Sen snů - Sedmý den - Zoo
Informace:
Jane se rozhodne jet s kluky na výlet. Pojedou do Ústí nad Labem do Zoo. Jaký bude výlet? Bude se klukům líbit? Nebo nastanou problémy? Je tu předposlední díl Sen snů - Zoo
Sedmí sen - Zoo
Ráno jsem se vzbudila už v šest. Nemohla jsem dál spát. Opatrně jsem se vymanila ze sevření Lawa a vstala jsem. Oblékla jsem si triko a šla dělat snídani. Naštěstí Law se neprobudil.
Všichni ještě spali a já při dělání snídaně přemýšlela co podnikneme. Nechtěla jsem trávit další den s někým osamotě. Chtěla jsem něco společného, ale zase ne tady v Mostě. Jak bych někomu známému vysvětlila, co dělám z tolika chlapi najednou. Po chvilkovém uvažování mě to napadlo. To je skvělý nápad. Snad se to bude líbit. Říkala jsem si pro sebe. Udělala jsem snídani a bylo půl sedmé. Šla jsem do obývaku.
Tam spal Frau se Zorem. Oba byli do půl těla svlečeni. Měli pěkná těla, hlavně Zoro, ale hned jsem se vzpamatovala a začala je budit.
,,Hoši vstáváme.’’ zvolala jsem a s oběma jsem zatřásla. Frau se probudil a Zoro se jen otočil na bok a spal dál.
,,C...co se děje princezno?’’ zeptal se rozespale Frau.
,,Probuď Zora já jdu vzbudit zbytek. Snídaně je na stole. Pak vysvětlím všem najednou.’’ řekla jsem a usmála jsem se. Poté jsem šla do ložnice.
V ložnici spal Ichinose a Fushimi. I oni byli do půl těla svlečeni.
,,Hoši vstáváme.’’ taky jsem zvolala a s oběma jsem zatřásla. Oba se naštěstí vzbudili. ,,Snídaně je hotová. Pak vše vysvětlím, teď se vstává.’’ řekla jsem dřív, než se stačili zeptat co se děje. Poté jsem šla do pokojíka.
Tam hezky spal Law. Byla ho škoda budit, ale musela jsem, pokud jsem chtěla uskutečnit svůj plán. Přišla jsem k němu.
,,Lawe, vstávej.’’ řekla jsem potichu a rukou ho pohladila po tváři.
,,Kolik je?’’ zeptal se rozespale Law aniž by otevřel oči.
,,Půl sedmé. Mám plán na dnešek a chci vám ho říct, tak vstávej.’’ oznámila jsem mu. Poté jsem vstala .
,,Nechoď ještě.’’ zašeptal Law a chytl mě za ruku. Znovu jsem si k němu sedla.
,,Radši si pospěš, než sní všechnu tu snídani a taky určitě se nemohou dočkat, co jim chci oznámit.’’ řekla jsem a pohladila Lawa znovu po tváři. Law se posadil a něžně mě políbil.
,,Dobrá, už vstávám.’’ usmál se na mě Law. I já se na něho usmála. Law vstal a oba jsme se převlékli. Vzal si to nové oblečení, co jsem mu předešlý den koupila. A nejen on, ale i ostatní hoši si vzali oblečení, které jsem všem koupila. Teda Zoro měl jen ten šátek.
Všichni jsme se sešli u snídaně v kuchyni. Když jsme tam s Lawem přišli, už všichni tam seděli a rozespale jedli. Nikdo z nich nemluvil. I čaj někdo udělal. Buď Ichinose nebo Fushimi.
,,Tak co se děje princezno, že nás budíš v tak nekřesťanskou hodinu?’’ zeptal se mě Frau.
,,Ty si stěžuj, když vstáváš ještě dřív.’’ ušklíbla jsem se na Fraua. Ten se taky na mě jen ušklíbl. ,,Vzbudila jsem vás proto, že chci se všemi trávit volné dny. Jenže tady to nejde. Nedokážu všem vysvětlit odkud vás znám, co jste zač a proč jsem s vámi všemi. A trávit dny s každým zvlášť taky nechci. Proto mě napadlo, že bychom dneska mohli všichni jet do Ústí nad Labem do Zoo. Co říkáte?’’ vysvětlila jsem všem a řekla ,co mě napadlo. Chvilku panovalo ticho, jak všichni přemýšleli. Hodně mě tím napínali.
,,Já jsem pro.’’ usmál se Ichinose.
,,I já jsem pro. Je krásně a aspoň každý může být s naší hospodyní.’’ souhlasil Fushimi. Poté souhlasili i ostatní. Byla jsem fakt šťastná, že to vyšlo.
,,Tak teď se najezte a já jdu připravit věci.’’ usmála jsem se a šla jsem do pokojíku.
