ERBA knights 2
Informace:
ERBA Unit se od tohoto okamžiku budou potýkat s problémem, který nikdy nikdo nečekal. Také se v této kapitole konečně objeví všechny hlavní postavy.
Kapitola 2
O půlnoci se u ERBA Akademie sjíždí na osmdesát vozů ERBA Unit. Studentky akademie zabezpečují celou budovu i její okolí. Jedná se o mimořádnou událost, kdy se na jednom místě schází skoro všechny členky ERBA Unit z celé země. Přednášková místnost v akademii, kde se všechny členky shromažďují, je zcela izolovaná, takže není možný odposlech zvenčí. O hodinu později, kdy jsou všechny vozy ERBA Unit zaparkované a střežené studentkami akademie, vchází Erika, ředitelka akademie a také zakladatelka ERBA Unit do přednáškové místnosti přičemž se všechny přítomné členky ERBA Unit postaví, ukloní a znovu posadí.
V místnosti sedí přesně osmdesát členek ERBA Unit, z nichž 20 vedoucích základen, které sedí v první řadě. Úplně v předu se nachází malý stolek, u kterého stojí Erika a její dvě asistentky, úspěšné absolventky akademie, které pracují v akademii jako učitelky. Nikdo netuší, co se bude dít, neboť podobná situace, kdy by se tolik členek ERBA Unit sešly na jednom místě se ještě nikdy nestala.
„Vážené dámy, “ promluví Erika, „jsem ráda, že vás po tak dlouhé době opět vidím. Přišlo vás na setkání přesně osmdesát, což znamená, že jste tu skoro všechny. Každá z vás úspěšně absolvovala tvrdý výcvik naší akademie a každá z vás se stala členkou ERBA Unit, což znamená, že každá z vás se stala členkou té nejznámější, nejobávanější a nejsilnější organizace všech dob. Každá z vás si prošla takovým výcvikem, aby nikdy nebyla v žádném boji poražena. Společně bychom měly moc vládnout světu. Všechny jste byly rozmístěné do dvaceti základen po celé zemi. V každé základně sídlí tři až deset členek ERBA Unit a každou z těchto základen obsluhuje dalších dvacet asistentek, které stejně jako vy studovaly na této akademii, prošly si tvrdým výcvikem, avšak neuspěly s takovými výsledky jako vy. Základny byly vybudovány tak, aby odolaly i přímé srážce s dopravním letadlem. V zemi by neměla existovat jediná organizace, která by o nás neslyšela.“
Všem přítomným členkám ERBA Unit se tím jen připomíná, jak velkou mají v zemi moc a jak jsou nepřemožitelné. Nemají žádného nepřítele, jen několik problémových organizací, se kterými si často poradí i policie.
„Ale,“ pokračuje ve svém proslovu Erika, přičemž v místnosti nastane ticho, „i přes dokonalý výcvik našich asistentek a dokonalém zabezpečení našich základen, byla jedna z našich základen minulý týden napadena.“ Napadání základen ERBA Unit není nic neobvyklého. Útoky nejčastěji začínají střílením na základnu a končí zoufalým útěkem útočníků, kteří jsou během mžiku dopadeni asistentkami dané základny.
„Napadena byla základna EH-5, základna na východě. Nevíme, kdo byl útočníkem, nevíme ani, co má za lubem. Co víme je, že v době útoku nebyla na základně přítomna žádná z členek ERBA Unit, pouze dvacet asistentek. Všech dvacet asistentek byly po útoku nalezeny na základně svázané a zastřelené. Nenašly se žádné stopy po útočníkovi, nevíme ani, kolik útočníků tam bylo, žádná jiná oběť se však na základně, kromě našich asistentek nenašla.“ V místnosti nastalo hrobové ticho. Všechny členky ERBA Unit jen koukaly a v hlavě se jim generovalo spoustu otázek, kterými chtějí Eriku v proslovu okamžitě přerušit a začít je pokládat. Čekají však trpělivě a tiše dál.
