Anime World CZ/SK - Příběhy

Těhotenství

Uběhl půl rok. Já s Frauem tajně chodila. Byt si Frau našel v sousedství. O tři bloky dál. Ale spával u mě. Jen občas, aby se neřeklo, tak přespal v tom bytě a pustil TV a topení i vodu, aby se neřeklo. Nájem tam nebyl moc drahý, ale byl dražší než ten můj. Frau, i udělal párty, když ten byt našel. Takže jsme přespali spolu v jeho novém bytě. Taky jsme toho využili a milovali se spolu. I když jsme byli opilí.

 

Bylo zimní ráno a já se probudila s bolestí v žaludku. Posadila jsem se a hned jsem musela letět na WC. Zvracela jsem. Frau se mezitím probudil. Přišel, když jsem si oplachovala pusu.

,,V pořádku Janey?’’ zeptal se mě Frau.

,,Snad...’’ nedořekla jsem a letěla jsem na WC znovu.

,,Pojedeme k doktorovi.’’ oznámil mi Frau.

,,To nic není. Jen viróza. Zůstanu dneska doma.’’ mávla jsem nad tím rukou a poté jsem znovu zvracela.

,,OK, udělám ti hořký čaj a pak cestou domů koupím colu.’’ souhlasil nakonec Frau. Přikývla jsem a šla jsem si zase lehnout. Vzápětí jsem usnula. Ani jsem nevěděla, že mi Frau dal na čelo pusu a odešel do práce.

 

Asi po dvou hodinách spánku jsem se probudila a bylo mi fajn. Žaludek mě nebolel a ani zvracet se mi nechtělo. Přesto mi to nedalo. Oblékla jsem se a jela ke svému gynekologovi. Měla jsem takové podezření. Ani nevím, jak jsem na to přišla. Frauovi jsem nechtěla nic říkat ani psát. Sama jsem si nebyla jistá a potřebovala jsem mít jistotu. Obávala jsem se, že jsem těhotná.

 

V čekárně nikdo nebyl. Věděla jsem, že se musím objednat, ale radši jsem to zkusila osobně, než telefonicky. Sestřička po chvíli otevřela dveře.

,,Dobrý den, přejete si?’’ zeptala se mě.

,,Dobrý den, chtěla bych jsem se objednat na kontrolu.’’ řekla jsem svou prosbu.

,,Jestli máte čas, můžete jít hned teď.’’ oznámila mi sestřička. ,,Odpadla nám jedna pacientka.’’ dodala na vysvětlenou.

,,Dobře, děkuji.’’ poděkovala jsem a vešla jsem dál. Sestřička našla moji kartu a šla ji dát doktorovi. Já šla do kabinky se svléknout. Za chvilku si mě pan doktor zavolal do své ordinace.

 

Vstoupila jsem a sedla si naproti doktorovi. Ten otevřel mou složku a zadíval se na ni. Pak se podíval na mě.

,,Co vás trápí?’’ zeptal se mě doktor.

,,Asi jsem těhotná.’’ řekla jsem ne moc nadšené.

,,Tak se na to podíváme.’’ řekl a já si šla lehnout na lehátko. Udělal mi prohlídku a nakonec i ultrazvuk. ,,Máte pravdu, jste ve třetím týdnu.’’ řekl diagnózu. Hned se mi spustil proud slz. ,,Gratuluji vám maminko.’’ usmál se doktor. Já se jen pousmála. Udělal mi těhotenský průkaz a řekl, že se uvidíme za dva měsíce. Pak jsem se šla obléci a se sestřičkou jsem si domluvila termín kontroly. Poté jsem odešla směrem domů.

 

Doma jsem si lehla do postele a rozbrečela jsem se. Jak to vysvětlím lidem. Věděla jsem, že Frau je otec. Budeme rodina, jenže toto se nesmí nikdo dozvědět. Byl by z toho průšvih. Brečela jsem tak, až jsem nakonec usnula.

 

Spala jsem dokud mě nevzbudilo otevírání dveří. Posadila jsem se na posteli a protřela oči. Cítila jsem, jak je mám nateklé. Hned jak se zabouchly dveře, vešel Frau.

,,Tak jak ti je?’’ zeptal se starostlivě Frau. Hned si všiml, že jsem ubrečená. ,,Co se stalo?’’ měl stále strach, že se něco vážného stalo.

