Boj na život a na smrt - 3. kapitola
Informace:
Jane s Lawem mají namířeno na místo, kde se blízko má konat expanze zrůd. Při cestě řekne Law Jane, že by si měla promluvit o smrti Patricka s někým a dá jí nůž na krk, že pokud si s někým nepromluví, tak zařídí, aby nemohla chodit na mise. Muslimové zajali jednu zrůdu, od které se dozví pár nových věcí.
Zajatec
V osm jsme s Lawem vyrazili na misi, podle mapky, kterou jsme dostali. I Law se v mapkách vyznal dobře, tak jsme šli spolu mlčky správných směrem. Nemuseli jsme se dohadovat kudy máme jít, že se jde špatným směrem atd...jako bylo s Patrickem. Patrick se v mapkách maličko ztrácel. Ale byla sranda se s ním dohadovat. Ale dost o Patrickovi, teď se musím soustředit na tuto misi.
Šli jsme asi půl hodiny, slunce už začínalo dávno svítat a pařit. Na hlavách jsem měli kšiltovky, proti úpalu. a připravené zbraně. Já měla nejen pistole, ale i meč a dýky. Jako vždy. Law měl sebou zbraně a meč. Byl bez dýk. Jinak skoro stejná výstroj jako mám já. Ale nějak jsem to neřešila, byla to jeho věc, co si s sebou vezme. Na místo určení jsem měli dorazit až k večeru. Expanze zrůd měla proběhnout další den ráno. A abychom se moli připravit, šli jsme tam o den dřív.
,,Jane, měli bychom si promluvit.’’ promluvil do ticha Law. Otočila jsem se na něho.
,,Není o čem mluvit.’’ odsekla jsem mu.
,,Ale je, pokud máme spolu vycházet, měli bychom spolu komunikovat.’’ vysvětlil mi Law.
,,Není o čem.’’ odsekla jsem mu znovu.
,,Něco tě trápí a měla by si o tom s někým mluvit.’’ nedal se Law odbýt.
,,Jsi nějaký psychiatr nebo co?’’ zeptala jsem se ho ostře.
,,Vyučený.’’ přiznal se mi Law. Tím mi vyrazil dech, že jsem na chvíli ztratila řeč.
,,Tak pane psychiatře, tady není o čem mluvit. O zrůdách jsem vám řekla vše co vím a teď je řada na tobě, aby sis dal pozor, aby tě nějaká nezakousla. A jestli si myslíš, že ti nepomohu to jsi na omylu. Nechci už vidět jak někdo trpí a umírá tou zrůdou.’’ ujistila jsem Lawa, že jen tak zemřít ho nenechám.
,,Díky, o tom nepochybuji, ale měla by si mluvit o tom večeru co se stalo Patrickovi.’’ řekl na co celou dobu naráží Law.
,,Jak říkám, není o čem.’’ odsekla jsem mu.
,,Teď ti to radím nejen jako přítel, ale i jako doktor.’’ nedal se odbýt Law. ,,Chápu, že mě nenávidíš, ale Patricka nahradit nechci. A tím, že tě odsoudili i ostatní ti na sebevědomí nic nepřidá, ale i tak by sis o tom měla promluvit.’’ pokračoval ve svém proslovu. ,,Co vím s nikým si o té noci nemluvila, než,že jsi podala zprávu velícímu důstojníkovi a tím to hasne. A když nechceš o tom mluvit se mnou, tak si někoho najdi, se kterým si o tom promluvíš.’’ dokončil svůj proslov.
,,Tak pane chytrolíne, tady není o čem mluvit a mluvit o smrti parťáka nehodlám s nikým, protože není o čem. Napadla ho zrůda, rozdrásala mu hrdlo a zmizela.’’ řekla jsem zkrácenou verzi příběhu.
,,Měla by si mluvit o svých pocitech, o jeho pocitech, když umíral, jak kdo z vás reagoval atd...’’ nedal se odbýt Law.
,,Jak jsem řekla není o čem mluvit.’’ trvala jsem si na svém.
,,Dobrá teď ti něco řeknu a ty si to promysly a po této misi mi dáš odpověď.’’ rozhodl se Law. Zastavila jsem se a podívala jsem se na něh. ,,Jako psychiatr ti nařizuju si o tom s někým promluvit. S kýmkoliv. Se mnou, s velícím důstojníkem, přítelem co já vím. Pokud to neuděláš, tak velícímu důstojníkovi řeknu, že nejsi schopna vykonávat dál práci, a aby ti nařídil psychiatrické vyšetření a dokud by doktor neurčil, že jsi schopna akce byla by si bez ní.’’ řekl mi drastickou realitu, jak to vidí on. Chvilku jsem se nezmohla ani na slovo.
,,T...to nemyslíš vážně, že ne?’’ dostala jsem nakonec ze sebe.
,,Myslím. Máš na rozmyšlenou po celou tuto misi.’’ řekl Law své rozhodnutí, že to myslí vážně.
,,Udělejme dohodu. Jestli udělám při misi chybu, nahlásíš mě, že jsem neschopna misí, ale pokud uspěju, dáš mi pokoj.’’ pokusila jsem o smlouvání.
