Šest bratrů - 5. kapitola
Informace:
Jane nehorázně potřebuje doučování, ale nechce si říct o pomoc. Ale Frau si toho všimne a začne ji doučovat, jenže oba usnou u stolu. Jane se probouzí a uvědomuje si, kde je, probere Fraua a jdou oba spát. Ráno ve škole na Jane čeká nemilé překvapení.
Doučování
Druhý den ve škole to probíhalo, jako předešlý den. Frau tentokrát nebyl ve škole, ale na zápase v hokeji. Ani nevím proti komu hráli, ale měl se vrátit někdy večer. Ne že by mě to zajímalo. Mikage dělal, jako by se nic nestalo a choval se pořád stejně. Bavil se se mnou a dělal vtípky, jako by mi nevyznal lásku a nepolíbil. Ta holka se už neobjevila, za což jsem byla ráda. Aspoň jsem neměla žádné problémy. Ve škole jsem se snažila se soustředit. To se mi naštěstí dařilo. Uběhla poslední hodina a ve dveřích se objevil Warren.
,,Jane, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se mě. Trošku se mu třásl hlas. Všichni se na něho podívali. Přikývla jsem, vzala jsem si věci a šla ven.
Šli jsme k jednomu z oken. Chvíli jsme stáli proti sobě a nikdo nic neříkal. Musím mu říct pravdu. Řekla jsem si.
,,Chci ti něco vysvětlit.’’ začala jsem.
,,Chci ti něco říct.’’ začal zase Warren. ,,Ty první.’’ řekl a díval se na mě.
,,Dobře….jde o ten včerejšek...trochu jsem ti lhala. Já nikoho nemám, ale promiň nemiluju tě. Neznám tě ani.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Tak proč říkal, že někoho máš?’’ zarazil se Warren.
,,Nevím, je pro mě něco jako starší bratra má potřebu mě chránit.’’ zalhala jsem. ,,Promiň mi to.’’ omluvila jsem se.
,,V pohodě. Chtěl jsem ti jen říct, že budu o tebe bojovat. I když teď nemám proti komu. Chci tě taky líp poznat. Nezajdeme dneska někam?’’ zeptal se mě Warren.
,,Promiň, dneska se musím učit, ale zítra bychom mohli. V práci mám volno, takže i čas.’’ usmála jsem se na něho.
,,Dobře, ale mohu tě aspoň doprovodit domů?’’ zeptal se mě Warren.
,,Pokud ti nebude vadit, že s námi půjde i Mikage, Teito a Hakuren. Vždy na mě čekají.’’ vysvětlila jsem situaci.
,,Nevadí, rád je poznám.’’ usmál se Warren. I já se usmála. Poté jsem vyrazili ke skříňkám.
Přezuli jsme se a oblékli kabáty. Vzali tašky a vyšli jsme ven, kde opravdu na mě čekal Teito, Mikage i Hakuren.
,,Promiňte, nebude vadit, když s námi půjde Warren?’’ zeptala jsem se a hned ho všem představila.
,,Nebude.’’ usmál se Hakuren. A tak jsme vyrazili.
,,Vy teda všichni bydlíte spolu?’’ zeptal se Warren.
,,Jo, ale to je na delší povídání a taky o tom nechci mluvit.’’ hned jsem řekla, než stačil někdo z nich odpovědět.
,,Aha. V pohodě.’’ řekl Warren a usmál se. Za pět minut jsme byli u nás doma.
,,Tak se měj krásně a zítra ahoj.’’ rozloučila jsem se.
,,Ahoj.’’ rozloučili se Teito, Mikage a Hakuren.
,,Ahoj, Jane.’’ rozloučil se Warren. Usmál se a vyrazil zpátky ke škole. Mezitím Hakuren otevřel dveře, tak jsem už jenom vešla dovnitř.
Vzula jsem se, svlékla kabát a s taškou jsem šla do svého pokoje. Dneska byla řada na mě s vařením. Hned jsem sešla dolů a dala se do práce.
Dělala jsem langoše, těsto jsem si připravila den předem. Takže stačilo rozehřát pánev a udělat tenká kolečka. A začalo se smažit. Castor ani Labrador, ještě nebyli doma, ale když jsem dodělávala třetí langoš, tak se otevřely dveře venkovní a někdo přišel domů.
,,Fraue, co ty tu děláš?’’ zeptal se překvapeně Mikage. Při oslovení Frau se mi rozbušilo srdce a protrhlo kolečko. Musela jsem ho udělat znovu.
,,Menší potyčka. Mě trenér poslal domů. Zaplatil jsem si letenku na rychlo abych tu byl co nejdřív.’’ vysvětlil Frau v jídelně.
,,Ses zase porval, co?’’ řekl mrzutě Teito.
,,Mno co, neměl dorážet.’’ odseknul mu Frau. Poté přišel do kuchyně. ,,Krásně to tu voní, co to bude, až to bude?’’ zeptal se mě. Cítila jsem jeho dech na krku. Srdce se mi rozbušilo ještě víc a rozklepala kolena i ruce.
