Anime World CZ/SK - Příběhy

První mise

Uběhlo pár dní a nic se nedělo. Zrůdy se nijak neprojevovaly a my měli klid. Ale já přesto chtěla jít do terénu. Nemohla jsem se dočkat až půjdeme ty zrůdy zabíjet. Prahla jsem po pomstě. Chtěla jsem najít tu zrůdu, která zabila Patricka. Chtěla jsem ji chytit, mučit a pak zabít. Věděla jsem, že se mi tím Patrick nevrátí, přesto jsem chtěla tu pomstu vykonat. Lawa jsem jak jen to šlo ignorovala. Ale ten za mnou chodil jako ocásek. Takže úplný klid jsem neměla. Ani ve stanu, u snídaně, oběda a večeře, ani při tréninku. Vždy chtěl trénovat se mnou, ale já ho vždy odkopla. Se slovy, že to není potřeba. Vždy mi tvrdil opak, ale já se mu to snažila vyvrátit. Ale marně. Byla to tvrdohlavá palice, stejně jako já. Přesto jsem se nikdy nedala. Buď jsem pokračovala v tréninku nebo jsem přestala. Záleželo, jak mi lezl krkem.

 

Tento den patřil výcviku. Museli jsme běhat, podlézat, šplhat a to vše na čas. Tento výcvik jsem měla ráda. Vždy jsem se tu zdokonolovala. S Patrickem jsme vždy soutěžili, ale tentokrát jsem žádného soupeře neměla. Musela jsem jít na plno a sama.Neměla jsem koho, kdo by mi pomohl. Ale bylo mi to jedno.

 

Výcvik začínal v deset hodin. První disciplína byla běh. Něco jako přespolní běh, který měl deset km okolo kasárnách. Nevím jak dlouho mi to trvalo, ale byla jsem mezi prvníma. Law mi celou dobu byl v patách. Naštěstí mlčel. Poté přišlo lezení přes plot a po zemi. Lezení po zemi mi vždy dělalo problémy. Vždy jsem vystrkovala zadek. Ať jsem se snažila sebe víc, nikdy mi to nešlo. Začala jsem se plazit. Zadkem jsem vždy zavadila o dráty. V duchu jsem si nadávala. V tom mi někdo začal ošahávat zadek. Stlačoval mi ho někdo dolů, abych jsem nezavadila. Plazila jsem se dál. Bylo mi to nepříjemné, ale při výcviku jsem se nechtělo rozčilovat. Snažila jsem se vydat ze sebe vše. Když jsem měla i toto hotové šlo se na šplh a střelbu. Okolo jedné hodiny jsem končila a patřila jsem mezi špičku. Stejně tak i Law. Hned jsem šla pod sprchu, naštěstí bylo volno. Po studené a příjemné sprše jsem šla na oběd.

 

K obědu byly fazole. Ty jsem zbožňovala. Hladově jsem se dala do jídla. Naposledy jsem  měla snídani okolo osmé. Dneska na trénink jsem neměla ani pomyšlení. Stačil ten výcvik. K večeru měly být ohlášeny výsledky. Věděla jsem, že se k něčemu schyluje, protože výcvik nikdy nebyl jen tak. Po něm následovala většinou nějaká nebezpečná mise. Ale jen někdy. Občas se stalo, že byl výcvik a pak se týden nic nedělo. Tentokrát jsem cítila v kostech, že se něco děje. Že o něco půjde. Dojedla jsem jídlo a šla ho odnést a do stanu.

 

Tam jsem si lehla na postel a zadívala se do stropu. Číst se mi nechtělo, i když se mi stýskalo. Myslela jsem na Patricka. Nebrečela jsem to ne, ale myslela jsem na něho a bylo mi smutno. Chyběl mi. A to doslova a šíleně moc.

,,Přišla ti pošta.’’ ozval se Lawův hlas a předal mi dva dopisy. Byla jsem překvapena, že mám dva. Vždy mi psal jen brácha. Otevřela jsem ten od bráchy a začetla jsem se.