V pokojíku jsem vytáhla batoh a dala si tam peněženku, doklady a foťák. Určitě jsem chtěla fotit. A nejen kluky, ale i zvířátka, aby byla památka. Poté jsem dala batoh do chodby a vrátila se ke klukům.
Ti baštili snídani a povídali si o dnešním výletě. Vypadalo to, že jsou z toho nadšeni, což byla velice ráda.
,,A Jani, jak je to daleko?’’ zeptal se mě Fushimi.
,,Cesta vlakem trvá tak hodinku.’’ odpověděla jsem.
,,Co je vlak?’’ zeptal se mě Zoro.
,,Dopravní prostředek. Sám uvidíš.’’ usmála jsem se na Zora. Po jídle jsem udělala nádobí a Law mi pomohl. Ostatní se mezitím obuli a šli čekat na chodbu. Za chvíli jsme byli na chodbě všichni a já mohla zamknout byt. Ichinose, Fushimi a Zoro šli pěšky. Já, Law a Frau jsem jeli výtahem.
Všichni jsme se sešli dole. Venku jsem všem dala peníze na autobus.
,,Na co nám to dáváš?’’ nechápal Fushimi.
,,Na autobus. Na nádraží se pojede autobusem. Aby jste mohli jet, tak si zaplatíte jízdenku. Stačí, když řidiči řeknete za sedmnáct.’’ usmála jsem se na všechny. Poté jsme vyrazili na autobusovou zastávku, která byla blízko baráku.
Čekali jsme na autobus asi deset minut, než přijel. Mezitím jsem všem dala sedmnáct korun na lístek na autobus. Já jsem měla průkazku. Poté co autobus přijel jsme nastoupili. Já první a za mnou hoši. čekala jsem na ně, až si koupí lístek, abychom si mohli jít sednout. Naštěstí volno bylo vzadu. Různě jsme si sedli. Já seděla vedle Zora, který seděl u okýnka.
,,To jsou mi věci. To až budu vyprávět.’’ pronesl Zoro celý překvapený. A nebyl jediný. I Law i Frau byli překvapeni. To se budou divit až se pojede vlakem. Pomyslela jsem si.
,,Jak se vám to líbí?’’ zeptala jsem se všech.
,,Jo líbí.’’ pronesl Fushimi, pro kterého to nebyla novinka. I pro Ichinoseho to novinka nebyla.
,,Je to úžasné.’’ pronesl s úžasem Frau. Law i Zoro přikývli. Byla jsem ráda, že se jim to líbí. Za pět minut jsem vystupovali na nádraží. Vystoupili jsme a šli jsme dovnitř.
V hale bylo pár lidí. U okýnka, kde se prodávali lístky nikdo nebyl. Podívala jsem se po všech.
,,Zůstaňte tady, jdu koupit lístky.’’ řekla jsem vážně a hlavně jsem se dívala na Zora.
,,Proč se díváš na mě?’’ divil se nabručeně Zoro.
,,Znám tě, lehce se ztratíš a já nehodlám tě tu nahánět.’’ ušklíbla jsem se a Law se musel zasmát. Tím nakazil i ostatní. Já šla pro ty lístky. Za chvilku jsem byla zpátky u kluků a lístek jsem držela v ruce. Podívala jsem se na tabulku, kdy nám to jede. Mělo nám to jet za pět minut.
,,Půjdeme na nástupiště.’’ pronesla jsem a vyrazila jsem. Kluci mě následovali.
Šli jsme po schodech dolů. Pak jsem u druhého podchodu zatočila doprava a kluci mě následovali. Došli jsme na násupiště.
,,Kdy to jede?’’ zeptal se Ichinose. Podívala jsem se na hodinky.
,,Zhruba tak za tři minuty.’’ odpověděla jsem. A opravdu, za tři minuty vlak přijel.
Byl to novější typ. Nastoupili jsme a šli do druhého patra. Každý si sedl s někým. Já seděla s Lawem, Frau s Ichinosem a Fushimi se Zorem. Kromě mě, Fushimiho a Ichinoseho se všichni rozhlíželi po vlaku. Byla to pro ně novinka a neznali to. V duchu jsem se modlila, aby mi neudělal někdo z nich ostudu a nejen ve vlaku, ale pak i v té zoo. Musela jsem věřit, že to dopadne dobře bez jakýkoliv následků. Vlak se za pět minut rozjel. Ti tři sledovali přírodu z okna a zírali na to jak péra z gauče. Hlavně na tu rychlost. Po chvíli přišel průvodčí. Já mu ukázala na nás šest a jízdenku, na kterou dal razítko a šel po dalších cestujících a žádal po nich jízdenku.
,,Na co chce tu jízdenku?’’ zeptal se mě Frau přes Lawa. Ale nebyl jediný, koho to zajímalo.
