Anime World CZ/SK - Příběhy

Milki
Byl opravdu nerozhodný, nedokážu se sklonit před Makotem a přesto se musím omluvit. Proč se mi tohle děje? Od té chvíle, co jsem tu, mě stíhají samé problémy a dělám je já. Dlouho jsem se přemlouval a potom jistým krokem vcházel do jeskyně. Vlkodlaci mě pozorovali, bylo vidět, jak si oddechli, když jdu za ním. Seděl v horké vodě, tělo měl celé obnažené a horká pára stoupala kolem jeho těla vzhůru. Ten pohled mě přiváděl k varu. Než jsem k němu došel, jemně jsem se proměnil. Objevily se uši, tesáky i drápky. Z mého těla se vinula jeho vůně a prostupovala, každou částí mého těla. Táhla se k němu, cítil jí, dokonce se díval, jak přicházím k němu. Sundal jsem košili a padnul na všechny čtyři. Pomalu jsem se prodíral vodou, mé tělo se pohybovalo, jako tygr na lovu. Přímo před jeho tváří, jsem si olíznul rty a jazykem klouzal po jeho mužné hrudi. Má ruka zamířila k jeho mužství a jemně jej drápky potrápila. Podíval jsem se na jeho naštvanou tvář a použil nejsladší hlas, který dokážu.
„Můžeš mi to odpustit? On za to nemůže, to moje krev, ho ke mně táhne. Poučil jsem ho, už by to neměl udělat. Je mi líto, jestli jsem nějakým způsobem podryl tvou autoritu. Prosím, vezmi si, co chceš, jako trest. Jsem připraven se ti podřídit.“

 Makoto
Díval jsem se, jak se ke mně přibližuje. Sledoval jsem každý jeho pohyb. Tak krásné tělo. Taková smyslnost. Ve chvíli, když se mě dotkl, jsem chytl jeho ruce a otočil ho tak, že se jednou rukou musel opřít o skálu. Já jsem stál za ním a jednu ruku mu zakroutil za zády. Druhou rukou jsem mu sjel na břicho a pomalu projížděl prsty až dolů. Jemně jsem ho chytl za penis a promasíroval ho. Cítil jsem, jak se ke mně tiskne. Olízl jsem mu krk až k jeho uchu. Svoje vzrušení jsem přitiskl k němu a do ucha mu zavrčel: „Jsi můj. Varoval jsem tě před následky, ty jsi ale souhlasil. Chci vědět, že chápeš kdo je tvůj druh a komu patříš.“

Milki
Cítil jsem jeho dotyky a nedokázal zastavit, své vzrůstající vzrušení. Chtěl jsem, aby se mě dotýkal. Dělal, se mnou vše, po čem touží. Jenže, musel jsem trochu zavzdorovat. Nedokázal jsem se pohnout, jeho stisk byl velmi pevný. I přesto jsem se pořádně oklepal. Natiskl mě bolestivěji na skálu. Zatracený vlk, vždy se chová jak zvíře. Když mi olízl krk, nedokázal jsem se víc bránit. V absolutní pokoře jsem na něj promluvil.
„Patřím tobě, vím o tom moc dobře. Cítím tvou vůni po celém mém těle, není možnost, že bych chtěl někoho jiného. Já nikdy necítil, to, co cítím, když mě držíš v náručí. Dělej si se mnou, co uznáš za vhodné, jen když se mě budeš dotýkat. To jsi chtěl slyšet, ty proradný psisko? A jestli ještě víc přitlačíš, tak mi zlomíš ruku. To by nevypadalo hezky na rituálu, ne?“ posměšně jsem se ušklíbl.
Prostě ho musím provokovat, asi jsem se zbláznil a tohle bude můj pohřeb.

