Slib - 3. kapitola
Informace:
Jane čeká souboj proti Crowovi. Jaký bude? Budou oba soustředěni na zápas? Nebo se něco změní a souboj dopadne smrtí jednoho z nich? 3. kapitola Slibu
Souboj
Byla jsem překvapena, že tam jsou. Jak mohli vědět, že se tam vrátím? Ptala jsem se sama sebe. Začala jsem si uklízet své věci. Ručník, přes židli, hygienické potřeby na poličku a pyžamo pod polštář, který jsem si narovnala a na to deku, kterou jsem srovnala. Nikdo nic neříkal. Oba mě sledovali a já je ignorovala. Chtěla jsem odejít na snídani, když mě něčí ruka chytla za tu moji. Otočila jsem se a byl to Crow.
,,Co takhle vysvětlení?’’ zeptal se a pustil moji ruku.
,,Není co vysvětlovat.’’ napsala jsem do stroje.
,,Tak kam jste se to poděli a jaký trest tě neminul?’’ vyptával se Ganta.
,,Do toho vám nic není.’’ naspala jsem do stroje a kdybych mluvila, tak by poznali, že mám vztek.
,,Jsme tví přátelé, tak je nám do toho hodně.’’ řekl Crow. Tím mě zarazil. Přátelé? Žádné jsem neměla a nikdy mít nebudu. Říkala jsem si pro sebe.
,,Žádné přátelé nemám.’’ napsala jsem do stroje nakonec.
,,A co jsme my? Vosk?’’ nesouhlasil Crow.
,,Mí soupeři.’’ napsala jsem do stroje. ,,A teď mě omluvte, ale jdu se najíst.’’ dodala jsem a odešla.
Šla jsem do společné jídelny. Ty dva mě doběhli a šli se mnou. Nikdo nic neříkal. Vzala jsem si svůj tác s jídlem a šla si sednout. Ty dva mě pronásledovali.
,,Co ode mne ještě chcete?’’ napsala jsem do stroje.
,,Budeme tě pronásledovat dokud nezjistíme, co se tu děje.’’ zašeptal mi do ucha Crow. To se načekáte, a stejně nic nezjistíte. Řekla jsem si pro sebe.
,,A to chcete se nastěhovat ke mně?’’ napsala jsem do stroje.
,,Když to bude nutné, tak ano.’’ znovu zašeptal Crow. Vytřeštila jsem oči. Oni to fakt myslí vážně. Jsem zvědavá, jak bude reagovat Tamaki. Říkala jsem si pro sebe a pak se dala mlčky do jídla. I oni se dali do jídla mlčky.
Po jídle jsem šla do svého pokoje. Ti dva šli za mnou. Chtěla jsem zabouchnout dveře jim před nosem, ale Crow byl rychlejší a už byl uvnitř. Ganta hned za ním. Neměla jsem žádnou šanci je vyhodit. Lehla jsem si na postel.
,,Měl by si trénovat, dneska bojujeme proti sobě.’’ napsala jsem do stroje a podívala se na Crowa. Crow se zarazil.
,,Jak to víš?’’ byl překvapený Ganta.
,,Jak bych to asi měla vědět.’’ napsala jsem do stroje.
,,To Tamaki ti to řekl?’’ dostal ze sebe nakonec Crow. Přikývla jsem. V tom se rozsvítila obrazovka, kde vyhlásili další souboj na večer. Byl mezi mnou a Crowem. ,,Trénovat budu, až půjdeš i ty.’’ oznámil nakonec v klidu. ,,Ganto, jdi si pro své věci, já ji pohlídám, pak se si to vyměníme.’’ rozhodl a podíval se na Gantu. Ten přikývl a šel do svého pokoje pro své věci. Já a Crow jsme osaměli.Ležela jsem na posteli a zírala do stropu. ,,Teď mi můžeš říct co se děje. Ganta tu není.’’ zkusil to znovu. Podívala jsem se na něho. Sedl si na mou postel.
,,Není nic, co bych jsem měla říct.’’ napsala jsem do stroje. Poté jsem od něho odvrátila zrak.
