Anime World CZ/SK - Příběhy

Boj v dračím doupěti

JANE:

Ráno mě vzbudil hlas. Nebo spíš hlasy. Byli mi povědomé. Posadila jsem se a otevřela jsem oči. Do jeskyně se dívala hlava bobra, veverčáka a démonka.

,,Našel jsem je, jsou tady.‘‘ křičel zrovna Veverčák.

,,Ahoj lidi.‘‘ pozdravila jsem je a zívla si.

,,Ichinose, Verů, Fraue, vstáváme.‘‘ zatřásla jsem s každým. Ichinose s Verčou se posadili.

,,Co se děje?‘‘ zeptala se rozespale Verča a protřela si oči.

,,Přátelé dorazili.‘‘ řekla jsem. Frau spal dál.

,,Verů vzbuď Fraua.‘‘ požádala jsem ji a soukala jsem si to ven. Venku mě čekalo překvapení. Kolem nás bylo soustu zvířat. Medvědi, lišky, bobři, králicí, zajíci, rysi, pumy a spousta dalších zvířat.

,,Co se tu děje?‘‘ zeptal se za mnou Ichinose. Ustoupila jsem o krok dopředu, aby mohli všichni ven.

,,Přivedli jsme přátelé. Schyluje se k boji. Medvěd Kanibal nám oznámil, kde vás najdeme. A taky našli.‘‘ vysvětlil veverčák. Mezitím vylezl i Frau s Verčou.

,,Přinesli jsme něco na posilněnou.‘‘ řekl bobr. Jídlo jsem uvítala. Měla jsem veliký hlad.

,,Na boj se musíte posilnit.‘‘ řekl démonek a pomáhal prostřít venku na zemi jídlo. Bylo toho fůra.

,,Stačilo málo a ne toho tolik.‘‘ řekla jsem s úsměvem.

,,Pro hrdiny cokoliv.‘‘ řekl veverčák s úsměvem.

,,Ještě žádní hrdinové nejsme.‘‘ řekl Ichinose, což měl pravdu.

,,Ale budete, až dneska porazíte Baziliška. My vám samozřejmě pomůžeme, a budeme bojovat proti jeho noclehům, co patří k němu, ale o zbytek se musíte postarat vy.‘‘ vysvětlil nám démonek. Dali jsme se do jídla.

,,Vy nebudete?‘‘ zeptala se jich Verča, na které bylo vidět, že se nebojí jako předtím.

,,My už jedli doma. Jen jezte.‘‘ řekl veverčák. Koukla jsem se na hodinky. Bylo osm hodin.

,,Propána od kolika jste vzhůru?‘‘ podivila jsem se. ,,A jak vám to sem trvalo?‘‘ dál jsem se vyptávala.

,,My jsme se připravovali už od včerejška.‘‘ usmál se démonek. ,,Jinak se chci omluvit za tu nehodu.‘‘ omluvil se démonek.

,,To neřeš Sebastiane. Za nic nemůžeš.‘‘ řekla jsem a usmála jsem se. Sice jsem si myslela, že za tím vězí, ale Verča s Frauem věděli už pravdu, kterou nám předešlý večer řekli.

,,Kdybych jen věděl, že Sulli je zrádkyně.‘‘ posteskl si bobr.

,,Neřešme to, hlavní je, že jsme všichni zdraví a pohromadě.‘‘ řekl Ichinose. A měl pravdu. Asi za půl hodiny jsme byli  najezení.

,,A teď si promyslet, jak to udělat.‘‘ řekl veverčák.

,,Já bych navrhovala, že vy byste čekali venku před branami. My čtyři jsme se vydali do hradu a uvidíme, co nás tam bude čekat.‘‘ navrhla jsem a podívala se po ostatních.

,,To zní dobře, jen s rozdílem, že my tři půjdeme s vámi.‘‘ řekl bobr. Nikdo nic neprotestoval. Chvilku jsme si povídali, než nám slehla výtečná snídaně z žaludků a vyrazili jsme všichni k hradu.

Došli jsme k hradu. Brána byla stále otevřená, ale nikde nikdo nebyl.

,,Vy tu počkejte, my půjdeme dál.‘‘ zavelel bobr. Všechna zvířata přikývla. Pár zamručelo něco jako, že chtějí jít taky, ale měli smůlu. My vyrazili v před.

Došli jsme na nádvoří, nebo co to bylo. Všude klid a mír až mi to nahánělo hrůzu.

,,Co teď?‘‘ zašeptala Verča.

,,Zaklepat na dveře?‘‘ zeptala jsem se trochu žertem, ale nikdo se nesmál. Ani mně do smíchu nebylo.

,,Vítejte, myslel jsem, že dorazíte už včera, přichystal jsem vám pokoje, ale vy ne. Ale nevadí. Jsem rád, že jste aspoň dorazili dneska.‘‘ ozval se burácející hlas. Rozhlídli jsme se kolem sebe, ale nic nebylo vidět. V tom veverčák zvolal.

,,Tam nahoře.‘‘ a ukázal tlapkou nahoru. Všichni jsme se tam podívali. Byl tam létající bezhlavý drak. Vznášel se nad hradem.

,,Nebylo by nejlepší, kdyby si přistál?‘‘ zeptal se Frau. Hned jsem toho litovala, protože, drak začal přistávat. Byl vysoký a silný. Proud jeho křídel nás odnášel dál. Museli jsme couvat. Veverčáka to málem odneslo, ale stačila jsem ho zachytit včas.  Jen bohužel za ocas, tak ho to muselo bolet, ale nic neříkal. Když drak přistál, tak jsem veverčáka pustila na zem.

,,Díky, vaše výsosti.‘‘ poděkoval veverčák.

