Anime World CZ/SK - Příběhy

Špion

Ráno jsme vstávali už v šest. Museli jsme si zabalit s Lawem věci a taky se nasnídat. V osm jsme měli být na ambasádě. Po snídani jsme se rozloučili s Mikem a Shiro.

,,Tak se tu mějte pěkně a snad se brzo uvidíme. A prosím postarejte se o tu knihovnu.’’ požádala jsem a objala jsem se se Shiro a pak s Mikem.

,,Buď na sebe opatrná ať se ti nic nestane.’’ řekl mi Mike a málem mě umačkal. Law se objal se Shiro a s Lawem si podali ruce. Poté jsme s Lawem vyrazili do města na ambasádu.

 

Dorazili jsme přesně v osm hodin, jak nám bylo nařízeno. Ani o minutu dřív ani pozdě. Byla jsem ráda, že jsme to tak dobře naplánovali. A myslím, že byl i spokojený Law.

,,Vítejte, pojďte dál.’’ přivítal nás náčelník. Šli jsme do jeho kanceláře. Náčelník nám naznačil ať si sedneme. Oba jsme si sedli na židle. ,,Dáte si něco k pití?’’ zeptal se nás.

,,Vodu.’’ řekla jsem si.

,,Taky vodu.’’ řekl si Law. Náčelník to nahlásil své sekretářce, který přinesla po chvíli tři coly. S Lawem jsme se na sebe podívali.

,,Omlouvám se, ale minerálku jsme už neměli.’’ omluvila se sekretářka a odešla.

,,Doufám, že vám to nevadí.’’ usmál se náčelník.

,,Ne, nevadí.’’ řekla jsem a taky jsem se usmála. I Law se usmál.

,,Tak a přejděme k věci. Váš velící důstojník vás chválí, jak rychle jste to našli. Prý jste jedničky. Což jste dokázali. Teď máte za úkol jet do Káhiry a najít tu zbraň.’’ oznámil nám náčelník. Napila jsem se coly.

,,Ale je tu jeden problém. Tu encyklopedii ta zrůda ukradla včera. Takže pravdě podobně ví, kde hledat, tak jako my.’’ přiznal Law.

,,Tak to jste měli nahlásit už včera.’’ řekl náčelník v klidu, ale bylo vidět, že ho to trochu rozčílilo.

,,Omlouváme se. Zapomněli jsme na to.’’ omluvil se za nás oba Law.

,,Mno dobrá. Tady máte letenky a rychle na letiště.’’ řekl nám náčelník a podával nám dvě letenky. Law si je převzal. Oba jsme vstali a zasalutovali jsme.

 

Poté co jsme odešli, jsme si zavolali taxíka a jeli na letiště. Na letišti jsme zjistili, že nám to letí až večer v šest. Už se nám nechtělo nikam chodit ven a utrácet peníze za taxíka, tak jsme zůstali na letišti a došli do bufáče na oběd. Po obědě jsme si sedli na lavičky a čekali až nám přiletí letadlo a my mohli nastoupit do letadla. Celou tu dobu jsme si různě povídali, o všem možném.

 

K večeru jsme nastupovali do letadla. Já si sedla zase k okýnku a Law do prostředka. Vedle Lawa si sedla postarší dáma. Sledovala jsem dění z okýnka, ale za chvíli jsem usnula, jak špalek. A spala jsem dokud mě Law neprobudil. Znovu jsem mu spala na rameni.

 

Vylezli jsme ven a šli si pro věci. Tašky nám přišli hned mezi prvníma. Což bylo dobře. Vylezli jsme ven a v pozadí jsem si všimla ženy, která držela ceduli s našimi jmény.

,,Hele tamhle máme odvoz.’’ šťouchla jsem do Lawa a ukázala mu na ženu. Oba jsme vyrazili tím směrem.

,,Ahoj, ty nás máš odvést?’’ zeptala jsem se ženy.

,,Ahoj, jste Jane Mizuki a Law Trafalgar?’’ zeptala se nás žena.