Makoto
Jeho odpověď mě uspokojila. Takže co chci, hmmm? Nebezpečně jsem se usmál a pustil jeho ruku. Vzal jsem ho do náruče a kousek s ním poodešel a položil ho na kameny. Lehce jsem se vyhoupl, tak abych byl mezi jeho nohama a tyčil se nad ním. Jemně jsem se dotkl jeho tváře a palcem mu přejel přes rty. Sklonil jsem se a olízl mu je. „Já nejsem ten, co ti tu chce ublížit, ale ty ubližuješ mě a ani o tom nevíš, drzý kocoure,“ zašeptal jsem do jeho rtů a políbil jsem ho. Nedal jsem mu žádnou možnost obrany, když jsem rukama hladil jeho tělo. Chtěl jsem si ho pořádně vychutnat. Nakonec jsem rty sjel dolů k jeho bradavkám a věnoval jim, náležitou péči, užíval jsem si jeho reakce. Pak jsem útrpně pomalu jazykem sjel dolů k jeho vzrušení. Hodlal jsem si ho pořádně vychutnat a dostat ho na pokraj vědomí. S nebezpečným zavrčením, jsem olízl jeho vzrušení. Rty i jazykem, jsem ho celého prozkoumával a hledal jeho citlivá místa. Nakonec jsem ho vzal do úst spolu s vniknutím prstů do jeho nitra. Jeho nohy jsem si pevně usadil na ramena na znamení, že odtud nehodlám jen tak odejít. Pronikal jsem do něj a zároveň si s ním hrál pomocí mých úst. Vždy, když jsem cítil, že se blíží k vrcholu, jsem přestal a věnoval se jeho tělu. Pak jsem se vrátil zpět k tomu, co jsem dělal. Po několika opakování jsem nakonec zase zamířil nahoru. Jemně jsem ho kousl do krku a označovali si ho cucflekem, ne že by můj pach, který se silně vznášel okolo, nestačil.
Moje ruce pořád bloudili po jeho těle, až nakonec, jsem si ho jednou rukou přizvedl k sobě a natlačil jeho vzrušení na mé. Do ucha jsem mu hluboce a jemně zavrčel: „Copak by si chtěl, Milki?“ Schválně jsem jeho jméno vyslovil se zalíbením a určitou smyslností.

Milki
Kameny mi chladily záda, bylo to příjemné, protože mé tělo hořelo. Bral si mě a já mu patřil. Nebylo nic na mém těle, co by se mu chtělo bránit. Potřeboval jsem vyvrcholit, ale on mi to nedovoloval. Tak moc jsem toužil po tom pocitu, že mu patřím naplno. Jeho horká ústa mě doháněla k šílenství. Jeho vrčení do mého ucha, byl naprostý vrchol ovládání, které mi zbylo. Chtěl jsem oponovat, vzdorovat, ale v tomto stavu, jsem dokázal myslet jen na něj. Celou mou mysl zahltily myšlenky na Makotu. Sklopil jsem uši a nahnul hlavu na bok na znamení pokory.
„Prosím Makoto, chci tě uvnitř sebe.“
Olízl jsem jeho prsty, které zakrývaly mou tvář. Usmál jsem se na něj. Olízl jsem si své vyprahlé rty.

Makoto
Spokojeně jsem se usmál a jemně ho kousl do jeho sklopeného ouška. Pak jsem se vrátil k jeho ústům a začal je líbat. Ve chvíli, kdy jsem vnikl jazykem do jeho úst, tak jsem do něj vnikl i mým vzrušením. Cítil jsem, jak jeho sten rezonuje mými ústy. Zavrčel jsem a přirazil. Rukou jsem sjel k jeho penisu a začal ho hladit a masírovat. Avšak tentokrát to nebylo tak prudké, teď jsem to dělal náležitě pomalu a mučivě. Tohle byl trest.
„Chci, aby sis pamatoval, že tohle ti dělám já. Že tvoje tělo bude toužit po tomhle mučivém uspokojení.“
Zavrčel jsem jemně a nakonec zrychlil pohyby. Cítil jsem, jak moc mě svírá i jak se blíží k vrcholu. Nakonec jsem ho zvedl do sedu. Jednou rukou jsem se opíral o skálu za ním a druhou jsem ho dráždil, dokud jsem nepocítil, jak vyvrcholil. Po tomhle se zavrčením vyvrcholil i já. Znovu jsem ho vzal do náruče a jemně ho ponořil do vody a opřel o sebe. Jemně jsem ho omyl a sledoval, jak se má krev z ruky míchá s vodou a jak voda teče po jeho těle. Nakonec jsem ho zezadu jednou rukou objal a položil si hlavu na jeho rameno. Cítil jsem jeho teplo i nahé, vláčné tělo.
„Bláznivá kočko… Měl sis lépe vybírat… Nebudeš to mít lehké,“ zamumlal jsem zamyšleně a už v hlavě zpracovával zítřek. Zrovna, když byl úplněk.

