Šest bratrů - 7. kapitola
Informace:
Jane se po dvou týdnech vrací do školy. Jaký bude její nástup? Vezme ji kolektiv, bude se jí vyptávat, nebo jí dají pokoj? A jak se k tomu postaví Frau?
Záchrana
Po dvou týdnech jsem šla zase do školy. Frau, Mikage, Teito i Hakuren říkali, že se to ve škole uklidnilo a fotky zmizeli, ale přesto jsem nebyla svá a bála jsem se. Ani jsem toho moc při snídani nesnědla.
,,Jane, vše bude OK.’’ klidnil mě Mikage. Frau mě chytil za ruku.
,,To bude dobré, Jane. Budu tam s tebou.’’ přidal se Frau. ,,A kdyby něco volej.’’ dodal. Ano ostatní zjistili, že mám od Fraua mobila. Frau nechtěl, abych tam měla číslo na ostatní, ale nakonec Frau se s tím smířil a mám kontakt na všech šest Kleinových.
,,Dobře.’’ jenom jsem hlesla. Když jsem byla nemocná všichni se o mě dobře starali, nejvíc Frau.
,,Měla by si ještě něco sníst.’’ ozval se Castor. Přikývla jsem a dala si do úst pár soust vajíček se salámem. Tohle jídlo mám ráda, ale teď jsem si ho nedokázala pořádně vychutnat.
,,Ale jestli nechceš, nemusíš se přemáhat.’’ řekl Labrador. Snědla jsem aspoň půlku vajíček. Poté jsme vyrazili do školy. Do jarních prázdnin trval ještě týden.
Vyrazili jsme do školy. Frau mě hned chytil za ruku a jemně zmáčkl. Dodával mi tím odvahu. Všichni jsme docházeli ke škole. Když jsme tam přicházeli, každý se díval směrem na mě a Fraua. Bylo mi mizerně.
,,Vše bude OK.’’ zašeptal mi do ucha Frau. Jen jsem přikývla. Žádná dívka se nezačala motat kolem Fraua a tu co mi vrazila facku jsem neviděla. Byla jsem ráda. U skříňky jsem měla už novej zámek. Frau mi ho tam dal, když jsem zůstala doma s chřipkou. U skříněk jsme se museli rozloučit, protože Frau měl skříňku jinde. ,,O polední přestávku venku.’’ zašeptal mi Frau do ucha a políbil mě. Přesto, že jsme se líbali skoro každou chvíli jsem byla v šoku. Bylo to poprvé, kdy mě políbil před celou školou, aniž by nás někdo potají musel vidět. Byl to dlouhý a vášnivý polibek. Pak se Frau odtáhnul usmál se na mě a odešel. Já si otevřela skříňku a vyměnila přezůvky a sundala kabát. Poté jsem šla do třídy.
Chtěla jsem to zvládnout sama, tak jsem na Teita ani Mikageho nečekala. Vešla jsem do třídy a každý se na mě podíval. Začali si něco šuškat. Úplně jedno mi to nebylo, ale zatla jsem zuby a přehlížela je. V tom jedna dívka ke mně přišla.
,,Ty a Frau vážně spolu chodíte?’’ zeptala se mě. Podívala jsem se na ni.
,,Jup.’’ řekla jsem stroze.
,,A už jste to dělali?’’ byla zvědavá. Tím mě zaskočila. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Chtěla jsem odpovědět, ale přišel Mikage s Teitem.
,,Hele nech ji být.’’ ozval se podrážděně Mikage.
,,Jen klid, jen jsem se ji na něco ptala.’’ bránila se dívka.
,,Jo a na co?’’ vyptával se Mikage.
,,Dívčí řeči.’’ řekla dívka a odešla.
,,Co ti chtěla?’’ vyzvídal Mikage.
,,Opravdu dívčí věci.’’ řekla jsem, protože mi nebudu říkat na co se mě ptala. To bych opravdu nedokázala říct ani Frauovi, natož Mikagemu a Teitovi. Oba si teda šli sednout na svá místa a připravit se na hodinu. I já se připravila. Měli jsme hned matiku. Učitel vešel do třídy a začal hodinu. Díky Teitovi a Frauovi jsem byla v obraze. Dělala jsem si poznámky a počítala příklady. Hodina utekla jako voda. O přestávce se u mě zastavila zase ta dívka.
,,Tak co spali jste spolu nebo ne?’’ zeptala se na stejnou otázku, tentokrát nevrle. Zakývala jsem hlavou, že ne, což byla pravda.
