Slib - 7. kapitola
Informace:
Makina dozorkyně věznice vrtá hlavou kam se poděl Ganta. Ví že žije, ale nemůže ho najít. Začne pátrat na vlastní pěst s pár lidmi, kteří se k ní připojili. A zjistí hrozné věci. Je tu poslední kapitola Slibu.
Konec
Uběhl měsíc a já už byla skoro fit. I Crow byl zdravý. Měl několik jizev po těle, ale jinak byl zdravý. Což bylo dobře. Já po fyzické stránce byla skoro fit, ale po té psychické ne. Crow věděl proč tomu tak je a chtěl mi jakkoliv pomoci, ale nevěděl jak. Ganta nevěděl o ničem, tak mu to začínalo vrtat hlavou, ale nikdy se nezptal ,,Co se děje?’’ atd...Byla jsem za to moc ráda. Sice mi vrtalo hlavou, že se Crow už nevyptává co se děje, ale byla jsem taky ráda, že s tím dal pokoj. Nevěděla jsem, že Crow už vše ví. Že Tamaki mu to vyžvanil. Crow nechtěl nic riskovat. Nechtěl riskovat můj život. A já nechtěla riskovat život Crowa, tak jsme navzájem oba mlčeli a přesto jsme to věděli.
Ale i v tomto utrpení byl konec. Šťastný konec. Všichni tři, já, Crow a Ganta jsme se dostali ven. Prokázala se naše nevina. V podstatě to z inscenoval Tamaki s Totem. Ale jak se na to přišlo? A co se s nimi stalo? To vám hned řeknu.
Dozorce Makině to nesedělo a tak potají pátrala. Až přišla na sektor G, který byl utajen. Na vězně, kteří mají speciální moc. Umí zacházet s krví a bojují proti sobě na život na smrt. Když to zjistila, tak to hned nahlásila a věci se dali do pohybu. Zjistilo se, že všichni vězni, až na Tota jsou vězněni nevině. Že vše bylo na ně nahráno, že za to mohli oni. Že to oni vraždili. Někteří si to i mysleli, protože na tu dobu to měli rozmazané a nevěděli, jestli fakt zabíjeli nebo ne. Ale byli jsme tu mi tři, kteří jsme věděli, že jsme neviní, že to bylo na nás ušito. Byla jsem to já, Crow a Ganta. A všichni Toto, Tamaki a ostatní lidé, kteří ty zápasy sledovali byli zatčeni a potrestáni. Makina byla povýšena na ředitele věznice. Ale nejdřív se vrátím k tomu, jak se to Makině a její skupině lidí povedlo.
Z pohledu Makini:
Jsem Makina a řeknu vám, jak jsem přišla na ty hrůzné praktiky Tamakiho a jeho kumpánů. Už jsem zaslechla o sektoru G, ale nikde nebyl. Nedávala jsem tomu takovou pozornost, jak bych měla. Ale když Ganta zmizel bůh ví kam, ale díky náramku na krku jsem věděla, že žije, začala jsem víc pátrat. Měla jsem na to své lidi, kteří se do toho zapojili se mnou. Měla jsem i v týmu expertku přes počítače. Sama tu byla nová. Ale poslouchala mě na slovo. Občas mi to lezlo krkem, ale byla vždy po ruce, když jsem potřebovala. Proto jsem ji jako první požádala o pomoc. Bylo to dobrovolné, protože jsem sama věděla, jak to může být nebezpečné, že může přijít o místo a tak. Přesto do toho šla se mnou. Ostatní se taky přidali, ale ne úplně všichni. Ale všem jsem naznačila, že jeto dobrovolné, že se zúčastnit nemusí, Chápala jsem je, že nechtějí riskovat svá místa. Ale přesto jsme byli pěti členný tým. Což bylo na mé očekávání hodně. Svou pobočnici jsem požádala, aby se nabourala do počítače Tamakiho, aniž by na to přišel. Povedlo se jí to. Našla informace o sekci G a mapu k ní. Podle mapy jsme se vydaly najít sektor G. Párkrát jsme zabloudily, protože pobočnice se moc v mapách nevyznala. Ale i když jsem ztrácela trpělivost nezazlívala jsem jí to. Někdo je na něco expert a na něco ne. V mapách se taky úplně nevyznám, ale když jsme se na to podívaly obě dvě, tak jsme to nakonec asi po dvou hodinách našly.