Milki
Cítil jsem, jak do mě vniká. Ten pocit, když ho cítím hluboko uvnitř mě, naprosto ovládal mé tělo. Svíral jsem jeho mužství ve svém nitru pevně, jako kdybych ho chtěl spolknout. Chtěl jsem víc, ale já už překročil svou hranici, vyvrcholil jsem. Jeho hlasité zavrčení a přísun spermatu do mého nitra, naprosto zaplnilo mé tělo. Byl jsem zcela jeho. Omyl mé tělo. Objal mě a položil si hlavu na mé rameno. Zahltil mě pocit štěstí. Slyšel jsem každé slovo, co řekl.
„Ty jsi bláznivé psisko a k tomu majetnické, vzteklé a panovačné. Pleteš se, to ty sis špatně vybral. To ty to se mnou nebudeš mít jednoduché. Neustále ti budu oponovat a štvát tě. Ale vždy ti budu věrný, budu tě vždy mil……….Ahhhhh, nedokážu to říct. Sakra je to tak…………“
Chytil jsem si hlavu do dlaní, aby neuviděl mou rudou tvář. To jsem mu chtěl říct, že ho miluji? To jako fakt?

Makoto
Musel jsem se zasmát, když to říkal. Až pak se mi rozbušilo srdce a já znervózněl. Sakra, co se mi jako chystal říct?! Ale pomyšlení na to mě příjemně hřálo a uspokojovalo. Využil jsem příležitosti. Sundal jsem jeho ruce z obličeje a nejdříve ho políbil na jeho rudé líčko. Byl tak rozkošný. Pak jsem ho něžně políbil na rty. Cítil jsem, jak odvrátil hlavu. Tiše jsem se zasmál a do ucha mu zašeptal: „Milovat, huh? Hmmm… Proč ne? Zdá se, že tě taky miluju… “ Potom jsem ho hravě do ucha kousl.

Milki
Proč mi nenechal ruce před obličejem? Jemně mě políbil na tvář a k tomu všemu i na pusu. Sakra, já se z něj zblázním. Když mi však zašeptal ty slova do ucha, myslel jsem, že umřu. On mě miluje, opravdu?
„Stává se z tebe i ulhané psisko. To ti mám věřit?“
Jenže já doufal, že to pravda je. Tolik jsem se držel představy, že nevlastní jen mé tělo.
„Řekni mi, když tě přestanu bavit, odkopneš mě?“
Políbil jsem jeho rty a přitisknul se k jeho hřejivé hrudi. Jeho hlas mě ukolébal. Ani jsem si nevšimnul, že mě někdo odnáší do postele. Probudil jsem se, až druhý den ráno.

Makoto
No opravdu je to hlupák.
„Hlupáčku… Po tom všem, mi stále nevěříš…“ Kdybych ho měl odkopnout, nikdy bych si ho neoznačil, ale to pozná při rituálu…
Nakonec mi usnul v náručí a já ho odnesl do postele. Lehl jsem si k němu a usnul.
Probudil jsem se brzy. Věděl jsem, že dneska je dost rušný den. Milki spal, jemně jsem ho políbil na jeho roztomilou tvář a zašeptal: „Miluju tě, ty drzá kočko.“ Pak jsem tiše vstal a protáhl se.
Udělal jsem mu snídani a připravil ji na stůl. Potom jsem odešel ven. Viděl jsem, jak všichni lítají ze strany na stranu a vše připravují. Šel jsem mezi ně a začal jim také pomáhat.
Dělali jsme místo na rituál. Vedle tůňky jsme udělali místo na ohniště. Zdobili jsme stromy okolo, dokonce se i děti bavily a ozdobovaly. Viděl jsem, jak ženy šijí roucha. Jedno bylo černé a jedno bílé. Uchechtl jsem se při představě, jak budou zdobit Milkiho. Chodil jsem po vesnici a rozděloval jsem práci, sám jsem něco nosil a pomáhal. Někdo připravoval nástroj, jiný zas jídlo, nebo oblečení. Každý dělal něco. Vše se připravovalo na večer. Docela jsem se na to těšil, byla to jedinečná událost. Cítil jsem, jak se potím, ale přesto mi na tváři hrál poťouchlý úsměv a všimli si toho i ostatní, žertovali a dobírali si mě, já už to bral s humorem. Ani jsem si nevšiml, že mě někdo sleduje.

Milki
Posadil jsem se na posteli a rozhlédl po místnosti. Makoto byl pryč. Na stole krásně voněla snídaně. Snědl jsem vše, co připravil. Venku byl hluk, hodil jsem na sebe košili a nějaké kalhoty, které mi Makoto připravil. Usmál jsem se. Nejspíš, se už nedokázal dívat, jak tu chodím jen v košili. Je tak žárlivý. Zamířil jsem ven. Vše bylo tak krásné, tolik barev a vlkodlaků, kteří se snažili, vše připravit. Byl jsem opravdu zvědavý na to, jaký ten rituál je. Všichni pobíhali sem a tam. Zahlédl jsem Makota. Opřel jsem se o dveře a pozoroval ho. Jeho svalnaté tělo, se na slunci lesklo. Byl tak krásný, nemohl jsem si vybrat lépe. Asi po půl hodině pozorování, jsem zamířil za ním. Velmi pomalu se plížil. Na všechny, co mě viděli, jsem ukázal gesto, ať mě neprozradí. Vždy se usmáli a pokračovali v práci. Velmi tiše, jsem došel, až k němu. Mé ruce pomalu klouzaly po jeho kůži, až ho celého objaly. Políbil jsem jej na krk a tiše zašeptal.
„Já tě taky miluji, vzteklý pse.“
Potom jsem se usmál.
„S čím mohu pomoct? Nebaví mě jen přihlížet.“