„Lia, členka ERBA Unit základny EH-5 se na základnu vracela až o několik hodin později. Když uviděla co se stalo, zanechala nouzový signál a nejspíš se za útočníky vydala sama. Od té doby jsme o ní neslyšely žádné zprávy. Vedoucí základy EH-5 a její tým nyní pátrá po stopách útočníka. U těl asistentek se našel jen vzkaz, ve kterém stálo 'Lov započal'. Ať už je útočníkem kdokoliv, je jasné, že zaútočí znovu. Chci po vás všech, abyste se pokusily útočníka vypátrat a podat mi o něm všechny možné informace. Střežte nyní své základny, asistentky si s naším novým nepřítelem očividně neporadí. Nenapadá mě nikdo na světě, kdo by se mohl dostat až tak daleko a beze stop vyvraždit celou základu profesionálně trénovaných žen. Pokud útočníka nenajdete a nezneškodníte do třiceti dnů, budu muset akademii uzavřít. Pokud jsme jejich cílem my, tak hlavním cílem bude určitě právě tato akademie. Nechci riskovat životy našich studentek. Přeji vám všem hodně štěstí!“ dořekne Erika a odchází z místnosti. Většina přísedících má stále ještě mnoho otázek, Eričiny odchod však vypovídá o tom, že by bylo naprosto zbytečné je pokládat.
Všechny členky ERBA Unit, které se zúčastnily setkání nasedají zpátky do svých vozů a vyráží zpět do svých základen, kde hodlají celou věc probrat se svými asistentkami. Většina si myslí, že útočníky Lia už dávno dostala nebo že je každou chvíli vypátrá ERBA tým základny EH-5. Další se domnívají, že ať už to mohl být kdokoliv, na ERBA Unit nemá stejně šanci a že se jednalo o zoufalý pokus o vystrašení celé organizace ERBA Unit. Asagi strach však má. Lia bývala její spolužačka a jedna z jejích kamarádek, když spolu ještě studovaly na akademii a ví, že kdyby Lia útočníky našla, dávno by to nahlásila a i kdyby po nich stále pátrala, ohlásila by to.
„Zizi, myslíš, že je Lia v pořádku? Zabili všech dvacet asistentek, bojím se, že za nimi neměla Lia jet sama.“ říká do vysílačky Asagi.
„Co blázníš? Vždyť je členkou ERBA Unit jako my, myslíš, že by jí někdo dokázal něco udělat? Asistentky měly smůlu, nevím, co se tam stalo, ale přijde mi to celé jako hloupost. Nikdo nemůže proniknout do našich základen a vyvraždit tam všechny lidi jen tak.“
„To jo, ale stejně, stalo se to. Možná bychom měly spíš jet hledat Liu.“
„O Liu se neboj, Asagi. Nejdřív se musíme ujistit, že se to samé nestalo a ani nestane na naší základně. Pak je důležité to prodiskutovat se šéfovou a až pak budeme jednat.“
„Dobře Zizi, máš pravdu.“
Když přijíždí Asagi, Zizi a jejich vedoucí do své základny, uleví se jim, protože je u výtahu opět zdraví stále živé asistentky. Vedoucí základny jim však hned dává pokyny, aby základnu neopouštěly a aby okamžitě zabezpečily okolí a monitorovaly vše co se kolem základny na deset kilometrů šustne. Po menší diskuzi s Asagi a Zizi se vedoucí rozhodne obě své členky ERBA Unit připojit do mise k dopadení útočníka a tedy i najít Liu.
„Mějte u sebe stále tyto čipy. Budou našim asistentkám určovat vaše pozice, abyste se taky neztratily. Hlaste mi vše důležité.“ oznamuje Asagi a Zizi vedoucí.
„Ano paní.“ odpoví obě, nastoupí do svých vozů a vyjíždí z garáží základny na východ k základně EH-5.
Ve městě Trun se mezitím dějí nepokoje. Z věznice utekl jeden vězeň a policie ho nemůže najít, ačkoliv jsou si vědomi, že je tento uprchlík extrémně nebezpečný. Je to jeden z těch, kdo nedávno vykradli městský trezor a zabili každého policistu, který se je pokoušel zastavit.
„Děvka jedna namyšlená, nebýt ní, mohl jsem být už bohatý a šťastný!“ říká si onen uprchlík, který se schovává mezi popelnicemi, když kolem projíždí policejní hlídka.
