Anime World CZ/SK - Příběhy

Opilost

Už jsme v Chorvatsku byli osm dní a šest nám ještě zbývalo. Pak návrat domů a do práce. Na jednu stranu jsem se do práce těšila, ale na druhou stranu zase ne. Protože budu vídat Castora. A to jsem moc nechtěla. Ale nic jiného mi nezbývalo. V Chorvatsku jsme trávili čas u moře, v bazénu, ale i po památkách. Dneska jsme byli u bazénu. Už jsme se schovávali před sluníčkem, abychom jsme se nespálili, jak jsme už byli rudí. Hlavně Frau zepředu, jak pořád ležel na zádech. Já jak ve předu, tak i vzadu. Zrovna jsme šli do vody. V bazénu jsme moc neplavali, ale dělali blbosti. Navzájem jsme se snažili se potopit do vody, na tobogánech jsme byli a různých atrakcích, co u bazénu byly. U bazénu dováděly i malé děti se svými rodiči, babičky a dědečky. Prostě rodiny. My se s nikým s nepřátelili, protože bychom museli komunikovat anglicky, což by pro mě bylo obtížné. Možná jsme ostatním přišli, jako zamilovaný páreček, ale nebylo tomu tak. Jen my dva věděli, jak tomu je doopravdy. Že jsme jen sourozenci, dvojčata. Nerozlučná dvojka, jak by každý řekl.

 

Zrovna jsme byli na lehátku a povídali jsme si. Povídali jsme si hlavně o dnešní dovolené, jak si ji užíváme, a jak to byl úžasný nápad. Castor to o třech dnech vzdal a neozval se už. Byla jsem za to moc ráda. Frau taky musel mít radost, protože jsem se na mobil dívala, když jsem potřebovala zjistit čas.

,,Nezajdeme na skleničku?’’ zeptal se mě Frau. Podívala jsem se na něho.

,,Jsou tři hodiny odpoledne.’’ pronesla jsem.

,,Nevadí, ale jestli nechceš, tak ne. Nechci tě nutit.’’ řekl Frau.

,,Tak jeden koktejl neuškodí.’’ souhlasila jsem nakonec.

,,Nemusíme, jestli nechceš.’’ trval na svém Frau.

,,Vážně si dáme jeden koktejl.’’ usmála jsem se na Fraua.

,,Tak co si dáš?’’ zeptal se mě Frau.

,,Mochito.’’ požádala jsem. Frau se usmál a šel pro dva koktejly.

,,Promiňte madam, mohu s vámi mluvit?’’ ozval se hlas v angličtině. Podívala jsem se po hlase. Byl to mladý pohledný muž. Okolo třicítky.

,,Co si račte?’’ zeptala jsem se v angličtině, ale krkolomnou angličtinou.

,,Mohu vás na něco pozvat?’’ zeptal se muž. ,,Jinak já jsem Steve.’’ představil se mi muž a napřahoval ruku.

,,Jane.’’ taky jsem se představila a potřásli jsme si rukama. ,,Můj bratr mi už šel po koktejl.’’ přiznala jsem.

,,Tak později?’’ naléhal Steve.

,,Omlouvám se, ale radši ne.’’ odmítla jsem ho.

,,Proč ne? Vaše mu bratrovi by to nevadilo ne?’’ dál naléhal Steve.

,,Promiňte, ale procházím těžkým obdobím.’’ řekla jsem a doufala, že mi dá pokoj.

,,Tak tady se to nese.’’ ozval se Frauův hlas.

,,Díky moc.’’ poděkovala jsem, usmála jsem se a vzala si mochito od Fraua.

,,Není zač, kdo to je?’’ a zeptal se na Steva. Naštěstí mluvil japonsky, takže Steve nám nemohl rozumět.

,,Nějaký Steve, chce mě pozvat na skleničku.’’ vysvětlila jsem Frauovi.