,,Tak proč se ti chce brečet?’’ všiml si toho Crow.
,,Já nebrečím.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Tak ne teď, ale včera?’’ zeptal se Crow.
,,Já nebrečela.’’ trvala jsem na svém.
,,Já to zjistím a pak si o tom promluvíme.’’ rezignoval Crow.
,,Proč to děláš?’’ napsala jsem do přístroje.
,,Sám nevím, ale až to zjistím, budeš první, komu to řeknu.’’ usmál se Crow. Nerozuměla jsem tomu. Proč to dělá? Vždyť k tomu nemá důvod. Ptala jsem se sama sebe. ,,A doufám, že dneska budeš bojovat na plno. Ne jako včera.’’ dodal Crow aniž by se na mě podíval.
,,Neboj, dneska jsem ve formě.’’ napsala jsem do přístroje. Crow se na mě podíval a já na něho.
,,Tak ty si nebyla ve formě včera jo?’’ zeptal se Crow překvapeně. Ten jeho výraz mě překvapil, tak jsem chvilku mlčela.
,,Ne, nebyla.’’ nakonec jsem napsala do přístroje.
,,Proč ti jenom nevěřím?’’ zeptal se Crow. ,,Možná kdyby si mi to řekla do očí, tak bych možná tomu uvěřil.’’ dodal.
,,Promiň, ale tohle se nestane.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Proč se tomu bráníš? Nikdo se to nedozví, že si promluvila. Stejně je to zbytečné.’’ nedal se odradit Crow.
,,Promiň, ale mám k tomu své důvody, které si chci nechat pro sebe.’’ napsala jsem do přístroje. Poté se otevřely dveře a vešel Ganta se svými věcmi. Crow vstal a odešel si pro své věci.
,,Co jste řešili?’’ zeptal se Ganta, když Crow odešel.
,,Nic zásadního.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Promiň, ale musím ti něco říct. Zamiloval jsem se do tebe, proto jsem ti nechtěl včera ublížit a bojím se o tebe. Miluju tě Jane.’’ oznámil mi Ganta. Když vyslovil slovo miluju tě Jane, tak ve dveřích stál Crow, ale hned zase odešel. Ganta si ho nevšiml, ale já ano. Na jeho výraz nikdy nezapomenu. Překvapený, zlostný, smutný. Vše najednou.
,,Promiň, ale já tebe ne. Zatím.’’ napsala jsem do přístroje a otočila se ke zdi. Začaly mi téct slzy proudem po tváři. Co se to se mnou jenom děje? Ptala jsem se sama sebe. Ani nevím jak, ale podařilo se mi usnout.
,,Jane, vstávej, čas oběda.’’ slyšela jsem něčím hlas. Když jsem se otočila a otevřela oči, nade mnou stál Ganta. Crow nikde nebyl.
,,C...co se děje?’’ posadila jsem se rozespale na posteli a napsala do přístroje.
,,Čas oběda.’’ oznámil mi Ganta.
,,Kde je Crow?’’ napsala jsem do přístroje.
,,Nevím, ještě se nevrátil.’’ pokrčil rameny Ganta. Vstala jsem a šla ke dveřím. Ganta mě pronásledoval.
Ani u oběda se Crow neukázal. Bylo mi to divné. Musela jsem na něho myslet. Nechápala jsem proč. Ale stále jsem měla ten jeho výraz před očima, jak slyšel slova miluju tě Jane, od Ganty. Mlčky jsme se najedli. Poté jsem šla ven a Ganta za mnou. Šla jsem na houpačku a přemýšlela jsem nad Crowem a jeho chováním. Proč nás ignoruje? Prej mě neopustí a vzápětí se otočí zády ke mně? Co to s ním je? Ptala jsem se sama sebe a uvažovala nad těma otázkami. Ale žádná kloudná odpověď mě nenapadala.
,,Nad čím přemýšlíš?’’ zeptal se do ticha Ganta. Vzpamatovala jsem se a podívala jsem se na něho. Seděl na houpačce, jako předešlý den Crow.
,,Ale jen tak uvažuju.’’ napsala jsem do přístroje.