„Teď si musím nějak sám sehnat nějakou káru a odjet z města. Začnu znovu, seženu si zase nejlepší zabijáky a znovu ukradnu to dělo a zničím ty děvky. Pak už mi nebude nikdo stát v cestě a já si budu moct v klidu vládnout haha!“ říká si stále, když ho najednou zpozoruje jedna z policejních hlídek: „Vy tam, stůjte!“
„A do háje!“ zakřikne a běží dál směrem k městskému smetišti. Policejní hlídka ho však dohání, když už ho mají na dosah, uskakuje za plot. Běží dál kolem špíny, je ale tma a neví vůbec kam běží. Najednou je zase u silnice, ke které se blíží další policejní hlídka. Otočí se a běží zpátky, tam už však stojí dva policisté, kteří ho praští obuškem. Uprchlík lehá k zemi, ale stále se brání a policistům nedává šanci mu nasadit pouta. Z auta vystupují další dva policisté, kteří běží svým kolegům na pomoc.
„No a je to v prdeli.. v prdeli!“ zařve uprchlík, když ví, že už nemá šanci jim uniknout. Najednou se ozvou výstřely a všichni čtyři policisté padají s prostřelenými hlavami k zemi.
„Huh? Cože?“ říká si zmateně uprchlík a podívá se do tmy, odkud výstřely přišly. Ze tmy se vynoří žena v černém. Má dlouhé černé vlasy a má na sobě černou kombinézu.
„Slyšela jsem, že by jsi se chtěl zbavit obávané organizace, která zemi vládne zákonem“ povídá tajemná žena a pomalu se k němu blíží.
„Myslíš ty děvky? ERBU? Přesně tak, nejraději bych je všechny mučil a trhal jim pomalu části těla. Hlavně ta děvka, která mi zabila moje nejlepší zabijáky!“
„Mmm to ráda slyším. ERBA je ale vycvičila tak, aby ses jim nikdy nedokázal postavit ,ani nikdo z tvých zabijáčků.“
„A ty jsi kdo? Nejsi taky jedna z nich?“
„Kdepak. Já žízním po stejné touze jako ty. Och, jak moc ráda bych chtěla vidět ty coury trpět. Jsem ta, která dokáže vycvičit opravdové zabijáky, kteří se jim dokáží postavit. Jsem ta, která si z těch holek udělá otrokyně. Ach, jak moc bych je chtěla vidět trpět.“
„To už jsi říkala. Jak jako ,že dokážeš vycvičit opravdové zabijáky?“
„Eheh,“ olízne si tajemná žena svůj nůž, „přidej se k nám a uvidíš sám. Přidej se k nám a uvidíš, jak budou ty coury trpět. Vyhladíme je z tohoto světa. Musíme je zlomit. Jsou to koneckonců jen coury.“
„Beru. Jestli se jim opravdu dokážeš postavit, tak to beru.“
„Výborně,“ řekne žena, když se na silnici objeví černá dodávka, „nasedni. Zavezu tě ke svému šéfovi. Mimochodem, já jsem Mishel.“
„Tony. A nejdřív mi řekni kdo je tvůj šéf.“
„Je to muž, který by měl vládnout tomuto světu. Uvidíš sám.“
Tony chvilku zaváhá: „Tohle říká ženská? Asi je to někdo, kdo jí pěkně ošukal, protože by jinak chtěla, aby vládly spíš ženský.“ Nakonec nastupuje a s dodávkou odjíždí tajně z města. Jedou daleko na východ hluboko do lesa. Cestou si v dodávce povídá Tony s Mishel a zjišťuje o ní, že bývala kdysi studentkou ERBA akademie. Myslela si ale o sobě, že je ze všech nejlepší, nejkrásnější a nejoblíbenější. Nakonec se chtěla stát ředitelkou akademie aniž by školu absolvovala a několikrát napadala a znásilňovala své spolužačky, které se jí nelíbily. Nakonec byla z akademie vyloučena. Její největší touha je sesadit Eriku a tím i všechny členky ERBA Unit a umučit každou z nich ve své vlastní mučírně, dokud by nezdechly nebo se z nich nestaly otrokyně. Dodávka najednou zastavuje u jakési jeskyně a Tony i Mishel z ní vystupují.
„Můj šéf je uvnitř, pojď, neboj se.“ říká Mishel a vede Tonyho do jeskyně. Uvnitř to vypadá jako labyrint. Po malé chvilce ho zavede do jisté místnosti. Vidí tam stát vysokého chlapa ve vojenské uniformě. Vedle něho je ale na židli svázaná nějaká holka. Po bližším pohledu zjišťuje, že má na sobě uniformu s nápisem ERBA.
