Slib - 2. kapitola
Informace:
Jane vzpomíná na dobu, kdy ji poprvé Tamaki znásilnil a není to nic příjemného. Crow ani Ganta nic netuší a rádi by věděli co se to s Jane děje, jenže z té nic nedostanou, nebo ano?
Omlouvám se za vulgarismy.
Slib
Už jsem nespala tak tvrdě, ale přesto jsem spala ještě. Probudilo mě prudké otevření dveří. Otočila jsem se a otevřela oči.
,,Zlat….’’ hlas se zarazil. Byl to Tamaki. Zarazil se, protože viděl Gantu a Crowa v mém pokoji, jak spí na zemi.
,,Co...co se děje?’’ zeptal se rozespale Ganta. Crow stále spal. Vzala jsem si přístroj na ruku.
,,Co chcete?’’ zeptala jsem se Tamakiho.
,,Budíček, koukám, že máš nocležníky. Víš že je to zakázáno a musíš být potrestána?’’ zeptal se mě Tamaki. Ganta se díval z jednoho na druhého a ničemu nerozuměl. Crow dál oddychoval.
,,Chápu, ale ty dva nechte být.’’ napsala jsem do stroje.
,,Samozřejmě je nechám na pokoji.’’ ušklíbl se Tamaki. Musela jsem mu věřit. Vstala jsem a šla za Tamakim.
,,Kam to jdete?’’ zeptal se Ganta, který se začal víc probouzet.
,,Pro trest a ty vzbuď toho spáče a vraťte se na pokoj, nebo budete taky potrestáni.’’ nařídil Gantovi Tamaki. Poté jsem s Tamakim odešla. Ganta zůstal v šoku stát na místě a zíral, jak se dveře zavírají.
Šli jsme do kanceláře Tamakiho. Věděla jsem co mě čeká. Nadržené prase. Říkala jsem si pro sebe. Tamaki se na mě v kanceláři podíval.
,,Omlouvám se pane, za svou mluvu.’’ napsala jsem omluvu.
,,V pořádku, co to mělo znamenat? Proč ty dva byli u tebe?’’ zajímalo Tamakiho.
,,Chtěli vědět, proč jsem se vzdala a prohrála. A prej se ode mne nehnou dokud jim to nevysvětlím.’’ napsala jsem pravdu.
,,Doufám, že si jim nic neřekla?’’ zarazil se Tamaki.
,,Kdybych to řekla, tak by v mém pokoji nebyli. A bůh ví co by se stalo.’’ napsala jsem do robota.
,,Pravda. Víš, že je to náš slib?’’ zeptal se Tamaki. Já jen přikývla. ,,Tak teď se jdi připravit.’’ dodal a já šla poslušně do naší skrýše.
Tam jsem se začala svlékat. Tamaki za chvíli přišel. Tentokrát zavřel dveře a rozsvítil. Divila jsem se co se to děje. Lehla jsem si na matraci.
,,Co se děje?’’ napsala jsem do stroje.
,,Pro jistotu, kdyby se rozhodli ty dva vejít.’’ vysvětlil Tamaki a začal se svlékat. Když byl svlečenej, tak si nade mne kleknul. Vzal svého ptáka a vnikl do mě. Začal přirážet. Tentokrát svýma prackama si hrál hrál s mými prsy. Hladil, mačkal a poté i lízal a cucal. Bylo to nechutné. V tom jsem zaslechla hlasy z jeho kanceláře.
,,Tady nejsou, kde jen mohou být?’’ ozval se hlas. Hned jsem ho poznala. Patřil Crowovi.
,,Ale někam se museli podělit.’’ tentokrát hlas patřit Gantovi. Tamaki víc a víc přirážel. Já se soustředila na hlasy Crowa a Ganty. Z hloubi duše jsem si přála, aby tu skrýš našli a osvobodili mě. Já nemohla nic říct. Byl to slib, který jsem mu slíbila před rokem.
