Poslední šance
Informace:
Jedná se o hru mezi mnou a KamikaCZe :D
Jedná se o kluka, který potřebuje doučit rovnice. Dostane návrh od učitelky, o doučování. Jedná se o dívku, šedou myšku, kterou každý jen pomlouvá a šikanuje. Bude s tím souhlasit a nechá se od ní doučovat tu matiku? Nebo se na to vybodne a propadne?
Poslední šance
Jmenuju se Rin Oshita a jsem student. Je mi sedmnáct let. A co je hlavní? Mám přítelkyni Yuri Shinoharu. Je to moc pěkná dívka. Intelektuálka. Dlouhé hnědé vlasy, zelené oči a na očích má brýle. Měří okolo 165 cm. Je menší postavy oproti mých 180 cm. A jak jsme se dali dohromady?
Do školy jezdím na skútru. Mám na něho řidičák už od šestnácti let. Ve škole jsem tak trochu raubíř. Vždy vyrušuju při hodinách. Je to má rutina vyrušovat. A jak vyrušuju? Posílám vlaštovky, občas se jdu napít z vodovodu a to mám svoje vlastní pití z domova. Nebo si rozbalím svačinu a baštím. Je toho hodně. Jinak jsem poměrně chytrý. Mám fotografickou paměť. Takže mi stačí si to párkrát přečíst a umím to. Jenže nastala situace, kdy jsem nepochopil matematiku a rovnice. Trápil jsem se tím dost. Ale že bych tomu doma věnoval nějak pozornost to zase ne.
Psali jsme písemku z rovnic a já dostal jako vždy za pět. Nějak jsem si s tím hlavu nelámal. Vždyť se začne brát jiné učivo a v tom budu briliant třídy. Pomyslel jsem si a nějak to neřešil.
,,Oshito, jestli se ty rovnice nenaučíte, tak propadnete.’’ promluvila na mě paní profesorka.
,,Ale sensei, to není zapotřebí. V příští látce uvidíte, jak jsem dobrej.’’ tak trochu jsem se vychloubal.
,,To se mýlíte Oshito. Rovnice budeme brát do konce školního roku.’’ oznámila mi profesorka. Musel jsem zblednout. Tak to jsem v háji. Pomyslel jsem si. Co teď? Ptal jsem se sám sebe.
,,J...jak to?’’ dostal jsem ze sebe.
,,V každé nové látce se vyskytne nějaká ta rovnice. To sám poznáte.’’ řekla mi profesorka. ,,Ale dám vám poslední šanci, jak si to napravit.’’ přišlo mi, že se trošku ušklíbla.
,,A jakou?’’ zeptal jsem se. Což jsem udělal tu pitomou věc, kterou jsem dokázal.
,,Jedná se o šestnáctiletou Yuri Shinoharu, která vás to doučí.’’ řekla profesorka.
,,Ale jak mě prvajda může naučit rovnice?’’ byl jsem překvapen. Po třídě se začalo něco šuškat, což jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost.
,,Je sice v prvním ročníku, ale matematiku ovládá jako vysoko školák. Je to vaše poslední šance Oshito, jak nepropadnout.’’ vysvětlila mi profesorka. ,,Jen si to promyslete.’’ dodala a pak se zase začala věnovat hodině matematiky.
Po celou školu jsem o tom přemýšlel. Profesoři se mě ptali jestli nejsem nemocný, že nevyrušuju. Ale vždy jsem zavrtěl hlavou, že ne. Stále jsem přemýšlel o tom doučování. Mám nebo nemám? Ptal jsem se sám sebe. Nakonec jsem se rozhodl, že po škole si ji najdu a omrknu si ji. Pak se rozhodnu sám, jestli to přijmu nebo ne.
Po škole jsem šel do patra prváků. Dívky vypadaly sexy, jedna víc než ta druhá. Šel jsem k hloučku dívek, že se zeptám jestli jedna z nich není Yuri Shinohara.
,,Čus, nevíte, kde bych našel Yuri Shinoharu?’’ zeptal jsem se jich s úsměvem. Všechny dívky se na mě podívaly a taky se usmály.
,,Co od ni chceš?’’ zeptala se jedna sexy kočka.
,,Jen si promluvit.’’ mávl jsem rukou.
,,Hele tamhle zrovna jde.’’ ozvala se jedna z dívek a ukázala prstem. Podíval jsem se tím směrem. Yuri vypadala jako šedá myška. Nejspíš i byla. Brejličky, dlouhé hnědé vlasy, malé postavy. Už vzhledem vypadala jako šprtka.