,,Ne nic vážného se děje, nebo aspoň to není tak úplně vážné.’’ začala jsem vysvětlovat.

,,Tak co se stalo, že jsi ubrečená? Je ti zle? Nechceš jet k doktorovi?’’ strachoval se stále Frau.

,,U doktora jsem byla. Nedalo mi to a jela jsem tam sama.’’ přiznala jsem se.

,,Měla si mi zavolat, já bych jel s tebou. Tak co ti řekl?’’ zajímalo Fraua a bylo vidět, že stále se o mě bojí.

,,Nic vážného, jen za devět měsíců budeš otec.’’ oznámila jsem Frauovi a rozbrečela jsem se.

,,V...vážně?’’ dostal ze sebe překvapeně Frau. Poté mě objal. ,,Jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem.’’ zašeptal mi do ucha. Já se musela usmát. Přesto jsem brečela dál. ,,Proč brečíš?’’ zeptal se mě, když se ode mne odtrhnul.

,,Nevím...na jednu stranu mám radost, ale na druhou, jak to vysvětlíme ostatním? Nemůžeme říct, že to dítě je tvoje. Byl by z toho problém.’’ řekla jsem své obavy a setřela si slzy.

,,Něco vymyslíme, neboj. A já tě neopustím, postarám se o vás dva.’’ usmál se Frau a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něho. ,,Teď si lehni a já něco ukuchtím.’’ usmál se a vstal. Chytla jsem ho za ruku.

,,Ještě nechoď, prosím.’’ požádala jsem ho.

,,Ale měla by si něco jíst. Pochybuju, že si něco snědla.’’ trval na svém Frau a znovu si sedl na naší postel. Já ho objala. I Frau mě objal.

,,Miluju tě.’’ řekla jsem Frauovi.

,,I já tebe a to malé taky.’’ řekl Frau a dal mi pusu do vlasů. ,,A teď odpočívej, udělám něco k tomu obědu, nebo spíš večeři.’’ usmál se Frau a odtrhl se ode mne. I já se od něho odtrhla. Poté Frau odešel dělat obědo-večeři a já si znovu lehla. Povedlo se mi znovu usnout.

 

Když Frau udělal obědo-večeři, tak přišel a vzbudil mě.

,,Janey, vstávej, jídlo je na stole.’’ slyšela jsem, jak říká a hladí mě po zádech. Otevřela jsem oči a usmála jsem se na Fraua. Posadila jsem se.

,,Co je dobrého?’’ zeptala jsem se Fraua.

,,Guláš s bramborem.’’ usmál se Frau. Moje nejoblíbenější jídlo. ,,Tak pojď se najíst. Potřebuješ to jako sůl.’’ dodal a vstal z postele. I já se postavila a oba jsme si to zamířili do kuchyně.

 

V kuchyni byl prostřený stůl pro dvě osoby, svíčky, talíře s jídlem a cola, jako pití. Sedla jsem si ke stolu.

,,Vypadá to úžasně.’’ pochválila jsem to Frauovi. Frau zapálil svíčky a sedl si naproti mě. Popřáli jsme si dobrou chuť a dali jsme se do jídla. Po jídle jsem chtěla udělat nádobí.

,,Nech to být já to udělám.’’ zarazil mě Frau.

,,Nejsem nemocná, to mohu dělat. Stejně budu chodit do práce. Dokud mi to doktor dovolí.’’ oznámila jsem Frauovi.

,,To je mi jasné, ale i tak to udělám sám. Doma pracovat nebudeš, o to se postarám já sám.’’ oznámil mi Frau. Chtěla jsem protestovat, ale Frau mě včas zarazil. ,,A žádné protesty, doma se o tebe budu starat a ty nebudeš nic dělat.’’ trval na svém. Nezbývalo mi nic jiného, než přikývnout.

,,Dobrá, dobrá.’’ rezignovala jsem.

,,Takhle se mi to líbí.’’ usmál se Frau a dal se do mytí nádobí. Já seděla u stolu a přemýšlela jsem a při tom jsem sledovala Fraua. ,,Nad čím přemýšlíš?’’ zeptal se mě po chvíli Frau.

,,Co řekneme ostatním.’’ řekla jsem pravdu.

