Boj na život a na smrt - 11. kapitola
Informace:
Zrůda je po smrti a všechny zrůdy náhle zmizeli. Jane s Lawem se musí co nejrychle dostat z pyramidy pryč, nebo je to zasype. Naštěstí našli tajný východ a včas se dostali ven. Ale zbraň tak nechali. Vrací se na ambasádu a ta jim oznámí, že válka skončila a každý se vrací do svých domovů.
Všemu je konec
Dívala jsem se, jak zrůda zmizela. Poté jsem se rozbrečela a objala Lawa. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ona fakt zmizela. Je fuč. Zabilo ji to. Říkala jsem si pro sebe.
,,Jane...jsi v pořádku?’’ zeptal se mě Law, který byl u mě. Podívala jsem se na něho s uslzenýma očima. Přikývla jsem, že jo. ,,To jsem rád.’’ bylo vidět, že se Lawovi ulevilo.
,,Nevypadneme?’’ dostala jsem ze sebe po půl hodině. V tom se ozvala vysílačka.
,,Velící týme, tady tým dva, slyšíte mě?’’ ozval se mužský hlas ve vysílačce. Vzala jsem vysílačku od mrtvé Adry a ozvala jsem se.
,,Tady velící tým, slyšíme vás týme dva. Co se děje?’’ zeptala jsem se do vysílačky.
,,Kde jste?’’ zeptal se někdo z týmu dva.
,,Jsme u zbrani, nechoďte za námi, jsou tu nalíčené pasti.’’ varovala jsem toho muže do vysílačky.
,,Dobrá rozumím. Ale musím vám něco říct. Zrůdy zničeho nic zmizeli. Dvě byly s námi a pak z ničeho nic zmizeli. Ostatní týmy tvrdí to samé.’’ řekl muž do vysílačky. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě.
,,Jak zmizeli?’’ proto jsem se zeptala do vysílačky.
,,Rozpařili se jako pára. Zničeho nic.’’ snažil se o muž do vysílačky vysvětlit.
,,Jako jejich vůdce.’’ zašeptala jsem tak, že mi Law rozuměl.
,,Co jste říkali?’’ zeptal se muž do vysílačky.
,,Jejich vůdce je taky mrtev. Zabila ho ta zbraň.’’ dostala jsem ze sebe do vysílačky. ,,Vracíme se.’’ dodala jsem do vysílačky.
,,Rozumím.’’ řekl muž do vysílačky a hovor utichl. Podívala jsem se na Lawa.
,,Ale kudy ven?’’ tak trochu vyzněla má otázka.
,,Musíme najít nějaký jiný východ.’’ řekl Law na mou otázku. ,,A co se zbraní?’’ zeptal se a podíval se na mě.
,,Tu bych tu nechala. Záhadným způsobem zabitím této zrůdy vyhynuly i ostatní zrůdy.’’ řekla jsem a podívala jsem se na Lawa.
,,Souhlasím s tebou. V cizích rukou by to nemuselo dopadnout dobře.’’ souhlasil se mnou Law. Zbraň s jeho pomocí jsem uklidila na podstavec. V tom zazněly otřesy.
,,Co...co to bylo?’’dostala jsem ze sebe.
,,Nevím, ale co nejrychleji ven.’’ řekl Law a šel se po rozhlédnout, po nějakém východu. Začala jsem mu s tím pomáhat. Zkoumali jsme každý kout hrobky, ale nic jsme nenašli. Otřesy se párkrát dostavily. Nelíbilo se mi to a myslím, že ani Lawovi se to nelíbilo. Snažili jsme se jak jsme mohli.
,,Jedině zpátky stejnou cestou.’’ řekla jsem a podívala se na tu nebezpečnou věc.
,,Přeci tu něco musí být.’’ nechtěl se vzdát Law. Oba jsme přešly zpátky ke zbrani. Law začal zkoumat podstavec. ,Něco tu je.’’ řekl po chvíli. Podívala jsem se, na co ukazuje. V podstavci zespoda, byl knoflík Law se na mě podíval. Já na něho a přikývla jsem. Law se zhluboka nadechl a opatrně zmákl knoflík. Chvíli se nic nedělo,ale pak se vše začalo bortit. Ale k našemu štěstí se otevřel tajný vchod. Hned jsme do něho vlezli.
Skrýš se za námi zavřela. Všude panovala tma. Teď by se nám hodily oči té zrůdy, ale při pomyšlení, že stále žije, jsem se otřásla.