 

Ahoj sestřičko,

 

jak se máš? Snad nejsi raněna nebo mrtvá, ale to bych asi už věděl. Chápu, že nemáš čas psát dopisy, ale musím stále na tebe myslet. Hlavně poté co se stalo tvému parťákovi. Nikdy jsem nepochopil, proč ses dala na vojáka, ale respektuju tvé rozhodnutí, i když bych tě nejradši měl u sebe. Ale věčně na tebe dávat pozor nemohu. Už jsi dospělá a sama ses rozhodla kam chceš patřit. Rozhodla ses pro válku. S mamkou jsme to respektovali, i já to stále respektuju. Jenže znáš otce. Ten se s tím nesmířil. Dokonce mi vyčítal, že jsem mu neřekl, že si na dva týdny přijela. Když jsem mu to vysvětlil, zhrozil se a vynadal mi, že jsem tě měl zarazit v návratu a přesvědčit tě, aby si zůstala a nevracela ses. Pak na to se opil a byl nepříčetný. Znáš ho ne? Mám novinku. Našel jsem si přítelkyni. Až budeme mít fotečku pošlu ti. Jmenuje se Shiro a pracuje jako lékárnice. Párkrát jsem u ní byl. Hodně se mi líbila. Dodal jsem si odvahu a pozval ji na večeři. Ona souhlasila a od té doby spolu chodíme. Je to hodná a milá dívka. Těším se až ji poznáš. Těším se, až poznám já tvého nastávajícího jestli se někdo takový najde. Jen to bude určitě voják, protože na civilistu tam nenarazíš. Jen doufám, že to bude fajnovej chlap, který to bude s tebou myslet upřímně a vážně. Ale dost o tom to tématu. Vím co si cítila k Patrickovi a jak to musí bolet, ale věřím že se najde někdo, kdo bude jako Patrick. Otec by ti taky rád napsal dopis, ale když jsem mu odmítl dát tvoji adresu, tak se naštval a řekl, že ti teda nic nenapíše, protože to nemá kam poslat. Navrhl jsem mu, že adresu tam pak dopíšu za něho, ale o tom to nechtěl nic slyšet. Tak jsme se pohádali a co dělal si asi umíš domyslet. Ještě štěstí, že u něho už nežiju. Sice bydlím o nějaký ten dům dál, ale nejsme pod jednou střechou. Jinak bychom se umlátili, nebo hůř pozabíjeli. V Egyptě, asi máte teplo co? Tady panuje podzim. Listí opadává, tak na zahradě mám dost práce. Naštěstí bazén mám krytý, tak tam může padat cokoliv a do vody se nic nedostane. Ale stejně jsem to vypustil tu vodu z bazénu. Abych to mohl na jaře vymýt a natočit novou vodu. Jsme to chytrý chlapík viď? Budu pomalu končit. Zase ti napíšu novinky, které budu vědět. Si připadám jako nějaká keliška, která slídí a špehuje sousedy. Měj se moc krásně, pozdravuj kolegy vojáky. A buď na sebe opatrná. Nechci, aby mi přišel dopis, kde oznamují, že si byla při misi za střelena nebo bůh víc co.

 

Mike

 

Přečetla jsem si dopis a usmívala jsem se nad tím. Můj drahý bráška. Měla bych mu taky napsat. Pomyslela jsem si. Poté jsem vzala ten druhý dopis. Rozbalila jsem si ho a dala se do čtení. Písmo jsem nepoznávala.

 

Drahá Janey,

 

vím, že to nemáš ráda, když ti tak někdo říká, i když nevím proč, ale mně se to tak líbí a proto ti tak budu říkat. Nebo-li psát. Pokud čteš tento dopis jsem po smrti. Je toho tolik co bych ti chtěl říct. Nevím jestli to víš, ale asi už jo. Co jsem k tobě cítil. A cítit nikdy nepřestanu. Říká se tomu láska. Ano přesně tak. Miluju tě, Janey. Zamiloval jsem se do tebe po té naší první misi, kdy jsme byli vykuleni jak vyvorané myši, které se vylíhnou. Na to jak si mi zachránila krk. Bylo to takhle:

 

Před pár lety:

 

,,Dnešní výcvik byl hrozný. Nedopadl dobře. Jediní, kdo si vedl dobře, je Mizuki a Bartolomeo. Jinak ostatní hrůza a běs. Doufám, že pro příště své časy zlepšíte. Jinak v opravdovém boji zemřete.’’ vyhlašoval výsledky náš velící důstojník našeho prvního výcviku. Byl velmi náročný, ale bavilo mě to. Lepší než posilovat v posilovně.

,,Vidíš, říkal jsem ti to, že to dopadne dobře.’’ řekl mi Patrick.

,,Jo, měl si pravdu.’’ přikývla jsem na souhlas. Poté jsme šli do stanů. Já jako každý večer si šla číst dopisy od bratra.

,,Už je zase čteš. Nejsi z nich už zblblá?’’ zeptal se mě Patrick posměšně.

