Slib - 1. kapitola
Informace:
Jane je neprávem uvězněna ve věznici Deadman Wonderland. Ale není jediná, kdo je tam neprávem. Skrývají se v sektoru G, který na mapě není znázorněn a je utajen. Prožívají si peklem, když musí proti sobě bojovat. Jenže Jane trápí ještě něco jiného.
Omlouvám se za vulgarismy :D Snad mi to prominete. :D
Prohra
Jmenuji se Jane. Prostě Jane. Příjmení mám, ale tohle si nechávám pro sebe, i když se ho asi dozvíte. Svůj čas trávím ve vězení v Deatman Wonderlandu. A víte proč? Prý jsem zavraždila svoji rodinu, což není pravda. Byla jsem falešně obviněna. Ale nikdo mi nevěří. Jsem nespíš prokletá, protože si nic nepamatuju. Jediné co vím na 100% je to, že jsem nevinná. Mám skvělou schopnost. Teda pokud se to tak dá nazvat. Umím ze své krve vytvořit zbraň. Proto patřím mezi vyvolené, kteří mezi sebou bojují, kteří ovládají stejnou moc jako já. Od doby co jsem ve vězení nekomuniku. Teda komunikuju, ale přes přístroj, který mi doktorka vytvořila. Rozhodla jsem se pro takový protest, že nepromluvím žádné slovo. A taky to dodržuju. Proto mám robotí hlas. Jako Nagi, jen tomu odstranili hlasivky a nahradili robotím hlasem místo hlasivek. Jinak má přezdívka je Spider.
Byla jsem v posilovně. Trénovala jsem box do pytle, abych byla silnější. Dnešní večer jsem měla souboj. Proti Gantovi. Zatím všechny porazil. I já se rozhodla, že prohraju, i když mě pak čeká trest. A ptáte se jaký? Sex s ředitelem komplexu Tamakim. Ano za prohru nemusím k přístroji, kde si člověk určí svůj trest, třeba jako Senji nebo-li Crow, který přišel o pravé oko. Já mám jinej trest. Sex s Tamakim. Nenávidím ho, ani ten sex, ale nic jiného mi nezbývá. Když mě znásilnil prvně, bolelo to. Prej by to tak nebolelo, kdybych jsem se nebránila. Při každé prohře jsem se při znásilňování bránila, ale postupem času jsem přestala. Věděla jsem, že je to rutina. A taky to tak nebolelo. Při sexu jsem vždy uronila slzu. Takže Tamaki je jediný, který mě vždy viděl brečet. Jinak nikdo. A proč jsem se rozhodla prohrát proti Gantovi? Chtěla jsem zemřít v boji. I když vím, že Ganta by mě nezabil, ale i tak jsem už rezignovala.
Při tréninku jsem si přehrávala v hlavě rozhovor s Tamakim, který si mě nechal zavolat, krátce předtím než jsem šla trénovat.
,,Pane?’’ zeptala jsem se. Ano Tamakimu říkám pane, jak si přeje. Poslouchám ho na slovo.
,,Jane, drahoušku...’’ jak já nenávidím, když mi říká drahoušku. ,,...mám prosbu.’’ začal Tamaki. A je to tu. Něco chce.
,,Co se jedná pane?’’ zeptala jsem se zdvořila.
,,Chci, aby si dneska prohrála zápas. Poslední dobou jsi vyhrávala a mě to naše milování chybí.’’ řekl svou prosbu Tamaki. Prý milování. Ano není to úplně sex. Nechce po mně, abych mu ho kouřila nebo tak, jen do mě vnikne, vzdychá jak po maratonu. Já se naučila nevzdychat. Aby věděl, že si to neužívám jako on. Ale já tomu říkám sex nebo znásilnění.
,,Ano pane.’’ souhlasila jsem. Sama jsem se rozhodla už žádný zápas nevyhrát. A jak? Že budu mířit mimo a před ranami soupeře neuhýbat. Chtěla jsem zemřít při boji. Neměla jsem pro co žít. Ale sebevraždu nedokážu spáchat. Proto jsem se rozhodla pro tuto smrt.
Boxovala jsem, abych jsem nevyšla ze cviku. I před smrtí jsem si chtěla udržet kondičku, to zaprvé a zadruhé nechci, aby Tamaki poznal, že chci umřít při boji.
,,Pěkný pravý hák.’’ ozval se hlas u dveří. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Crow. Nikdy jsme spolu nemluvili a ani nepotkali. Známe se jen z bojů. Ještě jsme proti sobě nestáli, ale každý zápas se koná v online přenosu.
