Boj na život a na smrt - 5. kapitola
Informace:
Jane s Lawem se vrací z mise do tábora. Podají hlášení a dostávají rozkaz vrátit se na neurčito do Japonska hledat artefakt, který dokáže zničit veškeré zrůdy. Jane s Lawem se domluví, že budou bydlet pod střechou Jane a Mika a Law bude vystupovat jako přítel Jane.
Návrat domů
Okolo šesté večerní mě Law probudil. Šli jsem na večeři se posilnit na cestu. Chtěli jsem co nejdřív vyrazit, abychom to stihli včas do našeho tábora a podat hlášení. Po večeři jsme se rozloučili. Naštěstí všichni chlapi si se mnou podali ruce, i když ten jeden nerad.Bylo to na něm poznat, že moc nadšen není, ale byl slušně vychovaný. Naštěstí, což se u muslimů takhle říct nedá. Možná je výjimka nebo tato situace vyžaduje spolupráci, porozumění, přátelství a bůh ví co ještě.
,,Hodně štěstí.’’ popřál nám jeden z nich.
,,Vám taky a nezabte toho vězně, ještě se nám může hodit.’’ požádal je Law. Chlapi jen přikývli na souhlas. Poté jsme spolu vyrazili na cestu.
Vysílačkou jsme nemohli dát vědět, jak vše proběhlo, protože jsme byli mimo dosah signálu. Šli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Já měla stále před očima smrti toho kapitána i Patricka, ale už jsem nebrečela. Law mě celou tu dobu pozoroval a při tom dával pozor na cestu stejně jako já. I když jsem byla myšlenka mi jinde. Zabírala jsem se, jak je možné že jsem nebyla schopná se pohnout, vystřelit prostě nic.
,,Nad čím přemýšlíš?’’ zeptal se mě Law. Chtěla jsem mu říct, do toho ti nic není, ale hned jsem si uvědomila, že je to i můj terapeut jako býval Patricka slíbila jsem mu, že budeme mluvit o všem.
,,Jak je možné, že jsem nebyla ničeho schopna.’’ řekla jsem pravdu.
,,Byla jsi v šoku, to patří k tomu, když vidíš člověka, na kterém ti moc záleží a už nežije.’’ snažil se mi to vysvětlit Law.
,,Takže jsem byla v šoku?’’ zeptala jsem se ho.
,,Ano, proto si nebyla schopna ničeho. ,,Ale to se stává i chlapům.’’ dodal, aby mě uklidnil.
,,Nemusíš mě konejšit. ,,Jsem prostě slabá.’’ řekla jsem Lawovi to co si myslím.
,,To nejsi, kdyby si byla nezvládala by si cvičení, které máš na jedničku s hvězdičkou.’’ snažil se mě uklidnit Law.
,,Ale jsem. Složila jsem se jako malá.’’ trvala jsem si na svém.
,,Byl to pro tebe šok. I mně se to stalo, takže vím, jak ti je a jak se cítíš, ale slaboch nejsi. Byla jsi jen v šoku a to se stane i těm silnějším chlapům.’’ stále se mě snažil uklidnit Law.
,,Nejsem si jistá jestli příště dokážu zareagovat jako profík nebo ho nechám zase pláchnout, jako včera.’’ dodala jsem.
,,Ale dokážeš to. Musíš si představit, že je v podobě toho malého dítěte. Pak to dokážeš. Nesmíš v něm vidět Patricka.’’ radil mi Law.
,,A co když mi to nepůjde?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Nebuď pesimista. Koukej na svět optimisticky.’’ radil mi Law. Jen jsem přikývla. Poté jsme šli mlčky zase.
K večeru jsme dorazili na místo. Pár týmů se už taky vrátilo zpátky. Hned jsme šli na velitelství nahlásit příchod. Hlavní velitel zrovna nebyl na stanovišti, ale na večeři. Proto nám přikázali jít se taky navečeřet. Ale nejdřív jsme si šli odložit věci a pak do sprch a převléci se. Pak jsme vyrazili na večeři. Každý se na nás díval, jako by nás viděli prvně. Možná že věděli co se stalo možná ne, ale přesto bylo vidět, že odsuzují i Lawa nejen mě. Chtěla jsem něco říct, ale Law mě předběhl.
,,Co se děje pánové?’’ zeptal se jich.
,,Ne nic.’’ odpověděl jeden z nich.
,,Něco se děje.’’ nedal se odbýt Law.
,,Slyšeli jsme, že se mise podělala, že jeden z nás nebyl schopen střílet.’’ řekl někdo. Takže to vědí. Řekla jsem si pro sebe.
,,Nepodělala, hodně jich bylo zabito. A všichni stříleli.’’ zastal se mě Law. Byla jsem mu za to vděčná, i když bych to dokázala sama.
,,Takže je to jenom fáma?’’ zeptal se někdo.
,,Ne není, a ano měla jsem zkrat a nedokázala jsem vystřelit.’’ přiznala jsem podrážděně a odešla jsem do stanu s nedojezenou večeří.
