Anime World CZ/SK - Příběhy

Návrat domů

K oltáři nás musí skoro dovléct, jak se snažíme s Lawem odporovat. Ale přesto je nám to k prdu. Položí nás na kamenný stůl. Každého zvlášť a svážou nám ruce i nohy roztaženě. Zavřu oči a už to vidím bledě. Jak nás kuchají za živa. Ale naštěstí k tomu nedošlo. Protože se z nenadání objevil Luffy, Zoro a Sanji. Přilétli, jak by se to dalo nazvat.

,,C...co to kruci je?’’ ozve se skřípavý hlas. Všichni se podívají tím směrem. I já oči otevírám a podívám se. Je to Luffy, Zoro a Sanji. Uleví se mi. Přišli nás zachránit. A nejen mně, ale i Lawovi se uleví. Dvě věci by mě zajímaly. Jak nás kluci našli a taky kde máme oblečení, protže nahá jsem opravdu být nechtěla. Kdyby tu byl Law sám, tak možná by mi to tolik nevadilo, ale aby mě vočumovali všichni, to fakt nebylo dobré. Luffy, Zoro i Sanji začali bojovat. Všichni kanibalové se přidali na výpomoc, ale jejich boj byl marný. Luffy, Zoro i Sanji byli rychlejší, přesnější a hlavně silnější. Nastal nelítostný boj. Byla jsem ráda, že jsem se nemusela zúčastnit, protože by to nejspíš nedopadlo dobře. Teda spíš se mnou by to nedopadlo dobře, můj protivník by byl na tom nejlíp, i když jsem trénovala a na rukách mám puchýře. Sice už nekrvácí, ale přesto ještě bolavé, ale že bych v tuto chvíli řešila puchýře, tak to ne. Řešila jsem jiné věci, jako jsou ty, jak se odtud dostat, i když na tu jsem už odpověď znala, že nás zachrání kluci, ale jak se obléci. To byla záhada. Už stačilo i tak, že jsem byla rudá, jak rak, že se tu válím úplně nahá. A myslím, že jsem nebyla jediná, že stejně se cítil i Law. Pro mě boj trval věčnost. Ale vedli si hoši dobře. Vyhrávali. Kanibalové se dali na útěk. Ale někteří bojovali statečně, ale na ty tři neměli. To rozhodně ne. A taky se snažili, aby žádný neutekl. Ale přeci jeden jim utekl.

 

Zastavil se u mě a nožem mi začal vyhrožovat. Jeho nůž mi zůstal na mém hrdle. Už jsem to viděla bledě. Po tvářích mi začaly téct slzy.

,,Jestli nepřestanete, tak ji zabiju!’’ křikl na všechny s skřehotavým hlasem. Všichni se na něho podívali.

,,Zab ji, zab ji, zab ji.’’ křičeli ostatní kanibalové. Cítila jsem, jak na mém hrdle trošku teče krev, jak přitlačil. Zavřela jsem oči. Už jsem viděla, jak to nepřežiju. Že se nejen nevrátím do svého světa, ani nevím kde vlastně jsem, ale to není tak důležité. důležité je, že to nepřežiju. Bude ze mně mrtvolka. Ale nakonec se nic dál nedělo. To mě překvapilo a tak jsem otevřela oči. Nad kanibalem stál Luffy.

,,Zkus to a uvidíš.’’ řekl vážně Luffy a držel ho pod krkem. Ostatní začali znovu bojovat.

,,Jen klid klid, nic jí neudělám.’’ skřehotal kanibal a dával z mého krku nůž pryč. Přesto mi menší rýhu na krku udělal, která jemně krvácela. Luffy kanibala přiškrtil, který ztratil vědomí.

,,Ještě chvilku vydrž.’’ zašeptal mi luffy a šel pomoci při boji. Mě i Lawa stále nechali svázané. Dál jsme spolu sledovali jejich boj.

,,Jsi v pohodě?’’ zeptal se mě Law, který ležel vedle mě, teda skoro vedle mě.

,,Jo jsem.’’ přikývla jsem. Přesto jsem cítila, jak z krku mi teče krev. Ale bylo to naštěstí povrchové. Takže to bylo v pohodě. Boj  nepřestával. Ale hodně kanibalů padalo k zemi. Věděla jsem, že jsme zachráněni. Ulevilo se mi. Ještě trochu mi tekly slzy po tvářích. Ale tentokrát štěstím, že to dobře dopadlo. Luffy dobojoval, protože zbytek nechal na Zorovi a Sanjim a nás šel propustit. Nejdřív rozpoutal Lawa a pak šel rozpoutat mě.

,,Díky, Luffy.’’ poděkoval Law a šel hledat oblečení. Poté odpoutal mě.

,,Díky, Luffy.’’ taky jsem poděkovala a setřela si krev z krku.