Bylo to uzamčené. Má pobočnice si hrála s počítačem, aby našla správné heslo a mohla ty dveře otevřít. Asi po deseti minutách se jí to podařilo. Začaly jsme postupovat dál. Byly to chodby, které jsem nikdy neviděla a neznala je. Proč to tu Tamaki schovává? Co skrývá? Ptala jsem se sama sebe a chtěla rozhodně odpovědi na mé otázky. Rozhodně jsem je chtěla znát i za cenu svého života. Naštěstí jsem to přežila bez úhony. Procházely jsme chodbami. Neznala jsem je, přesto mi byly povědomé. Jako bych tudy už jednou šla, ale nikdy jsem tu nebyla. Možná to bylo tím, že jsou stejné jako všechny ostatní. Přesto jsem cítila, že tu něco nehraje. Že se tu něco koná, což bylo proti pravidel. Chtěla jsem Tamakiho zničit. Říkala jsem mu liška, jak je chytrý, ale po tom co jsem zjistila, co praktikuje, tak jsem ho nazývala krysou.
Šly jsme k jedním dveřím, které byly taky uzamčené. Pobočnice je rychle do pěti minut otevřela, což jsem na ni si cenila, jak s počítačem umí zacházet tak rychle. Poté co se dveře otevřely se nám zobrazily pokoje. Byly to obyčejné pokoje. přesto byly zvláštní. Vstoupily jsme do jednoho z pokojů. Nikde nikdo nebyl. Jen samé květiny. Rychle jsme odtud vypadly, protože na kytky mám alergii a nechtěla jsem na nás upozornit. Naštěstí jsem to stihly v čas a já si ani jednou nekýchla. Což jsem byla ráda a má pobočnice určitě taky. Šly jsme dál. Vešly jsme do dalších dveřích. Taky tam nikdo nebyl, ale v pokoji panoval chaos. Samé hadry po podlaze a taky to tu páchlo. Mno prostě hrůza. Bez děs. Vyšly jsme z pokoje, obě jsme usoudily, že tento pokoj patří nějakému chlapci. Šly jsme dál. Znovu jsme otevřely nějaké dveře. Tam na posteli ležela dívka a vedle ní seděl hoch. Ani jednoho jsem nepoznala. Obě jsme na ty dva zíraly a oni na nás. Přišly jsme k nim.
,,Co se tu děje?’’ zeptala jsem se jich.
,,Kdo jste?’’ zeptal se hoch.
,,Jsem strážkyně věznice, kdo jste vy?’’ tak trochu jsem se jim představila.
,,Crow a Jane.’’ představil sebe a svou společnici hoch.
Z pohledu Jane:
Gantu večer čekal zápas. Crow mě nechtěl opustit a já nechtěla opustit svůj pokoj, tak Ganta a Crow trénovali u mě v pokoji. Spíš posilovali. Kdyby útočili, tak vše rozbijou, nebo mě by mohli i zranit a to nechtěl ani jeden z nich. Po večeři, kterou mi Ganta dneska přinesl a Crow se šel najíst. I já se najedla a vše snědla. Už jsem tak trochu mívala chutě na jídlo. Po jídle se vrátil Crow a Ganta odnesl tác s mým snězeným jídlem. Po jídle se Ganta připravil a šel do boje. My to sledovali přes obrazovku. Ganta si nevedl špatně. Proti Championovi jsem už bojovala a není to žadné ořezávátko. Ale Ganta byl o trošku lepší. Jak tak spolu bojovali, tak já to sledovala z postele stejně jako Crow. Ten seděl na mé posteli a držel mě za ruku. I já jeho držela za ruku. Po půl hodině zápasu, se otevřely dveře. V nich stála žena, přísná a neústupná a vedle ní drobounká naivní dívka.