,,Nevěřím. Určitě jste to dělali, jen se nechceš podělit o pocity a zkušenosti.’’ odsekla a odešla. Hodně mě tím zaskočila. Pak něco zašeptala ostatním a všichni se začali smát. Nejen dívky, ale i kluci. V tu chvíli mě zajímalo, co jim navykládala. Nejspíš lež. Pomyslela jsem si. Vstala jsem a namířila jsem si to na WC.
Tam bylo pár dívek. Probodávalo mě očima. Kdyby pohled zabíjel, bylo by po mně. Došla jsem si do kabinky, Po tvářích se mi kutálely slzy. Hned jsem si je setřela. Přeci nebudu bulet. Kvůli kravině. Nadávala jsem si v duchu. Udělala jsem svou potřebu a šla si umýt ruce. Ty dívky tam stále byly. Umyla jsem si ruce a chtěla jsem odejít.
,,Počkej, chceme s tebou mluvit.’’ promluvila jedna z nich. Otočila jsem se na ni. Strach jsem měla, ale dala jsem ruce v pěst.
,,O co jde?’’ zeptala jsem se ji.
,,Víš, spala jsem s Frauem...’’ začala ta dívka a při slově spala mě bodlo u srdce. Ale Frau mi říkal, že s nějakýma spal, tak proč mě to tak zaskočilo? ,,Chci tím ti říct, že tě odkopne jako mě a jiné. Tak aby sis nemyslela, že je to vážné.’’ varovala mě.
,,Frau takový není.’’ zastala jsem se.
,,Jak myslíš, já tě varovala.’’ stála si za svým dívka. Bylo mi do breku. Ale potlačila jsem slzy a se vztyčenou hlavou jsem odešla.
Šla jsem do třídy. U mé lavice stál Mikage a Teito. Ostatní sklaply jak jsem jen vešla dovnitř. Ach jo, zase jsem něco provedla. Pomyslím si. Sednu si na své místo.
,,Co si jí prosím tě navykládala?’’ zeptal se mě Mikage. Podívala jsem se na něho nechápavě.
,,Dali ti přezdívku a dost nechutnou.’’ vysvětlil Teito.
,,Nic jsem jim neřekla, vážně.’’ řekla jsem částečně pravdu.
,,Dobrá, ale bude tu kolovat, že jsi...mno...prostě...’’ nemohl Mikage ze sebe dostat.
,,Děvka.’’ řekl za něho Teito. Vytřeštila jsem oči.
,,Jak na to přišli?’’ zeptala jsem se překvapeně.
,,To nevím. Ale prej si spala s Warrenem i Frauem.’’ řekl Mikage.
,,To není pravda.’’ stála jsem za svým.
,,My to víme, ale vysvětli to ostatním.’’ řekl mi Teito. Pak začala hodina a všichni si sedli na místo.
Blížila se polední přestávka a já se nemohla dočkat. Doufala jsem, že tam Frau ve školím parku bude čekat, nebo aspoň přijde. Bála jsem se, že třeba nedorazí. Ale nějak jsem to moc neřešila. Chyběli dvě hodiny do polední přestávky. O přestávce na poslední hodinu se u nás zastavil Warren, že chce se mnou mluvit. Bála jsem se, co se děje, ale byla jsem i zvědavá, tak jsem šla. Teitovi ani Mikagemu se to nelíbilo, ale nemohli mi to zakázat.
Šli jsme k oknům, kde bylo volno. Celá jsem se chvěla, protože se o nás začalo rychle šířit, že my dva jsme se spolu vyspali, což byla lež.
,,Děje se něco?’’ zeptala jsem se Warrena. Warren nic neříkal a díval se na mě. Začal se ke mně víc přibližovat. Pomalu mi začínalo docházet, o co se snaží. Chtěl mě políbit. Přede všemi. Aby dokázal, že jsme spolu spali? Honilo se mi hlavou. ,,Co...co to děláš?’’ dostala jsem ze sebe. Warren stále nic neříkal a byl už blízko mě. Poté mě objal. Neměla jsem šanci, jak se bránit. Zatarasil mi tím obětím ruce. ,,Nech toho.’’ přímo se žadonila. Jenže nic nezabíralo. Už otevíral pusu. Já ji víc uzamkla, aby mě nemohl políbit. Nechtěla jsem, aby mě Warren políbil. Jak tohle vysvětlím Frauovi? Bude mi věřit? Nebo uvěří těm povídačkám? Mno tohle povídačka nebude. Ptala jsem se sama sebe.
,,Hele nech ji být.’’ ozval se ostrý hlas. Patřil Hakurenovi. Warren se oddálil.
