Prostě jiná... - část 4
Informace:
Ták čvrtá kapitola hotová. Yay !! ^^
Doufám že se bude líbit. Hned jdu na další ;D
P.s. Pardon za chyby.
Vaše Saki ^^
Vzbudila jsem se v posteli vedle Shira. Byla jsem k němu čelem a svojí hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi, on mě obímal rukou kolem pasu. Tlukot jeho srdce byl tak uklidnující. Pak jsem si to uvědomila. On nespal, byl vzhůru a sjížděl mi rukou co měl na zádech na zadek. Odsunula jsme se tak abych mu viděla do očí.
,,Úchyle..." naštvaně jsem narovnala uši.
,,Aha, takže jsi vzhůru..." sklopil uši.
,,Ano jsem." odsekla jsem.
,,Promin, nemohl jsem si pomoct..." zastyděl se.
,,Nemáš vubec právo na mě šahat, natož pak šahat mi na zadek !!" křikla jsem na něj.
,,Sama si chtěla abych tu s tebou spal a sama si se ke mě přitulila." bránil se.
,,A to jako kdy ??"
,,Večer když jsem tě sem položil, šel jsem do obýváku že se vyspim na pohovce, ty si mě chytla za rukáv a nechtěla mě pustit." pokračoval ,,A pak, když jsem si lehnul vedle tebe tak jsi se ke mě přitiskla. Tak jsem tě objal rukou kolem pasu a přitáhl víc k sobě." znachověly mu tváře.
,,T-tak dobře tohle ti odpouštím.."
,,Já jdu udělat snídani, pak pujdem trénovat, ale ty se mužeš.klidně dospat jestli chceš." oznámil mi. Když odešel přemýšlela jsem o tom co mi řekl.
Že jsem to byla já kdo to začal. A že si to vůbec nepamatuju. No každopádně je to nějaký divný...
Zvedla jsem se a šla do kuchyně. To Shiro už se činil u plotny. Nasnídali jsme se a šli ven trénovat. Vylezli jsme na menši kopeček kde byl plac.
,,Takže teď něco o tvé zbrani..." začal mluvit ,,To co maš na rukou, tomu se říká všeobecně dar stromu. Až zbraň poprvé aktivuješ, bude poslouchat jenom tebe, i potom co si je sundáš. Když je máš na sobě zvyšují ti fyzické schoptosti ale umějí mnohem víc..." zvednul duležitě ukazováček.
,,Jako například ??" zadívala jsem se na něj.
,,To se dozvíš..." ušklíbl se ,,Aby se tvoje zbaň aktivovala, jak celá tak její magie, musíš do ní vložit magickou energii." vytáhnul svojí katanu ,,Teď ti to ukážu." zavřel oči a začal se soustředit. Jeho katana začala fialovět. Najednou se proudloužila a Shirovy se začalo měnit oblečení v lehčí brnění. Na hrudi, plát z nějakěho fialového kovu, lemovený zlatými proužky. Náholení chrániče to samý. Od ramene až dolů k dlani měl taky menší pláty toho fialového kovu, nasazené tak aby se mohl hýbat. U pasu pochvu, pár házecích nožů a měšec. Jeho vlasy byli vepředu zvednuté a byli v nich rozeseté fialové proužky.
,,Tohle je vrcholná forma..." zastrčil katanu do pochvy.
,,V týhle formě mě dost děsíš..." poznamenala jsem. Usmál se.
,,Chvíli potrvá než se dostaneš do takovýho stádia." podotkl ,,Teď ty..." kývnul na mě.
,,A jak ??"
,,Soustřeď se a představ, jak svojí energii dávaš těm rukavicím." nábádal mě. Zavřela jsem oči a začala se soustředit. Představila jsem si zářící čáru propojující mě a mojí zbraň, dávala jsem do ní energii. Cítila jak se rukavice zahřívají a září. Docela mě to vyčerpávalo ale snažila jsem se to udržet.
Ne, ješte chvíli...
Povolila jsem a přestala se soustředit. Otevřela jsem oči a pořadně se nadechla. Dýchala jsem zrychleně. Sedla jsem si.
,,Já vím, na poprví je to těžký." dřepnul si ke mě ,,Ale jsi na dobrý cestě." konstatoval.
Postavila jsem se.
,,Zkusím to znova." oznámila jsem mu.
Tentokrát to dokážu, pro Shira. Doteď mě ochraňoval tak teď já budu ochraňovat jeho !!
Soutředila jsem se, představila jsem si to samý jako minule.
Rukavice zase začaly zářit.
No ták víc síly víc...
Zase jsem povolila. Zhluboka jsem dýchala. Svalila jsem se na zem.
