Šest bratrů - 6. kapitola
Informace:
Jak zareaguje Frau na tu novinku, která se začne šířit, po celé škole? Jaký nástup do školy bude mít Jane? A jak na to budou reagovat bratři Fraua?
Vysvětlení
Mezitím ve škole:
Frau s děvčaty si to namířil do školy. Sám viděl Jane utíkat domů, ale i když ho zajímalo co se stalo, nemohl za ní běžet. Chtěl, ale nemohl. Musel se věnovat děvčatům. Jaký šok ho čekalo ve škole. Všichni se na něho dívali a něco si šuškali. Frau s děvčaty přešel k nástěnce a zjistil co se děje. Proč Jane tak vyběhla ven bez bot jen v přezůvkách a bez kabátu.
,,Fraue, co to má znamenat?’’ zeptala se jedna z dívek naštvaně. Frau bez odpovědi šel ke skříňce Jane. Věděl kde ji má. Urval zámek a vzal její boty a kabát. Naštěstí jiné věci tam neměla, a běžel domů.
Doma dal boty do botníku i své a sundal si kabát a pověsil ho i kabát Jane. Poté se podle šlápot špinavých bačkor vydal nahoru za Jane. Nevěděl chvilku co má dělat, ale pak zaklepal na dveře.
U Jane v pokoji:
Nohy na posteli, peřinu jsem začínala umazávat od bačkor a brečela jsem. Nenáviděla jsem Fraua, nenáviděla jsem sama sebe. Proč se to muselo stát zrovna mně? Nestačí, že mám problémy s otcovými dluhy, ještě ke všemu mám teď trable ve škole. Tam se už nikdy neukážu. Říkala jsem si pro sebe. V tom někdo zaklepal na dveře. Dělala jsem mrtvého brouka. To je Teito a Mikage. Pomyslela jsem si. V tom mi přišla smska. Věděla jsem, že je to Frau, ale s ním jsem rozhodhodně mluvit nechtěla, tak jsem mobila nechala pod polštářem. Znovu někdo zaklepal.
,,Jane, otevři. Vím že tam jsi.’’ ozval se Frauův hlas za dveřmi. Nereagovala jsem. ,,Musíme si promluvit.’’ naléhal. Já s ním teď mluvit rozhodně nechtěla. Stále jsem nereagovala. ,,Pusť mě, nebo ty dveře vyrazím.’’ řekl. Nechtěla jsem, aby je vyrazil, tak jsem šla a otevřela jsem zámek a šla zase brečet do polštáře. Frau otevřel dveře. ,,Tady to vypadá.’’ pronesl jenom. Já ho ignorovala. ,,Musíme si promluvit. Teď když všichni ví, co se stalo.’’ začal Frau.
,,Ale já o tom nechci mluvit.’’ dostala jsem přes zvlykot.
,,Musíme, týká se to nás obou.’’ nedal se odbýt Frau. Přišel k mé posteli, sundal mi bačkory z nohou a sedl si.
,,Necítím se na to.’’nedala jsem se.
,,A kdy? Pak tu budou ostatní.’’ nedal se zase Frau.
,,A o čem chceš mluvit? Jo, je fotka, kde se líbáme. Všichni ví, že bydlíme pod jednou střechou. Budou si myslet, že spolu spíme, že jsem mrcha sobecká atd atd...’’ řekla jsem naštvaně a podívala se ubulenýma očima na Fraua. Ten se nade mne sklonil a prsty setřel slzy.
,,To si nebudou myslet.’’ snažil se mě utišit Frau.
,,Ale budou. Aspoň v mé třídě jo.’’ trvala jsem na svém
,,Nebudou o to se postarám.’’ ujišťoval mě Frau.
,,Jo a jak?’’ zeptala jsem se.
,,Uvidíš, jen mi musíš slíbit, že vše co se stane mi řekneš.’’ byl tajemný Frau. Určitě nemá nic vymyšleného. Říkala jsem si.
,,Jenže to nechci. Nechci si stěžovat, že mi někdo vyhrožuje a tak.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Někdo ti vyhrožuje?’’ zděsil se Frau.
,,Nikdo.’’ chtěla jsem zakývat hlavou, ale projela mi velká bolest.
,,Jak jsem říkal lhát neumíš.’’ řekl vážně Frau. ,,Tak kdo ti vyhrožuje?’’ zeptal se znovu.
,,Neznám ji, ale přátelíš se s ní. Jak nás jednou Rob vezl domů. Mě, tebe a Hyuugu.’’ připomněla jsem mu ten večer.
,,Jo ta, myslím, že se jmenuje Robin.’’ řekl Frau ledabyle.
,,Nevím jak se jmenuje.’’ řekla jsem.
,,A co ti řekla?’’ zeptal se mě Frau.
,,Jen, abych dala ruce od tebe.’’ řekla jsem. O té facce jsem pomlčela.
,,Si to s ní vyříkám zítra.’’ rozhodl se Frau.
