu svého pokoje a proklínám tenhle neférový svět. Za dva dny mě tam naši odvezou

O dva dny později…

  Včera jsem si celý den balila věci. Otec mi naložil kufry do auta a matka mi do nich přibalila ještě pár věcí, které jsem rozhodně chtěla nechat doma. Když jsme byli před školou, bylo tam spousta děvčat, jež se smály. Vypadaly jako by se do této pobožné mučírny těšily. Za to mne bylo do pláče. Otec mě objal a políbil na tvář „Měj se zde dobře, holčičko moje, prosím buď vzorná a bůh tě jistě odmění“ odstoupil ode mne a vrhla se na mě matka, na šíji mi pověsila kříž s křídli „Nechtě bůh ochraňuje, dcerko moje“ řekla a políbila mě také na tvář. Vzala jsem si své kufry a vešla dovnitř. „Rosemarry Maria van Loockwood! Je zde Rosemarry Maria van Loockwod?“ pokřikovala jedna dáma po dívkách „Zde jsem!“ křikla jsem a popoběhla za ní. „Pozdrav pán bůh, já jsem Rosemarry Maria van Loockwood“ „Ah… pozdrav pán bůh děvče, takže budeš bydlet ve východním křídle v pokoji 265, tvá spolubydlící je Natalia Alexandra Twining, to je támhle ta dívka“ řekla a ukázala na drobnou a štíhlou dívku s blond vlasy a modrýma očima jako ocean. Podívala jsem se zpět na tu paní a ta si mě zvědavě ale i jen trochu zděšeně prohlížela „Děje se něco?“ zeptala jsem se jí nakonec „Nic, nic drahá, já jen že tohle je poprvé kdy zde máme dívku podobnou tobě, vypadáš velice krásně, vsadím se že pokud jsi chodila do normální školy, pro všechny chlapce tam si musela být neodolatelně svůdná, jedna ze sester které tu minulí rok by o tobě asi řekli že vypadáš jako hřích sám…“ řekla a nervozně se zasmála „štíhlá a vysoká, dlouhé havraní vlasy, jiskřivé, hluboké a přitom tak prázdné karmínové oči, postava pravé svůdkyně, ale věřím že nejsi žádná svůdnice že?“ zeptala se mě a vlídně se na mne usmála „Kdepak nejsem, pravda že na škole jsem chlapcům nechtěně pletla hlavy, nebo alespoň to tvrdili mé spolužačky“ řekl jsem „Oh, vlastně smím vědět vaše jméno?“ zeptala jsem se ještě „Ah, zajisté, jsem sestra Anna“ „Hmm… dobře, děkuji, myslím že se půjdu představit mé spolubydlící“ řeknu a usměju se na ní „Dobře, měla bys“ řekne a úsměv mi oplatí, pak už odchází a nahání další dívky. Přišla jsem k té modrooké dívce „Ahoj, ty jsi Natalia Alexandra Twining?“ zeptala jsem se jí „Eh… Ano, to jsem já, ty jsi?“ „Já jsem tvá spolubydlící, Rosemarry Maria van Loockwood“ řeknu a podávám ji ruku. Ruku mi chytá s milím úsměvem „Těší mě, tak to by jsme měli buď měli počkat, jestli ještě něco neřeknou, nebo se začít vyptávat, kde je tady východní křídlo“ lehce se zasměju „Asi ano“

  Nakonec jsme čekali. Najednou za námi někdo zatleskal. Otočili jsme se byla to sestra Anna „Prosím klid, takže dívky, které budou ubytovány v jížním křídle, následujte správcovou jížního křídla, sestru Alenu“ řekla a ukázala na jednu z dam, které stáli o podál, za chvíli kolem sestry Aleny byl houf dívek a už je odváděla. „Teď bych poprosila dívky, jež budou v západním křídle, následujte jeho správcovou setru Danielu, dívky, které budou v severním křídle, odvede jeho správcová, sestra Tereza a dívky, jež budou ve východním křídle, odvedu já, jsem správcová tohoto křídla, sestra Anna“ řekla nám. S Natalii jsme si prohodili překvapené