Čtveřice přátel - Loučení
Informace:
A je tu poslední část Čtveřice přátel - Loučení
Omlouvám se za krátkost
Loučení
JANE:
Ráno mě probudil hluk. Pustila se Verči a Ichinoseho a posadila jsem se. I Ichinose se posadil.
,,Co…se děje?‘‘ zeptal se Ichinose rozespale. Chtěla jsem odpovědět, že nevím, když jsem si všimla víru ode dveří.
,,Lidi, rychle vstávejte.‘‘ křikla jsem. Verča i Frau byli hned vzhůru. I Ichinose se díval na ten vír.
,,Co se děje?‘‘ zeptal se tentokrát Frau a posadil se.
,,Vracíme se domů.‘‘ křikla jsem. Všichni jsme byli hned na nohou. Vír se přibližoval.
,,Ráda jsem tě poznala, Fraue.‘‘ řekla jsem a objala ho. Znovu jsem měla slzy na krajíčku.
,,Taky jsem tě rád poznal.‘‘ řekl mi Frau a taky mě objal. Pak jsem se objala s Verčou.
,,Doufám, že se uvidíme co nejdřív.‘‘ řekla jsem Verče.
,,V to taky doufám.‘‘ řekla Verča. Pak přišla řada na Ichinoseho. To mi už tekly slzy proudem.
,,Miluju tě.‘‘ řekl mi Ichinose a pevně mě objal. I já jeho objala.
Miluju tě, Ichinose.‘‘ řekla jsem mu do ucha. Pak jsme se políbili. Cítila jsem, jak mě vír táhne. Ichinose mě pustil za ruku. Už jsem je neviděla.
V tom jsem zírala na zavřenou knížku od Agathy Christie, kterou jsem si chystala dát do košíčku. Cítila jsem, jak mi po tváři tečou slzy. Na pravé ruce jsem měla obvaz, který byl od krve. Rána mě bolela. Došlo mi, že jsem si ze neznáme světa odnesla památku. Musela jsem se pousmál. Setřela jsem si slzy a vybrala jsem si ještě další čtyři knížky od ní. Pak jsem šla ke knihovnici. Půjčila si knihy a šla domů. Vzala jsem to pěšky. Potřebovala jsem si provětrat hlavu. Vzpomínala jsem na naše dobrodružství. Jak jsem se potkala s Verčou, Frauem a Ichinosem. Jak jsme se políbili prvně a vyznali si lásku. Cestou jsem brečela. Bylo mi jedno, že mě lidé pozorují.
Došla jsem domů. Doma nikdo nebyl. Hned jsem si lehla do postele a rozbrečela se jako malá. Chtěla jsem zase vidět Ichinoseho, i když jsem věděla, že je to nereálné. Že se nic takového už nestane. Odpoledne jsem si na netu přes FB psala s Verčou. Psaly jsme si o našem dobrodružství, kde mi napsala, že se zamilovala do Fraua, jak mu to řekla, jak se i políbili a vyznali si lásku. Moc bych jí to přála, ale nešlo to. Ani ona už nikdy Fraua neuvidí. Večer jsem se věnovala knihám. Doma jsem tu ruku vysvětlila tak, že jsem venku zakopla a spadla jsem na zem. Mamka mi řekla, že mám být příště opatrná. Měla jsem tu ruku nejen sedřenou, ale i popálenou. Jen já věděla a Verča jsme věděly odkud to mám.
ICHINOSE:
Probudilo mě, jak se Jane, pustila mé ruky a posadila se. I já se posadil a zeptal se co se děje. V tom jsem si u dveří všiml víru, který se pomalu přibližoval k nám. Jane, křikla, lidi rychle vstávejte.Verča i Frau se posadili. Frau se zeptal co se děje. Jane, křikla, že se vracíme domů. Všichni jsme se postavili na nohy. Objal jsem se s Verčou.
,,Hodně štěstí Verčo, rád jsem tě poznal.‘‘ řekl jsem Verče.
,,Tobě taky Ichinose, taky jsem tě ráda poznala.‘‘ řekla Verča, které tekly slzy. I s Frauem jsem se objal.
,,Rád jsem tě poznal.‘‘ řekl mi Frau.
,,Já tebe taky Fraue.‘‘ řekl jsem. Pak přišlo to nejhorší loučení. Loučení s Jane. Pevně jsme se objali a naposledy políbili. Řekl jsem jí, že ji miluju. I Jane mi řekla, že mě miluje. Pak jsem propadl do víru a objevil jsem se v pokoji.
