Boj na život a na smrt - 1. kapitola
Informace:
Jane dostává nového parťáka za Patricka, který před dvěma týdny zahynul při misi. Kdy na něho zaútočila zrůda a rozpárala mu hrdlo, přímo před očima Jane. Jak Jane vezme nového parťáka? Přijme ho, nebo nepřijme?
Parťák
Po dvou týdnech jsem se vrátila na frontu. Nic se nezměnilo. Vše probíhalo stejně. Byli jsme několik km od Egypta kde panoval rozruch. Lidé tam umírali. Ty zrůdy se dokázali proměnit v člověka, tak že jsou nerozeznaní od ostatních lidí. Jenže přesto rozeznat je, se dá. Když jsou jako lidé mají po těle znamení. Něco jako tetování. Ale k tomu se ještě vrátím.
Po návratu se na mě každý díval se soucitem v očích. Nechtěla jsem lítost ani soucit a oni to věděli. Proto mlčeli. Šla jsem do svého stanu vybalit si věci a převléct se. Panovala šílená vedra. Vzala jsem na sebe kalhoty a tílko. Košili jsem nechala ve stanu. Ani jsem nepostřehla, že mám spolu nocležníka. Nebo spíš, že tam má věci. Myšlenkami jsem stále byla u Patricka. Ale už jsem nebrečela. Nechtěla jsem uronit už žádnou slzu. Nechtěla jsem nikdy brečet. V tom někdo vstoupil do stanu.
,,Ahoj, ty musíš být Jane.’’ promluvil mužský hlas. Otočila jsem se ke vchodu. U vchodu stál muž. Byl 190 cm vysoký, potetovaný snad všude a na uších dvojité naušnice. Bylo vidět, že byl zrovna ve sprše. Hlavu měl mokrou od vody a kolem krku ručník.
,,Kdo jste? Co tu děláte?’’ zeptala jsem se zostra. Prohlížela jsem si ho od hlavy až k patě.
,,Law Trafalgar, tvůj nový parťák.’’ představil se mi a podal mi ruku. Ruku jsem nepřijala.
,,Jane Mizuki.’’ taky jsem se mu představila. Věděla jsem, že dostanu nového parťáka, ale že to bude takhle rychle s tím jsem nepočítala.
,,Jane Mizuki a Law Trafalgar, ať se hlásí na velitelství.’’ ozvalo se rozhlasem. Oba jsme se na sebe podívali a vydali jsem se na velitelství.
Na velitelství na nás čekal náš velící důstojník. Přišli jsme a zasalutovali jsme.
,,Pohov. Jane vítejte na palubě.’’ přivítal mě náš velící důstojník.
,,Děkuji pane.’’ poděkovala jsem a dala si pohov. Law mě následoval.
,,Tak přejdeme k věci. Ode dneška jste noví partneři. Snad budete spolu vycházet. Vy Jane mu vše řeknete vše o příšerách, co víte. Aby byl váš partner v obraze. A to je rozkaz.’’ dal mi rozkazem velící důstojník.
,,Ano pane.’’ souhlasila jsem.
,,Dobrá teď, můžete jít.’’ propustil nás. Oba jsme zasalutovali a odešli jsme. Šla jsem do stanu a Law šel za mnou.
Ve stanu jsem si lehla na postel. Law si sedl na svou postel. Chvíli mě pozorovat a pak se chystal něco říct, když jsem ho předběhla.
,,Tak že, nevíš o těch zrůdách nic...’’ řekla jsem si spíš pro sebe.
,,Přesně tak.’’ řekl Law.
,,Vypadají jako hyeny, gepardi i vlci. Mají vlčí ocasy, tělo geparda a čelisti jako hyeny. Ale spíš na sebe berou lidskou podobu. Nevíme jak je to možné, ale to se pokoušíme zjistit. Rozeznáš je tím, že na sobě mají tetování. Je ve tvaru proškrtlého pentagramu se sedmicípou hvězdou a je to v modré barvě. Dokáží se proměnit v auta, motorky, ale i robotí psi a kočky, věže, ale to dělají málokdy. To poznáš, že jezdí bez jezdce. Jestli se chceš zeptat, tak se ptej. Nevím co už říct.’’ vše jsem mu řekla, co jsme zatím o těch zrůdách věděli.
,,Jak zabíjí?’’ zeptal se mě Law. Bylo vidět, že je trošku otřesen, protože se mu třásl hlas. Stejně jako mně, když jsem to slyšela prvně a pak i viděla.
,,Zakousnou se do tebe a rozpárají z tebe kus masa i kůže. Jedním tahem.’’ řekla jsem mu. Kdybych jsem se na Lawa podívala, viděla bych, jak zbledl.
,,Tohle se stalo tvému parťákovi?’’ dostal ze sebe otázku.
,,Jo...a o tom se bavit nechci.’’ odsekla jsem mu.
,,Dobře, ale možná...’’ nestačil říct, když jsem mu v tom skočila do řeči.
,,Nechci se o tom bavit.’’ řekla jsem ostře.
,,Dobrá, promiň.’’ omluvil se Law.
,,Kdyby něco, zeptej se, ale ohledně práci.’’ řekla jsem a otočila se bokem k němu.