,,Chyť se mě. Půjdeme pomalu podél zdi.’’ rozhodl Law. Hned jsem ho chytla za ruku. Law pomalu opatrně vyrazil. A já za ním. Šli jsme dlouhou chodbou. Stále se nic nedělo. Došli jsme do slepé uličky. Nikde žádný východ, jen samé zdi. A taky tu panovala na prostá černočerná tma, že nebylo vidět ani na krok.
,,Co teď?’’ zeptala jsem se.
,,Zkusme najít knoflík.’’ řekl Law. Poslepu jsme ohmatávali zdi, abychom něco našli.
,,Něco mám.’’ řekla jsem po chvíli. Law byl za chvilku u mě. Podívala jsem se na něho. Tentokrát přikývl Law a já ten knoflík zmáčkla. Chvíli se nic nedělo, až po chvíli zaznělo dunění a otřesy. Rozhlédli jsme se kolem sebe. Otevřely se další tajné dveře. Tentokrát to byly tajné dveře ven z pyramidy. Rychle jsme k ni běželi a dostali jsme se ven. Na čerstvý vzduch.
Když jsme se rozhlédli po pyramidě, tak tam žádná už nestála. Takže ty třesy byly proto, že se pyramida zřítila. Byli jsme jen tak tak zachráněni. V tom se ozval hlas ve vysílačce.
,,Jste živí a zdrávy?’’ zeptal se mužský hlas do vysílačky. Vzala jsem vysílačku do ruky.
,,Ano jsme. Včas jsme se dostali ven.’’ řekla jsem do vysílačky. ,,Hned jsme u vás.’’ dodala jsem a uklidila vysílačku. S Lawem jsme vyrazili k ostatním.
Když jsme k nim došli, tak se na nás všichni podívali.Byli tam všichni. Celý zbytek posádky, jak se to dá nazvat. Chvíli panovalo ticho. Až jeden z nich promluvil..
,,Kde je Adra?’’ zeptal se jeden z chlapu S Lawem jsme se na sebe podívali.
,,Bohužel zemřela. Dostala dávku elektrickým proudem do těla a nepřežila to.’’ vysvětlil situaci Law.
,,A kde je její tělo?’’ zeptal se další muž.
,,Nechali jsme ji tam. Nebyl čas sebrat její tělo a dostat se do tajné skrýše, kterou jsme objevili.’’ řekla jsem tentokrát já. Všichni chlapi se na nás podívali. Vstřebávali to, co jsme jim řekli.
,,Co se vlastně stalo?’’ promluvil jeden z mužů.
,,Dostali jsme se k té zbrani, ale museli jsme čelit různým nástrahám. Všechny jsme přežili, až na tu poslední, kdy Adra čapla po zbrani a dostala elektrický šok. Sice tím zničila poslední past, ale zemřela při tom. Pak jsme se s vůdcem přetahovali o tu braň, až vystřelila. Zasáhla tu zrůdu, která hned zemřela. Pak začaly otřesy a my našli knoflík, kterým jsme si otevřeli tajnou skrýš. Vlezli jsme tam a našli další knoflík, kterým jsme se dostali ven.’’ vysvětlil co se stalo Law. Všichni pozorně poslouchali.
,,Co teď?’’ zeptal se jeden z mužů.
,,Teď bych jsem se vrátila na základnu.’’ rozhodla jsem. Nikdo neprotestoval a všichni jsme vyrazili zpátky k táboru.
Šlo se mlčky. Každý nad něčím musel přemýšlet. Já jsem uvažovala nad tím, co teď bude. Jestli zmizeli všechny zrůdy nebo jen ty, které byly poblíž a jestli jsem tu zraň neměli vzít se sebou.
,,Nad čím přemýšlíš?’’ zašeptal mi Law do ucha. Podívala jsem se na něho.
,,Jestli jsou všechny zrůdy zničeny nebo jen ty, které byly poblíž a jestli jsem neudělali chybu a neměli s sebou vzít i tu zbraň.’’ řekla jsem Lawovi nad čím přemýšlím. ,,A ty?’’ taky jsem se ho zeptala.
,,Že ti řeknu co se stalo.’’ začal Law. Chvíli jsem na něho zírala nechápavě, ale když začal vyprávět, došli mi to. ,,Byl to můj kamarád z vojny. Asi tři roky po vojně se za mnou zastavil na návštěvu. Šli jsme do banky, vyzvednout nějaké peníze, když ji přepadli. Kamarád byl policista na dovolené. Tak se snažil s lupiči vyjednávat. Když v tom jedna paní si kýchla nechtěně, jeden z lupičů se lekl, a zazněl výstřel. Ten kamarád to schytal do hlavy. Taky ještě žil, ale ne dlouho. Než zemřel, tak mi stačil říct, jak mě miluje a zemřel.’’ vyprávěl mi Law, aniž by se na mě podíval. Všimla jsem si, jak mu po tvářích tečou slzy. Kdybych nebyla takový prcek, tak bych mu ty slzy setřela z tváře. Lawovi to došlo a setřel si je sám.
