Jiná-kapitola 7
Informace:
Je tady nová kapitola moji povídky (už skoro po měsíci) :"D přeju příjemné čtení a gomene za neaktivitu. A mám nový "obal" doufám že se líbí :3
"To byl dneska den!" řekla Sarah a zasmála se: "Jo no myslím si že nic divnějšího a nebezpečnějšího se nám už nemůže stát!!" řekla jsem. Obě dvě jsme se začali smát. I když nevím jak jsme se po tom co se dnes stalo mohli smát!
Šla jsem do kopce, a nohy mi hořely. Když jsme odsud se Sarah odcházeli nezdál se mi ten kopec tak velký a strmý. Ke konci kopce už jsem sotva popadala dech. Konečně jsem se dostala až na vrchol a plácla jsem sebou do měkké trávy. Za sebou jsem slyšela dvouhlasný smích. Sarah a Eleanor se nejspíš smáli mému výstupu: "Dneska jsi sem přišla trénovat viď? Neříkej mi že tě přepere jeden kopec!" řekla Eleanor a rozchechtala se ještě víc. Sarah ke mě přišla a podala mi pomocnou ruku kterou jsem s radostí přijala. Co si budeme nalhávat, nesnáším sport. Jsem spíše drobnější postavy, a rozhodně jsem nikdy nebyla ten tip co by se rád pral. Jsem totiž hodně lehká a hubená proto pro mě jen představa toho že budu muset cvičit někde mimo školu dosti štvala. Jak se později ukázalo nebudeme cvičit jenom já a Sarah, ale i ostatní "děti" z akademie. Nevím jestli se ta stvoření dala nazvat dětmi, byli totiž jako já, byli to čarodějové? Asi ano, ale bojím se že i kdybych jim řekla že jsem jako oni, tak by se na mě nepřestali dívat jako na vetřelce, jako na maso.
Eleanor nás rozdělila do tzv. bojových dvojic. Neskončila jsem ve dvojici se Sarah, to se dalo čekat. Místo ní stál naproti mě obrovský kluk, a když říkám obrovský, myslím tím obrovský. Mohl mít tak 195 cm, a jak byl vysoký tak byl i široký. Měl velká ramena, a svalnaté tělo. Připadala jsem si malinkatá, zdálo se mi že by mě ten kluk mohl uzvednout jen jednou rukou, nebo že kdyby mi jen cvrnkl do ramene tak bych odletěla tak 3 metry daleko. Z jeho výrazu se dalo vyčíst pobavení, nejspíš si všiml mého zděšení a taky nejspíš mé drobnosti. Usmíval se. Byl to zlý úsměv, díval se na mě jako na myš. Byl si jistý že mě porazí, ať už jsme měli dělat cokoli. Jeho pohled a hlavně ten úsměv mě štvali. Narovnala jsem se, založila jsem si ruce na prsou a hrdě jsem se mu podívala do očí. Udělal to samé jako já, a v tu chvíli jsme měla pocit že mi zastínil slunce. Rozhodla jsme se že už ho nebudu dál zkoumat, ale pokusím se zjistit s kým skončila Sarah. Otočila jsem se a prohlížela jsem si každou dvojici. Po chvíli mi jsem spatřila hnědé vlasy a jantarově zelené oči- Sarah.
Sarah je sice asi o 5 cm vyšší než já, ale jinak jsme na tom v postavě stejně. Obě jsme lehké a dobré. Naproti Sarh stála vysoká blondýna, mohla mít snad i 180 cm, bože všichni jsou tu tak vysoký! Sarah ale nebyla zděšená, dívala se na ni s pobavením. Bloncku to nejspíš štvalo, neubránila jsem se úsměvu. Sarah jsi mě všimla,a při pohledu na mého "partnera" se zatvářila zděšeně a pak...nadšeně? Co je na něm úsměvného? 3 krát zvedla obočí. Nene nelíbí se jí snad. Věnovala jsem jí udivený pohled,a otočila jsme se na toho kluka. Když jsem na něj přestala hledět jako na člověka nebo co je za stvoření co mi za pár minut nejspíš přeláme všechny kosti v tělě, tak to byl docela hezký kluk, měl výrazné lícní kosti černé delší vlasy a ledově modré oči. Jak už jsme řekla mohl být snad o 30 cm vyšší než já, a mohlo mu být tak 16 let, jo byl hodně hezký. Nejspíš si všiml že si ho se zájmem prohlížím, a tak si mě taky začal prohlížet. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě, a bylo to vyloženě nepříjemné. A hlavně co vidět? Malou hubenou holku s neposlušnými rezatými vlasy staženými do culíku. Holku s velkýma modrýma očima ( od toho incidentu se Sarah se mi spravil zrak) oblečenou do černých legínů, bílých tenisek a šedé velké mikiny. Ale netvářil se pohoršeně ani zhnuseně, tvářil se spokojeně.
Z mého zamyšlení mě probrala Eleanor která nám vysvětlila co dnes budeme dělat...
"KONEC! Pro dnešek už končíme!" zakřičela Eleanor. Moje tělo už naposledy dopadlo bezvládně na zem, tohle se mi dnes stalo snad stokrát! Ten velký kluk mi sice dnes nepřelámal všechny moje kosti, ale modřin budu mít jak na****! Pořád jsem ležela na zemi a snažila jsem se popadnout dech. A také jsem se pokoušela najít pádný důvod proč bych měla toho kluka nechat si ze mě dělat živý boxovací pytel i zítra a pozítří a vlastně pořád! Dnešek byl snad ten nejbolestivější den mého života. Dlaně mě pálily od ohně kterým jsem se pokoušela zasáhnout toho kluka, vlasy jsem měla slepené potem a do toho jsem v nich měla zamotané větvičky protože mě ten kluk s oblibou házel a já jsem občas spadla i do křoví. Nejspíš jsem si narazila kostrč, mám odřené a spálené ruce, po jedné straně nohy se mi táhne led. Což mi připomíná že bych ho možná mohla dostat pryž než budu mít omrzliny. Bolí mě břicho a kotník. Ležím a poslouchám hlasy a smích těch šťastných co tento trénink přežily. Kde je Sarah? Dopadla jako já? Náhle se nade mě postavil ten černovlasý kluk a soucitně se usmál. Uvědomila jsem si že ležím v trochu zvláštní poloze. Nohy jsem měla roztažené a ruce za hlavou : "Ahoj já jsem Daniel!" představil se mi teda brzy, ale alespoň se představil : "Ahoj, já jsem Aninne!" vykašlala jsem. Usmál se a nabídl mi pomocnou ruku. Přijala jsem ji, rychle škubl s rukou a zvedl mě nahoru. Ten zatracený kotník tak bolel, neudržela jsem rovnováhu a spadla jsem přímo na Daniela. S ním to ani nehlo, přidržel mě a nervozně se zasmál: "Trošku jsem tě zřídil co?" zasmála jsem se: "Ale jenom trošku!"
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