,,OK.’’ řekl Law Co pak dělal to netuším. Byla jsem otočena k němu zády. Chtělo se mi brečet, ale potlačovala jsem slzy. Netušila jsem, že to bude pro mě tak těžké. Nějak se mi povedlo usnout.
Spala jsem až do dalšího dne. Ráno jsem se probudila a šla jsem hned pod sprchu. Dala jsem si studenou. Potřebovala jsem se nějak s chladit. Po sprše jsem šla na snídani. Ostatní mě ignorovali. Ale mně to nevadilo. Byla jsem ráda. Sice mě mrzelo, že mi Patrickovu smrt vyčítají. Ale i tak jsem s nimi nekomunikovala tolik, jako když tu Patrick byl. Jedla jsem chleba s máslem solí a cibulí a čaj k tomu. V tom si ke mně někdo sedl. Podívala jsem se na svého společníka. Byl to Law. Poté jsem se mlčky věnovala své snídani.
,,Jak ses vyspala?’’ zeptal se mě Law.
,,Šlo to.’’ řekla jsem stroze. Jestli čekal, že se ho zeptám, tak se ho nezeptám.
,,Příště to bude lepší.’’ dodal Law a začal se věnovat své snídani. Já ho ignorovala. Sama jsem věděla, že mi přidělí nového parťáka, ale přesto mi Law neseděl. Nebo jsem nechtěla, aby mi seděl. Nevím. Po snídani jsem šla trénovat bojové umění do provizorní tělocvičny.
Hned jsem se vrhla na boxovací pytel. Hned jsem si vzpomněla, jak jsem s Patrickem boxovala. Jak mě u toho připomínky ve stylu, nebuď srab, jsi pomalá atd…Ale teď tu není. A mně moc chyběl. Ale snažila jsem se soustředit na box. Když jsem si představila to dítě, které nás obelstilo a zabilo Patricka, hned ve mně trpěl vztek.
,,Dobrá pravačka, ale chtělo by to zlepšit tu levačku.’’ ozval se čísi hlas u dveří. Přestala jsem boxovat a podívala jsem, kdo to je. Byl to Law.
,,Co tu chceš?’’ zeptala jsem se ho chladně.
,,Pomoct ti.’’ řekl mi v klidu Law.
,,Nepotřebuju ji.’’ odsekla jsem mu.
,,Potřebuješ. Musíš se zlepšit. Nemáš dobrou levačku a jestli dojde na boj, tak ji budeš potřebovat.’’ trval na svém Law.
,,Nepotřebuju, zvládnu to sama.’’ trvala jsem si na svém. Věděla jsem o své levačce. Patrick mi to vždy připomínal.
,,Nezvládneš a o tom se budu s tebou klidně hádat.’’ trval si na svém zase Law.
,,Jak to můžeš vědět?’’ zeptala jsem se ho chladně.
,,Sám potřebuju pomoci, ale s pravačkou a sám to nezvládnu. Taky budu potřeboval tvoji pomoc. Jsme parťáci. Jsme jeden tým.’’ trval na svém Law a vysvětlil mi to.
,,A to neznamená, že musíme dělat vše společně.’’ odsekla jsem mu.
,,Ale musíme. Nevěřím těm povídačkám, že ty si zabila svého parťáka. Chci tě líp poznat, když máme být parťáci.’’ vysvětloval mi Law.
,,A co když jsem ho zabila já?’’ zeptala jsem se ostře.
,,Nevěřím tomu. Byla to nehoda.’’ řekl mi Law.
,,Jak to můžeš vědět? Byl si u toho?’’ byla jsem na něho protivná.
,,Ne, ale prostě tomu nevěřím.’’ trval si na svém Law a přišel ke mně a chytil boxovací pytel. ,,Tak a teď tou levačkou.’’ nevzdal se a chtěl po mě, abych jsem boxovala.
,,Pro dnešek končím.’’ odsekla jsem a chtěla jsem odejít. V tom mě Law chytil za ruku a přitáhl k sobě a políbil mě. Byla jsem překvapena. Po chvíli jsem se od něho odtrhla a vrazila mu facku. ,,C...co to děláš?’’ vyprskla jsem na něho překvapeně.
,,Už chceš trénovat? Nebo to udělám znova.’’ neodpověděl mi Law.
,,Končím a jestli to uděláš z novu tak uvidíš.’’ křikla jsem na něho. Už se chystal udělat to znovu. Znovu jsem mu vrazila facku, dřív než se o něco pokusil.
,,A teď levou.’’ řekl Law a nastavil tvář.
,,Jsi blázen.’’ řekla jsem mu. Poté jsem odešla. Takže jsem už neslyšela, jak Law zašeptal.
,,Ale do tebe.’’ zašeptal Law.
Šla jsem do stanu pro věci a pod sprchu. Chtělo se mi brečet ale potlačila jsem všechny slzy. Takže jsem neuronila ani jednu slzičku. Vysprchovala jsem se a šla zpátky do stanu. Jediné co jsem mohla dělat bylo to, číst dopisy od bratra. Law se taky vrátil do stanu. Ani jsem se na něho nepodívala a ignorovala jsem ho. Ale když jsem šla na oběd a pak na večeři, Law šel vždy za mnou. Sice mlčky, ale šel za mnou.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.