,,Co se tu děje?’’ zeptala se nás ta ostrá žena.
,,Kdo jste?’’ zeptal se Crow, který se nejspíš vzpamatoval jako první. Já byla překvapena, co tam dělají dvě cizí ženy.
,,Jsem strážkyně věznice, kdo jste vy?’’ tak trochu se nám ta žena představila.
,,Crow a Jane.’’ představil sám sebe a pak mě Crow.
,,Co se tu vlastně děje?’’ zeptala se znovu ta žena.
,,Vy nejste z tohoto sektoru?’’ zeptala jsem se nakonec, když jsem se vzpamatovala.
,,Ne, ani jsme nevěděly, že něco tu takového je.’’ přiznala ta žena. Poté jsem se podívala na obrazovku, jak si vede Ganta. Zápas byl skoro u konce a Ganta vítězil. Možná, že jsem se podívala na tu obrazovku, aby ta žena mohla vidět, co se tu děje. A taky když si všimla, kam se to dívám taky se podívala. Chvilku s hrůzou ve tváři to sledovala. I ta druhá dívka to sledovala s hrůzou ve tváři.
,,To je tu normální.’’ odpověděla jsem.
,,Tamakiho práce?’’ dostala ta žena ze sebe. Já i Crow jsme přikývli. ,,Hrozné, musíme to zastavit.’’ trvala na svém žena.
,,Ale jak?’’ zeptal se Crow.
,,Neříkejte, že jste se o nic nepokusili.’’ divila se žena.
,,Nezkoušeli, ale i přesto to nejde.’’ trvala jsem si na svém.
,,Tak to zkusíme.’’ rozhodla žena. ,,Nebo se vám to líbí?’’ zeptala se hned na to. Při vzpomínce, jak mě Tamaki znásilňuje jsem zakývala hlavou, že ne.
,,Nelíbí.’’ řekl Crow.
,,Tak se pusťme do práce.’’ rozhodla žena.
,,A jak?’’ zeptala jsem se zvědavě, jaký má plán.
,,Jeden z vás půjde za Tamakim a zkusí nahrát s ním rozhovor, jak to tu vede atd...’’ navrhla ta žena. Při vzpomínce, že tam vkročím a hned mě bude ošahávat a znásilňovat se mi do toho nechtělo jí.
,,Já půjdu.’’ rozhodl se Crow.
,,Já spíš myslela ženskou pomoc.’’ řekla ta žena a podívala se na mě. Nechtělo se mi nic říkat. Nechtěla jsem tam jít. Ale věděla jsem, že není jiná možnost. Crow se na mě taky podíval. Věděl co se mi honí hlavou.
,,Já to udělám.’’ trval na svém Crow.
,,Co se tu děje, že to nemůže udělat ona?’’ zeptala se ta žena.
,,Nic, jen prostě mě prosím nenuťte to udělat.’’ ozvala jsem se. Chtělo se mi říct, co se děje, ale neměla jsem odvahu. Bála jsem se o jejich životy. O svůj ani ne tak tolik, jako o jejich.
,,Neříkej mi….’’ došlo té ženě. Jen jsem přikývla. Tušila jsem se, že Crow nebude rozumět a bude se vyptávat, ale víc mi stiskl ruku a nic neříkal. Podívala jsem se na něho. Jen se mírně usmál.
,,Ty...ty to víš?’’ zeptala jsem se Crowa překvapeně. Ten jen přikývl.
,,Promiň.’’ zašeptal poté Crow.
,,Za co?’’ zeptala se ta žena.
,,Za nic.’’ došlo mi, že Crow o tom nechce před ní mluvit. Jen jsem přikývla.
,,Neboj, nic ti už neudělá, hned zakročím.’’ stála si na svém ta žena.
,,Promiňte, ale neudělám to. Má tam skrýš.’’ řekla jsem a po tvářích mi tekly slzy. Crow pochopil proč je nikdy nenašel, když tam byl. Sice tam byl jen jednou, ale přesto tam byl. S Gantou.
,,Kde ji má?’’ zeptala se žena.