,,Ano jsme.’’ přikývl Law.

,,Já jsem Adra.’’ představila se nám žena. Poté nás vedla z letiště ven k džípu.

 

Sedla za volant, já vedle ní a Law dozadu. Adra se rozjela a jeli jsme do jejich tábora. Chvíli panovalo ticho, pak se začalo hovořit.

,,Chtěla bych vás o něco požádat.’’ začala Adra mluvit.

,,Co se děje?’’ zeptala jsem se ji.

,,Podle mě, máme v táboře špiona, který pracuje pro ty zrůdy. Mohli by jste mi pomoci ho vypátrat?’’ požádala nás Adra. Podívala jsem se dozadu na Lawa a ten na mě.

,,Jak jsi na to přišla?’’ zeptal se Law.

,,Veškeré informace, které jsme získali přišli vniveč. Pokaždé zrůdy věděly náš plán. Velitelství o tom nechce ani slyšet, ale mám prostě pocit, že u nás je špion.’’ vysvětlila nám situaci Adra.

,,Tak pokud bude čas, určitě se na to podíváme, ale hlavním naším úkolem je získat tu zbraň.’’ souhlasila jsem.

,,Pravda. Tak že tohle bude druhořadé.’’ přidal se ke mně Law.

,,Samozřejmě to chápu. Ale i tak díky za pomoc.’’ řekla Adra.

,,Ještě není za co děkovat.’’ usmála jsem se. Za dvě hodiny jsme byli na místě.

 

Vystoupili jsme z auta a šli se přivítal s velícím důstojníkem. Ten nám přišel na proti. Hned nastavil ruku, kterou jsem nejdřív přijala já.

,,Major Basel.’’ představil se nám.

,,Jane Mizuki, kapitán.’’ představila jsem se taky.

,,Kapitán Law Trafalgar.’’ představil se Law a taky si podal s majorem ruku.

,,Pojďte, určitě jste hladoví.’’ řekl a vedl nás do takové jídelny, kde bylo pár muslimů. ,,Sice jsou to konzervy, ale jinak velmi vynikající. Dáte si hrachovou kaši nebo fazole?’’

,,Hrachovou kaši.’’ řekl Law.

,,Fazole.’’ řekla jsem sna stejno s Lawem, jen s rozdílem, že každý jiné jídlo. Major se musel zasmát.

,,Tak za chvilku se vám to přinese. Pojďme si sednout.’’ řekl major a šli jsme k volnému stolu. Major si sedl naproti nám. ,,Tak jaká byla cesta?’’zeptal se nás a při tom nás pozoroval. Nelíbil se mi.

,,Dobrá, ale zdlouhavá.’’ odpověděl za nás oba Law.

,,To chápu z Japonska je to pěkná dálka.’’ souhlasil major. ,,Jaké máte plány?’’ zeptal se nás. Podívala jsem se na Lawa a Law na mě. O tom jsem vůbec nemluvili.

,,To ještě nevíme. Ale bylo by lepší hledat pyramidy, a důkladně je prozkoumat.’’ navrhla jsem.

,,Těch je tu dva tisíce.’’ řekl major. Myslela jsem, že mi vyletí oči z důlku.

,,Dva tisíce?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Ano.’’ potvrdil mi to major, že jsem slyšela dobře.

,,Potrvá to, ale udělat se to musí. Jiná možnost není.’’ souhlasil s mým nápadem Law.

,,Dobrá, zítra začneme, s těma co tu jsou nejblíž, ale jsou tu ta, na kterých ještě nikdo nebyl a nevíme, jak je to stabilní.’’ varoval nás major.

,,V pořádku, to nějak zvládneme.’’ usmála jsem se. V tom nám přinesli jídlo. S Lawem jsme se hladově pustili do jídla. Co jsme se najedli nám ukázal naše  stany.

 

Každý měl svůj malý stan. Byla jsem za to ráda, ale zároveň mě to mrzelo. Nerozuměla jsem tomu.

,,Mohu dál?’’ zeptal se ženský hlas.