V ruce jsem držel ovladač od CD přehrávače. Přede mnou byla zavřená knížka, kterou jsem se chystal číst. Pustil jsem si CDéčko a knížku dal na stůl. Lehl jsem si a přemýšlel o svém dobrodružství. Vzpomínal jsem hlavně na Jane. Celý den jsem na ni myslel. Večer jsem se snažil soustředit na choreografii i zpěv. Šlo mi to, ale Jane jsem z hlavy nedokázal smazat. Moje první láska, kterou už v životě neuvidím.
VERONIKA:
Vzbudil mě křik Jane, jak křičí, že máme vstávat. Posadila jsem se a protřela si oči. Slyšela jsem, jak Frau říká, co se děje. Jane, křikla, že se vracíme domů. Všichni jsme byli na nohou. I já si všimla toho víru, který se začal přibližovat. Ichinose mě objal a řekl, že mi přeje hodně štěstí, a že mě rád poznal. Popřála jsem mu to samé. Pak jsem se rozloučila, s Jane. Pak přišlo na loučení s Frauem. Už při loučení s Ichinosem mi tekly slzy.
,,Verů, miluju tě.‘‘ řekl mi Frau a políbil mě. Byla jsem překvapena, ale pak jsem i jeho políbila.
,,I já tebe miluju, Fraue.‘‘ rozloučila jsem se s Frauem a bulela jsem jak malá. V tom mě vír cucl a já se objevila ve škole.
Učebnice byla zavřela. Do konce přestávky chybělo deset minut. Po tvářích mi tekly slzy. Rychle jsem si je setřela, aby nikdo nepoznal, že jsem brečela. Otevřela jsem si učebnici a zírala do ní. Musela jsem myslet na Fraua a jeho vyznání. Rozuměla jsem svým citům. Poprvé v životě jsem byla zamilovaná. A zrovna tak špatně, protože tuto osobu už nikdy neuvidím.
Po škole jsem hned hupsla na FB, kde byla připojena, Jane. Psaly jsme si. Jane mi i řekla, že má stále sedřenou tu ruku. Což bylo zvláštní, že jí to nezmizelo, ale na druhou stranu měla památku. Psaly jsme si celé odpoledne. Pak jsem se šla učit, ale moc jsem se nesoustředila. Tentokrát jsem pořád musela myslet na Fraua, ale i Jane a Ichinoseho. A na naše dobrodružství.
FRAU:
Vzbudil mě křik Jane. Posadil jsem se a zeptal se rozespale co se děje. Jane křikla, že se vracíme domů. Hned jsem byl probuzen a stál jsem na nohou. Všiml jsem si blížícího se víru. Objal jsem se s Jane a rozloučili jsme se. Už podruhé jsem ji viděl brečet. Ale neměl jsem náladu si z ní utahovat. Poprvé to ani nešlo a teď taky ne. Pak jsem se rozloučil i objal s Ichinosem. Nakonec jsem se loučil s Verčou. Vyznal jsem se jí a políbil. K mému překvapení se mi taky vyznala Verča. Byl jsem šťastný, ale zároveň smutný. V tom mě vír vcucnul a já se objevil v knihovně našeho kláštera.
Držel jsem spadlou knihu v ruce. Chvíli jsem na ni zíral a vzpomínal na Verču a na naše dobrodružství.
,,Fraue, děje se něco?‘‘ slyšel jsem, jak někdo mluví na mě ze zadu. Lekl jsem se a otočil jsem se.
,,To jsi ty Castore. Nic se neděje. Jen se potřebuju něčeho zbavit‘‘ řekl jsem a vytahal jsem všechny knihy, kde jsem měl schované časopisy. Šel jsem i do svého pokoje a vytahal jsem je. Pak jsem je dal Mikagemu a Hakurenovi ať si s tím dělají, co chtějí. Už jsem ty časopisy nechtěl vidět. Zalezl jsem si do svého pokoje a myslel na Verču. Bylo mi smutno.
,,Už ji nikdy neuvidím.‘‘ řekl jsem si pro sebe a vzpomínal každý den. Druhý den jsem byl už ve své kůži, ale na Verču jsem nikdy nezapomněl. Ani na Jane a Ichinoseho a naše dobrodružství.