,,Ne. Platí to co jsem řekl. Přemýšlej o tom.’’ trval na svém Law. Dalo by se říci, že jsem se nafoukla a dál šla mlčky. Náfuka jeden. Já mu ještě ukážu, že nejsem schopna mise. Neumí pochopit, že tu není o čem mluvit. Šťoural jeden. Stejně mluvit nebudu. Je to moje věc a ničí jiná není. Myslela jsem si v duchu o Lawovi. ,,Jsi rozkošná, když se čertíš.’’ zasmál se Law. Já ho ignorovala a šla jsem dál. Okolo poledne jsme si našli jeskyni, kde jsme si dali oběd. Jedli jsme mlčky. Stále jsem byla na Lawa naštvaná. Co si to o sobě myslí blbeček jeden. Říkala jsem si pro sebe. Najedli jsme se a vydali jsme se mlčky zase na cestu.
Stále jsme šli mlčky. Já neměla co říct. Jestli čekal, že začnu o tom hned mluvit, jen abych jsem si ulevila, podle něho, tak je na omylu. Nikdo nemusí vědět, co jsem cítila a co cítil Patrick. Je to jen a jen moje věc a nikomu do toho nic není. Hlavně Lawovi do toho nic není. Stále jsem si říkala pro sebe v duchu a byla na Lawa naštvaná.
K večeru jsme došli na místo určení. Už na nás čekala skupinka muslimů, kteří se o té invazi dozvěděli. Hned jsme se s nimi přivítali.
,,Ahoj, jaká byla cesta?’’ zeptal se nejspíš kapitán skupinky. Všichni jsme si tu tykali. Nikdo s nikým si nevykal. Byla jsme jedna velká komunita, takže i když jsme se viděli prvně, tak jsme si tykali.
,,Náročná, ale klidná.’’ odpověděla jsem za nás oba. Law jen přikývl.
,,Jak jste se o té invazi dozvěděli?’’ zeptal se Law.
,,Jednoho jsme chytili. Nebo spíš se on chytil do naší pasti.’’ ušklíbl se jeden z muslimů. Ve mně to hned hrklo. Chtěla jsem s ním hned mluvit. mučit ho, zabít ho, ale ovládla jsem se. Nechtěla jsem udělat Lawovi radost, že hned si půjdu s tou zrůdou promluvit nebo tak.
,,Můžeme s ní mluvit?’’ zeptal se k mému překvapení Law. Hned jsem se na něho podívala. Měl kamennou tvář a nedalo se z ní vyčíst, na co myslí, proč to řekl nebo takové to otázky.
,,S nikým mluvit nechce. Jen z těží jsme z něho dostali o té invazi.’’ řekl kapitán.
,, I tak bychom s ní chtěli mluvit.’’ trval na svém Law.
,,Dobrá pojďte za mnou.’’ řekl kapitán a vedl nás dozadu za menší tábor, kde panovala klec, kde byla zrůda svázaná v podobě nějakého egypťana a na tváři znamení pro zrůdy tetování.
Přišli jsme k němu a ten se na nás podíval. Na sobě měl roztrhané oblečení a po tělu různé zkrvavené rány. Bylo mi jasné, že ho museli mučit, aby z něho něco dostali. Když se na nás podíval, hlavně na mě rozzářila se mu očka.
,,Podívejme koho tu máme...Jane Mizuki osobně.’’ pronesla s úšklebkem zrůda. Tím vyrazil dech nám všem. Nejvíc mně.
,,J...jak mě znáš?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Řeknu, když mě propustíte z této klece.’’ ušklíbla se zrůda.
,,Nikdy tě nepustíme.’’ pronesl kapitán výhrůžným hlasem.
,,Tak se nic nedozvíte.’’ řekla zrůda.
,,My to z tebe dostaneme.’’ procedil skrz zuby kapitán. ,,Dejte padesát.’’ křikl na stráže. Ti poslechli. Chvilku se nedělo nic, až pak po chvíli zrůda začala světélkovat, občas byla vidět jen kostra a byla proměněná do své pravé podoby. Došlo mi, že tam pouštějí elektrický proud. Po chvíli přestali. Podívala jsem se na Lawa. Ten na to zíral s vytřeštěnýma očima. Buď proto, že viděl prvně zrůdu v její pravé podobě, nebo proto, že do ní napouštěli elektrický proud. Čekala jsem nějakou reakci od něho, ale nic se nedělo. Nic neříkal nijak nereagoval.
,,Dobrá řeknu vše, jen toho nechte.’’ ozvala se zrůda, když se vzpamatovala z šoku. Kapitán naznačil, aby toho nechali. Jeho vojáci přestali držet páky od spuštění elektrického proudu a stoupli si na svá místa.
,,Tak od koho ji z náš?’’ zeptal se kapitán.
,,Od našeho vůdce.’’ řekla nám zrůda.
,,Jak ten mě může znát?’’ zeptala jsem se té zrůdy.