,,A nad čím?’’ zeptal se Ganta.
,,Nad dnešním soubojem. A teď mě omluv musím jít trénovat.’’ napsala jsem a vstala jsem. Ganta byl hned na nohou.
,,Jdu taky.’’ oznámil a šel za mnou.
Nejdřív jsem zavítala do svého pokoje, kde jsem se převlékla. Ganta poslušně čekal venku. Pak jsem šli do tělocvičny.
V tělocvičně trénoval Crow. Byl celý upocený a přišlo mi, že i vysílený. Když jsem vstoupili, podíval se na nás a poté začal zase bouchat do boxovacího pytle.
,,Crowe, tak tady jsi, už jsem se o tebe bál. Co se stalo?’’ zeptal se hned Ganta. Crow ho ignoroval. Když jsem si prohlížela pořádně obličej Crowa, stále měl ten samý výraz. Překvapení, vztek, smutek. Ale převažoval vztek.
,,Jestli jsem ti něco udělala, tak se omlouvám.’’ napsala jsem do přístroje. Crow se na mě podíval.
,,Jdu si pro věci.’’ odpověděl chladně a odešel.
,,Co to s ním je?’’ byl překvapený Ganta. I já. Nerozuměla jsem mu. Říká se, že ženy jsou nepochopitelné, ale tady je důkaz, že to platí i pro muže. Poté jsem začala s tréninkem. Crow se vrátil, ale už netrénoval. Jen mě pozoroval. Ganta se chtěl angažovat, že mi pomůže, ale já to odmítla. Ale na trénink jsem se vůbec nesoustředila. Pořád jsem měla před sebou ten výraz Crowa. A když jsem se na něho po očku podívala, nezměnil se. Chtěla jsem si s ním o tom promluvit, ale o samotě, jenže to nebylo možné. Byl tu Ganta a pochybuju, že by nás nechal osamotě a vyhnat ho pryč, tak to mě napadlo, ale nevěděla jsem jakou výmluvu bych jsem použila. Nakonec jsem přešla na boxovací pytel. Místo pytle jsem si představila Tamakiho a bouchala jsem do něho jak zběsilá. ,,Páni, jako by si ten pytel nenáviděla.’’ poznamenal překvapeně. Já se zarazila a nebyla jsem připravena na náraz od vracejícího se pytle, který mě praštil a já spadla na zem.
,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se Crow a byl hned u mě.
,,Jo, jsem.’’ napsala jsem do stroje a přikývla jsem. Crow mi pomohl postavit se na nohy. ,,Díky.’’ poděkovala jsem mu. Dívali jsem se jeden druhému do očí. Crow se po chvíli odvrátil.
,,Dobře.’’ řekl a vrátil se zpátky ke Gantovi.
,,Omluvte mě.’’ řekla jsem a utekla jsem ven z posilovny.
Pří běhu jsem do někoho vrazila. Byl to Tamaki. Nastavil ruku, že mi pomůže vstát, ale já to odmítla. Postavila jsem se na vlastní nohy sama.
,,Co se děje?’’ zeptal se Tamaki.
,,Nic.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Víš, že se tu nesmí běhat.’’ dodal šibalsky. Došlo mi o co mu jde.
,,Vím, ale nechci vyjít ze cviku a v tělocvičně je plno.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Ale je ti jasné že tě čeká trest.’’ zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem a poslušně šla za Tamakim do jeho kanceláře. Nenasytné prase. Pomyslela jsem si ještě.