Ve stanu jsem si lehla na postel na záda a zírala do stropu. Nebrečela jsem, i když se mi chtělo. Law přišel za mnou.
,,Jane, v pořádku?’’ zeptal se mě Law.
,,Jo, chci být na chvilku sama.’’ řekla jsem, spíš jsem žádala.
,,Nechceš o tom mluvit?’’ zeptal se mě Law.
,,Není o čem. A pravdu jsem jim musela říct. Nechci nic tajit.’’ přiznala jsem proč jsem řekla pravdu.
,,Chápu, já tě chtěl jen chránit.’’ přiznal se mi Law.
,,To nemusíš.’’ řekla jsem aniž bych jsem se na Lawa podívala.
,,Rád to dělám.’’ přiznal se mi Law. ,,Měli bychom jít za velitelem podat hlášení.’’ dodal poté. Musela jsem uznat, že má pravdu a tak jsem zase vstala z postele a šla jsem za Lawem.
Šli jsme na velitelství. Tam už velící důstojník byl. Zasalutovali jsme.
,,Pohov, podejte hlášení Mizuki, Trafalgare.’’ řekl velící důstojník.
,,Po našem příchodu jsme zjistili od kapitána muslimů, že drží v zajetí jednu zrůdu. Vyslechli jsme ji. Zjistili jsme, že v Japonsku je artefakt, zbraň, která nadobro zničí tyto zrůdy. Jen neví kde je, protože to ví jen jejich vůdce. Další den jsme šli do boje. Zrůdy jsme porazili, i když pár nám jich uteklo i jejich vůdce. Jeden ze zrůd zabila kapitána tím, že mu rozsápala hrdlo. Jinak žádné ztráty nebyly.’’ podal hlášení ve zkratce Law.
,,Dobrá práce. A víme, kdo je jejich vůdce?’’ zeptal se velící důstojník.
,,Jméno neznáme, ale má podobu Patricka.’’ promluvila jsem tentokrát já.
,,Takže to dítě bylo vůdce těch zrůd?’’ zeptal se velící důstojník.
,,Ano pane.’’ řekla jsem.
,,Dobrá, sepište mi podrobně zprávu. Do zítřejšího poledne mi ji odevzdáte.’’ nařídil nám velící důstojník. Poté jsme za salutovali a odešli jsme.
Jsme do stanu. U našeho stanu stál Matt. Byla jsem překvapena co ten dělá u našeho stanu, ale nedala jsem nic znát.
,,Ahoj, mohu s tebou mluvit Jane?’’ zeptal se mě Matt. Jen jsem přikývla.
,,Počkám venku.’’ řekl Law a já s Mattem jsme zalezli do stanu, kde jsme měli klid.
,,Co se děje?’’ zeptala jsem se Matta.
,,Jde o Patricka….’’ začal Matt. O tom to tématu jsem se bavit už nechtěla.
,,Co je s ním? Bohužel už nežije.’’ řekla jsem trochu ostře.
,,Vím...víš než jste odešli na misi, tak jsem spolu mluvili a on se ti chystal vyznat lásku. Teda poté misi. A požádal mě, abych na tebe dohlédnul, kdyby se mu něco stalo. Chci tím říct, že se ti omlouvám, že jsem tě obviňoval, že za jeho smrt můžeš ty. Vím že to pravda není. Tohle se mohlo stát komukoliv z nás. Když se jedná o dítě, tak to člověk pookřeje a pozor si nedává. To je to co jsem ti chtěl říct. Snad mi to promineš.’’ omluvil se mi Matt.
,,Ty za nic nemůžeš. Já z toho měla blbý pocit, ale když jsem si všimla toho tetování bylo už pozdě. Ta zrůda zaútočila na Patricka dřív než jsem stačila něco udělat.’’ přiznala jsem.
,,Přesto za to nemůžeš. Já bych reagoval stejně na tvém místě.’’ usmál se Matt. ,,Chci se zeptat, proč si nedokázala střílet? Jsi profík.’’ nechápal a proto se zeptal.
,,Jde o to, že to dítě co zabilo Patricka byl vůdce těch zrůd. A při této misi mělo jeho podobu a já nedokázala vystřelit.’’ přiznala jsem, co se stalo. ,,Víš, taky jsem Patricka milovala.’’ dodala jsem.
,,Tak to chápu. Hlavně, když si k němu taky cítila city. Uvidíš příště tu zrůdu zabiješ.’’ usmál se Matt.
,,Díky Matte.’’ poděkovala jsem mu.
,,Za co?’’ nechápal Matt.
,,Že mi věříš a jsi na mé straně.’’ vysvětlila jsem mu.
,,V pohodě. Jsem rád, že si mi odpustila, jak jsem se choval.’’ usmál se Matt. ,,Tak já půjdu, tak se měj a zítra ahoj.’’ rozloučil se Matta odešel. Po chvíli se vrátil Law.
,,Co ti chtěl?’’ zeptal se mě Law.