,,Nechci, aby si jí něco říkal.’’ trvala jsem si na svém. ,,Aby se pak o mně rozhlašovalo, že jsem žalobníček a srab atd...to nechci.’’ trvala jsem na svém.
,,Tak ať ti tak říkají, ale nikdo ti nebude ubližovat.’’ trval na svém zase Frau.
,,Mně neubližují. Já to tak neberu. Jsem prostě jiná.’’ řekla jsem a už jsem nebrečela.
,,Nejsi jiná, jsi normální. To oni jsou jiní a divní.’’ vysvětlil mi Frau. ,,Jen se divím, že se hoši tě nezastali.’’ zajímalo Fraua. ,,Hlavně po té, co ti Mikage vyznal lásku.’’ dodal ne moc příjemně.
,,T..ty to víš?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Viděl jsem vás a slyšel.’’ odpověděl mi Frau.
,,Proč si nic neřekl?’’ zarazila jsem se.
,,Proč bych jsem se měl ozývat? To je tvoje věc.’’ řekl nabručeně Frau.
,,Nejen že se nevyznám v sobě, ale nevyznám se ani v tobě.’’ řekla jsem rezignovaně a znovu jsem měla na krajíčku.
,,A čemu nerozumíš?’’ zeptal se mě Frau.
,,Ničemu.’’ řekla jsem. ,,Něco jako matika.’’ dala jsem mu přirovnání.
,,Přeci musíš vědět čemu nerozumíš.’’ naléhal Frau.
,,Svým pocitům a tvému chování.’’ dostala jsem ze sebe a dala jsem si nohy pod bradu a obejmula kolena rukama. Hlavu jsem si položila na kolena.
,,Jak svým pocitům?’’ snažil se ze mě dostat Frau.
,,Když jsem s tebou osamotě, buší mi srdce o život a celá se třesu, ale jen tě vidím s jinýma hol...dívkami, tak mě to bolí u srdce.’’ přiznala jsem a po tvářích se mi začaly koulet zase slzy. Frau mi je setřel.
,,Tomu se říká láska, já mám to samé.’’ přiznal se mi Frau. ,,A v čem se nevyznáš ve mně?’’ zeptal se mě.
,,Že když jsme o samotě, tak pořád tvrdíš, že patřím jen tobě, jako nějaký majetek, ale jak mile jsou na blízku kluci nebo jsme ve škole, ignoruješ mě, jako bych byla vzduch.’’ řekla jsem a stále mi tekly slzy, které mi Frau stíral.
,,Promiň, ale jsem blb. Nechtěl jsem, aby se o nás někdo dozvěděl, protože vím, jaké holky na škole jsou. Chtěl jsem se vztahem vyjít najevo až po maturitě až bych jsem se dostal na vysokou. Jen jsem si myslel, že tomu rozumíš. Promiň.’’ omluvil se mi a vysvětlil mi Frau jak to myslel. Podívala jsem se na něho. Takhle líbezný obličej celý provinělý jsem u něho ještě neviděla.
,,J...jak to myslíš?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Jak říkám, jmenuje se to láska. Ty jsi zamilovaná do mě a já do tebe. Ale od teď se to změní. Už své city nebudu skrývat před nikým. Budu tě chránit celým svým tělem i duší. Nikdo se tě nedotkne.’’ slíbil mi Frau.
,,Ale ty si neodpustíš, být obklopen tolika dívkami.’’ bránila jsem se. Stále jsem mu nevěřila, že to myslí vážně.
,,Odpustím...je pravda, že s nimi koketuju a s nějakýma jsem se i vyspal, šlo jen o sex. Nikdy jsem žádnou nemiloval. Až ty si mi pomohla změnit názor. Co jsem tě poznal, tak jsem žádnou nepolíbil a ani se s žádnou nevyspal.’’ svěřoval se mi Frau. ,,Jen mi věř.’’ dodal.
,,Jak ti mám věřit, když ses do teď jich dotýkal? Jak mám věřit, že to myslíš vážně a upřímně?’’ ptala jsem se ho na to.
,,Vím, že jsem blb, že jsem to dělal, ale nechtěl jsem, aby někdo o nás věděl. Bál jsem se o tebe. Když jsem zjistil, že ti píše nějaký anonym, kde ti vyznává lásku, žárlil jsem. Bolelo mě to u srdce. Žárlím i na Roba, Hyuugu, dokonce i na Mikageho. I na Castora, musel jsem pryč, když tě šel namasýrovat. Nesnesl jsem vidět, jak se tě dotýká někdo jiný než já.’’ vysvětloval mi Frau.
,,Potřebuju čas. Musím si vše promyslet a taky srovnat si to v hlavě.’’ řekla jsem nakonec.
,,Chápu, ale přesvědčím tě, že to myslím vážně. A pokud dovolíš, ten krk ti namažu a namasíruju já.’’ řekl Frau přesvědčeně. Jen jsem přikývla. ,,Dobře, teď uklidím ten svinčík, než přijdou ostatní.’’ dodal a usmál se.