,,Proč bych měl, sama to chce.’’ opáčil Warren a podíval se na Hakurena, aniž by mě pustil.
,,Vidíš, jak se ji to líbí. Tak proč ji držíš ruce?’’ zajímalo Hakurena. Byl moje spása.
,,Protože chce, abych ji je držel.’’ trval na svém Hakuren.
,,To není pravda. Držíš mě násilím.’’ dostala jsem ze sebe konečně.
,,Tak ji pusť, je vidět, že se jí to nelíbí. Dává to jasně najevo.’’ řekl Hakuren a stále sledoval Warrena. Všichni ze tříd se byli podívat co se to na chodbě děje.
,,Nepustím ji, dokud mě nepolíbí.’’ řekl rozhodně Warren.
,,Jenže já tě nechci políbit.’’ bránila jsem se.
,,Vidíš, líbí se jí to. Má ráda násilí.’’ smál se Warren. V tu chvíli Warren jednu schytal. Jenže jak mě držel, tak skácel na zem a tím i shodil na zem i mě. Ležela jsem na Warrenovi, hlava na jeho břiše, ale už mě nedržel. Za něčí pomoci, jsem se postavila na nohy.
,,V pořádku, Jane?’’ zeptal se hlas. Byl to Mikage.
,,Jo...díky.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Ještě jednou se ji dotkneš, tak máš co dočinění se mnou! Ta patří jen Frauovi!’’ rozčiloval se Mikage, ale překvapil mě, když sám uznal, že patřím Frauovi.
,,A příště si dej pozor co roznášíš po škole.’’ ozval se Teito.
,,Co tím myslíš?’’ zeptal se Warren, který se mezi tím postavil na nohy.
,,Víme, že to ty si tu roznesl, že si spal tady s Jane.’’ řekl Teito a já zírala jak puk. Tak že to byl Warren, kdo to roznesl? Proč to sakra udělal? Ptala jsem se sama sebe, ale otázky jsem nevyslovila nahlas.
,,Já to nebyl.’’ bránil se Warren.
,,A kdo teda?’’ zeptal se Hakuren.
,,Nevím.’’ bránil se Warren.
,,Tak proč si chtěl Jane políbit, proti její vůli?’’ zeptal se Hakuren.
,,Vždyť říkám, sama to tak chtěla.’’ stále si stál na svém Warren. V tom zazvonilo na hodinu. Chvíli, ale zůstali na místech. Mně bylo do breku, ale potlačovala jsem slzy. Teito mě držel kolem ramen, tak jsem ani utéct nemohla.
,,Jane, řekni nám, jak to bylo.’’ řekl Hakuren aniž by se na mě podíval a sledoval Warrena.
,,Chtěl se mnou o něčem mluvit, tak jsem šli ven, v tom mě objal a chtěl políbit. Nemohla jsem se bránit.’’ řekla jsem pravdu.
,,Co lžeš. Sama si to chtěla. Lidi dosvědčí, že to byla pravda.’’ trval na svém Warren. Hakuren, Mikage i Teito se podívali po ostatních.
,,Vážně to chtěla.’’ ozval se dívčí hlas. Poté začali všichni přikyvovat, i chlapci. Byla jsem nahraná. Všichni byli na straně Warrena a ne na mé.
,,Rychle do třít je hodina!’’ ozval se rázný hlas učitelky. Všichni teda zalezli do tříd. I my.
Ve třídě se na mě dívali, jako na děvku a poběhlici. Nikdo mi nevěřil. Nevěděla jsem, jestli mi věří kluci. Jestli i Frau bude věřit mně, nebo těm žvástům. Pomalu, ale jistě, jsem si začala uvědomovat, že ho miluju a nechci o něj přijít. Na lavici mi přistál papírek. Otevřela jsem ho a začetla jse.
,,My ti věříme. Teito a Mikage.’’ přečetla jsem si vzkaz. Podívala jsem se na ty dva a oba se na mě usmáli. I já se usmála na ně. Aspoň někdo mi věří. Řekla jsem si pro sebe. Za pět minut dorazila učitelka. Moje poslední hodina, před polední přestávkou. Svačinu jsem neměla, o tu se měl postarat Frau. Aspoň to slíbil. Ale nechtěl mi říct o co šlo. Prý překvapení. Hodina tentokrát utíkala šíleně pomalu. Ale přeci nakonec skončila. Mikage i Teito věděli o té schůzce.