Makoto
Věděl jsem, že mě někdo sleduje, ale ne, že se takto blíží. Myslel jsem, že po něm skočím, dokud jsem si neuvědomil, že je to Milki.
„Ty blázne… už mě takhle nelekej. I když tohle bylo příjemné…,“ řekl jsem mu s jemným úsměvem. Políbil jsem ho na rty a pak řekl: „Ty se psychicky připrav… Večer budeš obklopen vlky. Navíc budeš muset být dlouho vzhůru. Taky… Měl by sis vymyslet nějakou řeč. Ale nemusíš, jen kdyby si chtěl nějak promluvit k vlkům, nebo ke mně. Pak k večeru za tebou přijdou ženy a začnou té oblékat a zdobit. “
Říkal jsem mu a při představě, jak si s ním ženy vyhrají, jsem se zasmál. Otočil jsem se a jemně ho objal. Pohladil jsem ho po tváři a políbil ho na čelo.
„Běž za dětmi nebo ženami oni ti nějakou práci dají, pokud se nudíš. Měl by si jít, nebo budeš mokrý, jsem celý zpocený,“ říkal jsem mu jemně a vlkodlaci okolo, se jen potutelně usmívali a něco si šeptali.

Milki
Byl tak hodný, když chtěl. Přitulil jsem se k jeho mokré hrudi a zavrněl. Rezonovalo to jeho hrudí. Musel to cítit a trošku sebou škubl. Podíval jsem se na něj a usmál se.
„Dobře půjdu, než na mě skočíš a pěkně si se mnou pohraješ.“
Ještě jsem si smyslně olízl rty a odcházel do chatky žen. Hned mě zatáhly dovnitř a vyptávaly se na všechny možné věci. I podrobnosti, ohledně Makota. Podíval jsem se na ně a velmi stydlivě řekl.
„Tohle je soukromé, prosím neptejte se.“
Když jsem se podíval ven, Makoto mě pozoroval a smál se. Skvělý, tohle mu nedaruji. Daly mi navlíkat korálky, šlo mi to celkem rychle. Byl čas obědu a já měl hlad. Šel jsem do chatky ve snaze vidět Makotu. Nebyl tam. Stoupl jsem si k plotně a rozhodl se něco uvařit. Neuměl jsem vůbec nic, ale z pozorování, mi něco utkvělo s paměti. Vzal jsem maso a obalil ho ve škrobu a vejcích. Hodil to na pánev, krásně to zezlátlo, potom jsem místo masa na pánvičku hodil papriky a osmahl je. Rýži jsem uvařil, až moc, byl jsem nešťastný, že se skoro rozvařila. V tu chvíli jsem ucítil, že mě někdo pozoruje a baví se pohledem na mě.

Makoto
Den utíkal celkem rychle, většina věcí už byla hotová a já musel jít přichystat oběd, ale nejdříve jsem se musel jít umýt do tůňky. I přesto jsem dál rozdával úkoly.
Konečně jsem byl čistý a vracel jsem se, když jsem ucítil vůni. Hmmm? Že by Milki vařil? Když jsem opatrně vešel, tak opravdu. Milki vařil, ale zdál se být z něčeho nešťastný. Pozoroval rýži a nevěděl si rady. Tiše jsem se zasmál a zezadu ho objal. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a řekl: „Ale, ale… Ty vaříš? Jak roztomilé. Vypadá to dobře, i ta rýže. Klidně to může být rýžová kaše.“
Pak jsem ho políbil na krk a dovedl ke stolu, aby si sedl.
„Já to dodělám,“ řekl jsem mu s něžným úsměvem. Položil jsem jídlo před něj a sám jsem kousek ujedl a pustil se do úklidu nádobí.
„Hmmm… Maso je dobré…“ řekl jsem uznale.
Pak jsem se na Milkiho otočil: „Jak se najíš, běž si odpočinout. Budeš dneska dlouho vzhůru a musíš být v plné energii. K večeru sem přijdou ženy, omyjí tě, oblečou a ozdobí. Mě udělají to samé, ale někde jinde. Pak pro tebe přijdou dva vlci, už přeměnění dovedou tě k ohništi. Budou tam už všichni, já tam přijdu hned po tobě. Pak Vivei promluví. Začne rituál. A nemusíš se ničeho bát. Všichni jsou natěšení a myslím, že si tě oblíbili. Já musím ještě dodělat pár maličkostí.“
Vysvětloval jsem mu stručný průběh rituálu, aby aspoň trochu byl v obraze. Potom jsem na něj mrkl a sklonil se pro polibek. Pustil jsem se do douklízení nádobí, než zase půjdu ven pokračovat v přípravách.