,,Pomohu ti.’’ řekla jsem.
,,V pohodě, udělám to sám. ty se převleč do teplého ať nenastydneš.’’ řekl rozhodně Frau a objal mě. Já si položila hlavu na jeho rameno a znovu jsem se rozbrečela. Pak mě pustil a dal se do úklidu. Já se mezitím převlékla, udělala jsem nám oběma čaj a šla jsem vařit pro všechny oběd, i když byl na řadě Hakuren. Ale když jsem dneska zůstala doma, tak proč ne.
Odpoledne se vrátili ostatní domů. Teda zatím jen Hakuren, Teito a Mikage. Já se učila v pokoji, když jsem zaslechla hlasy ze zdola. Já i Frau jsme byli po jídle. Oteřela jsem dveře a poslouchala jsem.
,,Fraue, jak si jen mohl ji zneužít! Víš, jak se musí cítit? Poníženě! Mluví o tom celá škola a ne moc příjemné!’’ vztekal se Mikage.
,,Nemusíš hned křičet. Uvědomuju si svou chybu a omlouvám se, ale nejsem jediný, kdo je do ní zakoukaný.’’ trošku zvýšil hlas Frau.
,,Jenže já bych ji neublížil!’’ dál křičel Mikage.
,,Já ji taky neublížím, už ne.’’ řekl Frau. Pak jsem slezla dolů.
,,Nehádejte se. My jsme si to vyříkali.’’ řekla jsem Mikagemu.
,,A jak?’’ zajímalo Teita.
,,Že od teď oficiálně spolu chodíme.’’ řekl Frau a objal mě kolem ramen. Tím co řekl mě překvapil.
,,Mohu si dospat sešity?’’ zeptala jsem se Teita a Mikageho.
,,Jasně, půjčím ti je.’’ řekl Teito. Já si došla pro věci a sešli jsme se všichni v jídelně.
,,Jinak budeš potřebovat jiný zámek, ten to borec ti ho zničil.’’ řekl Hakuren a poplácal Fraua po zádech.
,,Jak jinak bych jsem se dostal k jejím věcem.’’ řekl Frau.
,,V pohodě, zítra si koupím nový.’’ usmála jsem se.
,,Já mám jeden náhradní ti dám.’’ řekl Mikage a už pro něho běžel. Za chvilku byl zpátky i se zámkem. ,,Tady máš.’’ řekl mi s úsměvem a podával mi zámek.
,,Díky.’’ poděkovala jsem a nechala ho ležet na stole. Dál jsem se věnovala přepisování učiva. Poté jsem se chtěla jít učit matiku do pokoje, ale Frau byl rychlejší.
,,Ještě matika, musíme se na ni podívat.’’ řekl rozhodným hlasem. Nedalo se odporovat, protože jsem byla na jednu stranu ráda, že se chce věnovat matice zrovna se mnou, když tomu nerozumím a sama jsem si o pomoc neřekla. Vytáhla jsem matiku a oba jsme se tomu začali věnovat. Určitě by Frau bral se tomu věnovat v mém pokoji, ale bůh ví co, by si pomysleli kluci.
,,Měla si říct nám, mi bychom ti to vysvětlili.’’ řekl Mikage.
,,My to věděli, že s tím zápasíš, ale čekali jsme, že se sama ozveš.’’ řekl Teito.
,,A já si toho všimnul včera a hned jsem se začal tomu s ní věnovat.’’ ušklíbl se Frau. Poté se věnoval mně a matice. K večeři jsme si dali co jsem uvařila k obědu. K večeři už s námi byl i Castor s Labradorem. Už věděli co se ve škole stalo a dali jasně najevo, že se jim to nelíbí. Hlavně Castor. Choval se k Frauovi odměřeně. Ale ke mně se choval hezky. Jako vždy. Mně nic nevyčítal,ale Frauovi ano. Jedině čemu nerozuměl, proč jsem s ním doopravdy. Frau to okomentoval slovy, že lásku si nevybíráš.
,,Ukaž namasíruju ti ten krk.’’ řekl Castor a nesl v ruce mastičku.
,,Namasiruju jí to já.’’ ozval se hned Frau a sebral Castorovi mastičku z ruky.
,,Fraue, nemáš s tím zkušenosti.’’ řekl mu Castor. Frau se chtěl ohradit, ale nakonec nic neřekl. Já si sundala šátek a Frau začal masírovat. Dělal to jemně a opatrně. Bolelo to, ale zároveň to bylo příjemné. Určitě masíroval víc holek. Pomyslela jsem si až mě to zabolelo u srdce. Po příjemné i bolestivé masáži jsem řekla dobrou noc a šla si lehnout. Chvíli mi trvalo než jsem usnula. Do školy jsem šla až po dvou týdnech, protože jsem onemocněla chřipkou.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.