,,Díky.’’ napsala jsem na klávesnici stroje, který mám na levé ruce a robotický hlas se ozval.
,,Ty jsi Spider, že?’’ zeptal se Crow a vešel dovnitř. Jen jsem hlavou přikývla na souhlas. ,,Připravuješ se na dnešní zápas?’’ dál se vyptával. Znovu jsem přikývla. ,,Tak hodně štěstí a vyhraj.’’ popřál mi a nejistě se usmál. Vyhrát to tak. Dneska to projedu na celé čáře. Říkala jsem si v duchu po sebe.
,,Díky, udělám maximum.’’ namačkala jsem do přístroje.
,,Proč vlastně nemluvíš? Vyndali ti hlasivky?’’ zeptal se Crow.
,,Ne, ale je to na protest, že mě tu neprávem vězní. Rozhodla jsem nepromluvit hlásku. A abych nemusela komunikovat při psaní do bloku, tak mi doktorka dala tento přístroj.’’ vysvětlila jsem mu.
,,Dobrý tah.’’ uznal Crow.
,,Teď mě omluv, pro dnešek končím.’’ rozloučila jsem se s ním a odešla než stačil něco říct.
Chtěla jsem utéct do svého pokoje, ale do někoho jsem vrazila. Neudržela jsem rovnováhu a spadla na zem.
,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se mě hlas. Byl to mužský hlas. Byl to Ganta. Nastavoval ruku, že mi pomůže vstát. Ruku jsem přijala.
,,Jo jsem a ty? Jinak díky za pomoc při vstávání.’’ namačkala jsem do přístroje a ozval se robotický hlas. Ganta byl na chvíli ohromen.
,,Ty...nemluvíš?’’ dostal ze sebe Ganta.
,,Ne, na protest, že mě tu vězní neprávem, jsem přestala komunikovat.’’ napsal jsem do stroje.
,,Páni.’’ žasl Ganta. ,,Už jsem si myslel, že ti vzali hlasivky.’’ ulevilo se mu.
,,Ne, to ne.’’ namačkala jsem do stroje a usmála jsem se na Gantu. ,,Teď mě omluv, chci si odpočinout, před dnešním zápasem.’’ namačkala jsem do stroje.
,,Počkej, neříkej mi, že dneska bojujeme proti sobě?’’ trochu se zděsil Ganta.
,,Jup, bojujeme. Hodně štěstí.’’ popřála jsem mu. Už teď jsem věděla, jak to dopadne.
,,Tobě taky.’’ dostal ze sebe překvapeně Ganta. Poté jsem zdrhla. Ale ne do svého pokoje.
Utekla jsem ven na hřiště, které jsme tu měli. Sedla jsem si na houpačku. Nevím proč, ale rozbrečela jsem se. Nechtěla jsem ten sex. Dolehlo to na mě. Kdyby Crow nepřišel do tělocvičny, asi bych jsem se rozbrečela tam. Mohla jsem brečet ve svém pokoji, ale to jsem nechtěla. Chtěla jsem na čerstvý vzduch. Nebo spíš jsem ho potřebovala. Seděla jsem na té houpačce a brečela jak malé dítě. V tu chvíli mi bylo vše jedno. Ať si mě vidí a sledují. Říkala jsem si.
,,Myslel jsem, že jdeš do pokoje.’’ ozval se hlas. Tento hlas bych poznala všude. Byl to Crow. Setřela jsem si rychle slzy.
,,Potřebovala jsem na čerstvý vzduch.’’ napsala jsem do robota.
,,Děje se něco?’’ zeptal se starostlivě Crow.
,,Ne, proč?’’ napsala jsem do stroje a podívala se na něho.
,,Jen tak.’’ řekl a sedl si na druhou houpačku. ,,Něco ti teď řeknu. Když vidím dívku, tak jsem nesmělý, ustrašený, hlavně, když mají odhalenou hruď. Ale u tebe je to jiné. Znám tě jen z vysílání a když jsem tě viděl v tělocvičně, nedělalo mi problémy s tebou mluvit.’’ řekl mi. Byla jsem překvapena, že se mi takhle svěřuje.
,,Je to tím, že nejsem tak odhalena?’’ napsala jsem.