Milki
Seděl jsem a jedl, bylo hezké, že mě někdo pochválil. Nevědomky mi začaly padat slzy z očí. Sakra, tohle je asi pocit štěstí, který jsem nikdy nezažil. Podíval jsem se na Makota, jak umívá nádobí a on mi vlepil polibek. Opravdu jsem šťastný. Zalezl jsem do postele a usnul. Probudil mě hluk a ženy, které vrazily do místnosti.
„No tak, Šípková Růženko vstávat!“
Vytáhly mě z postele a svlékly. Připadal jsem si obnažený i duševně a silně jsem se červenal. Narvaly mě do vany a omyly těmi nejvoňavějšími bylinkami. Potom mě osušily, oblékly bílé roucho a do vlasů vpletly barevné květy.
„Nechte toho, copak jsem holka?“
„Ne, ale jsi alfa samice, tohle musíš mít na sobě,“ příkře mě okřikly.
Necha jsem se obléct. Za chvíli u mě byly dva obrovští vlkodlaci, odvedli mě k ohni. Bylo tam tolika vlkodlaků a já se cítil nesvůj. Měl jsem pocit, že když řeknu něco špatného, že mě roztrhají na kusy. Makoto se přibližoval, byl tak krásný v té černé. Líbil se mi snad víc, než když byl obnažený. Stoupnul si vedle mě. Pokynul, abych něco řekl. Nebyl jsem schopen mluvit. Jen jsem zakroutil hlavou, ale přesto jsem řekl.
„Děkuji vám, že jste mě přijali. Nikdy jsem neměl rodinu a teď jí mám.“ Opět jsem začal brečet a schoval si tvář do dlaní.