,,Hej Luffy, chytej.’’ křikl Zoro a svlékl si triko a hodil ho Luffymu. Luffy to chytil a předal mi to. Hned jsem si to triko oblékla.

,,Díky.’’ poděkovala jsem. Sice panovalo horko, ale nahá přeci nebudu chodit. Law si naštěstí našel tepláky, které ještě neshořeli.

,,Promiň, tvé oblečení jsem nezachránil.’’ omluvil se Law a oblékl si kalhoty.

,,V pohodě. Už něco mám.’’ usmála jsem se.

,,Ukaž podívám se na tvůj krk.’’ řekl Law a byl hned u mě.

,,To je jen povrchové.’’ mávla jsem nad tím rukou.

,,I tak se podívám.’’ trval na svém Law. Nastavila jsem krk, aby tam Law mohl. ,,Je to jen povrchové, ale stále ti to krvácí.’’ oznámil mi a dal mi na tu ránu ruku. Došli mi, že tím chce zastavit krvácení.

,,Jak jste nás našli?’’ zeptala jsem se Luffyho, aniž bych jsem se na něho podívala.

,,To bylo takhle...’’ začal  vysvětlovat Luffy.

 

Před zajetím:

 

Poté co jsem se dostala ze skály dolů s Lawem za pomoci Luffyho, dál sledovali Zoro, Sanji a Luffy loď. Luffy se podíval na nás jestli utíkáme pryč, když v tom nás neviděl. Začal se díval kolem a natahoval krk.

,,Co se děje Luffy?’’ zeptal se Zoro, když si Luffyho všimnul.

,,Nevidím je.’’ řekl Luffy.

,,Koho nevidíš?’’ nechápal Zoro.

,,Lawa a Jane.’’ odpověděl Luffy.

,,Cože?’’ vyhrkl Sanji.

,,Prostě zmizeli.’’ řekl Luffy.

,,Nemohli jen tak prostě zmizet.’’ trval na tom Zoro.

,,Prostě je nevidím.’’ pokrčil rameny Luffy. I Zoro se Sanjim se podívali. Opravdu nás ani jeden z nich neviděl. Vrtalo jim to hlavou, ale museli se dál dívat na tu loď, pokud chtějí bojovat musí znát své protivníky líp.

,,Snad jsou v bezpečí.’’ pronese pochybovačně Zoro.

,,V to snad nevěříš?’’ řekl Sanji aniž by přestal loď sledovat. Loď se přibližovala a sami už rozeznávali lidské ostatky, a jak dva jedí lidské maso a vnitřnosti. Bylo to nechutné a klukům se zvedal žaludek. Dokonce i Luffymu. A to maso miluje, ale jak viděl lidské maso, tak mu nebylo do zpěvu.

,,Kanibalové...’’ pronesl Luffy naštvaně. Ty dva se na něho podívali.

,,Překvapíme je na pláži.’’ navrhl Zoro. Oba souhlasili a Luffy ty dva a sebe snesl na zem. Na pláži byla menší jeskyně, kam se schovalii a čekali, až loď připluje blíž. Nebo spíš, až se vynalodí, aby na ně mohli překvapeně zaútočit.

 

Schovali se a čekali. Luffy dával informace, kde zrovna jsou, protože měl lepší zrak než ty dva. Když byli u břehu, tak Zoro tasil meče, Sanji si připravil nohy a Luffy své tělo. Když se začali vynaloďovat, tak zaútočili. Kanibalové byli překvapeni, a tento útok nečekali. Boj trval do večera, protože tito kanibalové byli silní a bylo jich hodně a měli i zbraně. Své meče. Každý jen jeden. Když večer skončili a všichni kanibalové byli vybití, tak se pomalu vydali směrem ke skrýši.

 

Když došli ke skrýši nikdo tam nebyl. Což všem bylo divné. Přeci se vraceli směrem ke skrýši, nebo aspoň věděli, že by Law to tak udělal, stejně jako oni. Tak kde kruci můžou být?’’ ptal se každý z nich.

,,Kde kruci jsou?’’ vyslovil tu otázku nahlas Zoro.

,,Já tušil, že se něco stalo.’’ řekl Sanji.

,,Jak si to mohl tušit?’’ obořil se Zoro na Sanjiho.

,,Že tak z ničeho nic zmizeli.’’ řekl naštvaně Sanji.

,,Tak proč si to neřekl hned? Teď ti jako mám věřit, že si to tušil?’’ obořil se Zoro na Sanjiho. Naštěstí Luffy měl větší rozum a zakročil v čas, než se Zoro se Sanjim do sebe pustili.

,,Teď bychom je měli najít.’’ řekl Luffy. Zoro i Sanji souhlasili a tak toho nechali.

,,Ale kam půjdeme?’’ zeptal se Sanji.

,,Ti kanibalové tu musí mít hnízdo.’’ řekl Zoro zamyšleně.

,,Půjdeme se po tom podívat.’’ navrhl Luffy.