pohledy a hned jsme k ní šli. Sestra Anna nás dovedla do východního křídla „Takže kdyby se něco stalo, můj pokoj je na konci východního křídlo což je poslední patro, první tři patra východního křídla jsou učebny pro dívky, které bydlí ve východním křídle a zbylé tři patra nahoře jsou koleje, bohu žel pro některé z vás bydlím úplně na vrchu, no už vás nebudu zdržovat, najděte si své pokoje, na dveřích jsou jména, číslo pokoje a pověšené dva klíčky a jeden záložní najdete u mě kdyby jste si zabouchly nebo by se vám ztratil“ Asi po půl hodině hledání, jsme já a Natalia našli náš pokoj. „Ahh! Hurá!“ zvolala jsem unaveně a vláčila jsem za sebou kufry „Konečně jsme ho našli, děkujeme ti bože!“ prohlásila unaveně Natalia. Obě jsme už znaveně dotáhli kufry k postelím a začali jsme si vybalovat. Asi po dvou hodinách vybalování apod. jsme lehli do postelí „Ahhh, jsem utahaná a myslím, že jsi na tom úplně stejně, že Natalio?“ „Ano, jsem na tom úplně stejně, hele tak mě tak napadá, sestra Anna říkala kde jsou učebny ale nezmínila nic o knihovně, jídelně a tělocvičně, myslíš že tam budeme celá škola společeně“ „Beztak že ano, asi se půjdu poohlédnout po knihovně“ „Dobře, tak já se poohlédnu po tělocvičně, pak si dáme sraz zpět tady a řekneme si kde je knihovna a kde tělocvična, a po jídelně by jsme se mohli potom kouknout společně, co ty na to Rosemarry?“ „Dobře, tak jde se na to“ zvolám vesele a pomohla jsem Natalii se zvednout z postele.

  Ani ne za 5 minut jsem našla knihovnu. Když jsem vešla, nikdo tam nebyl jen knihovnice ve středním věku. Okamžitě si mě všimla. „Pojď blíže!“ překvapeně jsem se na ni podívala, rozhlédla jsem se a pak prstem ukázala na sebe s tázavým pohledem. „Ano ty“ řekla mi a já k ní přišla „Řekni mi, víš co je to okultismus?“ „Ehm… no, podle všeho je to učení, které se zabývá tím že některé věci které nejdou logicky vysvětlit a nesou spojeny s bohem apod. v bibli, jak ve starém tak i v novém zákoně, je okultismus uznávám za špatné učení“ „Velmi dobře, řekni ty nevěříš v boha že? A neboj se, pokud řekneš, že nevěříš, nikomu nic neřeknu“ „Ne, nevěřím v něj, pohrdám bohem“ ozvala jsem se na otázku. Ta knihovnice se jen zasmála „To je dobře, řekni, nevěříš v boha ale, věříš ve špatné síly, že?“ „Jak jste to…?!“ „Nejsi cítit bohem a ani pohanstvím, jsi cítit podsvětím“ zděšeně jsem se na ní dívala, chvíli mlčela, ale pak pokrčovala „myslím, že sestra Anna, ti už řekla, že ty připomínáš hřích sám, že? Za celí svůj život, jsem potkala jen jednu ženu, jež připomíná hřích tolik co ty a věří v boha víc než sám papež. Ty nejsi předurčena k tomu, abys uctívala boha! Jsi předurčena k tomu, aby ses učila okultismu jako já, a další dívka z této školy, kterou už tomu učím rok. Ale prvně bych ti to měla vysvětlit že?