Makoto

Jen, co jsem dodělal věci, nastal ten čas. Ženy mi rozpustily vlasy, oholily, ozdobily černým peřím spolu s černými značkami na mé tělo a navlékly na mě černé roucho. Musel jsem se usmívat, když jsem spatřil Milkiho, vypadal krásně. Měl jsem chuť ho sevřít v náručí, ale na to bude čas později. Plakal a schovával si obličej do rukou. Blázínek jeden. Chtěl jsem mu ty slzy slíbat z tváře.
Přistoupil jsem k němu a sundal mu ruce z obličeje a něžně se na něj usmíval. Vivei promluvila:
„Tak… Už jsem zapomněla, co se říká, takže to stručně povedu po svém… Ehm.. .“ zahuhňala a poškrábala se na hlavě, poté začala mluvit:
„Tohle je událost, která se vidí jen jednou! Proto jsme tu všichni. Nejen, že u tohohle paličatého alfy je vzácnost, že si našel někoho, kdo je pro něj dostatečně dobrý, ale taky, že máme ve smečce tygra. Všichni ví, že ze začátku ho většina chtěla zabít pro to, co udělal Alfovi. Jelikož víme, že nebýt jeho, tak mnozí z nás tu nejsou. Nebyla by zde žádná útěcha pro ty, co jsou jako my. Nebyla by tahle vesnice. Proto jsme konečně rádi, že je tu někdo, kdo ho dokáže zvládnout. Potom, co Milki udělal, místo toho, aby ho Makoto roztrhal, si ho odvedl k sobě,“ říkala a chechtala se při tom. Já jen obrátil oči v sloup a ušklíbl se na Milkiho.
Pokračovala: „Nakonec jsme Milkiho přijali mezi sebe jako alfa samici! Udělal pro nás dost… Zachránil dva životy, i když ten druhý byl na pokraji kvůli majetnickému alfovi… Viď? “ zamručela na mě, já si jen v odpověď odfrknul.
„Teď je Milki jeden z nás! Teď Alfo…. Co nám řekneš jako obhajobu volby svého partnera?“ otázala se mě a zvedla své huňaté obočí. Já pokývl a podíval se Milkimu do očí. Utápěl jsem se v té modři.
„Heh… Moc nevím, jak přesně to říct, jen mohu popsat, co cítím. Vím, že od začátku tu bylo něco, co mě na něm fascinovalo. Možná to byl ten tygr v něm. Nebo jeho povaha.. Kdo ví. Taky… Rozhodně se nehodlal podřídit jako všichni ostatní, měl sakra odvahu, takhle se mi postavit. Je drzý, někdy náladový, divoký a málokdy skloní hlavu. Ale je to Milki… Rozkošný, sladký, obětavý, když chce tak hodný, krásný bílý tygr. A je jenom můj. Věděl jsem proč si počkat… Jedině on je hoden být mým druhem… I když ptám se, zda já jsem hodný jeho… To ale může posoudit jen on sám, jelikož mi pořád říká vzteklé psisko. Hah… Ale vím, že on už je mou součástí a já jeho, můj pach z něho nezmizí, dokud nezemřu. Bude v mém zajetí. Já ho budu chránit svým životem a milovat ho,“ říkal jsem silným hlasem a při tom neuhnul pohledem. V určitých chvílích někteří mlčeli, smáli se nebo uznale mručeli. Vivei zamručela a zašklebila se.
„Hehe… Myslím, že náš Alfa je v tom až po uši… Oslavujme tuto skutečnost a přijmeme naší Alfa samici! Přijmeme ji jako my i jako vlci, jimiž jsme!“ řekla hlasitě.
Sklonil jsem se a něžně políbil Milkiho na rty a jeho rudé tváře. Pak jsem kousek poodstoupil a chytl ho za ruku. Poklekl jsem a sklonil hlavu, čelo přiložil na hřbet jeho ruky a řekl: „Vítám tě. Miluji tě.“ Jako vlna ostatní poklekli a sklonili své hlavy také. Pak jsem vstal a dvě ženy ze mě sundaly roucho. Byl úplněk… Čas přeměny. Čas přijetí.
Šlo slyšet praskání látek, když se všichni proměnili. Bylo tu mnoho vlků, různých barev a velikostí. Já jsem stál ve své tmavě modré kráse před Milkim. Viděl jsem v jeho očích odraz svých zlatavých. Byl tak maličký… Nabral jsem do plic vzduch a zavyl. Ostatní jako ozvěna se přidali. Jen, co jsme přestali výt, jsem přistoupil kousek blíže k Milkimu. Jednu packu jsem dal k němu a tu druhou pokrčil. Ohnul jsem hlavu a sklonil se, ostatní opakovali po mně. Když jsem se zvednul, opřel jsem svou velkou hlavu o jeho hruď a jemňounce zavrčel. Ostatní se dali na vytí a spustily se bubny, na které vesele hrály děti, které se ještě neměnily. Louče spolu s velkým ohništěm uprostřed osvětlovaly ozdobené stromy a měsíc se odrážel v tůňce hned vedle. A já se díval na Milkiho ve své vlčí podobě a doufal, že mě příjme i takhle.

Milki
Vyznal se mi, před všemi a já se nedokázal zbavit touhy mu ukázat, jaký jsem já. Proměnil se, byl tak krásný, ta modrá barva mě doháněla k přeměně. Sklonil jsem hlavu a políbil jeho srst.
„Nikdy jsem ještě tohle neudělal, ale chci to zkusit. Je to protože, tě i já miluji vlku.“
Zavřel jsem oči a mé tělo začalo bouřit. Rostl jsem. Objevovaly se uši i drápy, ostré tesáky, mohutný, dlouhý ocas a má kůže se měnila v bílou srst. Měnil jsem se v tygra. Po chvíli jsem tam stál, přímo před svým vlkem. Veliký, bílý s černými pruhy. Mé oči modře zářily a já cítil, že tohle jsem já. Ze všech sil jsem mohutně zařval a zavrtěl ocasem. Sedl jsem si na zadek, opřel svou hlavu o Makotovu vlčí hruď a jemně zavrčel. Budu se já líbit jemu?

Makoto
Konečně jsem viděl jeho celou krásu tygra. Na oplátku jsem jemně zavrčel a ostatní jen obdivně koukali. Na znamení uznání skláněli hlavy a kňourali. Pak se rozeběhli lovit, hrát si, radovat se. Každý dělal to, co chtěl a užíval si své vlčí formy.
Já se jemně sklonil a olízl jsem Milkimu ucho. Pak jsem si olízl tesáky. Možná i my bychom si mohli pohrát. Jemně jsem zavrtěl ocasem a postavil se. Šťouchl jsem ho čumákem do žebra a jemně ho štípnul zuby do ocasu. Potom jsem uskočil, když se po mě ohnal. Hravě jsem ve vzduchu cvakl zuby a vyzval ho na hru.