,,Sice do toho ti nic není, ale přišel se mi omluvit, že mi nevěřil a dával mi smrt Patricka za vinu.’’ řekla jsem mu o co šlo.
,,Vidíš, i Matt ví, že jsi silná a nevinná. Není si co vyčítat.’’ usmál se Law a sedl si vedle mě. Já si položila hlavu na jeho rameno, a tím jsem ho překvapila, protože toto nečekal. Ani nevím, proč jsem to udělala.
,,Půjdu si lehnout.’’ promluvila jsem po chvíli do ticha.
,,To bude nejlepší nápad.’’ souhlasil Law a vstal z mé postele, aby mi udělal místo. Lehla jsem si a zavřela jsem oči. Po chvíli jsem usnula neklidným spánkem.
Ráno jsem se vzbudila nastejno s Lawem. I ten se zrovna probudil. Posadila jsem se na posteli a za zívala jsem si.
,,Jak ti je, Jane?’’ zeptal se mě Law.
,,Líp.’’ odpověděla jsem pravdu. Poté jsem šla pod studenou sprchu a s Lawem na snídani. Matt a jeho kolega Jacob si sedli naproti nám.
,,Jak jste se vyspali?’’ zeptal se nás Matt.
,,Dobře.’’ odpověděl Law.
,,V rámci možnosti dobře.’’ odpověděla jsem já.
,,A jak vy?’’ zeptal se jich Law. Oba dopověděli, že dobře.
,,Co budete dělat po snídani?’’ zeptal se Jacob.
,,Musíme sepsat zprávu o tom co se stalo.’’ odpověděla jsem Jacobovi a zároveň i Mattovi.
,,My si to napsali už včera.’’ přiznal trošku pochloubačně Matt.
,,My byli už včera unaveni.’’ přiznal Law. Oba přikývli. Po snídani jsem s Lawem šli sepsat zprávu.
Ve zprávě jsem do podrobna napsala vše co se vše odehrálo. Po výslechu zajatce, po mém strnulém postoji až po smrt kapitána. Do dvanácti jsem vše oba stihli sepsat. Poté jsem šli odevzdat zprávu velícímu důstojníkovi.
Ten byl zrovna na obědě, tak jsme na ten oběd s Lawem taky šli. Byla hrachová kaše, kterou v lásce nemám, ale při vzpomínce na Patricka, jak mě nutí to sníst, jsem vše snědla. Mohla jsem v klidu říct, vidíš, vše jsem snědla i bez tvej keců. Ale já se jen pousmála. Po obědě jsme šli odevzdat zprávy velícímu důstojníkovi, který už byl na velitelství.
,,Dobrá práce. Mluvil jsem s lidmi, kteří jsou na vyšších postech a dohodli jsme se, že vy dva pojedete do Japonska a budete hledat ten artefakt. Nemáme žádná vodítka, ani jak vypadá, kde by se mohla nacházet. Proto to budete mít těžké, ale věřím, že vy dva to zvládnete. Průběžně nás budete informovat, co jste zjistili atd...Teď si běžte sbalit věci. Zítra ráno odlétáte do Japonska.’’ nařídil nám velící důstojník. Oba jsme zasalutovali a odešli jsme.
Šli jsme do stanů sbalit si věci. Nebylo toho moc, ale i tak tašky byly plné. Vzala jsem nějaké oblečení, které potřebovalo vyprat, ale jen to, které bylo upocené. Od krve jsem si nechávala prát v táboře. Nechtěla jsem to vysvětlovat, jak se to stalo. Stejně je to tajné a nesmím o tom mluvit.
,,Jak se domluvíme? Budeme bydlet u mě?’’ zeptal se Law. Podívala jsem se na něho.
,,Proč u tebe?’’ divila jsem se.
,,Tak abychom mohli vše naplánovat, tak bychom měli být spolu. S Patrickem by si to taky tak udělala, ne?’ zeptal se mě Law.Musela jsem se na chvíli zamyslet.
,,Pravda, ale budeme u mého bratra.’’ řekla jsem. ,,Protože bydlí v domku a neodpustil by mi to, kdybych jsem se vrátila a nebydlela u něho.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit.
,,Chápu, ale jak mě představíš?’’ zeptal se mě Law.
,,Buď jako svého terapeuta, což bude divné, že jsi stále se mnou nebo jako přítele, vyber si.’’ dala jsem Lawovi dvě možnosti na výběr.
,,Beru druhou možnost.’’ zvolil si Law.
,,OK, představím tě, jako svého přítele.’’ souhlasila jsem. Law byl překvapený, že s tím tak rychle souhlasím, a že jsem něco takového i navrhla, ale nevyptával se. Pak jsme si šli za trénovat. Já levačku a Law zase pravačku. Byl to náš první společný trénink. Po večeři jsme si šli lehnout, protože nám to letělo v šest a ve dvě jsme museli vstávat, protože dvě hodiny trvalo než jsme se dostali na letiště. Konečně jsem se vraceli domů, sice na neurčito, ale vraceli jsme se domů.