Šest bratrů - 4. kapitola
Informace:
Uběhl týden, co Frau políbil Jane. Jane ničemu nerozumí. Frau ji z cela ignoru. Sotva se i doma pozdraví. Nejen, že se nevyzná ve Frauvoi ale ani v sama sobě. Přizná si to konečně, nebo bude nadále tak tupá?
Polibek
Uběhl týden od polibku od Fraua. K žádnému dalšímu už nedošlo. Naštěstí, nebo ne? Nevím, sama se v sobě nevyznám. Ve škole mě zcela ignoruje a před tréninkem nebo zápasem jeden spolu kolečka na ledě. Poslední dobou už jezdím sama a zlepšuju se. Ale nepochválí mě nebotak nějak. Jen mě drží za ruku nebo jede vedle mě a mlčí. Nevyznám se nejen v sama sobě, ale i v něm se nevyznám. Mobila jsem měla stále u sebe. Nikdo o něm neví. Sama nevím, jak bych to vysvětlila, protože peníze na něj nemám a ve třídě to ví každej. A stejně jako bych ho měla k ničemu. Měla jsem v něm své číslo a číslo na Fraua. Obě jsem znala už nazpaměť, ale bylo to k prdu. S Frauem jsem se výdala každý den doma, ve škole, nebo na ledě. Ale nikdy jsme neprohodili žádné slovo. Ani dome, jenom ahoj, dobré ráno, dobrou noc, nebo dobrou chuť. Toť vše. Za poslední tejden, jsem se začala dělat domácí úkoly s Mikagem a Teitem. Spíš jsem jim radila co kde mají udělat, ale jak došlo na matiku, to jsem se stáhla do uličky. Nechtěla jsem, aby věděli, že to nezvládám. Za známky jsem měla trojky a čtyřky. Teito s Mikagem museli přijít, že to nezvládám, ale nic neříkali. Dělali mrtvé brouky, za což jsem byla velice ráda.
Bylo pondělí a já vstávala v sedm. Měli jsem školu až od devíti. První hodina nám odpadla, za což jsem byla ráda. Šla jsem pod sprchu a pak se převlékla do školní uniformy, která se skládala, z halenky, zimního světříku a zimní sukně. Jak já to oblečení nesnášela. Radči bych jsem nosila košile, kravaty a kalhoty. Jako kluci. Ale nedalo se nic dělat. Narodila jsem se jako holka a hold musím nosit holčičí věci, ale naštěstí jen do školy. Dneska byl na řadě se snídaní Frau. Oblečena a připravena vyrazit, jsem si dala tašku do chodby a šla na snídani. U snídaně byl Teito, Mikage a Frau s Hakurenem zrovna odcházeli do školy.
,,Ahoj Jane.’’ usmál se Hakuren.
,,Snídani máš na stole.’’ řekl mi Frau a šli se obout a vzít si kabáty. Sedla jsem si ke stolu. Frau udělal tousty s ďábelskou směsí a k tomu čaj. Trefil se přesně do mého oblíbeného. Dala jsem se mlčky do jídla. Ani Teito a ani Mikage nic neříkali, za co jsem byla ráda. Po snídani Mikage udělal nádobí. Chtěla jsem mu pomoci, ale odmítl to. S Teitem jsme se šli obout a vzít si na sebe kabáty. Poté jsme vyrazili mlčky do školy.
Ve škole jsem se šla přezout. Naštěstí od Mikageho a Teita jsem měla skříňku až na druhém konci školy. Když jsem otevřela svoji skříňku, vypadlo z něho psaní. Hned jsem si to přečetla. Stálo tam:
Miluju tě celým svým srdce,
nechci být tvým koncem.
Jsi líbezná jako laň,
a mě hoří dlaň.
Přijď dneska o přestávku do parku,
Tam poznáš mou paruku.
Anonym.
Vzkaz jsem si přečetla dvakrát. Byla jsem v takovém šoku, že jsem tomu nerozuměla.