Před rokem:
Šla jsem za ředitelem institutu, jak si mě povolal. Byla to má první porážka. Nechápala jsem co po mně ředitel chce. Zaklepala jsem na dveře. Zevnitř se ozvalo dále a já vstoupila.
,,Co se děje, pane řediteli?’’ napsala jsem do stroje.
,,Pojď za mnou.’’ řekl ředitel. Já poslušně šla. Nevěděla jsem co mě čeká. Šla jsem do jeho skrýše. ,,Teď se svlékni.’’ nařídil mi. Vytřeštila jsem na něho oči.
,,Cože?’’ napsala jsem do stroje.
,,Slyšíš správně a křik ti tu nepomůže.’’ usmíval se ředitel. Poslechla jsem a svlékla se. Ukázal na matraci. ,,Lehni si na záda.’’ dodal. Začínala jsem tušit co bude následovat, ale i tak jsem poslechla. Lehla jsem si. Ředitel se snažil mi odtáhnout nohy, protože mezitím se taky svlékl. Bránila jsem se, přesto byl silnější. Roztáhl mi nohy a vnikl do mě. Začala jsem se bránit, ale bolelo to hodně. ,,Když se nebudeš bránit nebude to tak bolel.’’ řekl ředitel. Ze mně začala téct krev, jak to bylo mé poprvé. Přesto jsem ho neuposlechla a bránila jsem se. Bolelo to hodně. Začal mi funět do ucha. Začal i víc přirážet a přirážet. Po půl hodině se do mě udělal a propustil mě. ,,Toto bude vždy tvůj trest za prohru. Bude to naše malé tajemství. Jestli promluvíš tak budeš potrestána nejen ty, ale i ten, kdo se to dozví. A jeho bude čekat smrt. Dáš mi slib mlčenlivosti.’’ vysvětlil mi celou situaci, když jsem se brekotem oblékala. Věděla jsem, že tomu neukniknu.
,,Dobrá, já sliby vždy plním. Je to můj slib vůdči vám, řediteli.’’ napsala jsem.
,,A v soukromí mi říkej pane a ne řediteli.’’ poručil mi ředitel. Jen jsem přikývla. ,,A teď jdi a nezapomeň.’’ dodal a já z jeho skrýše a kanceláře vypadla jak jsem rychle dokázala. Rychle jsem hupsla pod sprchu a pak do postele, kde jsem se na plno rozbrečela.
Současnost:
Tamaki se do mě udělal. Celou tu dobu mi tekly slzy a zavzpomínala jsem si na ten slib, který jsem mu dala. Kdyby šlo o mě, tak bych to někomu už dávno řekla, ale nechtěla jsem, aby zemřel, tak jsem vždy mlčela, Stejně se nikdy nikdo neptal jaký trest mě čekal.
,,Tím, že ty dva se o tebe zajímají, musím tě potrestat i fyzicky.’’ řekl Tamaki. Jako by mi už neubližoval. ,,Otoč se na kolena zády ke mně.’’ řekl a já u poslechla. Pak mě začal mlátit do zad řemenem. Bolelo to, ale tuhle bolest jsem přivítala. Lepší než znásilnění. Po pěti minutách přestal. ,,To pro teď stačí. Dneska bojuješ proti Crowovi, tak se ukaž jak jsi dobrá. Dneska musíš vyhrát. Proto jsem si s tebou užil už teď.’’ vysvětlil mi.
,,Dobrá.’’ přikývla jsem a oblékla jsem se. ,,Ještě chvilku počkej.’’ řekl. Stejně nevím, jak se ta skrýš odemyká, tak jak bych ji mohl otevřít. Řekla jsem si pro sebe. Po chvíli otevřel skrýš. ,,A nezapomeň.’’ dodal. Poté jsem odešla jak jsem nejrychleji mohla.
Hned jsem si vlezla do pokoje a šla se osprchovat. Měla jsem věci na převlečení, tak jsem se hned převlékla. Vrátila jsem se do pokoje. Tam už byli ti dva. Crow a Ganta. Čekali tam už na mě.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.