,,To je ona jo?’’ zeptal jsem se nevěřícně. Čekal jsem nějakou sexy kočku a ne nějakou ušmudlanou holku, i když špinavá nebyla to zase ne.
,,Fakt s ní chceš mluvit?’’ zeptala se ta první dívka.
,,Ne, nechci díky.’’ zakýval jsem hlavou a šel si po svých.
Celou cestu domů jsem o tom přemýšlel. S ní a nechat se doučovat? Vždyť budu všem pro smích. Jenže když prolítnu, tak budu s ní ve třídě, a to zase nechci. Uvažoval jsem si pro sebe. Dorazil jsem domů a ani jídlo jsem si nedal a lehl si v pokoji na postel vzal si basketbalový míč a házel si ho nad sebe a chytal. Toto jsem vždy dělal, když jsem nad něčím přemýšlel. Prolítnou jsem nechtěl, ale zase doučování s ní a být všem pro smích jsem nechtěl. Ach jo, co mám dělat?
,,Rine, večeře.’’ ozval se ze zdola matčin hlas. To už je tolik? Podivil jsem se. Uklidil jsem míč a šel se na večeřet.
U večeře panovalo ticho. Otec nebyl doma, ségra pospíchala na rande a mamka do práce.
,,Domluvte se, kdo udělá nádobí, já pospíchám do práce.’’ řekl nám mamka a vstala od stolu a šla se připravit do práce. Pracovala jako zdravotní sestřička v nemocnici.
,,Hele brácha já pospíchám, tak to udělej.’’ pronesla povrchně Kaith.
,,Já na řadě nejsem, to jsi ty.’’ ohradil jsem se.
,,Ale já pospíchám.’’ trvala na svém Kaith.
,,Máš smůlu já taky pospíchám.’’ řekl jsem rychle jsem vstal od stolu a vypadl ven, než by zdrhla ségra.
Jenže jsem nevěděl kam jít. Šel jsem do parku. Nebo spíš, kam mě nohy táhly. V parku jsem si sedl na houpačku a začal se houpat. Stále jsem musel myslet na to doučování. Vždyť jen pochopím rovnice a hned se můžeme rozloučit. Říct bye bye a jít si po svých. Stále jsem přemýšlel. V tom se přede mnou objevil pejsek. malý voříšek a začal štěkat.
,,Co pak, čí si?’’ zeptal jsem se aniž bych jsem se mohl dočkat odpovědi. Začal jsem ho drbat za krkem. Pes se nechal a začal mi olizovat ruku.
,,Aido, kde jsi Aido.’’ v tom jsem zaslechl dívčí hlas.
,,Panička tě volá.’’ řekl jsem psovi a čekal až odejde, ale pes zůstával, a když jsem ho přestal drbat, začal štěkat a tlapkou dorážet. ,,Mno tak, panička tě hledá. Já nic nemám.’’ dál jsem říkal psovi, ale ten mě neposlouchal.
,,Tak tady jsi Aido.’’ řekl dívčí hlas. Podíval jsem se na tu dívku. A ona na mě. Myslel jsem, že mi vypadnou oči z důlků. Byla to Yuri Shinohara. ,,Eh...promiň...’’ dostala Yuri ze sebe svým jemným tichým hláskem.
,,To nic….’’ dostal jsem ze sebe. ,,Pěkný pes.’’ dodal jsem a znovu psa pohladil.
,,Je to Aida.’’ řekla Yuri.
,,Takže fenka.’’ uvědomil jsem si. Yuri jen přikývla.
,,My půjdeme.’’ řekla a dala Aidu na vodítko.
,,Yuri, počkej.’’ zarazil jsem ji a chytil za ruku. ,,Nechtěla….nechtěla by si mě doučovat matiku?’’ dostal jsem ze sebe prosbu, aniž bych jsem si to uvědomil.
,,Doučování?’’ řekla překvapeně Yuri. Ani jí nedošlo, že ji znám jménem.
,,Ano, potřebuju pomoci s rovnicemi.’’ přiznal jsem.
,,Ale já jsem v prvním ročníku. A ty ve druhém.’’ protestovala Yuri.
,,Vím, ale sensei Kashino říkala, že umíš matiku i pro vysoko školáky.’’ řekl jsem to, co mi bylo řečeno.
,,Aha….zítra po škole v knihovně.’’ řekla Yuri a odcházela pryč i s Aidou. Já zůstal strnule stát na místě, dokud Yuri mi nezmizela z očí. Tak jsem to nakonec udělal. Asi to byl osud. Řekl jsem si pro sebe a šel zpátky domů.