Došli jsme do jeho kanceláře, kde zavřel dveře a otevřel skrýš. Já do ni vklouzla a začala se svlékat. Tamaki skrýš uzavřel a neotálel. Skoro ze sebe to oblečení strhal. Když jsem se na něho podívala, tak se mu hned postavil. Byl nadrženej až k prasknutí. Lehla jsem si na matraci. Tamaki byl hned nade mnou. Vzal si ho do ruky a nastavil ho tak, že do mě vnikl. Začal přirážet. Ranní hraní s prsy se mu muselo zalíbit, protože jednou rukou se přidržoval, druhou si hrál s mým prsem a druhé mi lízal jeho jazykem. Jak nechutně. Pomyslela jsem si. Začínal víc a víc přirážet. Začal mi ocucávat prso, jako by byl malé dítě, které chce mléko. Chtěl tím zamaskovat, své funění, ale přesto jsem si všimla, že i tak funí jak parní lokomotiva. Víc a víc přirážel. Za chvíli se do mě udělal. Jenže to mu nestačilo, a otočil mě na kolena a začal pokračovat. Natáhl se ke mně a začal mě lízat na krku a na uchu. Dokonce víc funěl. Tak ze srdce se mi chtělo říct, ty nechutné prase, ale tím bych porušila svůj slib, který jsem si dala. Že nepromluvím ani slovo. Po tvářích mi tekly slzy. Ale ne od toho, že jsem znásilňována, ale myslela jsem na obličej Crowa. Ani mě tak nezarážel jeho vztek, jako ten smutek. A jak byl hned u mě, když jsem spadla na zem. Utíkala jsem do svého pokoje, abych jsem se mohla vybrečet. Teď brečím, ale ve skrýši Tamakiho, který mě znásilňuje. Nebo spíš bych měla říct, provozujeme sex.
,,Nechápu….proč….musíš….u….této...chvíle...vždy...brečet...’’ šeptal mi do ucha mezi vzdechy. Tak nechutné. Proč zrovna já? Ptala jsem se sama sebe. Znovu začal ví a víc přirážet. Došlo mi, že se za chvíli udělá. A taky že jo. Tentokrát ho ze mě vytáhl a vstal. Šel se oblékat.
,,Víš, proč brečím? Protože se mi to nelíbí a nechci to provozovat.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Obleče se.’’ řekl chladně Tamaki. ,,A nezapomeň na svůj slib.’’ dodal. Má slova ignoroval, ale všimla jsem si, že se mu to nelíbilo, co jsem řekla. Oblékla jsem se, Tamaki otevřel skrýš a já vylezla. Poté jsem odešla.
Ale nešla jsem do svého pokoje, ale šla jsem hned do sprch. Musela jsem ze sebe smýt tu nečistotu od Tamakiho. Po sprše jsem se oblékla a šla ven na houpačky. sedla jsem si na jednu z nich a znovu jsem se rozbrečela. Bože, za co mě trestáš? Vždyť jsem nic neudělala. Tak proč? Ptala jsem se a dívala se na oblohu.
,,Jane, co se děje?’’ zeptal se Crowův hlas. Hned jsem si setřela slzy a podívala se na něho.
,,Nic se neděje.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Ty něco tajíš. A já chci vědět proč.’’ naléhal Crow.
,,Dala jsem slib mlčenlivosti a co slíbím to splním.’’ napsala jsem do přístroje a po tvářích mi tekly znovu slzy. Už jsem si je nestírala.
,,Ale když to třeba někomu řekneš, uleví se ti.’’ naléhal Crow. Přišel ke mně, klekl si přede mne a rukou mi setřel slzy. Dívali jsem se jeden druhému do očí. Tak krásně hnědé je má. Pomyslela jsem si. Nemůžu mu to říct. Řekla jsem si pro sebe. Nesmí se to nikdo dozvědět. Napomenula jsem se. Crow se chystal mě políbit. Na jednu stranu mi srdce říkalo, polib ho, ale mozek říkal nedělej to. Poslechla jsem mozek a odtrhla od sebe Crowa.
,,To nemůžeme.’’ napsala jsem do přístroje. Crow se na mě podíval.
,,Proč ne? Jsme tu uvězněni, co by se nám tak mohlo stát?’’ nechápal Crow a díval se mi do očí. Místo odpovědi jsem se rozbrečela. ,,Pojď jsem.’’ řekl vlídným hlasem a objal mě. I já jeho objala a rozbrečela jsem se. Brečela jsem Crowovi na ramenou. Asi to trvalo pět minut. Poté jsem se odtrhla a setřela všechny slzy. ,,Pojď půjdeme se najíst.’’ zašeptal mi do ucha Crow.