Šla jsem se převléct do bot a kabátu, protože venku ještě panovala zima, i když už byl únor. Bála jsem se tam jít, ale zároveň jsem se i těšila. Frau tam už čekal. Chtěla jsem na něho zavolat, když Frau byl rychlejší.
,,Ahoj, jak se máme?’’ zeptal se s úsměvem. Chtěla jsem kazit jeho dobrou náladu. Nejspíš se to k němu ještě nedoneslo. Pomyslela jsem si.
,,Docela dobře a jak ty?’’ taky jsem se ho zeptala.
,,Ujde to, ale ty mi přijdeš skleslá.’’ řekl mi Frau a sedli jsme si na lavičku. Kde koho se mi dařilo obalamutit, jen Fraua nikdy. Vždy poznal, kdy lžu a kdy ne. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a vše mu vyklopila. Tentokrát jsem se slzům nebránila. Frau mě objal. ,,Tušil jsem, že se něco stane.’’ procedil skrz zuby. Setřel mi slzy rukama. ,,Každou přestávku budu na tebe čekat před tvou třídou a budeme spolu. Nikdo se o nic nepokusí.’’ ujišťoval mě. Já jsem jen přikývla. Byla jsem ráda, že mi věří a ulevilo se mi. ,,Teď se najíme.’’ řekl a rozbalil balíček. Bylo to bento.
,,Kde si to sehnal?’’ zeptala jsem se ho překvapeně.
,,Udělal, včera v noci.’’ přiznal se Frau. ,,Snad jsem trefil tvé chuťové buňky.’’ usmál se Frau. I já se usmála. ,,Úsměv ti sluší víc.’’ pronesl Frau. Vytáhl hůlky a začal krmit mě i sebe. Oba jsme se najedli z jednoho benta. Po jídle jsem se víc přitulila k Frauovi. Ani jeden z nás si nevšiml, že nás někdo pozoruje.
,,Bylo to moc dobré.’’ pochválila jsem mu jídlo. A říkala jsem pravdu. Moc mi to chutnalo.
,,Jsem rád, že ti to chutnalo.’’ usmál se Frau a objal mě. ,,Neboj postarám se o tebe.’’ zašeptal mi do ucha a dal mi pusu do vlasů. Věřila jsem mu. Když skončila polední přestávka, doprovodil mě Frau až ke třídě.
Když jsme dorazili ke třídě, tak zrovna zazvonilo na hodinu.
,,Počkej na mě ve třídě, vždy si pro tebe přijdu.’’ zašeptal mi do ucha a poté mě políbil. I já jeho políbila. Frau poté odešel a já si šla sednout na své místo. Mikage a Teito byli hned u mě.
,,Co jste měli dobrého?’’ vyzvídal hned Mikage.
,,Bento, které uvařil Frau.’’ řekla jsem pravdu.
,,Páni, taky bych to bral.’’ zasnil se Mikage. Poté do třídy vstoupil učitel a hodina začala. Do konce školy chyběly už jen dvě hodiny. A ty dvě hodiny uběhly jak voda. Bylo konec hodiny a nám končila pondělní škola.
,,Jdeš?’’ zeptal se mě Mikage.
,,Ne, čekám tu na Fraua.’’ přiznala jsem pravdu.
,,Tak to jo. Tak se pak uvidíme.’’ rozloučil se Mikage a Teito mi zamával. Já se na ně usmála a zabalila jsem si věci a čekala na Fraua. V tom do třídy vešel hlouček dívek, ktere za sebou zavřely dveře.
,,Co tu chcete’’ zeptala jsem se ji. Tu jednu jsem poznala. Byla to ta, co mi tenkrát vrazila facku.
,,Jdeme tě poučit, jak se máš chovat, ty děvko!’’ křikla ta dívka a vrhla se na mě. Jednu mi vrazila, ale takovou silnou, že jsem se neudržela na nohou a spadla jsem na zem. Začala do mě kopat. Ostatní se jen dívaly a smály se. Já trpěla bolestí. Ze rtu mi tekla krev jak mě uhodila a začalo mě bolet břicho.
,,Přijdete se taky!’’ řekla svým kumpánkám. Ty nelenily a hned se přidaly. Začaly do mě taky kopat. Bolelo to, tekly mi slzy, ale nedokázala jsem se bránit. Možná kdyby na mě byla jen jedna, ale hned pět, to bylo na mě moc. Nikdy jsem nechodila na sebeobranu nebo nějaký bojový sport. Byla jsem proti násilí. V tom se otevřely dveře.
,,Nechte toho!’’ křikl Frau. Všechny se na Fraua podívaly.