,,Hele, hleď si svého já se ti taky nemotám do života.’’ odsekla jsem Patrickovi a ušklíbla se na něho. V deset jsme šli oba dva spát. Před spaním jsme si různě ještě povídali, co ve světě, co je nového atd...Okolo třetí hodiny ranní nás vzbudili, že se koná mise. Naše první mise. Posadila jsem se na posteli a rychle jsem se šla obléci. Patrick stále ležel. Jak ještě byl v polospánku, musela jsem ho obléci, aby se konečně probral. Vypadal jako opilý. Ale na nástupu byl sice ospalý, ale při smyslech.

,,Dneska vás čeká první mise. Dostanete se do středu bojiště proti nestvůrám, o kterých jsme vám vyprávěli. Je jich dvacet a vy je musíte eliminovat a zabít. Každý dostane mapku kam kdo vyrazí. Za hodinu vyrážíte. Teď se jděte připravit.’’ zavelel velící důstojník. Já i Patrick jsem šli dostanu se převléci do terénu a vzít si nějaké věci. Důležité věci. Za hodinu jsme vyrazili.

 

Patrick vzal mapku, kterou jsem pod světlem baterky začali oba studovat. Naštěstí se v těch mapkách vyznám už od základní školy. Nevím jak je na tom Patrick. Vyrazili jsme mlčky, nikdo nic neříkal. Za svítání jsme došli na místo určení. Ukryli jsme se, jak jsme měli nařízeno. A měli sledovat okolí. Chtělo se mi spát a nejen mně, ale i Patrickovi, ale oba jsme měli otevře oči, abychom vše viděli a mohli postřehnout. Asi dobré tři hodiny se nic nedělo. Pak to začalo. Začali se objevovat lidé. To by nebylo na to nic tak závadného, ale když jsme si všimli toho tetování, došlo nám, že to jsou naši nepřátelé. Měli podobu egypťanů. Když jsme po nich začali střílet, tak se začali proměňovat do své podoby. Na chvíli jsme se s Patrickem oněměli hrůzou. Poté si jeden  z nich nás všiml, nebo spíš hlavně Patricka a zaútočil na něho. Já se rychle vzpamatovala a zaútočila jsem svou zbraní na tu bestii. Ta padla k zemi a zemřela ve své pravé podobě. Napůl hyena, gepard a vlk.

,,D...díky.’’ dostal ze sebe Patrick. Já se na něho jen pousmála. Poté jsme oba začali střílet na zrůdy, které se proměňovali do svých podob, aby se jim líp zaútočilo na nás. Boj trval tři hodiny, protože se každou chvíli objevilo dalších nových zrůd. Po třech hodinách byli všechny zrůdy pobiti, se ozvalo v našich vysílačkách, abychom se vrátila zpátky do tábora. Ale nejen zrůdy, ale i my měli ztrátu na lidech. Poté jsme se vrátili i s mrtvými těly zpátky do tábora.

 

Přítomnost:

 

To bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil, co k tobě cítím. A to je pro dnešek vše. Napsal jsem ti několik dopisů, které jsem poslal domů našim s instrukcemi, aby ti je posílali, pokud už nebudu žít. Takže pokud čteš tyto řádky, jsem mrtvý a rodiče dodrželi mé instrukce.

 

S láskou

 

Patrick

 

Dočetla jsem dopis od Patricka. Toto jsem nečekala, ale vzpomněla jsem si, že pár dopisů psal aniž by mi je ukázal nebo přečetl. Už jsem to pochopila, psal je mně. Po tvářích mi tekly slzy a to jsem si řekla, že nebudu brečet. Dopis jsem si schovala a přidala k ostatním dopisům. Setřela rychle slzy a šla jsem pod studenou sprchu, abych jsem se vzpamatovala. Pak se šlo na večeři. Law mě celou dobu sledovat, ale neřekl ani slovo. Po večeři byly vyhlášeny výsledky. Nejlíp jsem na tom byla já a Law. I ostatní se zlepšili, ale prý to není stále ono. Brzo jsem si šla lehnout.

V noci se mi zdálo o smrti Patricka. Vzbudila jsem se a skoro vylítla z postele. V tom se v rozhlase ozvalo, že si máme všichni nastoupit. Law byl hned na nohou, jako by nespal. Oba jsme se oblékli a šli na nástup kde nám oznámili, že v osm ráno máme vyrazit na svá stanoviště, že se blíží expanze zrůd do Egypta.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.