,,Já bych to ještě nehrotil a nikomu neříkal. Nebo aspoň zatím ne.’’ řekl mi Frau, když domyl nádobí a šel ho utřít.

,,Dobře.’’ souhlasila jsem. A v duchu jsem se modlila, aby mi ráno bylo líp a ne jako dneska, i když jsem o tom silně pochybovala, že bude.

,,A jestli ti bude zase zle, tak zůstaneš doma. Šéf to pochopí.’’ řekl mi Frau.

,,To ne, to já do práce půjdu. Toto může trvat i měsíce.’’ vysvětlila jsem Frauovi. ,,A stejně poté co si odešel to bylo už dobré.’’ dodala jsem.

,,Jak myslíš, ale šéf by to pochopil.’’ trval na svém Frau.

,,Do práce budu chodit i při žaludeční nevolnosti.’’ trvala jsem na svém.

,,Jak říkám, jak myslíš.’’ usmál se Frau. I já se usmála na něho. ,,Co podnikneme?’’ zeptala jsem se Fraua.

,,Co si takhle něco zahrát?’’ navrhl Frau. Já přikývla na souhlas. Frau šel najít hru a já sfoukla svíčky a dala je na linku a uklidila prostírání. Stůl byl připraven a Frau přinesl deskovou hru a začali jsme hrát.

 

Hráli jsme až do večera, dokud jsme nedostali hlad. Zahráli jsme si dvě hry Svět. Jednou vyhrál Frau a podruhé já. Po jídle jsme šli spolu pod sprchu. A pak do postele, kde jsme se milovali.

 

Po třech měsících:

 

Už uběhly tři měsíce a já stále tajila své těhotenství, ale nastal čas, kdy se to měl dozvědět můj šéf. Po ranní nevolnosti, jsme s Frauem jeli autem do práce. Co jsem otěhotněla jezdíme autem, abychom byli co nejdřív doma. Nějak mi to nevadilo. Šla jsem do kanceláře šéfa, a zaklepala jsem na dveře. Čekala jsem, dokud se neozve dále. To se po chvíli ozvalo a já jsem vstoupila dál.

,,Dobrý den.’’ pozdravila jsem a zavřela za sebou dveře.

,,Dobrý dej, slečno Mizuki, co vás sem přivádí?’’ zeptal se mile šéf a rukou naznačil, abych jsem si sedla. Uposlechla jsem a sedla si naproti šéfovi.

,,Víte pane řediteli, že vám musím něco říct.’’ začala jsem a celá jsem se třásla.

,,Co pak se děje? Nebojte se, neukousnu vás.’’ usmál se šéf.

,,Víte, jsem těhotná a jsem ve třetím měsíci. Pracovat mohu, a budu, jak jen to bude možné.’’ dostala jsem ze sebe pravdu.

,,Gratuluju vám Mizuki, kdo je ten šťastlivec? Castor?’’ vyptával se šéf.

,,Castor to není. Nezvím, kdo je otec, nebo takhle vím, kdo to je, ale neznám ho moc dobře. Poznali jsme se na dovolené a on jsem služebně přijel před třemi měsíci. A asi víte co se stalo, když se dva opijou.’’ řekla jsem částečně pravdu.

,,Chápu, takže ani jeho jméno neznáte a nemůžete ho kontaktovat, co?’’ zeptal se šéf. Já jen zakývala hlavou, že ne. ,,Náhradu za vás hledat nebudeme. Jak jen to bude možné vy se vrátíte, že?’’ zeptal se šéf.

,,Určitě se chci sem vrátit.’’ řekla jsem.

,,To je dobře. Kdyby vám bylo nějak špatně, tak klidně jděte domů.’’ usmál se na mě šéf. Oplatila jsem mu úsměv a vyrazila jsem zase pracovat. Kolegům jsem nic neřekla. Nevím, možná jsem čekala, že si toho všimnou oni sami, ale chlubit jsem se nechtěla.

 

Doma jsem Frauovi řekla, jak to proběhlo u šéfa a co jsem si vymyslela. Udělala jsem ze sebe děvku, svým způsobem. Frau mě uklidňoval, že to není pravda.

,,Něco jsem vymyslet museli a ty si na to kápla dřív než já. A jestli tě někdo nazve děvkou, tak bude mít co dočinění se mnou.’’ řekl mi takhle jednou večer Frau. Usmála jsem se na něho a políbila ho. Frau mi polibek oplatil. ,,Necháme si říct, co to je za pohlaví nebo se necháme překvapit?’’ zeptal se mě po chvíli a objímal mě.