,,A co přijmeš ho, nebo odpálkovat?’’ zeptal se mě Frau.

,,Snažím se odpálkovat.’’ odpověděla jsem a jak jsme takhle spolu komunikovali, tak Steve odešel, aniž bych jsem si toho všimla. Ani Frau nezaregistroval, že Steve odešel. Chtěla jsem se na Steva otočit a odmítnout ho, když jsem se, ale otočila, tak tam už nestal. Došlo mi, že musel odejít.

,,Kam se to poděl?’’ zeptal se Frau. Já jen pokrčila rameny a napila jsem se.

,,Je to výborné.’’ pochválila jsem to mochito.

,,Opravdu tu dělají výborné koktejly.’’ pochválil to taky Frau. Taky se napil. ,,Co dál podnikneme?’’ zajímalo ho.

,,Tak co nejdřív vypít koktejly a pak do vody?’’ navrhla jsem jeden nápad, který mě napadl.

,,Co takhle se projít po pláži a třeba si půjčit loď.’’ navrhl spíš Frau.

,,To nezní špatně. Ale nejdřív dopijem ne?’’ zeptala jsem se a souhlasila s jeho návrhem.

,,To je jasné, přeci to tu nenecháme.’’ usmál se Frau. Oba jsme se dali do pití, ale hezky pomalu, aby na nás alkohol nepůsobil tak rychle.

,,Myslíš, že se budeme moci z té lodi i zaplavat?’’ zeptala jsem se Fraua.

,,Tak se zeptáme potom. Ale je to dobrej nápad.’’ souhlasil se mnou Frau. Poté jsme popíjeli a povídali jsme si a já při tom pozorovala okolí. Hlavně jak ve vodě dovádějí malé děti se svými rodiči.

 

Když jsme dopili, tak Frau vrátil skleničky do baru a já mezitím sbalila deky. Sešli jsme se u bazénu a poté jsem vyrazili ke kotvišti loděk. V doku, jak se jinak kotvišti řekne, bylo pár lidí. Frau se ujal slova.

,,Dobrý den, mohli bychom si půjčit loď nebo člun s řidičem?’’ zeptal se Frau jednoho pána. Ten se na nás podíval.

,,Dobrý den.’’ pozdravila jsem ze slušnosti.

,,Dobrý den, jistěže, ale něco to stojí.’’ začal hned mluvit o penězích.

,,S tím počítáme.’’ odpověděl Frau.

,,A vy neumíte řídit loďku?’’ zeptal se překvapeně pán.

,,Oba jsme měli koktejl, tak to nechceme riskovat.’’ vysvětlil situaci Frau.

,,Dobrá, vaše občanky.’’ řekl pán. Oba jsme vytáhli občanský průkaz. Poté Frau zaplatil. Pán si zapsal naše údaje a vrátil nám je. ,,Hej Dojo, pojď sem.’’ zavolal na někoho. Objevil se mladý muž.

,,Co je šéf?’’ zeptal se mladík, který se jmenoval Dojo.

,,Vezmeš tento manželský pár na projížďku.’’ oznámil mu pán.

,,Jasně šéf.’’ řekl Dojo a už nás vedl k jednomu člunu.

 

Do člunu mi pomohl nasednout. Frau to zvládnul sám bez pomoci. Dojo zasedl za volat a nastartovat člun.

,,Držte si klobouky, pojedeme rychle.’’ oznámil nám Dojo. Zazubil se a rozjel člun. Rychle jsem se chytla, jak to sebou cuklo.

,,Berou nás jako manželský pár.’’ zašeptal mi do ucha Frau.

,,Vím, pochopila jsem to, ale nechtěla jsem to vysvětlovat.’’ přiznala jsem. ,,Ani bych to pořádně nevysvětlila.’’ dodala jsem.

,,Já to vysvětlovat nechtěl. Stejně skoro každý si myslí, že jsme pár.’’ zazubil se Frau.