,,Koukejte, Janey dostala milostný dopis.’’ zachichotala se jedna z dívek, které z naší školy nesnáším. Patří do mé třídy. Je zakoukaná do Frau a několikrát se mu vyznala, ale Frau ji nikdy neodpověděl. Jen co vím, chlubila se, jak spolu byli venku a líbali se. Ale sice jedno mi to tak nebylo, přesto jsem to ignorovala. Snažila jsem se o to, ale hodně to bolelo. Když to řekla, tak se všichni na mě podívali. Já je všechny ignorovala. Dopis jsem si schovala do tašky a šla do třídy. Třem lidem, kteří to slyšeli, dělalo starosti a nelíbilo se jim to. Ale nedali nic znát. A já si ničeho nevšimla.
Vešla jsem do třídy, kde se mi každý začal smát. Sedla jsem si na své místo a ignorovala celou třídu.
,,Tady není nic k smíchu. Tak má tajného ctitele, a co má bejt? Vy jste to nezažili?’’ zastal se mě Mikage, který to už nemohl vydržet.
,,Kámo, jestli se ji budeš zastávat, tak se přestaneme s tebou bavit. Stačí, že s ní bydlíš.’’ řekl jeden spolužák. Teito musel zadržet Mikageho, aby neudělal blbost. V tom zazvonilo na hodinu. Po celou tu dobu jsem byla mimo. Pořád jsem musela myslet, na ten anonym. Kdo to asi je. Byla jsem duchem nepřítomna. A taky jsem uvažovala jestli mám jít nebo ne. Nakonec zvědavost zvítězila.
V pravé poledne, místo svačiny jsem šla do školního parku. Vzala jsem si kabát i boty, abych jsem nedostala vynadáno, že chodím v přezůvkách ven. Musela jsem chvilku čekat, než se někdo objevil.
,,A...ahoj, Jane….’’ ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se. Byl to Konatsu Warren, z vedlejší třídy.
,,Warren, že?’’ zeptala jsem se. Kluk přikývl.
,,Jsem rád, že si přišla.’’ pousmál se.
,,Víš, přišla jsem zjistit, kdo to je a bohužel tě musím zklamat. Já...’’ než jsem stačila něco říct, ozvalo se za mými zády.
,,Má někoho jiného.’’ překvapeně jsem se otočila, kdo to je. Byl to Frau. Původně jsem chtěla říct, že nikoho nemiluju, ale Frau mě tak překvapil, že jsem nedokázala ze sebe nic dostat.
,,A...aha...a koho?’’ zeptal se Warren. A teď jsem byla nahraná. Nevěděla jsem co říct. Pěkě mi to Frau zavařil.
,,To tě nemusí zajímat. Prostě se milují a basta fidly. A teď můžeš odejít.’’ řekl hrubě Frau. Docela mě tím naštval. Chtěla jsem Warrenovi říct pravdu, ale ten mezitím zdrhnul pryč.
,,Co to děláš?’’ obořila jsem se na Fraua.
,,Dej mi ten dopis.’’ řekl Frau místo odpovědi.
,,Proč?’’ zeptala jsem se ho.
,,Vím, že ho máš, tak mi ho dej.’’ naléhal Fraul. Nezbylo mi nic jiného, že souhlasit a dala jsem mu ten dopis.
,,Nevím k čemu ti...’’ nedořekla jsem to. Aniž by si ho Frau přečetl, roztrhal ho na malé kousíčky.
,,Říkal jsem ti, že patříš jenom mě.’’ řekl Frau a políbil mě. Měl zase zavřené oči a já je měla otevřené a vytřeštěné hlavně. Náš druhý polibek. Po chvíli vzpamatování jsem ho od sebe odstrčila.
,,C...co to vyvádíš?’ dostala jsem ze sebe.
,,Patříš jenom mě a nikomu jinému.’’ zašeptal mi do ucha a objal mě. Pár studentek si nás všimlo. Frau to zaregistroval, já ne, stála jsem k nim otočena zády. Přesto Frau mě nepustil. Asi po deseti minutách mě pustil. Poté jsem si všimla, že se jen stačil přezout. Musela mu být zima. Poté co se odtrhnul odešel do školy a mě tam nechal stát jak solný sloup. Až zvonení zvonku mě vytrhlo z šoku a rychle jsem pospíchala do školy.
