Šest bratrů - 2. kapitola
Informace:
Jane po týdnu nastupuje do práce. Pracuje jako výpomoc na zimním stadionu. Jenže neumí bruslit. Jak si s tím poradí? A jaké bude pro ni překvapení, když zjistí, že jeden z bratrů, u kterých bydlí je hokejista.
Práce
Už jsem nějaký ten čas bydlela v rodině Kleinových. Do práce jsem měla nastoupit až dneska. Dali mi tam volno na týden na zabydlení v novém domě. Budík mě vzbudil v šest. Nařídila jsem si ho tak. Dávám si vždy ranní sprchu. Vstala jsem, vzala školní uniformu, ručník jsem si nechávala v koupelně, stejně tak i hygienu a šla jsem.
K mé smůle tam někdo byl. Byla slyšet sprcha. Tak jsem si řekla, že počkám na chodbě. Za tři minuty sprcha ustala. Oddychla jsem si, že to netrvá tak dlouho. Po dalších osmi minutách se dveře otevřely. Stál v nich Frau, který byl jen zabalen do ručníku jinak horní půlka těla odhalena. Hned jsem se otočila a cítila, jak mi rudnou tváře.
,,Pr….promiň.’’ dostala jsem ze sebe. Nevěděla jsem, že chodí ráno se sprchovat.
,,V pohodě, já se nestydím.’’ řekl Frau. Jenže já ano. Řekla jsem si pro sebe. Ještě štěstí, že tam dole měl ručník, jinak bych to asi nepřežila. ,,Můžeš jít.’’ dodal. Zavřela jsem oči a otočila jsem se a protáhla se kolem něho. Než jsem zavřela dveře, slyšela jsem, jak mi říká, že jsem komická.
Zamkla jsem se a začala se svlékat. Svlečená jsem vlezla do sprchy. I Frau používá vařící vodu, jak jsem zjistila. Ale i já ji mám ráda, takže mi to nevadilo. Osprchovala jsem se, vylezla ze sprchy a začala se sušit ručníkem. Usušena jsem se oblékla a šla si vyčistit zuby. Pak jsem se učesala. Poté jsem odemkla a šla jsem do svého pokoje.
Ustlala jsem si a složila pyžamo, nebo spíš tričko a trencle, které jsem nosila na spaní. Frau byl první, který mě takhle viděl, ale rozhodně lepší takto, než nahou, jako já jeho. Nemohla jsem to spustit z hlavy. Dneska byla řada na mě se snídaní. Vzala jsem si tašku a šla jsem dolů.
Tašku jsem si hodila do chodby k botám a šla jsem do kuchyně, přes jídelnu. Rozhodla jsem se pro sendviče. Svačiny do školy si dělal podle libosti každý sám. Tentokrát jsem se rozhodla si něco koupit. Pro každého jsem udělala dva sendviče, jen pro sebe jede. Na toustový chléb jsem dala hořčici, jarní cibulku, co v lednici byla, Papriku, salám šunka, okurka a hlávkový salát. Připravila jsem vodu do konvice na čaje. Poté jsem postupně talíře nanosila na jídelní stůl. Budit jsem je nechodila, protože o to se musí postarat každý sám.
Sama sobě jsem udělala už čaj a dala se do jídla. Jako první přišel Frau.
,,A snídaně je hotová, co dneska máme?’’ hned se zeptal.
,,Sendvič.’’ řekla jsem a vstala a šla mu udělat čaj. ,,Jaký čaj chceš?’’ zeptala jsem se ho z kuchyně.
,,Jako máš ty.’’ zazněla Frauova odpověď. Začala jsem mu dělat broskvový čaj. Můj nejoblíbenější. Ale ten si dělám, když je na mě řada se snídaní. Nechci, aby na to přišli, tak každý den mám jiný čaj. Dala jsem vařit vodu na čaj a připravila do hrnku pytlík s čajem. Po pěti minutách byl hotový. Vrátila jsem se do jídelny a dala před Fraua čaj.
,,A broskev, ten mám nejradši.’’ přiznal se mi Frau. Tím mě překvapil. On má taky rád broskev? Divila jsem se. Ale nahlas jsem nic neříkala. Postupně se jídelna začala naplňovat kluky. Každému jsem udělala čaj, kromě Castora a Labradora, ti si ho chtěli udělat sami. Nevadilo mi to, protože sama jsem už dojedla. Nádobí tentokrát bylo na Teitovi a Mikagem. Oba byli zticha. Hlavně Mikage, který toho hodně namluví, ale po ránu byl vždy potichu.