“ zeptá se a já jen přikývnu na souhlas „Já jsem Marie D’Angel, moji rodiče byli ti nejzbožnější lidé a mne k tomu vedli, ale já bohem opovrhovala, jednou jsem potkala ženu, ženu prosetou hříchem. Začala mne učit tomuto ‚špatnému učení‘, řekla mi, že až potkám někoho, z koho přímo hřích čiší, mám jej zaučit, řekla mi, že musím zaučit pouze dvě dívky, jež vypadají jako hřích sám. Našla jsem jednu zde, ale ještě jsem ji ničemu nenaučila, protože jsem čekala na tebe, aby, jste byli na stejno, byla jako hřích a teď jsem našla tebe, a z tebe ten hřích více než čiší. Naučila bych  vás jak vyvolávat démony a jiné bytosti podsvětí, ale taky bych vás naučila jak povolat některé z archandělů“ Najednou z tichla, položila si ruce před sebe, měla je v rukavicích, zvedla pravou ruku a černou rukavici sundala, na hřbetu dlaně měla tetování-(viz. Obrázek č. 1, najdete úplně dole)- „Toto je pentagram, každý má jiný, má první žačka má jiný a též na pravé ruce a ty jej můžeš mít též, na levé ruce, když je učitel a má učně, všichni mají pentagram na stejném místě, v tom to případě na vnější straně dlaně, už je jedno, jestli je v pravo, nebo v levo, není to žádné tetování, tohle se ti na ruce objeví samo do sebe, když přijmeš učení s kterým je vázán“ na sucho jsem polkla a dívala jsem se na rudý pentagram na její ruce. Najednou se odněkud ze zadu, objevila dívka se zrzavými, krátkými vlasy a žlutýma očima. „Ohh… našla jste snad třetí?“ ptala se zoufale vesele „V to doufám Diano, toto je Diana Stevens, je to má první žačka, Diano prosím, ukázala by jsi jí svůj pentagram?“ „Zajisté“ řekl a usmála se na ní a pak na mě. Přistoupila blíže ke mně a pomalu si začala sundávat černé rukavice a při tom prosebně špetla „Prosím, pokud jsi prosetá hříchem, přidej se k nám“ sundala rukavici, vážně byl jiný než ten co měla Marie, byl žlutý-(viz.obrázek č.2 )-  „Tak co ty na to?“ řekla mi a vlídně se na mě usmála. Měli pravdu, já nejsem zrozena k tomu, abych uctívala boha, jsem zrozena k tomu abych jím opovrhovala a jsem prosetá hříchem, ne já jsem hřích, jak říkala sestra Anna, štíhlá a vysoká, dlouhé havraní vlasy, jiskřivé, hluboké, ale tak prázdné karmínové oči, postava pravé svůdkyně. To jsem já. Podívala jsem se na ně s vážným výrazem v obličeji „Ano, budu se s tebou učit Diano, prosím učte mě Marie“ Diana radostně zatleskala a pověsila se mi za krk. Marie se radostně a uvolněně usmála. „Řekneš nám teď tvé jméno prosím?“ zeptala se mě potěšeně „Ohh… ano, já jsem Rosemarry Maria van Loockwood, od této chvíle vaší žačkou“ řekla jsem a sebejistě jsem se na ni usmála. „Dobře tedy, teď se musíme postarat o tvůj pentagram“ řekla Marie „Rosemerry, Diano! Půjdeme dozadu, aby nás nikdo nezahlédl, byli by problémy a vy dvě zatím nic neumíte“ Diana mě popadla za ruku a táhla mě dozadu, Marie posbírala rukavice a na pult položila cedulku ‚za chvíli se vrátím‘, vypadalo to tam dost obyčejně až na tu záclonu, Diana ji odhrnula a za ní byla místnost, jak se patří vybavená k vyvolávání démonů atd. Diana mě postavila doprostřed nějakého kruhu, pak přišla i Marie „Podej mi ruku, na které budeš chtít mít pentagram“ podala jsem jí svou levou ruku. Natřela ji nějakým olejem, pak ji pustila, začala něco odříkávat, ničemu jsem nerozuměla. Za chvíli jsem na hřbetu dlaně pocítil palčivou bolest, a jak mi po ní stéká horká krev. Bolelo to jako čert! Podívala jsem se na mou ruku, sám od sebe se tam vyrýval pentagram, když mi přestala téct krev, zjistila jsem že byl tmavě fialoví-(viz.obrázek č.3)-šíleně to bolelo, z očí mi lehce stékali slzy, od bolesti. Ale byla jsem šťastná. 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.