Lovkyně zla - 3 díl
Informace:
Vím, že je to dlouhá doba a taky je to kratší, ale nějak nestíhám. :D
3 kapitola
Duch zůstal stát. Měl v hrudi díru a energie obsidiánu mu nedovolovala se zregenerovat. Stáli jsme tři vedle sebe a dívali se na ducha, jak trpí. Pak se rozplynul.
„Konečně!“ oddychla jsem si a vydala se za Azusou.
„Rozbil jsi to akorát, mělo by být po něm.“ Řekla jsem mu hned, když jsem došla zpátky na chodbu. Většina studentů už byla ve třídě anebo na ubytovně.
„Ale já to ještě nemám. Nejde to, nedostanu se přes to kouzlo.“
„Co?“ zamračila jsem se. „Kam ten duch teda zmizel?“
Uslyšeli jsme praskání. Nevím jak ostatní, ale mi bylo naprosto jasné, kde se právě nachází.
„Je nad námi nebo pod námi.“
„Jak to víš?“ Ptal se Kurosaki. Otočila jsem hlavu ke stopu a čekala, kdy se zřítí. Podle předchozích událostí to bylo nejpravděpodobnější. Duch mě ale přechytračil a podlaha se propadla přímo pode mnou. Padal jsem nějak dlouho. Později jsem zjistila proč.
„Díky bohu, že nejsem obyčejný člověk, jinak bych to nepřežila. Propadla jsem několika patry. Trvalo mi dlouho, než jsem se vzpamatovala. Ležela jsem mezi kamením a nebyla jsem sama.
„Azuso!“ doplazila jsem se k němu.
„Taky ty ses taky zřítila!“
„Čekala jsem, že na nás skočí ze stopu, promiň.“
„Já si to myslel taky. Jsi v pořádku?“
„Jo a jak jsi na tom ty?“
„Být člověk, je po mně. Takhle mám jen pár odřenin, naštěstí.“ Pousmál se.
„Zajímalo by mě, kde to jsme? Vypadá to, jako podzemní chodby.“
„Tak, co budeme dělat? Zkusíme jít nahoru anebo to prozkoumáme?“
„Já osobně bych si tady sedla a počkala, až přijde Kurosaki.“
„To bude trvat dlouho.“
„Nevadí. Nějak to tu přežijem. Můžeme se zabavit prohlížením zdí.“
„Co?“
„Je tu něco nakreslené. Nemáš zapalovač?“
„Ne, takže asi moc neuvidíme.“
„Ty toho moc neuvidíš, já přece nějaké ty kouzla svedu.“ Pousmála jsem se.
„Tak proč jsi to srdce nerozbila ty?“
„Protože jsem bojovala s tou neurčitou bytostí. Je to zvláštní, nezabila ho ani bloody rose, když jsem do ní absorbovala sílu obsidiánu a svou energii. Jen ho to zastavilo na nějakou chvíli.“
„Takže stále nevíme co to je.“ Řekl zamyšleně.
„Bohužel.“ Posmutnila jsem.
„A je možné, aby ho někdo ovládal?“
„To, že je ovládán už víme na sto procent. Ten duch se tu nemohl jen tak objevit, z ničeho nic.“
„Já jsem spíš myslel, jako loutku.“ Podívala jsem se na něj a čekala, co řekne dál. „Jako, že ve chvíli, kdy mu ublížíš, mu někdo jiný zase pomůže. Když jsi jej sekla, nečekal to, byl zmatený. Jakmile se mu to zregenerovalo, začal s tebou bojovat, ale pořád to vypadalo, jakoby sám nechápal, jak se to stalo.“
„Možná máš pravdu. Nejsem si jistá, jestli někoho lze ovládat až do takové míry, ale je to nejpravděpodobnější. A pokud je to pravda, tak nejspíš je možné vytvořit i ducha-hybrida. Někdo si asi hrál na Frankenstaina a smíchal ducha s démony.“
„Je to skutečně možné? Něco takového je přece za hranici přírody!“ mračil se.
„V černé magii stále neznáme hranice. Ta čarodějka tu někde přece jen bude, a možná to bude naše známá uprchlice.“
„Myslíš, že je to ona? Takových čarodějnic je habaděj.“
„Ano, ale ne každá si bere objednávky jako nájemný vrah. Tohle by byl i její styl.“
„Proč by to tu někdo dělal?“
„To je to, co musíme zjistit.“
„Že by někdo, kdo nenávidí upíry?“
„To by tu nebyly lidské oběti. Nedává to smysl.“
„Vypadá to, že jsem ani nemusel spěchat.“ Ozval se hlas ze zhora.
„No ne! To je snad poprvé, kdy sis pospíšil Kurosaki. Vytáhni nás odtud.“
„Hned to bude, princezničko.“ Řekl a hodil nám provaz. Teda spíš Azusovi. Pro mě si přišel Kaname. Nic neřekl, prostě mě čapl do náruče a vyskočil z té díry ven.
„Já bych po tom provaze vylezla.“ Řekla jsem mu. Neodpověděl mi, jen mě pohladil a pak zmizel. Nejspíš proto, že Zero na něj začal mířit zbraní.
„Co uděláme s tou dírou?“ ptal se Kurosaki hned, jak vytáhl Azusu.
„Ředitele asi klepne, ale necháme jí tak. Chci si vzít pár věcí a podívat se tam. Azuso, informuj organizaci o našem pokroku.“
„Ještě donedávna jsem si myslel, že to tady řídím já.“
„V tom případě jsem tě vyvedla z omylu.“ Usmála jsem se.
„Těm jsem to už oznámil.“ Řekl najednou Kurosaki.
„A?“ ptala jsem se hned, jak jsem si s Azusou vyměnila pohled.
„Škola se má zavřít.“ Byla to pro mě rána, jak z čistého nebe.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