Ve škole jsem se rychle přezula a pospíchala do třídy. Měla jsem štěstí stihla jsem to právě v čas. Vešel zrovna učitel, když já si sedala na své místo. Všichni se na mě dívali. Říkala jsem si, co je na mě k pokukání, nedošlo mi to. Jsem nechápavý člověk. Začala hodina. Ale já se nesoustředila. Musela jsem myslet na to, co mi řekl Frau a jak mě znova políbil. Naštěstí učitel mi dal pokoj a ignoroval mě. Ani jsem nezaregistrovala, že po třídě koluje lísteček. V tu chvíli mi bylo všechno jedno. Musela jsem na to stále myslet. Co to má sakra znamenat? Patřit mu? Jsem nějaký majetek nebo co? Ptala jsem se sama sebe. Hodina naštěstí utekla jak voda. Zazvonilo na konec hodiny. Učitel nám ještě zadal domácí úkol. K mému překvapení to byla zrova matematika a probírali jsme novou látku. Nebo spíš k mé smůle. Nevěděla jsem o čem je řeč.
,,Kdo to byl?’’ zeptal se Mikage, který přišel ke mně s Teitem.
,,Co? Kdo?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně. Nepochopila jsem, koho tím myslí.
,,Ten tvůj tajný ctitel.’’ vysvětlím pro změnu Teito.
,,Warren z vedlejší třídy.’’ pronesla jsem.
,,Co si mu řekla?’’ vyptával se dál Mikage. V podstatě nic, přišel Frau a řekl, že jsem zadaná. Proběhlo mi hlavou.
,,V podstatě nic, jen jsem ho odmítla.’’ přiznala jsem částečně pravdu. Kdyby se tam neobjevil Frau, stejně bych ho odmítla, ale nevymyslela bych jsem si lež. Řekla bych mu, že ho neznám a nemiluju ho.Říkala jsem si pro sebe.
,,To je dobře.’’ pronesl Mikage, aniž bych jsem to zaregistrovala.
,,Říkal si něco?’’ zeptala jsem se ho.
,,Ne, nic.’’ mávl nad tím rukou Mikage. Ve dveřích se objevila nějaká dívka.
,,Je tu Jane Mizuki?’’ zeptala se. Všichni se na ni otočili.
,,Já jsem Jane Mizuki.’’ ozvala jsem se.
,,Můžeš na chvilku?’’ zeptala se mě. Přikývla jsem a šla jsem na chodbu.
Tam stál malý hlouček dívek o rok starší než jsem byla já. Byly celkem čtyři. Říkala jsem si, co asi chtějí.
,,Pojď půjdeme stranou.’’ promluvila ta vysoký. Mno dobře, všechny byly vysoké, oproti mě, ale ona byla ze všech největší. Šli jsme teda na dívčí záchody, kde zrovna nikdo nebyl.
Dívky se okolo mě shlukly. To nevypadá dobře, řekla jsem si. V tom se ta největší ze všech napřáhla a vrazila mi facku, až se pri protočila hlava, jaká to byla rána.
,,Dej ruce pryč od Fraua, ten patří jen mně!’’ procedila skrz zuby. Chtěla jsem jí odpovědět stroze, že mezi námi nic není, ale pak jsem si to rozmyslela. Co když ten polibek viděla? Jak tohle bych vysvětlila, nevím. Jen jsem na ni zírala a mlčela. ,,Je ti to jasný?’’ zeptala se se nabručeně.
,,Jo.’’ odsekla jsem ji a dala ruce v pěst.