,,To je mi líto.’’ řekla jsem. ,,A taky si o tom s někým mluvil?’’ zeptala jsem se ho.
,,Ano a pak, když jsem zjistil, že je Patrick po smrti, chtěl jsem sem jet a zjistit co se ve skutečnosti stalo.’’ přiznal se mi Law.
,,A ulevilo se ti?’’ zeptala jsem se ho.
,,Ne úplně, ale trošku jo.’’ řekl mi Law. ,,A co tobě?’’ zeptal se mě a podíval se na mě.
,,Trochu jo. Jsem ráda, že jsem pomstila Patricka, ale to mi ho nevrátí.’’ řekla jsem pravdu.
,,Co podnikneme, až dorazíme do tábora?’’ zeptal se mě Law.
,,Spojíme se s velitelstvím a zjistíme co a jak.’’ rozhodla jsem. Law se mnou souhlasil a nic nenamítal.
Došli jsme do tábora. Chlapi šli si hned dělat jídlo, jak byli hladoví. I já byla hladová, ale chtělo se mi nejvíc spát, ale nemohla jsem. Ještě jsme museli vyřídit vzkaz na velitelství. Law věděl, kde to je, tak jsme tam hned zamířili. Law spustil stroj, abych jsem se mohla spojit.
,,Tady je základna ozvěte se velitelství.’’ řekla jsem do velké vysílačky. Po chvíli se ozval hlas z velitelství.
,,Tady velitelství, co se děje základno?’’ ozval se přímo hlas velitele.
,,Tady Jane Mizuki a Law Trafalgar. Chceme se zeptat, jak to vypadá na frontách.’’ zeptala jsem se a čekali jsme s Lawem na odpověď.
,,Všechny zrůdy zmizely. Proměnily se v prach. Co se stalo základno?’’ zeptal se velitel.
,,Našli jsme zbraň a vůdce zrůd zemřel. Poté zmizeli i zdejší zrůdy.’’ řekla jsem situaci ve zkratce, která se stala.
,,Zítra se vraťte na ambasádu do Japonska. Tam podáte hlášení.’’ rozhodl velitel.
,,Rozumím. Končím.’’ řekla jsem do vysílačky. Law to odpojil.
,,Tak se zase vracíme domů.’’ pronesl Law.
,,To ano a já doufám, že nadobro.’’ pronesla jsem a usmála jsem se. ,,Že se žádné zrůdy už neobjeví.’’ dodala jsem. Law jen přikývl.
,,Dáte si s námi jídlo?’’ ozval se hlas muže. S Lawem jsme se na sebe podívali.
,,Rádi.’’ odpověděl za nás oba Law. Všichni jsme šli na večeři. Po večeři do sprch a pak do postelí. S Lawem jsme si vlezli do jednoho stanu na jednu postel, jako u mě doma. Byla jsem ráda, že se Law nevyptává, proč, protože sama bych mu neodpověděla, jak jsem nevěděla, ale jedno vím jistě, že sama spát jsem nechtěla.
Ráno jsem se probudila a Law ještě spal. Vstala jsem a šla se nasnídat. Lawa jsem nechala spát. Sedla jsem si k volnému stolu.
,,Nesedneš si k nám?’’ zeptal se jeden z chlapů. Podívala jsem se na ně. ,,Jen pojď, snad nebudeš jíst sama.’’ dodal a usmál se na mě.
,,Tak jo.’’ řekla jsem a šla si k nim přisednout. Sedla jsem si a napila jsem se čaje.
,,Jak ses vyspala?’’ zeptal se mě jeden z nich.
,,Dobře a jak ty?’’ odpověděla jsem a zeptala jsem se.
,,Jo šlo to.’’ odpověděl mi.
,,Nevíš, co se bude dít dál?’’ zeptal se další chlap.
,,Dneska s Lawem jedeme na ambasádu a tak se dozvíme víc věcí.’’ odpověděla jsem a dala se do jídla.
,,Kéž by to vše skončilo.’’ řekl další muž.
,,Jo, v to taky doufám.’’ řekla jsem.
,,Mohl by být konec.’’ řekl další chlap. Neznala jsem je jménem.
,,To máš pravdu. Zítra se vše dozvím.’’ řekla jsem a usmála jsem se. Když jsem dojedla jídlo, objevil se Law.
,,Měla si mě vzbudit, Jane.’’ řekl trošku vyčítavě Law.