,,Dneska nevím kdy přijdu jdu po škole hned do práce.’’ oznámila jsem klukům.
,,V pohodě. Tak dneska ti už začíná práce?’’ řekl Castor.
,,Jup, dneska už jo.’’ přikývla jsem.
,,A kde vlastně pracuješ?’’ zeptal se Labrador.
,,Vypomáhám na zimním stadionu.’’ přiznala jsem. Mikage chtěl něco pronést, ale hned si to rozmyslel. Po jídle, kdy kluci umyli a utřeli nádobí jsme společně vyrazili do školy. Teda jen já, Teito, Mikage, Hakuren a Frau. Castor s Labradorem šli na jiné školy. Na vysoké. Castor byl na magisterské škole a Labrador na bakalářské škole.
Šli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Ani Frau ani Mikage. Občas Frau míval poznámky na náš účet, ale dneska mlčel. Přišli jsme ke škole, která byla jen pět minut od baráku. U Frau se na shromáždil dav holek. My čtyři jen tak tak se z toho dostali a mířili si to ke škole.
Ve škole jsme se šli přezout a do svých tříd. Ani jsme se s Hakurenem moc nerozloučili. Jen jsme si zamávali a to bylo vše. První hodinu jsme měli biologii. Měli jsme psát písemku. Celý víkend jsem se na ni učila. Nevím jak ty dva, ale já jo. I oni měli svůj pokoj, ale většinu času trávili spolu, jako každá dvojčata. Ve třídě jsem neměla žádné přátelé. Teda až na ty dva, kteří se na hromáždili vždy u mého stolu. Ale spíš mluvil Mikage. My s Teitem byli zticha.
,,Umíte tu bižuli?’’ zeptal se jeden hoch z naší třídy těch dvou.
,,Učili jsme se, tak snad jo.’’ odpověděl Mikage.
,,Co s vámi bydlí, tak jste se zlepšili.’’ řekl jim ten kluk.
,,Kdo s námi bydlí?’’ zeptal se Mikage. Oba věděli, že mě moc třída v lásce nemá. Nevím proč, ale neřeším to. Měla jsem jednu kamarádku, ale ta se přestala se mnou bavit od té doby, co bydlím u kluků. Nechápu proč.
,,Mno přeci Jane.’’ řekl mé jméno. Bál se Mikageho a Teita, protože jednou jednoho kluka seřvali, že mě nazval šedou myší. Ale byla to pravda.
Začala hodina a každý si sedl na své místo. Za pět minut dorazil profesor. Jen nás pozdravil a rozdal papíry, kde panovaly otázky, na které jsme museli odpovědět. Jak profesor řekl, můžete začít, vrhla jsem se na to ty odpovědi. Vše jsem věděla a kde se dalo, tak jsem se hodně rozepsala. Jako pokaždé. Za dvacet minut jsem měla hotovo a musela jsem opustit třídu, poté co jsem to odevzdala, abych jsem nerušila třídu.
Venku jsem si sedla na okenní parapet a dívala se z okna. Nohy jsem si stočila k prsům a k bradě a objala je rukama. Takhle jsem si vždy sedávala, když jsme dopsali test. Nebo spíš já. Jen jsem sledovala hřiště venku, jak ostatní cvičí. Zrovna měl tělocvik třída Fraua, protože jsem ho tam zahlédla. Ani jsem si to neuvědomovala, ale sledovala jsem ho, jak skáče do písku. Byl v tílku a kraťasech, tak byly vidět jeho svaly. Sice jsem ho viděla do půl těla svlečeného, ale neprohlížela jsem si ho. Hned jsem odvrátila zrak. Chodba se pomalu začala plnit studenty.
,,Tak, jak to vidíš Jane?’’ zeptal se mě Mikage. Vytrhl mě z pozorování Fraua.
,,Snad dobrý.’’ odpověděla jsem.
,,Jaký snad. Určitě dobrý.’’ usmíval se Mikage. Já se jen pousmála. ,,A jak vy?’’ zeptala jsem se ze slušnosti.
,,Dvojka by mohla být.’’ odpověděl Mikage.