,,Můžeš odpočinout jestli chceš." kouknul na mě.
,,Ne..." mátožně jsem se postavila. Udělala jsem to znova. Soustředila jsem se.
Víc...víc...víc !!
Rukavice hřaly, až skoro pálily. Najednou jsem to cítila, cítila jsem jak se proměnují. Otevřela jsem oči. Už to nebyli rukavice, byli to drápy. Na každé ruce jsem měla čtyři, 20 cm dlouhé, červené drápy, zasanené do něčeho, co vypadalo jako zlato, ale zlato to nebylo, sahalo to až k loktům kde to bylo bohatě vyzdobené černým a červeným kovem, bylo to dost široké a tvrdé abych se tím mohla případně i bránit. Užasle jsem na to koukala. Najednou jsem byla zase plná energie.
,,Tak a to je tvoje zbraň. Temurovy rukavice nebo taky Temurovy drápy." usmál se na mě. Nemohla jsem z nich spustit oči. Byli nádherné.
,,Nejsi unavená ??" zeptal se mě.najednou.
,,Ani ne..." přiznala jsem se
,,Myslel jsem si to..."
,,Co ??" koukla jsem na něj.
,,No že ti vylepšujou schopnosti až když je poprvé aktivuješ."
,,Takže díky nim nejsem unavená ??" užasla jsem.
,,Přesně tak." usmál se ,,Víš že máš celkem štěstí ??" začal hrabat v měšci.
,,Proč ??"
,,Strom ti udělal přesnou kopii legendarních Temurových rukavic." vytáhnul knížku a ukázal mi knížku v který byli moje rukavice.
,,A v čem jsou tak speciální ??" nahlídla jsem do knížky.
,,Umějí metat blesky..." řekl klidně.
,,Cožeto ?!" zděsila jsem se.
,,Slyšíš dobře..." schoval knížku ,,Tak jdeme bojovat !!" zašklebil se ,,Zatím na tebe budu hodný a nebudu používat magii, jelikož ty to ještě neumíš." usmál se a vytáhl katanu.
,,Ale počkej Shiro, vždyť ja ani neumím bojovat." snažila jsem se z toho vyvlíknout.
,,Umíš, předal jsem ti to." uklidnil mě.
,,Al-"
,,Veř v sebe a ve svojí zbraň, její duše tě povede !!" křinul na mě.
,,Cože ??"
,,To mi řekl můj mistr než se mnou poprvé zkřížil zbraně." řekl pyšně. Podívala jsem se na svoje drápy.
Věřím v ně.
Zkusila jsem se na ně dívat víc jako na zbraň. Postavila jsem se do bojové pozice.
,,Tak se mi to líbí." ušklíbl se Shiro a vyrazil proti mě. Těsně přede mnou se zastavil a nápřáhl se že mě sekne zezhora. Pořád jsem se soustředila na drápy v naději, že mi dají alespoň nějaké znamení co mám dělat. Shiro už katanou protínal vzduch a bylo jen otázkou času kdy dojde ke mě. Najednou jsem ucítila slabý impuls v ruce. Zvedla jsem ji do výšky a nastavila plátem ke kataně. Ozvalo se řinčející kov. Zblokovala jsem jeho katanu. Byli jsme těsně vedle sebe.
,,Vidíš, říkal jsem že to bude v pohodě." odskočil. Prohlížela jsem si drápy na pravé ruce, vyšli ze souboje bez poškození.
Boj se mi začíná líbit...
,,Teď poď ti do mě." pobídnul mě.
,,Cože ?!" nevěřila jsem svým ušim ,,Ty chceš abych do tebe šla ??" zeptala jsem se ho. Přikývl.
,,Ale naplno." dodal.
,,Tak jo." usmála jsem se. Chvíli jsem přemýšlela jak to udělám.
Nechám se vést.
Rozeběhla jsem se proti Shirovy. Najednou jsem byla rychlejší než jindy, ale zamlouvalo se mi to. Nechala jsem se véct. Když jsem byla u těsně u něj napřáhla jsem se levou rukou, když byla dostatečně vysoko a já dostatečně blízko, sekla jsem vší silou. Zblokoval to. Když jsem to ucítila odskočila jsem. Usmíval se.
,,Co je ??" narovnala jsem se.
,,Nic. Jen se mi začínáš zamlouvat." olíznul se.
,,Perverzáku." odsekla jsem.
,,Ne počkej, tak jsem to nemyslel." začal se bránit ,,Vlastně trochu jo." tiše se přiznal. Málem jsem to ani neslyšela.
,,Ty úchyle !" zrudla jsem.
Bože žít s ním se strašný...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