,,Dobře, to je dobře!’’ řekla mi a poté s dívkami se smíchem odešly. Já zůstala stát na záchodech a solný sloup. Co to mělo znamenat? Ptala jsem se sama sebe. Šla jsem k umyvadlu a opláchla jsem si obličej. Na tváři se mi začala rýsovat její ruka. Jak já tohle vysvětlím. Říkala jsem si pro sebe. Protože mi došlo, že kluci si toho všimnou. Zalezla jsem do kabinky a přemýšlela jsem, jakou výmluvu si vymyslím. Nemohu říct pravdu, že to bylo proto, že mám dát ruce pryč od Fraua. Vždyť mě políbil a to jsem nemohla nikomu říct. Teda nesměla, ale ne, že by Frau při prvním polibku mi řekl, ať pomlčím, ale už vůči mně. Každý věděl, že Frau je sukničkář. A nechtěla jsem, aby si kluci mysleli, že patřím mezi fanynky Fraua, protože to nebyla pravda. Nebo aspoň jsem si to myslela a stále připomínala. Nejsem jeho fanynka, nejsem jeho fanynka, nejsem jeho fanynka. Říkala jsem si pro sebe. V tom zazvonilo na hodinu. Nechtělo se mi jít do třídy, ale musela jsem. Měli jsme před poslední hodinu.
Vešla jsem do třídy a začala šuškanda. Co zase proti mně mají? Ptala jsem se sama sebe. Ale nijak jsem to neřešila. Ať si šuškají, já to nezměním a měnit to nebudu. Říkala jsem si pro sebe. Hodina začala a já byla zase myšlenkami jinde. Byla jsem u té holky,co mi dala facku a vyhrožovala mi. To nemohu nikomu říct. Stejně co by tak mohli udělat? Jen jí vynadat a já bych byla práskač. Tak to teda ne. Uvažovala jsem si pro sebe. Ani jsem nezaregistrovala, že na mě učitelka mluví.
,,Mizuki, Mizuki.’’ stále dokola opakovala. Až když přišla ke mně a uhodila do lavice, jsem se vzpamatovala.
,,C...co?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Žádné co. Máme hodinu přírodopisu a vy jste si neudělala ani čárku. Co to s váma dneska je?’’ zeptala se učitelka.
,,Omlouvám se.’’ omluvila jsem se. ,,Není mi dobře.’’ částečně jsem řekla pravdu.
,,Mno dobrá, ale ať se to příště neopakuje.’’ přimhouřila oči učitelka. Ulevilo se mi. Mikage i Teito se na mě dívali. I celá třída, ale ta po chvíli přestala. Přesto Mikage mě sledoval stále.Já si toho nevšimla.
Po škole jsem šla jela do města na zimní stadion. Kluci měli trénink, tak jsem jim připravila branky a šla makat co Rob mi nařídil.
,,Jane, můžeš na chvíli?’’ zeptal se mě Rob, když jsem odnášela odpadky.
,,Jasně.’’ řekla jsem a šla jsem k němu.
,,Chtěl bych ti představit nového kolegu, Hyuugu Raverse.’’ řekl mi Rob. s Hyuugou jsme si podali ruce.
,,Jane Mizuki.’’ představila jsem se.
,,Hyuuga Ravers.’’ představil se mi taky a podali jsme si ruce. Hokejisté, mezitím naskočili na led. Zítra je čekal těžký zápas.
,,Ukážeš mu co a jak?’’ zeptal se mě Rob.
,,Určitě.’’ usmála jsem se a s Hyuugou jsme šli odnést odpadky. Pak jsme dělali různé práce, ale více času jsem věnovali koukáním na trénink kluků. Poté co skončili, jsme vlezli na led a začali uklízet puky a branky. Po úklidu jsem šla do šatny.
Převlíkla jsem se a vyšla jsem ven. Venku na mě čekal jak Frau, tak i Hyuuga i Rob.
,,C...co tu děláte?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Svezu vás domů.’’ odpověděl mi Rob.
,,Říkal jsem ti, že to dojdeme sami. Autobusy nám jedou v pohodě.’’ opáčil se Frau.
,,Díky Robe.’’ poděkovala jsem, za svezení.
,,I mě?’’ zeptal se Hyuuga.
,,Jasně všechny.’’ usmál se Rob. Všichni jsem šli k autu.
Já si sedla ke spolu jezdci, Rob za volant a kluci dozadu. Za chvíli jsme byli u školy.
,,Tady vás vysadím dneska, domů to máte kousíček ne?’’ zeptal se Rob.