,,Je vidět, jak o nás toho málo víte.’’ ušklíbla se zrůda, když viděla, jak kapitán napřahuje ruku, rychle dodala. ,,Vše řeknu, jen to nepouštějte.’’ dodala rychle. Kapitán dal ruku dolu aniž by se něco stalo.
,,Pokračuj.’’ vyzval ho kapitán.
,,Když zabijeme jednoho z vás, lidí tak převezmeme na sebe nejen jeho podobu, ale i myšlenky, pocity, prostě všechno co ten člověk za svého života udělal a učinil. A než jsme se rozdělili, tak nám o tobě řekl, že jsi vážený člověk, kterého chce získat živého. Nechápu co je na tobě tak zajímavého, ale budiž. I když mě zabijete, tak náš šéf vás všechny získá.’’ ušklíbla se zrůda. Všichni jsme na něho civěli. Tak toto byla pro nás novinka. Došlo mi, že jejich vůdce zabil Patricka a ještě má jeho myšlenky, vzpomínky i pocity. Došlo mi, že ví, co ke mně Patrick cítil. Číšela ve mně velká zlost.. Chtěla jsem se pomstít a to ještě o desetkrát víc než kdy předtím. Měla jsem i ruce v pěst. Nevím jestli si toho Law všiml, nebo ne. Ale nedal nic znát.
,,Jak vás všechny zničíme?’’ zeptal se Law, který po celou tu dobu mlčel.
,,Vždyť už nás zabíjíte. Ty vaše zbraně jsou na nás účinné.’’ dodala zrůda.
,,Ale ne dost účinně.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Něco vám řeknu. Sám o tom nevím skoro nic, ale v Japonsku, nevím kde, je artefakt. Zbraň, kterou když získáte a použijete proti nám, tak nás zničíte nadobro.’’řekla nám zrůda.
,,A jak vypadá?’’ zeptala jsem se té zrůdy.
,,Nevím...vůdce nám ji nikdy neukázal a ani neřekl kde leží. Jen on sám to ví.’’ přiznala zrůda.
,,Víš ještě něco?’’ zeptal se kapitán.
,,Ne, to je vše co vím.’’ řekla pravdu zrůda.
,,A jak poznáme, že se jedná o tvýho šéfa?’’ ještě jsem se zeptala zrůdy.
,,Vy ho poznáte.’’ otočila se zrůda na mě s úšklebkem.
,,Jen nám to řekni.’’ zavrčel kapitán.
,,Napovím, zabil dítě zabil dospělého, koho si vybere?’’ řekla v menší hádance zrůda. Všichni jsme se zamysleli.
,,Neříkej mi….’’ dostala jsem ze sebe.
,,Ano, je to tak.’’ přikývla zrůda.
,,Co je tak?’’ zeptal se kapitán.
,,Ta zrůda vypadá jako můj předešlý parťák.’’ řekla jsem s hrůzou v očích. Takže ta zrůda, co zabila Patricka byl vůdce těchto zrůd. A já ho jen zranila. říkala jsem si pro sebe. Škoda, že jsem se netrefila líp. Bohužel jen do ruky. Pokračuju v úvaze.
,,Tak to poznáte jen vy?’’ zeptal se kapitán.
,,Z nás co tu jsme určitě.’’ řekla jsem aniž jsem se podívala na Lawa.
,,I já ho poznám.’’ ozval se Law. Všichni jsme se na něho podívali. Jak ho můžeš znát, když jste se nikdy neviděli? Ptala jsem se sama sebe. Law jako by mi četl myšlenky. ,,S Patrickem se nějakou tu dobu znám.’’ přiznal. ,,Teda znal.’’ vzápětí se opravil. Všichni jsme se na něho dívali a pozorovali jsme ho. ,,Je to delší příběh a nechci o tom teď mluvit.’’ řekl, když si všiml, že čekáme na další vysvětlení. Ha, a mám tě v hrsti. Řekla jsem si pro sebe a v duchu jsem si promnula ruce.
,,Bude dobré, když vám ukážeme, kde se vyspíte.’’ řekl kapitán a odcházeli jsme od té zrůdy pryč.
Kapitán nám ukázal menší stan, kde jsme měli nocovat. Nechali jsem si tam batohy a ozbrojeni jsme šli na večeři. Bylo asi devět hodin večer. Najedli jsme se a šli spát. Ráno v pět jsme měli vstávat a čekat na expanzi zrůd.
,,Překvapila si mě.’’ promluvil Law do ticha. Měli jsme postele vedle sebe, jako manželé. Ale jinak to nešlo udělat.
,,A čím?’’ zeptala jsem se a lehla si na záda.
,,Že si nezaútočila na tu zrůdu.’’ vysvětlil mi Law.
,,Říkala jsem ti, že jsem v pohodě.’’ řekla jsem a otočila se k němu zády. ,,A teď chci spát.’’ řekla jsem a zavřela oči.
,,Ale stále platí to, co jsem řekl.’’ oznámil mi Law. ,,Dobrou.’’ řekl a taky zavřel oči. Vzápětí jsme oba dva hned usnuli.