Doma jsem hupsnul pod sprchu, vysprchoval jsem se a šel si lehnout. Měl jsem neklidnou noc, jestli s tím doučováním nedělám chybu, ale nakonec jsem toho nelitoval.
Rovnice jsem zvládal levou zadní. Po škole se mi posmívali, že se stýkám s ošklivkou, smradloškou a takové přirovnání, ale já je ignoroval. A i když jsem rovnice zvládal, tak přesto jsem v doučování pokračovali. Nedokázal jsem říct dost, už to zvládám díky a bye bye. Chtěl jsem vtom prostě pokračovat. Postupem času jsem začal svým pocitům rozumět. Zamiloval jsem se do Yuri Shinohary.
Jednou takhle po doučování jsem se rozhodl, že ji pozvu do kina. Oba jsme si balili věci, když jsem si odkašlal. Yuri se na mě podívala.
,,Máš kašel?’’ zeptala jsem mě. Znělo to trochu starostlivě, nebo aspoň mně to tak přišlo.
,,Ne...já...eh...ehm….nechtěla by si jít se mnou dneska do kina?’’ vysoukal jsem ze sebe a cítil jsem jak rudnu.
,,Ráda.’’ zašeptala Yuri.
,,Vážně?’’ dostal jsem ze sebe překvapeně. Yuri jen přikývla. ,,V osm před kinem.’’ řekl jsem a dal Yuri pusu na tvář a zdrhnul jsem. Nechal jsem tam stát překvapenou Yuri.
Doma po večeři jsem rychle udělal nádobí, oblékl si něco svátečnějšího, teda rifle a košili a navoněl jsem se.
,,Kam jdeš brácha?’’ zeptala se Kaith.
,,Co tě to zajímá?’’ dostal jsem ze sebe. Poté jsem zavřel dveře od pokoje a šel se obout a vzít si bundu. Poté jsem vyrazil do města čekat před kino na Yuri.
Yuri přišla přesně včas. Já tam pět minut na ni čekal, protože jsem přišel o pět minut dřív, než jsme byli domluveni. Nechtěl jsem, aby Yuri čekala na mě.
,,Ahoj...’’ pozdravila mě Yuri.
,,Ahoj, sluší ti to.’’ pochválil jsem outfit Yuri. Yuri zrudly tváře.
,,Díky, taky nevypadáš špatně.’’ řekla mi Yuri. Taky jsem maličko zrudnul. Pak jsem šel koupit lístky, colu a popcorn a šli jsme si sednout na místa. Vybral jsem komedii. Snad se bude líbit.
Po filmu jsme vyšli ven. Hodně lidí odcházelo z kina. Někteří se celou dobu drželi za ruce. Já Yuri taky chtěl chytit za ruku, ale neměl jsem tolik odvahy, abych jsem to dokázal. I když pusu jsem jí už dal.
,,Nemáš hlad?’’ zeptal jsem se Yuri. Ta zakývala hlavou, že ne. Sakra co teď? ptal jsem se sám sebe.
,,Neprojdeme se po parku?’’ zeptala se nesměle Yuri. Sakra proč to nenapadlo mě? Zanadával jsem si v duchu pro sebe.
,,Rád.’’ přikývl jsem na souhlas. Vyrazili jsme do parku.
Cestou jsem nakonec Yuri chytil za ruku. Dokázal jsem to. Yuri mi ruku stiskla. Přes park jsme došli k jejímu bytu. Bydlela v garsonce. Rozhlédl jsem se kolem sebe.
,,Tak tady bydlíš?’’ zeptal jsem se a podíval se na Yuri. Ta přikývla na souhlas. ,,Sama nebo s rodiči?’’ zeptal jsem se.
,,Sama’’ odpověděla mi Yuri. ,,Rodiče pracují v zahraničí.’’ vysvětlila mi vzápětí. Jen jsem přikývl. ,,Tak já půjdu domů.’’ řekla a usmála se.
,,Dobrou noc.’’ popřál jsem Yuri a zadíval jsem se jí do očí. I Yuri se mi dívala do očí. Jemně jsem ji vzal za bradu, sklonil jsem se, zavřel jsem oči a něžně jsem ji políbil. Polibek mi Yuri oplatila. ,,Miluju tě.’’ zašeptal jsem jí do ucha.
,,Taky tě miluju.’’ zašeptala Yuri. Znovu jsme se políbili a já pak čekal dokud nezašla do svého bytu. A já pak šel taky domů.
