Anime World CZ/SK - Příběhy

,,Už přestaň s tou přetvářkou doktůrku. Vím, že se ti to líbí.” Řekl jsem temný hlasem.

Doktor Payel stál nehybně. 

Jeho tvář zakrýval temný stín.

,,Doktůrku. Jaké to bylo? ZAVRAŽDIT SVOU ŽENU?!” - ( Lucas řval přes celou místnost.

Z úst mu vytékaly potoky slin ) 

Policisté v místnosti ztuhnuli. 

Jak se také dalo očekávat.

,,Výslech je u konce. Odvedeme tě zpátky.” Řekl jeden z policistů. 

Chytl mě za krk svými prackami, ale najednou někdo otevřel dveře do místnosti.

,,To nebude třeba. Odvedu ho sám.”

Byl to Payel.

,,Konec se to blíží Lucasi.” Promluvil temný hlav v mé hlavě a začal se chichotat.

,, Huh.” Odvětil jsem potichu.

,,Myslím si, že to není dobrý nápad.” Namítal jeden z policistů.

,,To je v pořádku. Už je to dávno co jí našli mrtvou. Lucas mně jenom zkouší rozhodit. Toť vše.”  Řekl vážně doktor Payel.

,,Přestaň s tou přetvářkou, doktůrku. Ukaž svou pravou tvář! HAHAH!” Zvolal jsem smíchy.

,, Lucasi. Popovídáme si v soukromí, ano. Tak pojď, pokud umíš ještě chodit.” Usmál se Payel a odešel z místnosti.

Sklonil jsem hlavu a usmál jsem se.

,,Užijte si pánové trochu chladu v místnosti. Dokud můžete.” S širokým úsměvem na tváři a pomalým krokem jsem následoval doktora.

Chtěl abych ho následoval do jeho kanceláře.

Doktor Payel  už seděl na svém křesle. 

Popíjel doušek po doušku černou tekutinu.

,,Je čas na poslední příběh. Na tvůj příběh Lucasi... nebo kdo vlastně k čertu jsi,” doktor Payel vytáhl ze šuplíku pistoli ,,Prosím, Lucasi. Posaď se. Posaď se poprvé jako pravý Lucas.” Řekl vlídně doktor Payel a položil šálek na stůl.

,,Chi. Vidím, že jste mě konečně začal brát vážně, doktůrku. Před mým příběhem vám ale

řeknu jiný příběh. Váš příběh doktore.” Řekl jsem temným hlasem.

,,Je to tvůj poslední příběh. Jsem nedočkavým s čím příjdeš, démone.” Payel se pousmál.

,,Chi. Vaše přání je mi rozkazem.”

Je to tady doktore. 

Chtěl bych ti představit tvé pravé já. Né to já za které se tady pár let vydáváš. Temnota tvé duše je ohromná a někdo po ní touží víc než po té mé. Oba jsme součástí božího trestu, ať už jsme bráni jakkoliv.

 Nečeká nás ani peklo ani nebe. 

Něco horšího, doktore. 

Chi. 

Poznáme to na vlastní kůži. 

Jsou to už 2 roky doktore. 

Čekám na tenhle den jako na den mého vykoupení.

Jak už je u chlapů známo. Přejí si jako prvorozené dítě chlapce. Vaše krásná, přímo

dokonalá manžela pro takového netvora jako jste vy, otěhotněla bez problémů. Byl jste tak

šťastný až do té doby kdy se zjistilo, že se vám narodí holčička. 

Nenáviděl jste jí. 

Přímo vás odpuzovala. 

Řekněte mi doktore. 

Co jste to za příšeru. 

Chi. 

Chudák Madyson. 

Ještě že už to utrpení má za sebou. 

Uběhlo pár let a Madyson rostla. Už nebyla ta malá holčička co nic nechápala. Cítila z vás nenávist a opětovala ji. 

Chtěl jste je zabít, že ano?

Chi. 

Pěkné doktore...

Jednoho dne, ale vaše manželka znovu otěhotněla. Byl jste štěstím bez sebe. Pomyslel

jste si ,,Konečně! Konečně! Budu mít syna!” 

Chi. 

Byla to zase holčička. 

Nedokážu si představit. Kolik myšlenek samotného psychopata vás napadaly. Chodil jste domů až k ráno. Ožralý a duchem nepřítomný. Opíjel jste se k smrti. Vaše naděje se vám vrátila, když jste potkal jednoho muže. 

Dělal to samé co vy. 

Topil se v alkoholu. 

Jmenoval se Rocco.

 Haha.

Váš velice věrný kumpán.

Měli jste plán. 

Odporný plán. 

Jediné co vám chybělo byli oběti..