,,Pravda, ale co je nám po tom. Ať si každý myslí co chce. My sami víme pravdu.’’ taky jsem se na Fraua usmála.

 

Jeli jsme kolem útesů. Bylo to pěkné pozorovat. Moře bylo čisté a bylo krásně vidět, sice ne na dno, ale byly vidět ryby, jak si to plavou. Dokonce jsem zahlédla i medúzu.

,,Chtěl bych se zeptal, smí se tu někde i plavat?’’ zeptal se Frau Doja.

,,Bohužel je to zakázané. Hodně lidí se tu už utopilo. A to si na triko nevezmu, kdyby se vám něco stalo. Mám vás na starosti.’’ vysvětlil Dojo, aniž by se na nás jen podíval. Soustředil se na jízdu. ,,Ale vezmu vás na jedno místo. Uvidíte, jak je to nádherné místo. Skoro nikdo o něm neví.’’ dodal a kdyby se na nás otočil, viděli bychom, jak se zazubil.

,,Dobře, děkujeme.’’ poděkoval Frau a podíval se na mě.

,,Nemusíš mi to překládat. Pochopila jsem to.’’ usmála jsem se na Fraua. Ten mi úsměv oplatil.

 

Od útesů jsme jeli na čiré moře. Stále se nic nedělo, až na krásné moře, plné ryb a různých mořských živočichů. Když po chvíli z vody vyskočil delfín. Byl to nádherný výhled. Po něm další. Bylo tu asi pět delfínů. Byl to nádherný výhled. Dojo zastavil člun.

,,Nádhera co?’’ zeptal se Dojo.

,,To jo. Moc nádherné.’’ řekl za nás oba Frau.

,,Vaše paní moc nemluví co?’’ zeptal se Dojo a podíval se na mě.

,,Ale mluví, ale neumí moc anglicky, proto mlčí.’’ vysvětlil mu Frau.

,,Tak to jo. Už jsem si myslel, že je němá.’’ zazubil se Dojo. Pozorovali jsme delfíny, jak vyskakují z vody, až nám zmizeli z očí. ,,Vybrali jste si správnou dobu. V tuto dobu tu vždy nějaký delfín skáče.’’ dodal na vysvětlenou.

,,Ještě že, vy se tu vyznáte.’’ řekl Frau a usmál se.

,,Mno nic, pojedeme zpátky.’’ řekl Dojo a znovu zapnul motor na člunu. Rozjeli jsme se zpátky k dokům lodí a člunů.

 

Při návratu jsme Dojovi poděkovali za krásnou projížďku i za ten krásný objev. Už chyběl jen foťák, který jsme s sebou neměli ani jeden. Dojo si s námi podal ruku a poté se vydal po své práci. My se vrátili na pokoj, kde jsme se převlékli a před večeří šli si zahrát minigolf, který tam v areálu byl. Hráli jsme každý den. Jednou vyhrál Frau jednou zase já. Ale měla jsem podezření, že mě nechal vyhrát. Ale nikdy jsem nic nenaznačila a Frau se nikdy nevyjádřil.

 

Po minigolfu jsme se vydali na večeři. Každý večer bylo něco jiného, ale hlavní maso byli, vždy ryby, nebo mořské potvory. Až na hlemýždě, jsem si vždy pochutnala. Hlemýždi mi nějak nesedli, tak to Frau dojedl za mě a já si dala trošku jeho porce oblohy. Takže ani jeden z nás pak nehladověl. Dneska se podával humr. Byl vynikající. Po večeři jsme se rozhodli jít na diskotéku. Chodili jsme tam každý večer, ale tentokrát jsme se domluvili, že si ji užijeme společně, že si zatančíme atd...Věděla jsem, že to nedopadne dobře, protože k tomu patří i alkohol, ale bylo mi to jedno. Cítila jsem, že se opít tak trochu potřebuju. Dostat ze sebe ten smutek, zlost i lítost. A za vše mohl Castor. Ale nechtěla jsem na to myslet a díky aktivitám, které jsme s Frauem společně vymýšleli se mi dařilo na něho nemyslet a na to, co provedl, ale vždy před spaním jsem na to musela myslet. Dokonce jeden večer jsem si pobrečela. Možná to Frau věděl nevím. Protože nic neříkal a byl otočen zády ke mně.