,,Zasloužila si to. Podvádí tě s Warrenem!’’ křičela ta dívka na Fraua a ještě jednou si do mě kopla.
,,Vypadněte!’¨křikl na ně Frau a byl hned u mě. ,,V pořádku?’’ zeptal se líbezným hlasem. Za jeho pomoci jsem se posadila na zem. Brečela jsem a držela se za břicho.
,,Toho budete litovat!’’ zasyčela ta holka a odešla i s ostatníma. Frau mi setřel krev ze rtu. Vzal moji tašku a vzal mě do náruče.
,,Vezmu tě na ošetřovnu.’’ řekl mi a já se k němu schoulila. Bylo to poprvé, co mě Frau nesl v náručí, ale takhle jsem si to nepředstavovala. Ale nezmohla jsem se na nic, než na brek. Bolelo mě celé tělo, ale nedokázala jsem nic říct.
Frau mě odnesl na ošetřovnu, kde naštěstí doktorka byla. Měla otevřené dveře, což bylo skvělé, tak Frau hned vešel bez zaklepání.
,,Co se stalo?’’ zeptala se hned doktorka, když mě viděla, a jak mě Frau pokládal na postel.
,,Holky ji zbily.’’ řekl Frau.
,,Co ti dělaly?’’ zeptala se mě doktorka.
,,Musely ji uhodit a pak do ní kopaly.’’ řekl za mne Frau. Já jsem s brekem jen přikývla, na souhlas.
,,Podívám se na tebe.’’ řekla doktorka a vrhla se na mě. Odrnula mi halenku. Na břiše se mi začínaly rýsovat modříny. ,,Musíme zavolat záchranku, aby vloučila otřes mozku a jestli nemá zlomená žebra, takhle to nepoznám.’’ oznámila nám doktorka. Frau mě po celou tu dobu držel za ruku.
,,Myslíte, že budu moci jet s ní?’’ zeptal se Frau.
,,Možná jo, možná ne, uvidíme.’’ pokrčila rameny doktorka a zvedla telefon a volala do nemocnice, pro sanitku. Já jsem stále brečela. Frau mě držel za ruku a stíral slzy. Já se držela za břicho. ,,Měla bych to nahlásit.’’ řekla doktorka. Já nic neříkala. Ve dveřích se objevil učitel a přivedl jednu dívku.
,,Tady vedu maroda.’’ řekl učitel. Doktorka i Frau se podívali. Když dívka zahlédla mě zděsila se.
,,T...to ona mi to udělala.’’ vyhrkla ze sebe. Já byla v takovém šoku, že jsem to nevnímala. Stále jsem brečela, i přesto, že žebra mě bolela jako čert.
,,Jak udělala, co udělala?’’ zeptala se doktorka.
,,To není pravda.’’ ozval se zase Frau.
,,Zbila mě, jen proto, že jsem se ji zeptala, jestli opravdu spala s Warrenem. Potvrdila to a napadla mě.’’ přiznala dívka.
,,To je lež. Nemohla ti nic udělat, protože byla sama zbita.’’ rozzlobil se Frau.
,,Vy jste u toho byl?’’ zeptal se učitel.
,,Našel jsem tady Jane, jak ji bijí. Ležela na zemi a ty holky do ní kopaly.’’ řekl naštvaně Frau. ,,A nevím proč, ale všichni tu říkají, že Jane spala s Warrenem, když to pravda není.’’ dodal.
,,Ale jak se vysvětlí, že má sedřené koleno a rozkouslý ret tato dívka?’’ zeptal se učitel.
,,To nevím, kdo jí to udělal, ale Jane to rozhodně bejt nemohla.
,,To je pravda, protože je na tom bídně a nikomu by nemohla ublížit, jak je zbita.’’ zastala se mě doktorka.
,,Ať sama se k tomu vyjádří.’’ řekla stroze dívka. Já jen ležela, zírala do stropu a brečela.
,,Nemůže, je v šoku.’’ prohlásila doktorka. Mezitím přijela sanitka. Naložili mě a Frau mohl jet taky. Za což jsem byla ráda.
V nemocnici mi udělali rentgen. Měla jsem jen žebra naražená, která mi stáhla. V nemocnici jsem měla zůstat na pozorování, ale otřes mozku hned vyloučili. Taky mi dali něco na uklidnění, tak že jsem poměrně rychle usnula. Co se dělo ve škole tak to nevím. Druhý den mě propustili do domácí léčby. Frau si ten týden dal ve škole taky volno, i když měl před maturitou a staral se o mě. Nesl mi do postele jídlo a nehnul se ode mne ani na krok.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.