,,Samozřejmě.’’ řekla jsem a vstoupila Adra.

,,Mohu se zeptat, jestli máš pocit, že by tu byl špion?’’ zeptala se mě Adra a přitom šeptala.

,,Řeknu to takhle, kromě majora nikoho neznám, tak nemohu posoudit, ale nelíbí se mi váš major. Přijde mi takovej slizkej.’’ řekla jsem své domněnky.

,,Ten je neškodný.’’ mávla nad tím rukou Adra. ,,Pojď si zahrát karty, které hrají všichni, aspoň je poznáš.’’ nabídla mi nabídku.

,,Já ale karty hrát neumím.’’ přiznala jsem. Neměl mě to kdo naučit. I když chlapi v táboře se mě to snažili naučit, ale nešlo mi to, tak to vzdali.

,,Nevadí, můžeš se jen dívat.’’ usmála se na mě Adra.

,,Dobrá, ale pokud mě to nebude bavit, tak odejdu.’’ souhlasila jsem na konec.

,,Souhlas.’’ souhlasila Adra. Vstala jsem a šla za Adrou do hlavního stanu kde se hráli karty.

 

Bylo tam asi deset mužů. Byli zabraní do hry, že si nás dvou ani nevšimli, že jsme přišli. Ani jim nebylo rozumět, co kdo říká, když odhodil kartu, jak mluvili egyptsky.

,,Můžeme se přidat?’’ zeptala se Adra. Všichni se na nás dvě podívali.

,,Jistěže, jen pojďte dámy.’’ řekl jeden z nich. Docela sympaťák, pomyslela jsem si.

,,Já se budu jen dívat, neumím hrát karty.’’ přiznala jsem.

,,Tak mi tě to naučíme.’’ řekl další muž.

,,To se už chlapi z mé fronty snažili, ale nepovedlo se jim to.’’ usmála jsem se.

,,Tak se dívej, ale nesmíš radit žádnému.’’ řekl jeden z nich ostrým hlasem.

,,Neboj nejsem taková.’’ řekla jsem pro svou obhajobu.

,,OK.’’ řekli jednohlasně muži a s Adrou jsme sledovali, jak hrají karty. Přitom jsem je všechny sledovala. Nepřišlo mi, že by jeden z nich mohl být špion. Asi po dvou hodinách jsem vstala a odešla jsem v tichosti, aniž by si mě někdo všiml.

 

Chtěla jsem jít navštívit Lawa, pokud by nespal. Ale cestou jsem narazila na majora, jak si pokuřoval z doutníku.

,,Kam pak to jdeme?’’ zeptal se mě hned.

,,Za parťákem.’’ odpověděla jsem.

,,Ten už spí.’’ řekl mi major. Bylo to divné. Law a spát? To není možné. Bez toho aniž by mi řekl dobrou noc spát nejde. Říkala jsem si pro sebe. Major tipl doutník. ,,Co takhle užít si?’’ zeptal se major. Sice dobrá příležitost zkontrolovat, jestli není zrůda, ale abych jsem kvůli tomu přišla o panenství jsem nechtěla.

,,To je dobré, půjdu spát. Jsem po té cestě unavena.’’ řekla jsem a chtěla jsem odejít. Ale major mi zatarasil cestu.

,,Nikam nepůjdeš.’’ pohrozil mi. jak se otočil všimla jsem si znaku. Malé tetování za uchem. Skoro neviditelné. Jenže jsem u sebe neměla zbraň. Do letadla žádnou nesmíš mít. Bála jsem se o Lawa. Vzpomněla jsem si, jak mi ta zrůda v podobě Patricka vyhrožovala, že Lawa zabije. Nevěděla jsem co dělat. Všimla jsem si, jak má špatně nasazenou pistoli v pouzdře. Přiblížila jsem se k němu. A vytáhla jsem mu pistoli z pouzdra. Ještě štěstí, že mě to Mike naučil.

,,Tak a teď se půjde za Lawem!’’ řekla jsem ostře.