,,Aby z kontroloval a označil jízdenku jako důlaz, že si ji zaplatil a nejdeš zadarmo. To je jako v tom autobuse.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit. Frau ani nikdo jiný se na nic neptal, tak jsem to brala, jako že to pochopil. Zastavovali jsem v různých městech a vesnic a vždy se mě Frau nebo Zoro zeptali, jestli už vystupujeme. Vždy jsem odpověděla záporně. Jinak celou dobu mlčeli a kochali se přírodou, stejně jako já. Dokonce na mě dopadla únava, ale říkala jsem si, že nesmím usnout, jinak to přejedeme a bude problém. Naštěstí jsem to vydržela a neusnula jsem.
Vystoupili jsme v Ústí nad Labem v hlavním městě. Kluci se mě drželi jak klíšťata za což jsem byla ráda. Hlavně jsem sledovala Zora, aby se hlavně ten neztratil. Nevím jak bych ho tu hledala, když se tu sama nevyznám. Šli jsme na další autobusovou zastávku nebo spíš trolejbusovou. Tam jsem koupila dvanáct lístků a každému dala jeden lístek. Trolejbus přijel poměrně brzy. Nastoupili jsme a jeli asi dvě zastávky než jsme vystoupili ven. Do zoo to bylo pak kousíček.
V zoo jsem zaplatila za nás vstupné a mohli jsme jít. Šli jsme se podívat na vydry. Všichni se chovali slušně, Nikdo nepokřikoval a nechoval ne ukázněně. Uklidnila jsem se, že to jsou dospělí mužští a snad vědí, jak se mají chovat. Law si všiml, že hlavně sleduju kam jde Zoro. Možná trošku žárlil, kdo ví, ale na druhou stranu mi zase rozuměl. Nechtěla jsem, aby se tu ztratil. Pomalu jsme postupovali po různých stanovištích a sledovali zvířata. Některá jen lenošila, některá skotačila, některá se pásla. Bylo to příjemné.
Jenže co se nestalo? My nakonec Zora ztratili. Zastavili jsme se na přestávku na záchod. I kluci si byli odskočit.
,,Tady se sejdeme, nikdo nikam nepůjde beze mne.’’ ještě jsem je varovala důrazně, ale ne zas až tolik, protože když jsme se všichni vyčůrali, tak jsem se po všech podívala a chtěla jsem už vyrazit, když jsem si všimla, že vážně chybí Zoro. ,,Kde je Zoro?’’ zeptala jsem se všech. Nikdo nevěděl. Že ani neví kudy šel, že ho nehlídali. Protože, když jsem já vyšla ze záchoda, tak všichni byli hotoví.
,,Nerozdělíme se?’’ zeptal se Fushimi. Všichni jsme se na něho podívali.
,,To by nebylo špatné, ale co když se ztratíte i vy?’’ zapochybovala jsem.
,,Všimnul jsem si, že tu jsou různé ukazatele, tak snad se tu shledáme. Pochybuji, že by Zoro odešel ze zoo.’’ pronesl Fushimi.
,,Mno dobrá, ale jestli se ztratí ještě někdo, tak mě odvezou.’’ upozornila jsem všechny. Pak jsme se rozdělili do dvojce a trojice. Fushimi šel s Ichinosem. Lawa jsem si vzala sebou, protože jsem potřebovala jeho oporu a Fraua, protože jsem se bála, aby něco neprovedl a věděla jsem, že z Lawa má respekt. Ale než jsme i vyrazili, tak mi Law slíbil, že svou moc nepoužije a Frau, že nevytáhne tu svoji kosu. Fushimi s Ichinose šli na pravou stranu a já s Lawem a Fraem na levou stranu.
Šli jsme mlčky a dívali se do všech stran, jestli někde neuvidíme Zora. Cítila jsem se beznadějně, jako bych jsem ztratila vlastí dítě. Už vím, jak se musí maminky cítit, když se jim ztratí dítě nebo třeba opozdí. Měla jsem o Zora strach. Věděla jsem, že se dokáže o sebe postarat to zase jo, ale věděla jsem, že se musím vrátit domů s pěti chlapi a ne jen se čtyřmi. Jak by k tomu přišlo. Jenže hlavou se mi motala ještě jedna myšlenka, že se Zoro vrátil tam kam patří, ale to jsem pak zavrhla, protože by se museli vrátit i ostatní a ne jen jeden. Law musel vycítit, že se cítím mizerně a dal mi ruku a maličko zmáčkl. Dal mi tím odvahu naději, že ho najdeme. Volat jsem ho nemohli, abychom nerušili ostatní lidi a nepoutali na sebe pozornost. Oběhli jsme skoro celý zoo a když jsme se vrátili k záchodům, kde jsme se měli sejít, tak tam už čekali Fushimi s Ichinosem i se Zorem. Ulevilo se mi natolik, že jsem ho k jeho překvapení i k překvapení všech objala.