,,Já to vidím, v nejhorším na trojku.’’ odpověděl Teito. Poté zazvonilo na konec hodiny. Všichni jsme se vrátili do tříd se připravit na další hodinu. Měli jsme mít matiku. V matice jsem vždy plavala. Nešla mi a ani jsem tomu nerozuměla, ale o pomoc jsem si nikdy neřekla. Nechtěla jsem. Chtěla jsem to zvládnout sama. Mikage i Teito si toho museli všimnout, ale ani jeden z nich nic neříkal.
Při hodině matiky, jsme dostali domácí úkol. Museli jsme vypočítat několik rovnic. Přesně řečeno deset i se zkouškou a muselo nám to vyjít. Prý to oznámkuje a při tom skontroluje naše sešity. Poté započala hodina. Po matice jsme měli mít tělocvik.
Škola utekla jako voda. Po tělocviku jsme měli hodinu volna. Odpadl nám zeměpis. Když někdo z profesorů chyběl, tak nám hodina odpadla. Žádné suplovací hodiny. Jedině, že měl volno třídní a vzal si s námi třídnickou hodinu, aby to s námi nemusel řešit při hodině. Všichni tři jsme šli na oběd po škole.
K jídlu jsme měli hrachovou kaši a tu já nerada, tak jsem si dala jen kroupovou polívku.
,,Ty jíst nebudeš?’’ zeptal se mě Teito.
,,Nejím hrachovou kaši.’’ odpověděla jsem.
,,Tak si vezmi i moji polívku ať se najíš.’’ řekl mi Mikage. I Teito mi polívku nabízel. Nijak jsem tím nepohrdala, tak jsem si je vzala. A dokonce jsem se najedla do syta.
,,Tak já pádím na práce, ahoj.’’ rozloučila jsem se s nimi a šla se přezout obléct si bundu a vyrazila jsem na stadion.
Musela jsem na zastávku a jet autobusem do města. Tam jsem přestoupila na tramvaj a jela jakoby k nádraží, kde byl zimní stadion.
Šla jsem zadním vchodem. Měla jsem od něho klíče, které jsem vyfasovala i s bruslemi. Ano i já měla brusle, protože začala hokejová sezóna a musela jsem po tréninku uklízet led. Jako jsou puky atd...ale jednu výhodu to mělo. Dostala jsem i VIP kartičku a mohla jsem přijít na jakýkoliv zápas. Nebo spíš musela. Čekal mě úklid ledu. Jako odnést branky. Na čistič ledu jsem neměla řidičák a ani jsem ho nechtěla. Nechtěla jsem řidičák na automobil. Nevím proč, ale nechtěla jsem s autem mít nic společného.
,,Dobrý den.’’ pozdravila jsem svého vedoucího.
,,Ahoj Jane, převleč se a vem brusle. Jde se nastavit branky.’’ oznámil mi můj šéf. Přikývla jsem a šla se přezout a odložit věci.
Když jsem byla hotová, tak jsem šla do skladu pro branky. Přetáhla jsem si je přes rameno a šla s nimi ke kluzišti. Po ledě to šlo snadno táhnout ty branky. Jedna byla blízko a druhá dál. Dlouho jsem na ledě nestála. Mno v podstatě poprvé, takže, jak jsem vstoupila na led, hned jsem spadla. Naštěstí branka byla vedle mě, tak jsem se o ni nepraštila. Chytla jsem se branky a vstala. Tak nějak. Poté jsem se držela branky a jela k té vzdálené, kam patřila branka. Jen jsem ji tam odložila a šla jsem pro druhou brankou. Jenže jsem znovu spadla na zadek. Po několika pokusech jsem se postavila na nohy a jela ke konci. Naštěstí bez pádu, ale kolísavě. Vzala jsem druhou branku a dala ji na místo. Poté jsem si dojela pro náčiní, abych jsem branky připevnila. Vše mi trvalo hodinu. Naštěstí jsem to stihla včas, než dorazil tým na trénink.
,,Jane mám VIP vstupenku?’’ zeptal se mé můj šéf. Hned jsem mu ji kázala. ,,Tak si ji dej na krk. Dneska tu bude zápas, tak pak tu zůstaneš a budeš tu chodit a kontrolovat jestli je vše v pořádku a čistit brankoviště, když bude komerční přestávka.’’ vysvětlil mi můj šéf. ,,A proč ti to tak trvalo?’’ podivil se po chvíli.