,,Nepřijde mi. Jsi v tílku a mini kraťasech. Nevím čím to je.’’ přiznal se Crow. Tak ráda, bych mu řekla, co se se mnou děje, ale nemohla jsem. Slíbilajsem Tamakimu, že o tom pomlčím. Možná se mi otevřel, protože chce slyšet co se děje se mnou, ale toto mu říct nemohu.
,,To taky nevím čím to je.’’ napsala jsem.
,,Slyšel jsem, že ses srazila z Gantou, jsi v pořádku?’’ změnil téma Crow.
,,Jo jsem, nic mi není.’’ napsala jsem pravdu.
,,To je dobře. My kluci jsme silní a náraz do dívky, bolí a může se zranit.’’ vysvětlil mi Crow. Nechápala jsem o čem to mluví. A proč zrovna já. Toto mohl probrat klidně s jinou dívkou nebo s nějakým chlapcem. Tak proč zrovna já? Ptala jsem se sama sebe.
,,Já nejsem jen tak ledajaká holka.’’ napsala jsem.
,,To je dobře. A za co tu vlastně seš?’’ zeptal se Crow.
,,Za vraždu rodičů. Teda prý jsem je zavraždila, ale o ničem nevím.’’ napsala jsem. ,,A ty?’’ dodala jsem.
,,Za vraždu svých kolegů z práce. Ale mám to v mlze.’’ přiznal se mi Crow. Takže taky si to nepamatuje. To je divné. Ale potvrzuje se mi má teorie. Ale o tom pomlčím. Nechci tu udělat vzpouru nebo tak něco. Uvažoval jsem pro sebe.
,,Jako já.’’ napsala jsem jenom.
,,Přesně. Ganta má štěstí, že si to pamatuje, jen mu nevěří. Ale to video je velký důkaz.’’ řekl Crow a začal se trochu houpat na houpačce.
,,Podle mě říká Ganta, ale pravdu. Nepřijde mi, že by patřil mezi lháře.’’ napsala jsem. Ne jako já. řekla jsem si pro sebe.
,,Co jsem ho zatím poznal, si to taky myslím. Myslím se, že všichni jsme tu nevině.’’ řekl Crow. Že by uvažoval stejně jako já? Zeptala jsem se sama sebe. Ale nic jsem neříkala. Chtěla jsem utéct, ale nebylo kam. Do pokoje se mi nechtělo. A jinam se schovat. To bylo nemožné. A vymluvit se, že mám hlad bylo nemožné. Protože hlad jsem neměla. Před zápasem jsem vždy vynechala večeři. ,,Nezajdeme na večeři? Mám docela hlad ty ne?’’ zeptal se mě a přestal se houpat a podíval se na mě.
,,Jen jdi, já před zápasem nevečeřím.’’ napsala jsem a zároveň přiznala pravdu, jak to se mnou je.
,,Ale měla by si. Pak nebudeš dostatečně silná.’’ nesouhlasil Crow.
,,Ale já opravdu nic nesním. Ani sousto.’’ napsala jsem a stála si za svým. ,,Nechci zvracet.’’ dodala jsem.
,,Chápu, ale aspoň pití, když už ne jídlo.’’ nedal se Crow odbýt.
,,Vodu mám na pokoji.’’ napsala jsem.
,,Asi tě nepřesvědčím, aby si šla se mnou, co?’’ vzdával to Crow. On chce být se mnou? Proč? Ptala jsem se sama sebe a byla jsem překvapena.
,,Proč se o mě tolik zajímáš?’’ napsala jsem na férovku.
,,Sám nevím….ale cítím, že chci být s tebou.’’ nedokázal mi to přesně vysvětlit.
,,Jsem nezajímavá. A stejně mám radši samotu než společnost.’’ napsala jsem a při tom jsem zalhala. Jeho přítomnost mi dělala radost.
,,Tak to promiň, že jsem tě otravoval, ale pokoj ti nedám. Zítra to zkusím znovu.’’ vstal Crow a oznámil mi. Poté odcházel. i já se pomalu zvedla, ale počkala jsem, dokud nezalezl. Pak jsem odešla i já.
Šla jsem do svého pokoje, kde jsem se napila své vody. V tom někdo zaklepal. Šla jsem otevřít, protože kdybych napsala dále, tak by to ten dotyčný nebo dotyčná neslyšeli. Myslela jsem si, že to bude Crow, i když říkal, že to zase zkusí zítra. K mému překvapení to byl Ganta.
,,Ahoj, děje se něco?’’ napsala jsem a sledovala ho.