,,L...langoše.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Vypadá to moc dobře.’’ pochválil to a šel si odnést věci do svého pokoje. Znovu se otevřely dveře a tentokrát přišel Castor s Labradorem. Rovnou si šli odnést věci do pokoje. Já měla hotové langoše a ještě jsem je potírala kečupem, kam jsem prolisovala česnek a posypala sýrem. Ještě jsem to připravila na čaje. Ale langoše jsem už dala na stůl. Mikage, Teito i Hakuren začali sklízet věci ze stolu.
,,Vypadá to moc dobře.’’ pochvaloval to Hakuren. Do jídelny přišli ti tři a zasedli ke stolu. Ještě jsem přinesla každému čaj a i já jsem zasedla ke stolu. Dali jsme se všichni do jídla.
,,Jinak Jane, ten Warren nevypadá špatně.’’ řekl Teito a usmál se na mě.
,,Jaký Warren?’’ zajímalo Castora.
,,Kluk, který chce se mnou chodit, nás doprovodil domů.’’ odpověděla jsem Castorovi. Pak jsme všichni jedli mlčky. Castor po jídle umyl nádobí, protože byla řada na něm. Já si přinesla věci do školy, stejně tak Frau, Labrador a později i Castor a dali jsme se do práce. Okolo desáté to ostatní začali balit, jen já si otevřela učebnici matiky a začala se s ní mordovat. I Frau ještě zůstával.
,,Dobrou noc.’’ popřál nám Castor a postepně i Labrador, Teito, Mikage a Hakuren, až jsem byla v jídelně sama s Frauem. To jsem se soustředila na matiku nejvíce. Bylo asi jedenáct hodin a mě stále žádný příklad nevycházel. Měla jsem dávat při hodině pozor. Napomenula jsem se v duchu. Už jsem se to chystala zabalit, když přes rameno nakoukl Frau. Všiml si těch škrtanců. Došlo mu, že tomu nerozumím.
,,Sednout a nikam nechoď podíváme se na to spolu.’’ promluvil do ticha.
,,To je dobré, už tomu rozumím.’’ zalhala jsem.
,,Nejsi moc dobrá lhářka.’’ zasmál se Frau. Poslušně jsem si sedla zase ke stolu a vzala tužku do ruky. Poté mi to začal Frau vysvětlovat a já se snažila dávat pozor. Přesto mi srdce bušilo o závod a klepala jsem se jak tajtrdlík. Ani nevím, ale oběma se nám povedlo usnout u toho. Probudila jsem se okolo čtvrté hodiny ranní. Protřela jsem si oči a zjistila jsem, že mám proležený krk. Pak mi došlo, kde jsem. Frau spal vedle mě.
,,Fraue, vstávej, jde se spát do postele.’’ řekla jsem nahlas, ale zase ne na tolik, abych jsem nevzbudila ostatní. S Frauem to ani nehnulo. Dodala jsem si odvahu a rukou jsem s ním zatřásla. A stále nic. Ale nechat ho spát takhle jsem nehodlala. Vzala jsem za učebnici, na které ležel a odsunula ji pryč. Frau se konečně probudil.
,,C...co se to děje?’’ řekl ospale a protřel si oči.
,,Usnuli jsme u stolu.’’ zašeptala jsem. Poté Frauovi došlo, kde to jsme a co se stalo.
,,Zrovna jsem měl krásný sen.’’ pronesl Frau. Nezajímalo mě to. Určitě to byli prasárničky. Řekla jsem si a začala sklízet. Frau mi začal pomáhat. Vzala jsem si svoje věci a Frau zase ty své. A šli jsme nahoru, kde ostatní kluci spali. Do sprchy se mi už nechtělo, tak jsem si řekla, že to nechám až na tu šestou hodinu. Stejně za dvě hodiny budu vstávat. Říkala jsem si. Otevřela jsem dveře a Frau mi poklepal na rameno. Otočila jsem se k němu, což byla chyba. Frau mě políbil. Znovu.
,,Patříš jenom mě.’’ zašeptal mi do ucha a zmizel ve svém pokoji a mě nechal stát u mých dveří. Po chvíli co jsem se vzpamatovala, jsem zašeptala do prázdna.
,,Proč mi to jenom děláš?’’ a zalezla jsem do svého pokoje.
Tam jsem si rychle připravila věci do školy a šla se učit. Řekla jsem si, že nemá cenu chodit spát, když za dvě hodiny vstávám do školy. Jenže u toho učení se mi povedlo ještě usnout. Když mě vzbudil budík ouvej můj krk. Celý zkoprnělý a bolavý. Nemohla jsem s ním ani pohnout. Teplá voda na to pomůže. Řekla jsem si a šla jsem do sprchy. Nikdo tam naštěstí nebyl.