,,Rozdělíme se?’’ navrhl Sanji.

,,Radši ne, nemáme si jak dát znamení a taky, aby se nikdo neztratil.’’ řekl Zoro a tím hlavně myslel na sebe, aby se neztratil.

,,To zní rozumě.’’ souhlasil Luffy, který uznal, že by se i on mohl ztratit. Poté spolu vyrazili na pravou stranu.

 

Šli mlčky. Každý přemýšlel, kde by mohli být a co se stalo. Jak to, že tak rychle zmizeli. Došlo jim, že tu jsou ještě nějací kanibalové, ale kde? Kde jen mohou být. Tyto myšlenky se jim honily hlavou. Každý byl zabrán do svých myšlenek, že si nevšimli kouře z druhého konce lesa. Až nakonec si toho všiml Sanji.

,,Nevrátíme se a neprohledáme druhý konec ostrova?’’ zeptal se Sanji. Zastavil se a zahlédl se za sebe. ,,Hele koukejte, tam odtud jde kouř.’’ ukázal na druhý konec ostrova. Všichni se tím směrem podívali. I Zoro a Luffy zahlédli kouř z ohně. Hned se tam vydali.

 

Místo našli až další den k ránu. Když dorazili, tak viděli, jak Jane a Lawa nahé odváděli k oltáři. Když je připoutali, tak zaútočili. Došlo jim, co mají v plánu. Chtěli Jane i Lawa zabít. Boj o rozhodnutí, kdo zvítězí začal.

 

Současnost:

 

Když i Zoro se Sanjim dobili posledního kanibala, přidali se k nám. Zoro byl do půl těla svlečen stejně tak i Law. Po chvíli Law sundal ruku z mého krku a zjistil, že rána nekrvácí.

,,Díky, že si dodržel slib.’’ řekla jsem a podívala jsem se na Lawa.

,,Co slíbím, taky splním.’’ usmál se Law a políbil mě do vlasů.

,,Myslím, že by bylo dobré se vrátit. Umírám hlady.’’ pronesl Luffy a vzpomněl si na kus masa, které by se mělo dopékat na pláži, kde jsme se setkali všichni.

,,A ty víš kudy?’’ zeptal se ho Zoro.

,,Já vím kudy.’’ řekl Sanji. Všichni jsme se vydali za ním.

 

Sanji opravdu věděl kudy se dostat ke chýši. Šli jsme k vyhaslému ohni a studenému masu. Ale všichni jsme si na kancovi pochutnali. I já, i když to moc nemusím. Ale hlad jsem už měla. Od minulého ráno jsem nic nejedla. Bylo teplo a chtěla jsem se schladit ve vodě, ale nechtěla jsem namočit Zorovo triko a nahá určitě bych nešla. Možná kdyby se mnou byl jen Law, ale před ostatníma ne, i když mě viděli. Ale přeci, kdybych byla sama nebo kdyby tu byl jen Law, ale ostatní vyhánět se slovy, jdu se vykoupat není moc dobré. Určitě by se nedívali, teda doufám, i když u Sanjiho si člověk jist nemůže být. Po chvíli se Law vytratil a po chvíli se zase vrátil. Přinesl z chýše mast, kterou vyrobil z bylin.

,,Namažu ti ruce, chodidla a ten krk.’’ řekl Law a začal mi s tím mazat ruce. Ruce ani chodidla tak nepálela, jako krk, na kterém jsem měla čerstvou ránu. Zatla jsem všechny zuby a nechala se ošetřit. Pak jsem já a Law vyprávěla klukům, jak nás zajali. Ale o tom slibu a polibku jsme oba pomlčeli. K obědu i k večeři jsme měli zbytky prasete. Když jsme šli spát, tak mě Law přenesl do chýše.

 

V chýši mě Law položil na zem, což mělo znázorňoval lůžko. Lehl si vedle mě. I Zoro si lehl vedle mě. Spali jsme jako před tím.

 

Chtěla jsem se víc přitulit k Lawovi, ale z něčeho jsem spadla na zem. Protřela jsem si bok. Byla jsem v triku Zora, ale záhadou bylo to, že jsem byla doma a spadla jsem z postele na zem.

,,K...kde jsem.’’ dostala jsem ze sebe. Když jsem se pořádně rozhlédla, zjistila jsem, že jsem u sebe doma. Podívala jsem se na hodinky a byly tři hodiny ráno. A další záhadou bylo to, že jsem měla raněné nohy, ruce i krk a to triko Zorovo. Tím mi dokazovalo, že to sen nebyl. Že to byla skutečnost. Jenže záhadou bylo to, jak jsem se na tom ostrově ocitla, proč já, proč Law, Zoro, Sanji a Luffy. A jak jsem se dostala zpátky domů do své postele. A co kluci? Jestli se i oni dostali zpátky do svého světa? To byly otázky, na které odpověď nikdy nedostanu a budou pro mě záhadou.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.