,,Ahoj, musím s tebou o něčem mluvit.’’ řekl mi Ganta. Šla jsem stranou, aby mohl vstoupit dál.
,,Sedni si, kam chceš.’’ napsala jsem a stoupla jsem si ke stolu, kde jsem měla pití. ,,Co se děje?’’ dodala jsem.
,,Jde o dnešní zápas. Projedu to.’’ řekl Ganta co má v úmyslu. Co? On se chce vzdát? Ale to potřebuju já. Já potřebuju prohrát. Za prvé chci sama a zadruhé Tamaki to tak chce. Potřebuje sex. Je nadrženej jak prase.
,,Bojuj, jak dokážeš a neflákej se. Ani já se flákat nebudu.’’ napsala jsem.
,,Ale jsi křehká dívka. Nechci, tě porazit. A stejně jsem do teď vyhrával.’’ trval si na svém Ganta.
,,Ale já chci rovnocenný boj.’’ taky jsem se nedala a napsala.
,,Promiň, ale já to neudělám. Tak se měj a hodně zdaru.’’ řekl Ganta, vstal a odešel. To si dělá srandu. Já musím prohrát. Říkala jsem si pro sebe. A taky prohraju. Řekla jsem si rozhodně. Nikdo mi to nepřekazí. Dala jsem ruce v pěst. Pak jsem zůstala do zápasu ve svém pokoji.
Nastala hodina pravdy. Nastupovala jsem do arény. Nejdřív ohlásili Gantu a pak mě. Boj mohl začít. Nedala jsem nic znát a tasila jsem nůž. Řízla jsem se do levé paže. Nastavila jsem se na bok a vystřelila pár krvavých kulek. Ganta jen stál a čekal co bude. Kulky ho jen řízly do tváře. Schválně jsem to udělala. Ganta neútočil. Přístroj jsem u sebe neměla, tak jsem neměla jak napsat zaútoč. Stáli jsme proti sobě a jen zírali na sebe. Ganta poté zaútočil. Ale všimla jsem si, že naschvál míří jinam. Vypočetla jsem si tu střela a do té rány jsem skočila. Gantova kulka mě zasáhla do břicha. Ganta oneměl hrůzou. A určitě nejen on. Zůstala jsem ležet a dělala, že jsem v bezvědomí. Ztrácela jsem krev, ale bylo mi to jedno. Bylo po zápase a Ganta se stal vítězem. Splnila jsem, co jsem si slíbila a co jsem slíbila Tamakimu. Doktorka se svými společníky přinesli nosítka a naložili mě a odvedli.
Na ošetřovně jsem si zacelila ránu, abych jsem už nekrvácela. Doktorka věděla co Tamaki se mnou dělá. Obě jsem čekali dokud se neobjeví.
,,Dneska to bylo chudé. Očekávalo se víc.’’ promluvila doktorka.
,,Ganta bojovat nechtěl. Musela jsem nějak prohrát.’’ napsala jsem, protože svůj stroj jsem už dostala.
,,Aha, Tamaki si chce užít, co?’’ zeptala jsem. Já jsem jen přikývla, ale mělo to ještě jedno řešení, ale o tom jsem pomlčela. Nechtěla jsem to nikomu říkat. V tom někdo zaklepal na dveře. Doktorka šla otevřít. Byl to Tamaki.
,,Tak jsem tu pro naši poraženou.’’ oznámil Tamaki. Já jsem vstala a šla ke dveřím. Tamaki mě chytil kolem ramen a už si mě odváděl do jeho kanceláře.
V kanceláři měl svou skrýš, kam jsme se schovávali. Sice měl stráž, která nikdy nikoho dovnitř nepustila, ale i tak se cítil v bezpečí ve skrýši. Došli jsme tam.
,,Jsem rád, že si uposlechla, ale bylo to slabé.’’ řekl Tamaki.
,,Omlouvám se pane.’’ napsala jsem omluvu.
,,Ty se nemáš za co omlouvat. To Ganta to zavinil. Ale jsem rád, že si skočila do té rány, i když šla moc mimo. Ale nechápu, proč i ty si mířila mimo.’’ nechápal Tamaki.
,,Protože kdybych ho zasáhla, tak by mohl dělat to samé, co jsem udělala já.’’ napsala jsem.