Netrvalo dlouho a našel jste je. Mladého muže. Asi 22 letého s blonďatými vlasy a

modrými oči. Držel se za ruku s dívkou. Měla krásné hnědé vlasy a zelené oči. Mohlo jí být

stejně jako jejímu příteli. 

Byla těsně před porodem. 

Byla to vaše šance. 

Sledoval jste je až k nedalekému parku. 

Sedl jste si kousek od nich.

,,Haha. Přestaň Lucy. Náš syn bude mít oči po mně. Vzdej to.” Smál se  muž a políbil ženu na

čelo.

,,Moc si nefandi. Určitě bude po mně.” Řekla žena a ušklíbla se.

,,Dobře víš že chci aby byl jako ty. Chci aby tvůj plamen žil v něm.” Řekl muž a usmál se. 

Žena se začervenala a položila svou hlavu na mužovo rameno. - ( Lucas ztichnul s chytnul si své pravé rameno )

,,Chtěl bych tě večer pozvat na večeři. Do Fontány.” Chytnul ženě opatrně ruce.

,,Moc ráda. To nemocniční jídlo pak nerozdýchám.” Odpověděla žena a políbila ho vřelým polibkem. 

Vzal jste do ruky mobil.

Plán byl sepsán a odeslán.

Čas se blížil a aby váš plán byl dokonalý, potřeboval jste pokusného králíčka. 

Vaši ženu. 

Muselo to být bez chyby a vy jakožto zkušený chirurg, by jste neměl mít potíže na

bezchybný řez. 

Omráčil jste svou ženu a odvezl jste jí do vaši skrýše.

 Nebylo to poprvé co jste prováděl smrtící pokusy. 

Počkal jste až se vaše žena probudí. 

Za živo jsem jí proříznul až k dítěti. 

Vaše žena zemřela na místě a dítě.... to už vás nezajímalo. 

Zajímalo vás cizí dítě.

,,Pamatuj si Rocco. Hlavně rychle.” Řekl jste potichu.

,,Nebojte se pane, nedělám takové práce poprvé.” Řekl Rocco a schoval se v temné části uličky.

,,Za chvíli se tadyma budou vracet domů.” Pomyslel jste si a připravil jste si dva kusy hadrů a lana.

Kroky byly hlasitější.

,,Jestli náš syn bude jíst jako ty, tak asi budu muset koupit větší ledničku a začít chodit na přesčasy. Haha.” Řekl muž a začal se smát.

,,Hej! Měla jsem jenom hlad. Navíc tam vaří fakt výborné špagety.” Řekla žena uraženě.

,,Já to tak nemyslel, zlato. Miluji tě i hladovou.” Řekl muž a přitáhnul si ženu blíž ke svému tělu.

,,Nenávidím tě.” Klesla hlasem žena a poté se zasmála.

,,Vím že mě miluješ.” Skočil jí muž do řeči. 

Žena se usmála, ale najednou její tělo padlo k zemi.

,,Lucy!!” Zařval muž.

,,Mám tě…” Řekl mužský hlas za jeho zády. 

Rocco chytnul mužovi hlavu a praštil s ní přímo o zeď přilehlého domu. Muž upadnul do bezvědomí a jeho tělo se povalilo kousek od ženského těla.

,,Co blázníš Rocco! Její dítě musí zůstat živé!” Zařval jste a rychle jste svázal ruce a zavázal

ústa ženy.

,,Co budeme dělat s ním?” Zeptal se nechápavě Rocco.

,,S ním? Nikdo s ženou přece nebyl.” Usmál jste se co nejvíc vaše ústa dovolila.

Muž pomalu otevřel oči ,,Kde to jsem? Co-co se stalo,” mumlal pro sebe, ale najednou uslyšel křik dívky , kterou ze svého srdce tolik miloval ,,Lucy!” zařval muž a porozhlédnu se kolem sebe. Byl připoutaný železnými okovy ke zdi místnosti.

Nikdy takovou místnost neviděl.

 Jeho žena byla připoutaná na velkém stolu. 

Stály u ní dvě postavy.

Nemohla mluvit. 

Řvala a brečela.

,,Umlč ho.” Zavelel  jste a připravil jste si skalpel k operaci.

,,Co to má sakra znamenat! Nevím co od nás chcete ale moji ženu… moji ženu pusťte a..”  Řval muž. 

Rocco chytnul mužovi jazyk a rychlým pohybem ho uřízl.

Muž se začal topit ve vlastní krvi.

 val bolestí a z úst mu vytékala horká krev.

 Muž ale dokázal pořád stát na vlastních nohou.

,,Úžasné,” pomyslel jste si ,,Tak a teď ty.” Řekl jste a začal jste jí řezat břicho. 

Žena začala řvát. 

Teď řvala bolestí a strachem.

Viděla jak jí teče po celém těle její vlastní krev.

,,Ještě trochu a uvidím ho,” řekl jste a olíznul jste si své rty  ,,Pojď k tátovi.”