O rok později:
Je to rok co s Yuri chodím. Učíme se spolu. Já si zrovna dělal řidičák na auto. Yuri měla řidičák na skútr. Skútr jsem Yuri daroval svůj, když jsem věděl, že ho potřebovat nebudu. Jednou jeden můj spolužák slavil narozeniny a pozval mě na oslavu jeho narozenin. Jenže Yuri tam nechtěl. A já na tu oslavu tak chtěl jít. Jenže říct Yuri, víš jdu na oslavu narozenin kamaráda, ale on tě nemá rád a nechce, aby si tam byla, tak tam půjdu sám. To bych ji nemohl přeci udělat. Proto jsem Yuri nakonec po škole řekl.
,,Shiro slaví narozeniny, jenže je tu jeden zádrhel.’’ začal jsem o tom mluvit.
,,Jaký?’’ zeptala se Yuri tichým hláskem.
,,Nechce, aby si přišla ty a já bych rád tak šel. Ale bez tebe nejdu.’’ řekl jsem, své rozhodnutí.
,,Jen jdi. Mně to nevadí.’’ řekla mi Yuri. Byla tak milá a laskavá.
,,Vážně ti to nebude vadit?’’ dostal jsem ze sebe.
,,Ne vůbec ne.’’ usmála se Yuri.
,,Dobře. Slibuju, že se moc dlouho nezdržím.’’ slíbil jsem Yuri.
,,Nepůjdeme mu koupit společně dárek?’’ zeptala se mě Yuri. Přikývl jsem na souhlas.
Večer:
Zazvonil jsem na zvonek a Shiro mi šel otevřít dveře. Hned jsme se přivítali, a já mu předal dárek se slovy, že je i od Yuri. Dárek přijal, i když jsem si všiml, že moc nadšen není. Koupili jsme mu s Yuri sadu propisek, která má tak rád. Byl z nich nadšen. Poté mě pozval na panáka. Bylo tam spoustu lidí, některé jsem znal, některé ne.
,,Hele, chci ti představit Yuki Bishonovou.’’ řekl už mírně opilí Shiro.
,,Ahoj fešáku.’’ pozdravila mě Yuki.
,,Ahoj.’’ pozdravil jsem ji bez zájmu. Byla sexy, snad nejkrásnější ze všech dívek, které jsem kdy potkal, ale Yuri jsem podvést nechtěl. Taky jsem ji miloval. Jenže co se nestalo. Shiro, Yuki a pár našich přátel mě opili. Dobře, měl jsem si to ohlídat sám a přestat, ale bohužel stalo se. Motal jsem se a při tanci Yuki ošahával zadek. Bylo mi to šumák. Ale co Shiro s přáteli neudělali? Zavolali Yuri, že si pro mě má přijít, že jsem opilí a ošahávám tu dívky. Když Yuri dorazila, zrovna jsem tancoval s Yuki, když mě v tom políbila. Já byl natolik opilý, že jsem ji začal taky líbat, což jsem dělat neměl. Yuri vše viděla. Přišla k nám a poklepala mi na rameno. Přestal jsem se líbat s Yuki a podíval se na Yuri.
,,Yu...Yuri? Co tu děláš?’’ dostal jsem ze sebe. V tom mi Yuri vrazila facku a odešla. V tu ránu jsem vystřízlivěl.
,,Budeme pokračovat?’’ zeptala se mě Yuki.
,,Promiň, musím za ní.’’ odmítl jsem Yuki a chtěl běžet za Yuri, ale Yuki mě chytla za ruku.
,,Snad za tou ošklivkou nepoběžíš.’’ řekl mi Yuki. Což říkat neměla. Rozčílil jsem se.
,,Yuri není ošklivá. Je to ta nejkrásnější dívka pod sluncem.’’ křikl jsem na Yuki, vytrhl se z jejího sevření a utíkal jsem rychle za Yuri.
Byla už doma, ale neotevírala mi, ať jsem bouchal na dveře, jak jsem chtěl.
,,No tak Yuri, otevři. Musím ti to vysvětlit.’’ žadonil jsem skrz dveře. Ale Yuri dělala mrtvého brouka. Asi po třech hodinách jsem to vzdal a vrátil jsem se domů.
Doma jsem si lehl na postel a začal si hrát s křížkem, který jsem měl na krku od Yuri. Dala mi ho k mým osmnáctým narozeninám a já si ho cenil jako oko v hlavě. Po tvářích mi tekly slzy. Nikdy jsem nebrečel, ale myšlenka, že jsem ztratil milovanou osobu mě ranila. Ano byla to moje chyba, ale i tak jsem toho litoval. Nechtěl jsem Yuri zpátky.