,,Co, to děláš? Zbláznila ses?’’ vrčel major.

,,Ne ty zrůdo!’’ řekla jsem a stále na něho mířila zbraní.

,,Koukám, že jsem byl prozrazen.’’ zašklebil se major.

,,Dělej jde se za Lawem!’’ řekla jsem a on si to zamířil do stanu, kde byl Law.

Law ležel na posteli, ale oddychoval, tak bylo dobré, že žije.

,,Co si mu udělal?’’ zeptala jsem se znova.

,,Dal mu do jídla prášek na spaní.’’ odpověděl mi major.

,,OK! Kde je váš vůdce?’’ zeptala jsem se ho.

,,Hledá tu pyramidu.’’ odpověděl mi major.

,,Jak je na tom?’’ zeptala jsem se ho.

,,To nevím. Nemluvil jsem s ním. Včera přiletěl.’’ odpověděl mi major pravdivě. Bál se, že ho zastřelím.

,,To ty si zrůdám dával informace, co máte v plánu, že jo?’’ zeptala jsem se majora.

,,Chytrá, ale kdo ti to řekl?’’ zeptal se major.

,,Adra.’’ přiznala jsem.

,,Ta malá čubka! Nestačilo jí, že jsme si úžívali!’’ rozčílil se major.

,,Jane?’’ ozval se Adrin hlas.

,,Tady, v Lawově stanu.’’ křikla jsem na Adru, která hned přiběhla.

,,C...co to děláš Jane?’’ řekla zděšena Adra.

,,Podívej se za jeho levé ucho a řekni mi co tam vidíš.’’ řekla jsem Adře.

,,To je nesmysl.’’ došlo Adře co mám namysli. Slepě věřila majorovi.

,,Jen se podívej.’’ přikázala jsem trošku ostře. Adra se nejspíš zalekla a tak se podívala.

,,N...ne….to není...monžný.’’ dostala ze sebe Adra.

,,Je mi to líto, ale tato zrůda je váš špion.’’ řekla jsem a stále jsem mířila na něho zbraní. Jenže Adra měla takový vztek, že ji podvedl, že tasila svoji zbraň a veškeré nápoje, které v pistoli měla vystřílela, do majora. Ten se hned skácel k zemi a proměnil se ve zrůdu. Všude se roz stříkla modrá krev. Promáčela nejen stěny, ale i mě, Adru i Lawa. V tom do stanu přiběhli všichni muži, co hráli karty.

,,Co se tu děje?’’ zeptal se jeden z nich. Viděli Adru, jak míří pistolí do prázdna a kouří se z ní. Poté viděli mrtvou zrůdu.

,,Pane bože, kde se tu vzala? A kde je major?’’ dostal ze sebe jeden z nich.

,,Tady leží.’’ řekla jsem.

,,To...to není pravda.’’ dostal ze sebe někdo další.

,,Je...sama jsem viděla to tetování za levým uchem. Nebýt Jane bůh ví, jak bychom dopadli.’’ řekla Adra, která se tak trochu vzpamatovala.

,,Jinak důkaz je, že tato zbraň patří vašemu majorovi.’’ řekla jsem a jednomu chlapovi, co byl nejblíž jsem dala majorovu zbraň. Ten si ji prohlédl.

,,Patřila majorovi.’’ pronesl do ticha.

,,Proč spí?’’ zeptal se jeden z chlapů.

,,Má v sobě prášky na spaní, které mu dal major.’’ odpověděla jsem.

,,Řekl vám něco?’’ zeptal se další z mužů.

,,Jenom, že jejich vůdce včera přiletěl a bude hledat taky tu pyramidu.’’ odpověděla jsem. Poté se vše rozešlo a tělo zrůdy odklidilo. Já a Adra jsme šli do sprchy. Poté jsem si vzala svoje věci a nastěhovala se k Lawovi do stanu. Seděla jsem u jeho postele a chytla ho za ruku. Ani nevím proč. Nějak se mi podařilo usnout.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.