,,Já bych se nechala překvapit, ale je tu ještě jeden problém.’’ řekla jsem s obavami.

,,A jaký?’’ zajímalo Fraua.

,,Co když to dítě ti bude podobné? Jak to vysvětlíme?’’ řekla jsem své obavy. Frau se na chvíli zamyslel.

,,Pravda...Tak můžeme říct, že je mi podobné, protože má i mé geny, jako její strejda.’’ navrhl Frau. Zamyslela jsem se.

,,Nějak to zvládneme viď?’’ zeptala jsem se Fraua a víc se k němu přitulila.

,,Určitě. Nikdo se nic nedozví. Ani naše dítě ne.’’ uklidňoval mě Frau, a víc si mě k sobě přitáhl.

,,To nesmí, protože by z toho mohl být malér. Ale jak jí vysvětlíme, že stále u nás bydlíš? A že spolu spíme v jedné místnosti?’’ zarazila jsem se.

,,Na to jsem nepomyslel. Tak když bude malé, tak to bude jedno, ale až to bude v pubertě, tak nevím.’’ souhlasil se mnou Frau.

,,Jedině, s námi trávit dny a noci u sebe doma.’’ řekla jsem zamyšleně.

,,To zní sice špatně, ale bude to asi jediné řešení. A po práci k vám vždy budu chodit na jídlo.’’ souhlasil se mnou Frau.

,,Nic jiného nám nezbyde.’’ dodala jsem.

,,Ale na to je ještě času dost.’’ usmál se Frau. Poté jsme si řekli dobrou noc a usnuli jsme.

 

Asi, když se mi blížil čtvrtý měsíc těhotenství, tak si toho všimli ženský v kanceláři. Měla jsem i bříško. Roy nás ignoroval. Ženský se hned zajímaly kdo je ten šťastlivec. Na truc jsem chtěla říct, že patří Castorovi, ale taková svině nejsem, tak jsem řekla tu verzi, jakou jsem řekla řediteli. Že dotyčného neznám. Jednou takhle po práci na mě a Fraua venku čekal Castor s Royem.

,,Musíme s vámi mluvit.’’ řekl vážně Castor.

,,Ale není o čem, myslela jsem, že to chápeš.’’ dostala jsem ze sebe.

,,Jde o to dítě.’’ řekl Roy.

,,O jaké dítě?’’ zeptal se Frau.

,,O vaše dítě. Nebo to chcete řešit tady?’’ řekl Castor. Hrklo ve mně.

,,Není co řešit. Slyšel si, Janey se opila a vyspala se s Chorvatem a teď je těhotná. Já jí jen pomáhám a pomáhat budu. Nenechám ji v tom samotnou. A pro zajímavost, už skoro tří čtvrtě roku žiju sám.’’ oznámil jim Frau. Vzal mě kolem ramen a odváděl pryč. Dovedl mě domů.

 

Doma se nezačal Frau zouvat. Podívala jsem se na něho.

,,Dneska radši přespím u sebe, aby nepadlo podezření, že spolu něco máme.’’ vysvětlil mi Frau. Dal mi na čelo pusu a odešel. Já si doma zalezla do vany a rozbrečela jsem se.

 

Po pěti letech:

Před pěti lety jsem porodila zdravou holčičku Yuki. Vlasy má po otci a oči po mně. S Frauem ji vychováváme. Já už chodím do práce a malá do školky. Je hodně zvídavá, hravá a hodná. Brzo bude slavit pět let. Frauovi říká strejdo a není jí divné, že bydlí s námi. Tedy zatím ne. I když jednou se na to zeptala. Vysvětlili jsme jí to tak, že potřebujeme menší pomoc a proto strejda u nás přespává. Věděli jsme, že brzy nastane den, kdy se Frau bude muset odstěhovat a spát ve svém bytě, ale na to byl ještě čas. V práci lidi malou viděli, když byla miminko, tak žádné podezření nenabyli a i kdyby, tak jsme s Frauem chtěli říct, že má trošku i jeho geny, jako její příbuzný, jako její strejda, ale nebylo naštěstí nutné to vysvětlovat.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.