Milki
Tak hrát se mu zachtělo. Rozběhl jsem se k němu a přeskočil ho, otočil jsem se, následovalo jemné kousnutí do jeho ucha. Rozběhl jsem se a utíkal, ta rychlost byla obrovská. Tohle je má první proměna a opravdu se mi to líbilo. Nemusel jsem skrývat svou pravou podobu. Honil mě a já se mu vždy schoval, nechal ho projít kolem mě, znovu mu utekl. Byla to skvělá hra. Ucítil jsem vůní krve. Zvedl jsem hlavu a zhluboka natáhl. Byla to srna. Mé smysly volaly po lovu. Běžel jsem po tom pachu, až jsem jí uviděl. Pila vodu z lesní studánky a odhalovala svůj dlouhý krk. Pomalu jsem se za ní plížil, byl jsem skoro u ní, když jsem skočil a zakousl se jí do krku. Ulovil jsem jí, stál jsem nad ní a díval se na své dílo. Uslyšel jsem, jak se ke mně Makoto přibližuje. Otočil jsem se a otřel se svou hlavou o jeho hruď. Přivedl ho k oběti. Vzal jí a odnášel do vesnice. U ohně jsem se proměnil zpět, ke svému údivu jsem byl nahý. Okamžitě jsem si navlékl celkem zachovalé roucho a usedl k ohni, byla mi zima.

Makoto
Byl úžasný. Jeho pohyby, jeho ladnost a elegantnost. Nemohl jsem se vynadívat. Překvapil mě, když ulovil srnu. I když přece jen je to pořádný tygr.
Odnesl jsem srnu do vesnice, aby jí zpracovali. Viděl jsem, jak se Milki přeměnil a choulil se u ohně. Pro sebe jsem se pousmál a došel jsem k němu. Jelikož byl úplněk, nemohl jsem se proměnit zpět. Nejdříve až začne svítat. Jemně jsem ho čumákem šťouchl a pak ho olízl. Potom jsem si k němu lehl, tak, aby se mohl opírat o mé tělo. Lehl jsem si do klubíčka a on byl uprostřed. Svou velkou hlavu jsem mu opatrně položil do klína. Doufal jsem, že pro něj není moc těžká. Pozoroval jsem jeho tvář.
Pak jsem viděl, jak k nám doskotačily děti a začaly vyžadovat po Milkim příběhy.

Milki
Seděl jsem tam a snažil se zahřát. Ucítil jsem Makotovu vůni. Usmál jsem se. Když si ke mně lehnul a svou hlavu mi položil do klína, byl jsem opravdu šťastný. Pomalu jsem jí hladil a užíval si jeho teplo. Bylo mi příjemně. Doběhly za námi děti, smály se a poskakovaly kolem nás. Chtěly pohádky. Zavrtěl jsem se a pohodlně se usadil. Děti se natiskly na Makotovu srst a pozorně poslouchaly. Vyprávěl jsem starý příběh o kouzelníkovi a tajemné studánce. Bylo to nostalgické, vždy mi to vypravoval Tany, byl to starý a hodný tygr. Slzy se mi kutálely po tváři, když jsem si na to vzpomněl. Makoto je jemně slízával. Když jsem vše dopověděl, slastně jsem v tom hřejivém náručí usnul. Probudil mě, až hluk kolem.

Makoto
Spokojeně jsem pozoroval spící tváře do doby, než se vlkodlaci začali vracet z lovu. Byli rozjaření, chovali se jako malá štěňata a Milkiho probudili. Odfrkl jsem si a postavil se. Děti se už pomalu sunuly domů, jelikož začalo svítat. Otřepal jsem se a sám se proměnil zpět. Protáhl jsem se a rozespalého Milkiho vzal do náruče. Odnášel jsem si ho k sobě.
Položil jsem ho na postel a sám si k němu lehl. Pevně jsem ho sevřel v náručí. Natočil jsem se k němu a lehce ho políbil.
„Jak je?“ zeptal jsem se něžně a pohladil ho.

Milki
Cítil jsem, jak mě odnáší a pokládá do postele. Pomalu jsem se probudil.
„Cítím se někým vlastněn, ale je to příjemný pocit. Co bys dělal, kdybych ti utekl? Nebo se ztratil?“
Naštvaně se na mě podíval a já se usmál.
„Nikam se nechystám a ani nemůžu, ale můžu něco jiného a celý den na to myslím.“
Otočil jsem ho na záda a obkročmo si na něj sedl. Sundal jsem si roucho a jemně zavrčel. Potom jsem se sehnul k jeho krku a olízl jej. Mé tesáky se jemně zakously do jeho kůže. Nosem jsem sjel na jeho hruď a laskal bradavky. Jazykem jsem se ladně klouzal, až k jeho klínu. Olízl jsem pomalu špičku a vsunul si ho do úst. Vjížděl a vyjížděl s ním velmi pomalu a dráždivě. Podíval jsem se na něj a jazykem si olíznul tesáky i rty. Stáhl mě na postel a sám se nade mě vyhoupnul.