Po vysprchování se krk nezlepšil. Bolel ještě víc. Chtělo by to masáž. Řekla jsem si. Rozhodla jsem se, že se někam objednám až přijdu ze školy. Vzala jsem šátek a ovázala si aspoň krk, abych jsem s ním nemusela hnout. Vzala jsem si tašku a šla do kuchyně.
Tam už byl Labrador a dělal snídani pro nás všechny. Sedla jsem si ke stolu. Za tu dobu co tu jsem pochopila jsem, že když má někdo službu není dobré se mu do toho míchat. Nikdo nechtěl pomoci. Ani já neměla ráda, když mi někdo pomáhal.
,,Dobré ráno.’’ popřála jsem Labradorovi. Ten vykoukl z kuchyně.
,,Dobré ráno, Jane. Bolí tě v krku?’’ zeptal se mě Labrador.
,,Ne, jen ho mám přeleženej.’’ přiznala jsem částečně pravdu. Mám ho přeleženej, ale ne z postele, ale z toho, jak jsem spala opřena hlavou o stůl. A taky jsem byla tak trochu nevyspalá. Dneska jsem měla volno, tak jsem se rozhodla, že po úkolech si půjdu lehnout.
,,Chtělo by to masáž.’’ pronesl Labrador.
,,Vím, taky se odpoledne k někomu objednám.’’ řekla jsem. Chtěl něco říct, ale objevil se Frau.
,,Dobré ráno.’’ popřál.
,,Dobré.’’ popřála jsem mu.
,,Dobré ráno, Fraue.’’ popřál mu Labrador. ,,Castor umí dobře masírovat.’’ pronesl ke mně. Podívala jsem se na něho.
,,Vážně?’’ zeptala jsem se překvapeně.
,,Chodil na zdrávku, tak to umí.’’ řekl Labrador a už před nás nesl talíře s jídlem a čajem.
,,Tak ho o to požádám.’’ usmála jsem se.
,,Zeptáš se koho a na co?’’ zeptal se s úsměvem Castor. ,,A co se ti stalo Jane? Jinak dobré ráno.’’ dodal.
,,Dobré ráno, jen mám přeležený krk. Slyšela jsem, že jsi dobrý masér, nenamasíroval by si mě?’’ požádala jsem Castora.
,,Jistěže, až se najím, tak ti to hned na masíruju.’’ usmál se Castor.
,,OK.’’ usmála jsem se taky na něho. Pak jsem se dala do jídla.
,,Tak já jdu, čau.’’ rozloučil se rozmrzele Frau. Vstal a šel se obout. Na chodbě se málem srazil s Mikagem, Teitem a Hakurenem.
,,Dobré ráno, hele Jane, v kolik si šla spát?’’ zeptal se mě Hakuren. Zarazila jsem se.
,,Proč se ptáš?’’ zeptala jsem se ho místo odpovědi.
,,Že v pět hodin se u tebe ještě svítilo.’’ vysvětlil Hakuren.
,,To jsem ještě spala, ale zapomněla jsem zhasnout.’’ vysvětlila jsem lež. Teda částečně, to jsem sice spala, ale ne v posteli, ale na stole. Vzpomněla jsem si, že mi Frau řekl, že neumím lhát, ale oni mi to spolkly i s navyjákem, nebo aspoň nedali nic najevo. Poté se zavřely venkovní dveře. Takže vše Frau slyšel, ale bylo mi to jedno. Po jídle Castor šel pro mastičku a já si sundala šátek. Jak tak mi to masíroval, tak to bolelo, jako čert, ale ani jsem necekla.
,,Máš to pěkně ztuhlé.’’ pronesl Castor při masáži. Já ani nepípla. Po pěti minutách to bylo hotové. Castor mi znovu ovázal krk. ,,K večeru ti to znovu namasíruju.’’ usmál se Castor. Přikývla jsem. Poté jsme vyrazili do školy. Všichni jen já, Mikage, Teito a Hakuren na jinou stranu než Castor s Labradorem.
Došli jsme ke škole. Frau tam koketoval s dívkami. Bodlo mě to u srdce, ale dělala jsem, že nic. Ignorovala jsem ho. A snažila jsem se na tu bolest u srdce nemyslet. Nerozuměla jsem tomu.
,,Už zase balí ženský.’’ pronesl Mikage ne moc příjemně.
,,Je to jeho věc.’’ odpověděla jsem mu a šla se přezout. A pak jsem si to zamířila do třídy.
Ve třídě panoval rozruch. Nechápala jsem co se to děje. Až pak jsem si toho všimla. Někdo vyfotil mě a Fraua, jak se líbáme, nebo spíš, jak mě líbá Frau na pozemku školy. Hned jsem zdrhla se slzami v očích ven. měla jsem s sebou tašku a v přezůvkách bez kabátu jsem vyběhla ven ze školy. Všichni venku se na mě dívali, jak na blázna a nechápali co se to děje.
Já jsem utekla domů. Ani jsem se nevzula a běžela do svého pokoje, kde jsem se zamkla. Hupsla jsem na postele a brečela jak malá holka.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.