„Ooo ty můj zlatý, copak to je zač?“ povídá Mishel a běží k onomu vysokému vojákovi.
„Sledovala nás, tak jsme jí zajali. Řekl jsem si, že ti udělám radost a nebudu jí zabíjet, “ odpoví muž v uniformě, „a kohopak jsi mi to přivedla?“
„Zdravím, jsem Tony. Byl jsem leader mafiánské organizace profesionálních zabijáků, momentálně toužím po zničení ERBY.“ odpoví Tony a v hlavě si říká: „Je to pravda, dokázali zajmout jednu z těch děvek ERBA. Tady se mi bude sakra líbit, doufám, že mi pak dovolí jí uřezat všechny končetiny. Doufám, že nakonec zajmou i tu děvku co mi zabila moje lidi.“
„Tak to vítej v týmu. Já jsem Alex, generál místní vojenské základny a již dlouho sním o tom, že zničím tu ženskou Eriku, tedy celou ERBU. Tenhle svět nepotřebuje, aby ženské vládly.“
„Pánové? Běžte si povídat jinam prosím. Chci si tu pohrát se svojí novou hračkou.“ říká Mishel a Alex s Tonym na to odcházejí do jiné místnosti.
„Ale ale, kdopak se to nechal chytit, co? Ty jsi Lia viď? Bývaly jsme spolužačky, pamatuješ si mě?“ ptá se s ďábelským úsměvem Mishel. Lia však neodpovídá, neboť má svázanou i pusu. Ruce má svázané zezadu k židli, na které sedí a každou nohu svázanou ke každé noze židle. Nemůže se vůbec pohnout, jen kývat hlavou.
„Teda, ten Alexík odvedl dobrou práci. Nemáš na sobě zatím ani škrábanec. To se vše ale brzy změní zlatíčko moje.“ šeptá jí do ucha a následně jí olizuje tvář. Lia se přitom chvěje, ale nemůže se nijak bránit. Může jen tiše kňučet.
„Víš, co vám holkám chybí? Aby vás někdo pořádně potrestal.“ říká pomalu a zároveň jí pomalu sjíždí svým prstem od krku, kolem prsou až k jejím stehnům. To už se Lie začíná zrychlovat dech.
„Ale copak, že by se ti to líbilo? Pamatuješ si, jak jsem na akademii znásilnila Miranu? Jak se jí to líbilo tak moc, že se nemohla ani bránit, přesto, že byla o dost silnější než já?“ stále šeptá Lie do ucha a sahá jí pomalu pod sukni. Lia se snaží zpomalit dech, vzrušení však neporučí.
„Ty jsi ještě panna viď? Ještě tě nikdy nikdo pořádně neudělal, co? Tys byla jedna z mála holek, co jsem ve třídě nestihla znásilnit, víš? To musím napravit.“ šeptá jí stále do ucha, když zasunuje svojí dlaň pod její kalhotky. Při vniknutí Mishelliny dlaně pod Liininy kalhotky se Lia neudrží a na chvilku zakňučí.
„To bylo hezké, ještě víc takových zvuků. Počkej, až tu s tebou skončím, to ti můj generál ukáže, co je to stát se sexuální otrokyní. Zatím si tu s tebou však hezky pohraju. Nakonec tě stejně zabijeme, takže nemá vůbec žádnou cenu bránit se.“ krouží Mishel ukazováčkem kolem Liininy klitorisu a prostředníček zasouvá v intervalech pomalu do pochvy. Druhou rukou sundavá Lie provaz z pusy, než stihne Lia však cokoliv vykřiknout, což by stejně nikdo neslyšel, Mishel jí na ústa políbí.
„Mmm“ vydává Lia, když jí Mishel začne sahat levou rukou pod uniformu i na její prsa, zatímco pravou jí stále dělá dobře. Toto pokračuje několik minut, kdy už se Lia potí, neudrží se a dostává svůj první orgasmus. Udýchaná Lia je bezmocná a raději stále mlčí. Mishel z ní po chvilce vytahuje mokrou ruku.
„No podívej se na to, jak moc se ti to líbilo. Celá židle je od tebe mokrá, myslím, že si to tu před smrtí ještě hodně užiješ.“ směje se Lie Mishel, svazuje jí zpátky pusu a odchází z místnosti.
„Brzy se uvidíme v mojí mučírně, zlatíčko.“ říká Mishel cestou než zmizí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