,,On nechtěl bojovat? Jinak se začni svlékat.’’ byli jsme ve skrýši, kterou nechával otevřenou. Zakývala jsem hlavou a začala se svlékat až jsem byla zcela nahá. I Tamaki nelenil a svlékl se. Poté jsem si lehla na matraci, kterou tam měl přichystanou. Tamaki si vzal svého ptáka do ruky a nasměroval ho do mé kundy. Poté do mě vnikl a začal přirážet. Opatrně si na mě lehl a přirážel. Začal mi funět do uší. Jak já toto nesnášela. Po tvářích se mi začali kutálet slzy.
,,Nechápu….proč….vždycky...brečíš.’’ řekl zadýchaně Tamaki. Na přístroj jsem nedosáhla, tak jsem mlčela. Začal víc přirážet a víc funět. ,,Mohla...by...sis...to...taky...užít….’’ pokaždé říkal. Já jen vždy odvrátila zrak, abych jsem nemusela vidět jeho obličej a hlavně jeho oči. A brečela jsem. Tamaki nikdy moc nespěchal. Nechtěl to vždy urychlit. Ale tentokrát byl tak nadrženej, že se do mě udělal docela rychle. Vstal ze mně, ale to nebylo všechno. Tentokrát ho ze mě nevytáhl otočil mě na kolena a začal znovu přirážet. Byl až moc nadržený, že to potřeboval na dvakrát. Takže jsme to dělali hodinu, jako vždycky, jen s rozdílem, že dvakrát. Tentokrát ho ze mě vytáhl. Já se postavila na nohy a začala se oblékat. I Tamaki nezůstával pozadu. ,,Jsi úžasná Jane, ale užívej si to. Vždyť na tom není nic špatného.’’ vysvětloval mi.
,,Já si to užívám a proč brečím? To je radostí.’’ napsala jsem lež. Jako vždy, ale Tamaki věděl, že lžu, ale nechával to tak být. Pak mě doprovodil ke dveřím.
,,Tak příště.’’ řekl zamával mi a zavřel dveře. Já šla do svého pokoje, abych jsem se mohla osprchovat. Abych jsem smyla tu špínu ze sebe.
K mému překvapení u mých dveří čekal nejen Ganta, ale i Crow. Zarazila jsem se v půli cesty. Co tu sakra chtějí? Ptala jsem se sama sebe. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Ale poté jsem zase šla do svého pokoje.
,,Konečně jsi tady.’’ ozval se Crow. ,,Kde si byla?’’ zeptal se mě.
,,Pro trest za prohru.’’ napsala jsem.
,,Pro jaký trest?’’ zarazil se Ganta a zapomněl co původně chtěl říct.
,,To je tajný. Mám speciální trest.’’ napsala jsem. ,,A teď mě omluvte chci jít spát.’’ dodala jsem a otevřela jsem dveře. Oba hoši se hned vetřeli do mého pokoje a zavřeli dveře. ,,Co tu chcete? Já chci jít spát. Jsem unavená.’’ napsala jsem a byla jsem překvapena co to vyvádí.
,,Co se tu děje? Proč si prohrála?’’ zeptal se Crow a bylo vidět, že je rozčilen. Chtělo se mi brečet, vše jim říct, ale nemohla jsem.
,,Vypadněte oba dva. Chci mít klid.’’ napsala jsem. Oba poznali, že jsem naštvaná, ale ani jeden z nich se nehnul.
,,Dokud nám to nevysvětlíš nehneme se odtud.’’ řekl rozhodně Ganta. Mlčela jsem, nic jsem nenapsala, vzala jsem si věci a šla do sprchy. Doufala jsem, že odejdou.
Ve sprše jsem se rozbrečela znova. Rána začala znovu krvácet, ale nezastavila jsem ji. Nechala jsem ji, aby stékala po mně. Ve sprše jsem musela být dobrou hodinu. Nakonec jsem krev zastavila svou schopností, že jsem to zacelila. Vypla sprchu a šla se osušit a obléci do pyžama. Teda do trika a trenclý. Když jsem se vrátila do pokoje, tak oba tam stále byli.
Uklidila jsem si své věci do své skříňky a ručník přehodila přes židli. Poté jsem si sedla na postel. Oba se na mě dívali.
,,Nic vám neřeknu.’’ napsala jsem. Odložila stroj na stoleček a zalehla jsem.
,,My neodejdeme.’’ řekl tentokrát Crow. Byla jsem otočena k nim zády a zírala do zdi. Nemohla jsem usnout a taky mi tekly znovu slzy. Nevím co dělali ti dva. Nakonec se mi podařilo usnout.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