,,LUCY!!! LUCY!!!!” Řval muž v jeho hlavě když uviděl, že jeho dívka se na něj dívá

a snaží se něco říct. 

Po chvíli umřela s obličejem plný nepředstavitelné bolesti a strachu.

Muž padnul na kolena a díval se na zem.

,,Mám tě,” zajásal jste a vytáhl jste křičící dítě z břicha. Položil jste ho do dečky a sundal jste si svou roušku přes ústa ,,Vítej na světě, Thomasi.”

Muž zvednul hlavu. 

Celá jeho brada a ústa byly od krve. 

Jeho oči zářily nenávistí.

Tyhle oči... vás chtěly zabít.

,,Ale chlapče. Nedívej se tak na mě. Jen jsem si vzal své dítě.” Řekl jste a políbil jste plačící

dítě na čelo.

,,Pane musíme okamžitě odejít.” Řekl Rocco.

,,Promiň, chlape. Ať jsi kdo jsi. Nemám na tebe čas,” řekl jste temným hlasem a vytáhnul z kabátu pistol ,,Pozdravuj ode mě Lucy. Nebo jak se ta ženská jmenovala.” 

Přiložil jste pistoli k mužově hlavě. 

,,Máš ještě snad nějaké přání? Hah. Promiň. Ty vlastně nemůžeš mluvit. Moje chyba. Chcípni!”  Zařval jste a vystřelil jste z pistole. 

Mužové tělo se svalilo na zem. 

Zamrazilo vás v zádech, když jste zjistil, že se jeho oči dívají přímo na vás, jakoby vám říkali ,, Vrátím se.”

,,HAHAHA!! Ano Lucasi! Zavraždil jsem je všechny!! Svou zasranou manželku a ty dva!! Nikdo mi nebude stát v cestě!! Haha!! Ani ty ne Lucasi!!” Zařval doktor Payel a natáhnul se pro svou pistol na stole. 

Ale najednou měl malý nožík u jeho krku.

,,Chichi! CHCEŠ MĚ SNAD ZABÍT LUCASI,” řval a přitom se smál doktor Payel. ,, TEBE NEZAJÍMÁ LIDSKÝ ŽIVOT! SMRT TĚ PROVÁZÍ VŠUDE!” Dodal doktor Payel.

,,Vrátil jsem se pro mou pomstu. Pro nic víc nežiji.” - ( řekl Lucas a jeho oči svítily červeným světlem )

,,Cože? Nemožné! Ty ...? Nemůžeš být on. Nemožné aby přežil.” Vyděšeně doktor začal lapat po dechu.

,,Máte pravdu, doktore. Zemřel jsem. Už několik let nežiji.” Řekl jsem dvojitým hlasem.

,,Co-co to máš s hlasem?! J-je tam za tebou ještě někdo? Zastavte toho blázna!” Naléhal vystrašený doktor.

,,Tohle je ten, který touží pozřít vaší duši.” Řekl jsem a pousmál jsem se.

,,Cože?! Už by stačily ty tvoje bláboly Lucasi. Smrt nejde přelstít!” Zařval vyděšeně doktor Payel.

,,Máte pravdu, příteli. Nejde, ale umírání je nekonečné. Zemřel jsem, ale né s čistou duší. Přišel ke mě stín. Stín který mi dal nabídku. Vykonání pomsty za ještě zkaženější duši, než přišla má do světa mrtvých. Už nikdy neprojdu ani jednou bránou. Nicota mě pohltí a nikdy nespatřím cestu klidu a má duše bude drásána démony do konce nekonečna,” přiložil jsem mu nůž blíže k hrdlu ,,Chci abys to taky pocítil. Ten spalující žár.”

,,Prosím ne! Nedělej to! Lucasi! Tvoje dítě..” Řval doktor Payel z plných plic.

,,Jak ironické. Řvete jako moje žena když jste ji prořízl břicho.” Řekl jsem chladně.

,,DÁM TI VŠE CO BUDEŠ CHTÍT! JÁ NECHCI...”

,,Neboj se. Tohle bude horší než smrt,” odpověděl jsem. ,, JE KONEC!!” - ( zařval Lucas a

prořízl doktorovi hrdlo )

Poslední co si pamatuji, byl doktorův výkřik do tmy. Najednou jsem cítil teplo na své

tváři a postupně postupovalo níž a níž. Celý můj život byl zobrazen ve střepů ze skla, které

lítají kolem mě. Spadl jsem dolů. Bylo to nekonečné, ale najednou tam byla se mnou. Lucy.

Cítil jsem její vůni. Voněla jako rozkvetlá louka. Slzy mi tekly po obličeji. 

Nedokázal jsem to.

 Nedokázal.... 

Lucy ....

 náš syn ....

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.