,,Nechtěla jsem tě budit.’’ řekla jsem a usmála jsem se. Law si vzal jídlo a přisedl si k nám. Já jen popíjela čaj. Dokud se Law nenajedl, tak jsme si povídali, o tom, jak by bylo dobré, kdyby tato válka skončila a všichni by mohli jít domů. Po jídle jsme s Lawem zabalili věci a jeden z mužů nás odvezl na letiště.
Na letišti jsme si koupili letenky do Japonska. Letadlo nám mělo letět až večer. Law šel zavolat na ambasádu,že přiletíme až další den. Ti to vzali na vědomí. Poté jsme čekali na letišti, než nám přilétlo letadlo a my si mohli nasednout. Zase jsem celou cestu prospala na rameni Lawa. Při přistání jsme si vzali taxíka a jeli na ambasády.
Na ambasádách nás přivítal ten samý náčelník, který si nás vyzvedl dole a odvedl nahoru do své kanceláře. Tam jsme si sedli naproti náčelníkovi a sekretářka nám přinesla všem kávu. Poté odešla.
,,Tak povídejte, co se stalo.’’ vyzval nás náčelník. Law se ujal slova a vše mu řekl. O tom, že major byl špeh, jak jsme se rozdělili do skupin a hledali tu správnou pyramidu. Jak jsme tak nějak spolu pracovali s tou zrůdou až po smrt Adry a té zrůdy. ,,Kde je ta zbraň teď?’’ zeptal se nás a podíval se z jednoho na druhého.
,,Tu jsme tam nechali Pospíchali jsme, aby nás to nezasypalo.’’ odpověděla jsem pravdu.
,,Měli jste ji vzít taky. Hodila by se nám.’’ řekl náčelník. S Lawem jsme se po sobě podívali. ,,Tak nám aspoň řekněte, v jaké pyramidě byla.’’ dodal poté o trošku klidněji.
,,Až najdete rozbořenou pyramidu, tak tam bude.’’ odpověděl stroze Law. Já jsem jen přikývla.
,,Co se bude dít dál?’’ zeptala jsem se.
,,Na všech frontách klid. Nikde ani žádná zrůda není. Vypařily se. Bude se to ještě hlídat, ale pro vás končí služba. Jste volní a můžete se věnovat svým povinnostem.’’ odpověděl na mou otázku náčelník.
,,Tak že na frontu se vracet nemusíme?’’ zeptal se Law.
,,Jen pro své věci, ale jinak ne.’’ odpověděl náčelník. Já měla takovou radost, že se mi povedlo se naklonit a políbit Lawa. Náčelník a především Law byli překvapeni.
,,Eh….omlouvám se.’’ dostala jsem ze sebe, když jsem si uvědomila, co jsem udělala. Poté jsme se rozloučili a šli s Lawem před ambasádu.
,,Co teď podnikneme?’’ zeptal se mě Law.
,,Já se vracím na frontu pro své věci a pak hurá domů.’’ odpověděla jsem mu.
,,Takže do Egypta.’’ řekl Law a vyrazili jsme si chytit taxíka, který nás odvezl na letiště.
V Egyptě, jsme oznámili, co nám řekli na ambasádě. Všichni měli velikou radost a šli si balit věci. I já s Lawem jsme si šli sbalit všechny věci. Když jsem měla dobaleno, tak jsem vyšla před stan. Law přišel ke mně a objal mě zezadu.
,,C...co to děláš?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Miluju tě.’’ zašeptal mi do ucha Law. Byla jsem v šoku. Odtrhla jsem se od Lawa a podívala jsem se na něho. ,,Opravdu tě miluju, Jane.’’ řekl znovu Law a sklonil se nade mne a políbil mě. Tentokrát jsem ho taky políbila. Ruka v ruce jsme šli na večeři a po večeři do postele. Lehla jsem si k Lawovi a spali jsme v jedné posteli spolu.
Ráno nám to letělo už v osm, tak jsme vstávali ve čtyři hodiny ráno. Nasnídali jsme se a jeli na letiště se všemi chlapi z tábora. Ale každý letěl jinam. Do svých domovů. Law se vrátil k sobě do bytu k mamince a já k bráchovi. Kde jsem mu vše i Shiro řekla, co jsme zažili a jak jsme zachránili svět. Mike měl radost, že se vracím domů. I já měla radost. Hned jsme se všichni první noc opili a slavili to až do rána. Naštěstí otec nedorazil. Od té doby se žádné zrůdy neobjevily a svět byl zachráněn. Zůstala jsem nějaký čas u Mika, než jsem si našla své vlastní bydlení. A co Law? Ten žil se mnou a bydlení jsme platili na střídačku. Jednou jsem platila já, po druhé Law.