Makoto
Já na něj mile a on… Rozhodně to nevypadalo, že by se držel zpět. Už jsem to nemohl vydržet, to jeho dráždění mě dohánělo k šílenství.
Ocitl jsem se nad ním a svým tělem ho přišpendlil k posteli. Nadzvedl jsem si ho a vsunul do něj prsty. Pomalu jsem si ho připravoval. Mezitím jsem ho políbil, dlouze a vášnivě. Rty jsem pak přemístil na jeho bradavky. Škádlil jsem je a štípal, mezitím, co jsem přidal prsty a zvyšoval rychlost. Nakonec jsem nevydržel ten jeho výraz a vysunul prsty. Zvedl jsem mu nohy a dal si je na rameno, když jsem se k němu sklonil, vnikl jsem do něj. Mlsně jsem se usmál a sklonil se k jeho oušku. „Měl by sis mě hlídat, nebo pak už nevstaneš,“ zašeptal jsem mu varovně a ušklíbl se, když jsem se začal pohybovat a kousl ho do ucha. Chytl jsem ho za boky, abych mohl více přirážet. Přirážel jsem čím dál rychleji a silněji. Nakonec jsem jednou rukou sjel na jeho penis a začal si s ním pohrávat. Druhou rukou jsem si ho chytl za krk a začal ho vášnivě líbat. Nebylo místo, kde jsme se nedotýkali. Byli jsme spojeni vším.

Milki
Bože, tohle bylo skvělé. Ten pocit, jak si mě to zvíře stále bere. Nedokázal, jsem myslet, ani dýchat. Jeho svaly hrály v denním světle. Škádlil můj penis a tvrdě do mě vnikal. Neudržel jsem se a pocit orgasmu se mi rozlil tělem. Uslyšel jsem silné zavrčení a ucítil jeho sperma ve svém nitru. Zaklonil jsem se a užíval si ten blažený pocit. Oba jsme spadli na postel a sladce v objetí usnuli. Probudil jsem se po chvíli, oblékl se. Uslyšel jsem hluk a zamířil ven. Venku bylo ticho, všechno spalo. Vyšel jsem před chatrč a protáhl se. Náhle mě něco praštilo zezadu do hlavy a já se ocitl na zemi. Slyšel jsem, jak malá Meiko na ně křičí. Uhodili jí a ona spadla tváří na zem. Byl jsem zlostí bez sebe, ale nedokázal jsem se hnout. Z mé hlavy tekla krev. Vzali mě přes rameno a utíkali. V dáli jsem ještě zahlédl, jak Meiko vstává. Ještě, že tak. Pak jsem upadnul do tmy.
Probudil jsem se ve velké posteli a hlavu jsem měl ovázanou. Sakra, jsem zase zpátky. To né, chci za svou rodinou, mezi ty vlky. Vlkodlak sedící u mé postele zaregistroval, že jsem vzhůru. Byl to Seiko, velmi drsný vlkodlak.
„Jste vzhůru, mladý pane, teď už nikam neutečete!“
Ukázal na mé kotníky, oba byly svázané řetězy a přibité k zemi.
„Máte mě tu jako vězně?“
„Musíme vás hlídat. Vaši rodiče vás tu chtějí mít. Jste pro ně velice cenný. I když, teď už vás dobře nezaslíbí. Cítím na hony daleko Makotovu vůni. Že zrovna s ním jste se spářil? Je vtipné, že nás jste vždy nesnášel a opovrhoval námi. A teď jste jedním z nás? Jak hezké oživení hlavního rodu. Neřekl vám to, že? Byl členem hlavního rodu a velmi silným válečníkem. Nevím, co se stalo, ale odešel a založil vlastní vesnici.“
„To jsem jako nějaká hračka, se kterou si mohou dělat, co chtějí? Nebudu, patřit nikomu jinému.“
„To už ani nemůžete. Zůstanete tu zavřený a budete jim jen pomáhat, když vás budou potřebovat. Jako léčitel to dokážete, že?“
Sklonil jsem hlavu a bylo mi zle z tohohle všeho. Stejně zase uteču. Prosím počkej na mě, já ti neutekl.

Komentáře