 

Museli jsem si počkat do desíti hodin večerní, kdy se diskotéka rozjela. Měli místního DJ, takže hudba hrála stále. Rozhodli jsem se s Frauem, že zůstaneme až do konce diskotéky, že hold prospíme jeden den. Než to vše začalo, u baru jsem si dali pár panáků a koktejly. Když začala diskotéka, tak já i Frau jsme byli mírně opilí. Ale vše jsme vytancovali. Jak na rychlé, tak i pomalé jsme spolu tančili. Pár tanečníků mě požádalo o tanec, mezi nimi i Steve, ale vždy jsem je odmítla se slovy, že už tanečního partnera mám. Jednou Steve mi objednal panáka, tak jsme si připili, protože by bylo nezdvořilé ho odmítnout, když to koupil. Byl mazaný jak liška, ale dala jsem mu jasně najevo, že zájem nemám. Byl trochu zklamaný, ale vysvětlovat mu, že jsem se teď rozešla s přítelem, jsem opravdu vysvětlovat nechtěla.

 

Byla asi jedna hodina ranní a já s Frauem jsme byli opilí. Motala se mi hlava a chtělo se mi spát.

,,Fraue...já to nevydržím...jdu spát….’’ vysoukala jsem ze sebe.

,,Jdu s tebou.’’ byl taky opilý Frau, ale dokázal mluvit normálně, kdežto já s delšími odmlkami. Jen jsem přikývla.

 

Klopýtavým pohybem jsme se dostali na hotel a do našeho pokoje. Byl to zázrak, že jsme cestou nehodil ani jeden z nás šipku, jak jsme se motali. Naštěstí při opilosti máme oba dobrou náladu a nejsme hádaví arogantní až násilní, jako občas někteří lidé jsou. Když Frau otevřel dveře od pokoje a já chtěla vejít, zakopla jsem o práh a málem jsem spadla. Frau mě stačil včas chytit, takže jsem na zem nespadla. Zadívali jsme si do očí. A v tom se to stalo. Frau mě políbil. Jak jsem byla opilá, taky jsem ho políbila. Frau zavřel dveře, aniž by mě přestal líbat. Pomalu mi začal svlékat tílko. Já jemu taky. Nepřestávali jsem se líbat. Frau nás odvedl do koupelny pod sprchu. Cítila jsem zrychlený pulz. Svlékli jsem si navzájem kraťasy a spodní prádlo. Hupsli pod sprchu, kde Frau pustil vodu, a nepřestávali se líbat. Frau mi nadzvedl nohu a pomalu a opatrně do mě vnikl. Bolelo to a zasyčela jsem bolestí.

,,V pořádku?’’ zeptal se starostlivě Frau. Přikývla jsem, že jo a políbila jsem Fraua. Ten mě taky políbil a vnikl do mě ještě víc. Spustila se mi krev, ale to jsem ani jeden neřešili. Začala jsem pomalu vzdychat a Frau přirážel a přirážel. I Frau začínal pomalu vzdychat. Oba jsme si to užívali. Bylo to vášnivé. Skoro po půl hodině začal Fau víc a víc a rychleji přirážet. Oba jsme vzdychali, ale přes tekoucí vodu to nebylo slyšet. Poté jsme se oba udělali. Frau ze mě vylezl a položil mi nohu na zem a něžně mě políbil. Polibek jsem mu oplatila. Poté jsme se společně vysprchovali a šli si nazí lehnout do postele. V posteli jsem si hlavu položila na Frauův hrudník. Hned jsem usnula a probudila jsem se až ráno.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.