,,Po levé straně, když se vstoupí do jeho kanceláře.’’ řekla jsem a slzy mi padaly po tvářích. Crow mi je stíral.
,,Něco vymyslíme jiného. Nebudu tě nutit. Po tom co sis musela prožít.’’ souhlasila žena, že tam chodit nemusím. Byla jsem za to moc ráda. ,,Tak půjdu já a vyrukuju na něho, co jsem zjistila a aby se přiznal. Vy se napojíte na jeho počítač a budete to nějak odposlouchávat jestli to bude možné.’’ navrhla a podívala se na svou pobočnici.
,,Ano madam.’’ přikývla pobočnice. ,,Hned se do toho dám.’’ řekla a spustila počítač a začala na něm makat. ,,Už jsem tam.’’ dodala a hned jsme slyšeli, jak Tamaki s někým mluví.
,,Zítra se o to postarám. Zítra zápas prohraje a užiju si s ní. Určitě se dostavte. Užijeme si oba dva.’’ bylo vidět, že s někým mluví po telefonu. Jak se zmínil o porážce a o tom užít, bylo mi jasné, že se jedná o mě. Crow mi stiskl ruku a já začala znovu brečet.
,,Neboj, o to se postarám, aby k tomu nedošlo.’’ řekla rázně ta žena. Opravdu nám chtěla pomoci, nebo aspoň mně.
,,Neboj užijeme si oba dva. Je poddajná. Bránit se nebude neboj.’’ pokračoval Tamaki. ,,Dnešní zápas byl úžasný. Ganta má potenciál zvítězit. Příště na něho nasadím Tota. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy. Tak zatím, musím si s ní ještě promluvit.’’ dodal a pak bylo slyšet, jak zaklapl sluchátko.
,,Máte to nahrané?’’ zeptala se žena své pobočnice.
,,Ano madam.’’ řekla pobočnice a odpojila se od počítače Tamakiho a přehrála nahrávku. Bylo zde slyšel, jak s někým Tamaki mluví, o tom, jak si zítra s někým užijou a o dnešním zápase.
,,Dobře. Teď zajdeme na ředitelství.’’ řekla žena. ,,Vy tu zůstaňte, toto se vyřídí co nejrychleji.’’ obrátila se na nás dva. Oba jsme přikývli. Crow mě stále držel za ruku pevně a já tak trochu stále brečela. Poté obě dvě odešly. Mezitím se vrátil Ganta ze zápasu a Crow mu řekl, co se tu právě odehrálo. Ganta tomu nemohl uvěřit. Že by se fakt našel někdo, kdo by nás osvobodil?
Další den:
Druhý den se děly věci. Do věznice do našeho sektoru G vstoupila policie s policejním ředitelem. Když jim ta žena, jak jsme později zjistila její jméno Makina, pustila tu nahrávku, hned se to rozjelo. Dokonce nahrály ty dvě ještě jednu nahrávku, kdy Tamaki domlouval Totovi, aby mě nemrzačil a ani nezabíjel při večerním souboji, jen lehce zranil, abych jsem prohrála. A taky nahrávka, jak s Totem mluví o tom, že se objevil další člověk se schopností ovládat krev, a že musí nastražit past, aby dotyčného zatkli. Policejní ředitel vyslechl Tamakiho, který vše vyklopil. Řekl jména svých partnerů, proč Toto vraždil a nahráli to tak, aby byli lidé viní. Když padla zmíňka o mně, tak to tvrdil, že jsem to sama chtěla. Poté mě konfrontovali a já potvrdila přesný opak. Tamakiho obvinili z několika trestných činů. I ze znásilnění. A nás všechny, kromě Tota propustili na svobodu. To se Makině moc nelíbilo, ale nemohla s tím nic dělat. Byli jsme neviní. Já a Crow jsme si našli nejen práci, ale i podnájem. Nejdřív jsme si několik dní všichni tři ještě poleželi v nemocnici, ale nebyli jsme jediní. Až doktoři usoudili, že nás můžou propustit, propustili nás. Ganta se vrátil k rodině.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