Druhý den ve škole, se každý vyptával, kdo líbá líp jestli Yuri nebo Yuki. Každého jsem poslal někam a ignoroval je. Byl jsem nevyspalý. O velkou přestávku za mnou přišla Yuri.
,,Yui...’’ řekl jsem přiškrceným hlasem. Yuri aniž by něco řekla vzala mě za ruku a vrátila mi prstýnek, který jsem jí koupil. ,,C...co to děláš, ten jsem ti daroval.’’ dostal jsem ze sebe překvapeně. Yuri měla nateklé oči, jak musela celou noc brečet. Teď byla chladná.
,,Nechci ho.’’ dostala ze sebe stroze a odešla. Chtěl jsem za ní běžet, zastavit ji, ale nedokázal jsem se pohnout. Z naší třídy jsem byl všem pro smích. Ignoroval jsem je. Tady se ukázalo pravé přátelství. Stal jsem se posměchem nejen své třídy, ale i celé školy. Každý se mě ptal, kdo líbí líp a kterou z nich si vyberu. Buď jsem je ignoroval nebo je někam poslal.
Jednou jsem šel okolo dívčích záchodků. V tom jsem slyšel jak nějaká dívka vyhrožuje jiné dívce.
,,Dej mi ty peníze, slyšíš!’’ rozčilovala se ta dívka. Chvíli jsem poslouchal. Sice bych neměl, ale násilí na děvčatech nemám rád. Tak jsem čekal co se stane.
,,Víc nemám.’’ řekla druhá dívka. Hlas mi byl povědomý. Ale to je hlas Yuri ne? zeptal jsem se sám sebe. V tom zazněla rána, jako když někdo někoho uhodí. Hned jsem tam vlítnul.
,,Nech ji být!’’ křikl jsem na dívku a zachytil její ruku včas, než stačila dát druhou facku.
,,C...co tu děláš?’’ dostala dívka překvapeně ze sebe.
,,Bráním tu bezbrannou dívku!’’ křikl jsem na tu dívku.
,,Stejně jste se rozešli!’’ křikla na mě ta dívka. Podíval jsem se na Yuri. Byla uplakaná.
,,Kdo tu mluvil o rozchodu?’’ zeptal jsem se dívky.
,,Vrátila ti prstýnek.’’ trvala na svém dívka.
,,Tak mi vrátila prstýnek no a co? To nic neznamená.’’ řekl jsem rázně. ,,A teď vypadni a jeslti Yuri ještě jednou ublížíš nebo někdo jiný, tak si mě nepřejte!’’ vyhrožoval jsem. Pustil jsem její ruku a sklonil se k Yuri. ,,Yuri, jsi v pořádku?’’ zeptal jsem se ji. Ta jen přikývla. Nezdálo se mi to, tak jsem ji vzal do náruče a odnesl na ošetřovnu.
Yuri jsem položil na postel. Hned se schoulila do klubíčka a brečela. Nevěděl jsem co mám dělat. Chvíli jsem seděl u ní a díval se na ni.
,,Promiň mi to. Byl jsem opilý. Vím, že mě to neomlouvá, ale ona mě políbila jako první. Já se pak jen přidal. Snad mi to promineš. Slibuju ti, že se to opakovat nebude. Bez tebe nikam už na žádnou oslavu nepůjdu. Bez tebe nežiju. Na stůl dám prstýnek. Pokud se mnou budeš ještě chtít být, tak si ho vezmi. Jestli ne, vrať mi ho prosím do skříňky. A ještě jednou promiň.’’ omluvil jsem se Yuri a odešel jsem.
Po pár dnech se nic nezměnilo. Yuri mě ignorovala, ale prstýnek mi nevrátila, ale jak jsem si všiml, taky ho nenosila. Nevěděl jsem, co si o tom má myslet. Několik dívek se mi vyznalo, ale všechny jsem je odmítl se slovy, že mám v srdci jinou. Bez Yuri jsem byl jak tělo bez duše. Až jednoho dne se objevila před moji skříňkou. Byl jsem překvapen a zároveň jsem se bál, že mi prstýnek vrací. Ale bylo na ni něco zvláštního. Něco jiného. Až jsem se toho bál.
,,Yuri...’’ dostal jsem ze sebe.
,,Pšt...’’ dala mi prst na rty Yuri, Při tom se musela natáhnout, aby na mě došáhla. ,,Chci ti něco říct.’’ pokračovala. ,,Odpouštím ti. Miluju tě, ale tohle je poslední šance.’’ řekla mi a poté mě políbila.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