,,Promiň, ale před zápasem nejím.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Pojď aspoň se mnou. Udělej mi tu radost a dělej mi společnost.’’ znovu mi zašeptal Crow do ucha. Jen jsem přikývla. ,,Ale než půjdeme, chci tě něco říct. Uvědomil jsem si, proč to všechno dělám. Proč jsem tě chtěl před chvílí políbit. Miluju tě, Jane. Vím co ti řekl Ganta, ale budu o tebe bojovat.’’ řekl rozhodně Crow a podíval se mi do očí. Poznala jsem, že říká pravdu.
,,Jenže já se nesmím zamilovat.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Proč ne?’’ divil se Crow.
,,Protože přináším jen smůlu a nechci, aby se někomu něco stalo. Proto tě odmítám i Gantu odmítnu.’’ napsala jsem do přístroje a byla jsem rozhodnutá. I když jsem poznala, že Crowa taky miluju, protože mě to bolelo u srdce. Chápala jsem proč jsem při sexu brečela a myslela na Crowa. Milovala jsem ho z celého srdce.
,,To není pravda. Potřebuješ lásku, něhu. A tu ti můžu dát. I Ganta, ale chtěl bych, aby sis vybrala mě. Nepřežiju, jestli se ti něco stane.’’ snažil se mě utěšit Crow.
,,Ale dneska bojuj, jak nejlíp dovedeš. I já budu bojovat.’’ napsala jsem do přístroje.
,,Neboj, budu, ale neublížím ti.’’ slíbil mi Crow.
,,Já ti nic neslibuju.’’ napsala jsem a znovu se mi nahrnuly slzy do očí. Nechtěla jsem Crowovi ublížit, ale věděla jsem, že budu muset. Nechtěla jsem, aby Crowovi se něco stalo. Aby mu Tamaki ublížil.
,,V pohodě, mně klidně zabij. Rád zemřu pod tvoji rukou.’’ řekl mi do očí Crow. Bodlo mě to u srdce. Chtěla jsem říct, tohle neříkej, ale mlčela jsem a do přístroje nic nenapsala. Setřela jsem si další proud slz.
,,Tak jdeme ne?’’ napsala jsem do přístroje. Crow se narovnal a otočil se. Za ním stál Ganta.
,,Ty si vše slyšel?’’ zeptal se překvapený Crow.
,,Jo. Tak že jsem rivalové.’’ řekl rázně Ganta.
,,Ale já nechci, ani jednoho z vás.’’ napsala jsem do přístroje. Poté jsem se vydala dovnitř. Crow i Ganta mě dohnali.
,,Já se tě nevzdám.’’ řekli oba naráz. Poté jsme šli do jídelny.
Po večeři jsem se šla připravit na zápas. Crow i Ganta čekali na chodbě. Crow šel tak jak byl. Zápas za hodinu započal.
Nejdřív jmenovali Crowa a pak mě. Klece zmizeli a zazněl klakson na souboj. Tasila jsem nůž a řízla jsem se do levé paže. Nůž jsem hned schovala. I Crow se zranil na rukách a objevil se mu dvojitý meč. Boj začal. Crow samozřejmě útočil, ale všimla jsem si, že nemá přesnou mušku. Takže tím, že mě nezraní myslel vážně. I já jsem útočila, ale taky jsem mířila mimo. Crow si toho všiml, že nejsem soustředěna, jak bych správně měla být. V tom se mi zatočila hlava. Viděla jsem rozmazaně. Co se to se mnou děje? Ptala jsem se sama sebe. Pak nevím co se dělo dál, protože jsem ztratila vědomí.
Probrala jsem se na ošetřovně. Kromě doktorky tam nikdo nebyl.
,,Tak konečně ses nám probrala.’’ promluvila doktorka.
,,Co to se mnou je?’’ napsala jsem do přístroje.
,,Jsi těhotná.’’ oznámila mi jen tak doktorka. ,,Proto jsi zkolabovala , jsi v prvním měsíci.’’ dodala. Já byla v šoku, vytřeštila jsem oči a poté jsem se rozbrečela.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
