5 Kapitola

  Tajný vchod? Jdu k němu. Natahuju ruce a pokládám je na zeď. Zatlačím a … nic se neděje. Asi bych se měla přestat číst akční knihy. Začnu zeď ohmatávat a hledat cokoliv, pomocí čeho by to šlo otevřít.

  Jak jsem poznala, že zrovna tady jsou dveře? Je tu čerstvá rýha. Nedávno tudy někdo šel, ale jak to otevřít. Přemýšlela jsem a v tom jsem za sebou ucítila pohyb. Otočila jsem se a někdo v kápi mě něčím přetáhl. Válela jsem se na zemi s hroznou bolestí hlavy. Ten dotyčný mě vzal za nohu a chtěl někam odtáhnout. Asi si myslel, že mě omráčil. Tak jsem ho vyvedla z omylu. Kopla jsem ho, abych se vyprostila z jeho sevření a pak mu to našila mezi nohy, abych poznala, jestli je to muž nebo žena.

  Byl to muž, podle toho jak šel okamžitě do předklonu a potom do kleku. Vzpamatovala jsem se a zvedla se ze země. Vytáhla dýku a zezadu přiložila mu ji pod krk. Strhla jsem mu kápi.

„Kdo jsi?!“ zeptala jsem se. Otočil ke mně pohled. Ne jen pohled. On otočil hlavu o sto osmdesát stupňů! Jeho oči zářily oranžovou barvou. Mračila jsem se. Strhla jsem mu celý plášť a to mi poskytlo pohled na školní uniformu denní třídy.

„Hej, můžeš mluvit?“ Jo, nebyla to asi nejchytřejší otázka, ale potřebovala jsem ho trošku rozptýlit, abych mohla použít uvolnění. Položila jsem mu prsty na spánky a jemu se na chvíli vrátila normální hnědá barva jeho očí. Roztřásl se.

„Šššš. Klid.“ Klekla jsem si k němu. Zadíval se mi do očí. „Jak se jmenuješ?“

„Botan Chieko.“

„Já jsem Yuki Cross. Víš, kdo tě ovládnul?“ v jeho očích se najednou odrážel strach.

„Ona! Chce tě zabít. Mám tě dovést ke kameni.“

„Jak se jmenuje? A proč mě chce zabít?“

„Ten šedovlasý jí říká Shizuka-sama. Slyšel jsem je mluvit. Chcou válku.“

„A oni tě nechali jen tak poslouchat?“ bylo to podezřelé.

„Nechávají tak všechny. Normálně mluví, když tam jsme.“

„Kolik jich tam je, jako ty?“

„Asi deset.“

„A ten duch?“

„To měla být zpráva pro tebe.“ Řekl. Ten duch byl začátek ale ne zpráva. Ta zpráva je on. Nemůžu mu věřit, ale ani ho zabít.

„Jak přišli na to, že když mě zabijí, vypukne válka?“

„Jsi přece princezna čistého rodu upírů.“

„Kolik bytostí to ví?“

„Všichni, kteří jsou uvnitř.“ Po tomto jsem neměla moc na výběr. Musela jsem vzít paměť jemu a všem, kteří byli ve vnitř a byli ovládáni.

„Zbavím tě jejího ovládání. Upadneš na chvíli do bezvědomí, až se vzbudíš, vyřiď ředitelovi ode mne zprávu, že je po všem.“ Pustila jsem svou energii a rovnou se probrala jeho vzpomínkami. Některé jsem vymazala.

  Dveře se samy otevřely. Ne úplně samy, očekával mě kluk, který Zerovi z oka vypadnul. Byli stejní až na délku vlasů.

„Je od tebe nespravedlivé, že nás připravuješ o sluhy. Nejdříve duch a teď on.“

„Duch?“

„Po tom, jak jsi ho vyčerpala mu už Shizuka-sama nepomohla. Nemohla si dovolit ztratit sílu potřebnou na obřad.“

„Já myslela, že tam máte dalších deset sluhů. Tak na co se trápit těma dvěma?“ řekla jsem a prošla dveřmi.