Fushimi a Ichinose:
Ty dva se vydali na pravou stranu. Rozdělili si úkoly, že Ichinose se bude dívat po pravé straně a Fushimi po levé. A přitom dávali i pozor na cestu.
,,Kam jenom mohl jít?’’ zeptal se Ichinose.
,,To nevím, ani jsem si nevšiml, že zmizel.’’ řekl Fushimi. Byli u kachen, medvědů, tuleně i lachtana, ale nikde Zora neviděli. Už to chtěli vzdát a vrátit se, když si Ichinose všiml zelených vlasů.
,,Hele není to Zoro, támhle u těch opic?’’ zeptal se Ichinose a ukázal prstem. Fushimi se tím směrem podíval.
,,Víš, že máš asi pravdu?’’ řekl Fushimi a oba vyrazili tím směrem.
Dohnali Zora a poklepali mu na rameno. Zoro se k nim otočil a bylo vidět, že je rád vidí.
,,Konečně vidím známou tvář.’’ řekl Zoro a usmál se.
,,Tys nám dal.’’ řekl na to Fushimi.
,,Jane se může zbláznit strachy.’’ dodal Ichinose.
,,Hele sorry, ale zahlédl jsem hlouk lidí, tak jsem se šel podívat a pak jsem nevěděl kudy se vrátit.’’ přiznal Zoro.
,,Nám to nevysvětluj, to si nech pro Jane.’’ řekl Fushimi a už všichni tři vyrazili zpátky k záchodům, kde se mají sejít i s Jane, Lawem a Frauem.
Když dorazili na místo, Jane, Law ani Frau ještě nedorazili. Zoro si mezitím šel odskočit.
,,Jestli teď přijdou a Zora neuvidí, tak se Jane zblázní.’’ pronesl Ichinose.
,,To jo, hlavně, aby si Zoro pospíšil.’’ souhlasil s Ichinosem Fushimi. Naštěstí Zoro byl rychlejší. Než dorazila Jane, Law a Frau, tak si povídali.
,,A co tam bylo zajímavé, že si odešel?’’ zeptal se Fushimi.
,,Nějaká opice jim zdrhla, tak se na ni děti dívali s rodiči, dokud ji nechytli zdravotníci.’’ přiznal Zoro.
,,A to si nás nemohl varovat, nebo říct?’’ zeptal se Fushimi.
,,Nemám si to náhodou nechat pro Jane?’’ zeptal se trochu podrážděně Zoro. Fushimi raději zmlknul. Čekali dobrou půlhodinku, než dorazila Jane s Lawem a Frauem. Všichni čekali především Zoro, že Jane na něho začne ječet, ale všechny překvapila, když Zora objala.
Zoro chvíli přemýšlel, co má udělat, ale pak Jane taky objal. Byla to dojemná situace, přesto Zoro měl obavy, že na něho bude Jane křičet, až se uklidní, ale k jeho překvapení se tak nestalo.
,,Tohle mi už víckrát nedělej Zoro.’’ řekla jsem mu a setřela si slzy.
,,Promiň.’’ zašeptal Zoro jako omluvu Poté mi vysvětlil kam šel, že zapomněl to říct, že doufal, že se vrátí zase zpátky, ale pak nevěděl kudy přišel. Musela jsem se nad tím pousmát.
,,Příště někomu řekni kam jdeš, aby šel s tebou nebo, aby věděl jakým směrem si šel, abycom tě nemuseli hledat.’’ poučila jsem Zora a byla celá šťastná, že se Zoro našel a je v pořádku a nic se nestalo. Poté jsem se vydali do hospůdky Tajga, kde jsme si dali něco jako večeři.
Po večeři jsem se podívali na představení lachtana, a přitom jsme byli pro močeni až na kost. Frau, chtěl stát tam, kde to nejvíc cákalo. Pak jsem se vydali na trolejbusovou zastávku a jeli do města. A pak na vlak.
Ve vlaku všichni byli z ticha a přemýšleli, co dneska zažili. I já přemýšlela, ale ne o dnešním dni, ale o tom, co se podnikne další den. Napadla mě další zoo, tentokrát v Chomutově, což není daleko od Mostu. Vrátili jsem se domů. Doma jsem se všichni vykoupali a chvíli jsme si povídali o dnešním dni a jaké mají zážitky. Všem se to moc líbilo a každému se hlavně libili opice. Jen Zoro celou tu dobu mlčel. Bylo vidět, že jeho ztráta ho mrzí. Všichni jsem mu říkali, že je to v pohodě, že se stane. Okolo desáté jsme si šli lehnout. Já s Lawem do jedné postele a přitulila jsem se k němu. Vím, že mi Law něco říkal, ale nevím co, protože jsem usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