,,Omlouvám se, ale stála jsem poprvé na bruslích, tak jsem měla pár menších nehod.’’ omluvila jsem se.
,,Ty si nikdy nestála na bruslích?’’ podivil se můj šéf.
,,Ano.’’ přikývla jsem.
,,Tak víš co. Než začnou trénovat, tak si dáš dvě kolečka po lede u mantinelu. Ať se to naučíš.’’ rozhodl můj šéf.
,,Ale co přípravy?’’ začala jsem protestovat.
,,Ty počkají, musíš se to naučit.’’ trval na svém můj šéf. ,,Tak šup, dvě kolečka.’’ dodal. Nezbývalo mi nic jiného než poslechnout.
Šla jsem na led a podél mantinelu jsem se rozjela. Trochu jsem se přidržovala, ale šéf na mě volal, ať se nedržím. Tak jsem u poslechla a snažila jsem se. Jenže mi to vždy podjela a já spadla. Buď na kolena, což bolelo, nebo na zadek. Vstala jsem za pomoci držení se mantinelu a pak jsem se znovu rozjela. Takhle jsem asi spadla za celé jedno kolečko desetkrát.
,,Dobrá práce, ještě jedno a snaž se být o trošku dál od mantinelu.’’ řekl můj šéf. Poslechla jsem a snažila se řídit jeho radou. Jenže, když jsem byla v půlce, začali na led jezdit kluci hokejisté. Paráda, teď se jim tu budu motat. ,,Jane, pospěš si.’’ křikl na mě můj šéf. To se lehce řekne těžko udělá. Řekla jsem si. Ale rozjela jsem se na plné obrátky. Dopadlo to tak, že jsem se natáhla jak jsem dlouhá, tak i široká.
,,Koho pak tu máme.’’ ozval se hlas vedle mě a nastavovala ruku. Ruku jsem přijala. Hlas mi byl povědomý, ale nepoznala jsem hned komu patří.
,,Díky….’’ podívala jsem se na svého ochránce. ,,...Fraue?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Co tu děláš?’’ zeptal se mě.
,,Trénuju bruslení na večer. Proč si mi neřekl, že hraješ hokej?’’ zeptala jsem se ho.
,,Neptala ses.’’ usmíval se Frau. ,,Tak ty neumíš bruslit, co?’’ poškleboval se.
,,Promiň, musím to dojet a nechám vás trénovat.’’ řekla jsem podrážděně. V tom mě Frau čapl za ruku a rozjel se. I já se rozjela. Došlo mi co dělá. Chtěl to urychlit. Jenže místo u šéfa nezastavil a jel dál. ,,C..co to děláš?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Jedeme další dvě kolečka. A o víkendu sem půjdeme a já tě to naučím.’’ rozhodl Frau.
,,Ale...ale já mám práci.’’ nedala jsem se.
,,Zařídím ti na sobotu volno.’’ oznámil Frau. Takhle jsme jeli další dvě kolečka. Pak mě přenechal mému šéfovi. ,,Robe, v sobotu jí dej volno. Naučím ji bruslit.’’ řekl mému šéfovi. Robe? Oni si tykají? Divila jsem se.
,,Vy se znáte?’’ zeptal se můj šéf.
,,Ano, teď u něho bydlím a jeho bratrů.’’ přiznala jsem.
,,Proč si mi to neřekla dřív?’’ divil se šéf.
,,Do teď jsem sama nevěděla, že hraje hokej.’’ přiznala jsem pravdu. Pak jsme se dali do práce. Dívala jsem se i na jejich zápas, který vyhráli 5:3. Po zápase jsme uklidili halu a šlo se domů. Frau na mě čekal a šli jsem domů společně.
Doma jsem hned hupsla pod sprchu a pak si šla dát večeři. Po večeři jsem se vrhla na matiku, kterou jsem dělala až do půlnoci, dokud mi to nevyšlo. Ani jsem si nevšimla, že mě Mikage a Teito pozorují. Pak jsem to zabalila a šla se do pokoje ještě učit japonštinu, ze které jsme měli být další den zkoušeni. Učila jsem se dvě hodiny, tak že spát jsem šla ve dvě. Hned jak jsem ulehla jsem usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