„Sluhů je vždy nedostatek, a těch dobrých obzvlášť.“

„Yuki!“ uslyšela jsem. Otočila jsem se a tam stál Zero. Zarazil se. „Ichiru.“

„Promiň, bráško. Mám práci.“ Řekl a zavřel dveře. Tedy, spíš jsem to jako dveře považovala.

  Zavedl mě do nějaké opravdu hnusné místnosti plné brouků a červů. Jejich vkus je teda skutečně otřesný.

„Tak tady ji máme, naši Princezničku.“

„Ledová Královno.“ Řekla jsem ironickým hlasem.

„Jak se jí podobáš, a jemu taky. Jste všichni z jednoho těsta.“

„Jsi vtipná, víš to?“

„Toho, kterého nenávidím.“

„To jsme na tom stejně, ale na co válka.“

Usmála se. „Na pomstu. Zabijí jeho a taky mnoho lovců. A prokletí čistokrevných bude zrušeno.“

„Zemře mnoho nevinných. O jakém prokletí to mluvíš?“

„Nesmrtelnost. Žiji tak dlouho. Víš, jaká je nesmrtelnost bez toho, kterého miluješ? Ne, samozřejmě že ne. Ani to nezjistíš. Teď se stanu člověkem a to díky tvé oběti. Ty už se nedožiješ proměny.“

„Nenechám se zabít.“ Vzala jsem si katanu, ale cestu mi zatarasil Ichiru. Začal boj. Ichiru byl však příliš dobrý, neměla jsem na něj. On měl sotva čtyři škrábance, ale já jsem byla celá od krve. Podrazil mi nohy a odzbrojil. Shizuka na mě použila nějaké omamovací kouzlo a kupodivu zabralo.

„Dej ji na kámen. Začneme a až budu člověkem, budeme spolu. Až do smrti.“ Řekla a pohladila Ichira. Vadilo mi to. Proč? Možná proto, že se tak moc podobal Zerovi.

  Připoutali mě ke kameni, ale uslyšeli jsme rámus. Nejspíš Zero s armádou spásy.

„Postarám se o něj, vy zatím proveďte co je nutné Shizuka-sama.“

„Běž Ichiru.“ Hned zmizel.

„Nebojíš se o něj. Co když ho zabijí?“

„Nezabijí, Zero nemá převahu nad krví upírů smíchanou s krví lovců.“

„Je to lovec.“

„Který se mění na upíra. Je oslabený, protože to neustále potlačuje.“

„Cože?“

„A pokud si myslíš, že tě Kaname zachrání, tak ten neprojde přes pečeť. A to jen proto, že jsi ji ignorovala a nerozbila.“

„To srdce. Na tom obraze, v tom místě nad rukama se dá zničit, že jo.“

„Pozdě.“ Usmála se a začala čarovat. Povolila jsem provaz a začala se obalovat energií. Shizuka se pokoušela svou energií probít ke mně.

  Naštěstí se jí to nedařilo. Ve mně totiž proudila i dávná síla, kterou mi matka přenechala, než mě proměnila v člověka. Zkusila jsem zaútočit na její city, které má vůči Ichirovi a obrátit je, abych ji zmátla a ona přestala čarovat. Bohužel to nevyšlo, ona k němu totiž ve skutečnosti nic necítí. Jestli jsem si myslela, že nemám svědomí, tak ona vůbec nežije.

  Naše energie proti sobě bojovaly tak silně, že se začaly tvořit kolem nás malé víry. Ty se sjednotily a vznikly dva velké a my byly jejich středem. Ten můj byl černofialový a ten její bílorůžový. Byla to taková síla, že zničila celou tu podzemní kopku a i tu pečeť. Něco takového ale nešlo udržet dlouho. Začaly se nám v těch vírech dělat trhliny. Měla jsem v úmyslu po ní hodit dýku, která mi zůstala v botě. Kaname mě ale předehnal a dostal se k Shizuce. Začal jí pít krev a potom jí vytrhl srdce.

  Konečně jsem se mohla uvolnit. Padla jsem do mdlob. Poslední, co jsem slyšela, byl křik. Zoufalý stejně jako já. Typovala jsem, že to byl Ichiru. A byl naprosto zoufalý z její smrti.Kéž by věděl, že ona to tak necítila. S tímto jsem usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.