,,Jo, máme.’’ přikývla jsem a začala jsem vystupovat z auta. ,,Díky Robe, za svezení a ahoj.’’ rozloučila jsem se s Robem.
,,Ahoj bando.’’ rozloučil se Rob. Před školou stál hlouček dívek. Mezi nimi ta, co mi dala facku.
,,Fraue, ahoj, můžeme s tebou mluvit?’’ zeptala se jedna z dívek. Frau se ně podíval.
,,Jdu napřed.’’ odpověděla jsem a šla si po svých. Ani s Hyuugou jsem se nerozloučila.
Šla jsem domů a přemýšlela jsem. Přemýšela jsem, proč mě to bolí u srdce a nad tím, co mi řekla ta holka. Než jsem došla k baráku, tak šel Mikage s nákupem.
,,Ahoj Jane, kde je Frau?’’ zeptal se Mikage. Podívala jsem se na něho.
,,Ahoj Mikage, mluví před školou s dívkami.’’ odpověděla jsem mu. ,,A co ty tu?’’ zeptala jsem se ho.
,,Byl jsem nakoupit pár věcí.’’ odpověděl mi Mikage. ,,Chtěl bych ti něco říct.’’ řekl Mikage. Pdívala jsem se na něho. Měl vážnou tvář.
,,Děje se něco?’’ zeptala jsem se ho.
,,Miluju tě.’’ dostal ze sebe Mikage a políbil mě. Měl zavřené oči a já vykulené. To snad není možné. Nejdřív Frau a teď i Mikage. Mikage se odtrhl. ,,Promiň, musel jsem to udělat.’’ řekl a poté jsme spolu vyrazili domů. Mikage zamyšleně a já v šoku.
Přišli jsme domů a já se šla nahoru hupsnout hned pod sprchu. Stále jsem měla před očima polibek od Mikageho. Co to s nima sakra je? Nejdřív Frau a teď Mikage. Říkala jsem si pro sebe. Vysprchovala jsem se a zalezla do pokoje. Vzala si věci a šla jsem dolů.
Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Vybalila jsem si veškeré věci a vrhla jsem se na to.
,,Ty nebudeš jíst?’’ zeptal se mě Castor překvapeně. Podívala jsem se na něho.
,,Nemám hlad.’’ zalhala jsem. ,,Pokud vadí, že tu dělám úkoly půjdu nahoru.’’ řekla jsem.
,,V pohodě.’’ usmál se Labrador. ,,Naštěstí jsme ti nenandali.’’ dodal. Usmála jsem se taky a dala se do učení, ale moc jsem se nesoustředila, ale okolo jedenácté jsem skončila až na matiku, tu jsem si nechávala na další den. V jedenáct jsem se sebrala a šla se ještě učit do pokoje.
Zasedla jsem ke stolu a otevřela sešit dějin a začala se učit. Asi po dvaceti minutách někdo zaklepal na dveře.
,,Dále.’’ řekla jsem. V mém pokoji se objevil Frau.
,,Mohu?’’ zeptal se a už byl uvnitř a zavíral dveře. Sedl si na mou postel. ,,Pěkné to tu máš.’’ pronesl.
,,Co chceš?’’ zeptala jsem se ho odměřeně a sledovala ho.
,,Co chci?’’ řekl otázkou Frau. Vstal z postele a přešel ke mně. ,,Jsi jenom moje.’’ zašeptal mi do ucha a znovu mě políbil. Byla jsem v šoku. Zase. Po chvíli se odtáhl.
,,Nejsem tvůj majetek.’’ dostala jsem ze sebe. Frau se jen ušklíbl.
,,Jsi moje.’’ znovu zopakoval a odešel. Vykolejil mě natolik, že jsem se nedokázala soustředit na učivo. Tak jsem to o půlnoci zabalila a šla si lehnout. Jenže jsem nemohla usnout. Nejdřív jsem měla před sebou polibek od Fraua ve škole, pak tu facku, polibek od Mikageho a zase polibek od Fraua. Usnula jsem až po třetí hodině ranní.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