,,Jaká vaše výsost. Vaše výsost jsem já, drak Bazilišek.‘‘ zahřměl drak. Všichni jsme se na něj podívali. Byl hrozivý až mi šel mráz po zádech.

,,Tak vaše výsost nejsi, protože jsi tyran a výsosti se tak nechovají.‘‘ dodala jsem si odvahu a řekla mu to. Sama jsem byla překvapena, že mám takovou drzost.

,,Pf.‘‘ odfrknul si drak. ,,A to tvrdí kdo?‘‘ zeptal se opovržlivě.

,,Já.‘‘ řekla jsem odhodlaně.

,,My to tvrdíme.‘‘ přidal se Ichinose. Podívala jsem se na něho. I on se na mě podíval a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.

,,A to já vás tu chtěl pohostit a vy na mě takhle.‘‘ začal se zlobit drak.

,,Ale my o tvou pohostinnost nestojíme.‘‘ řekl Frau.

,,Lepší by bylo, kdyby si odtud odešel a tento zvířecí lid nechal v klidu žít.‘‘ řekla Verča. Překvapeně jsem se na ni podívala. Už nebyla takový strašpytel jako na začátku. Ale všimla jsem si, že se stále drží s Frauem za ruku. Že by mi tu něco uniklo? Zeptala jsem se sama sebe, ale teď nebyl čas to řešit.

,,A co když neodejdu?‘‘ zeptal se drak.

,,Tak my tě odtud dostaneme.‘‘ řekl Frau. Drak se zasmál. Jinak abych něco upřesnila, hlavy měl,  ale občas, když se naklonil, tak mu jen tak viseli z hlavy. Že stačilo seknout mečem a byl by bez hlavy.

,,Nevím co je tu k smíchu.‘‘ řekla jsem.

,,Vy. Jak jste ubozí. Mě ani neporazíte.‘‘ smál se drak.

,,To se ještě uvidí.‘‘ řekl Ichinose.

,,Dobře, řekli jste si o to.‘‘ řekl drak. Dal povel a spousta zvířat se vrhla na veverčáka, bobra a démonka a taky několik vyběhlo ven před hrad. Drak zbyl na nás čtyři.

První zaútočil drak. Všichni jsme se mu uhnuli jeho plamenům. Já a Ichinose jsme používali pistole, Verča luk se šípy a Frau meč. Boj na blízko i na dálku. Ani jeden z nás nepoužil naši novou moc, moc živlů. Boj byl vytrvalý, z nás tekl pot, ale nevzdávali jsme to. Dál jsme statečně bojovali, i Verča. Boj trval i přes poledne. Žádná přestávka nebyla. Věděla jsem, že je to boj na život a na smrt. A v tom se to stalo. Ichinose si nedal moc pozor. Drak ho chňapl jako mouchu. Hned se mi vybavil ten sen, který se mi zdál u bobra. Ztuhla jsem hrůzou. Jen jsem se dívala, jak drží Ichinoseho v drápech. Ani jsem nevnímala, křik kolem sebe. Co mě vzpamatovalo, bylo to, že někdo po mně skočil. Byl to Frau. Zachránil mi život. Drak na mě vypustil oheň. Ichinose sebou mrskal. Pak zazněl výstřel a Ichinose padl na zem. Hned jsem byla u něho.

,,Jsem v pohodě.‘‘ řekl s úsměvem Ichinose a už stál na nohou. Ulevilo se mi.

,,Už máte toho dost?‘‘ zeptal se drak.

,,Nikdy.‘‘ řekl Ichinose.

,,Co lidi použít naši moc?‘‘ zeptala se Verča, která k nám přiběhla. Přikývli jsme. Všichni jsme na draka používali naši moc. Boj dál pokračoval. V tom jsem dostala nápad. Zašla jsem Ichinosemu a zašeptala mu, aby použil svou moc nad hlavami draka. Poté jsem to samé pošeptala Frauovi. Oba mě poslechli. Studená voda a vichr udělali své, že drakovi zmrzly všechny čtyři hlavy. Frau jednu hlavu usekl, Verča vystřelila šípem a já s Ichinosem prostřelili zbraněmi. Hlavy se roztříštili. Celé tělo draka se proměnil v prach. Bylo šero a boj byl u konce. V tom jsme slyšeli veliký jásot. Bylo po všem. My zvítězili. Hned jsem políbila Ichinoseho a objala ho.

,,Promiň.‘‘ řekla jsem s brekem. Ichinose mě taky pevně objal.

,,Za co?‘‘ zeptal se Ichinose.

,,Že jsem tě málem nechala zabít.‘‘ zvykala jsem. ,,A tobě Fraue děkuju za záchranu.‘‘ poděkovala jsem po chvíli, když jsem se uklidnila. Poté jsem jim řekla o mém snu, který se mi zdál u bobra. Ichinose mě pevně objal a zašeptal mi do ucha.

,,Už je všechno v pořádku.‘‘ zašeptal. Musela jsem se usmát. Byla jsem šťastná. Taky jsem Ichinoseho objala. Pak nastala oslava, poražení draka a na nové krále a královny. Večeře byla plná dobrot. Pozdě do noci jsme slavili. Verča i Frau se dozvěděli, že já a Ichinose spolu chodíme. Přáli nám to. Asi ve tři hodiny ráno jsme šli spát. Spali jsme v jednom pokoji. Ustlali jsme si na zemi. Sice na tvrdé zemi ale i tak. Spali jsme až do deseti dopoledne.

 

ICHINOSE:

Cítil jsem, jak semnou někdo tře a říká mé jméno, abych jsem vstával. Otevřel jsem oči a posadil jsem se, na stejno s Verčou. Verča se zeptala, co se děje. Jane, řekla, že jsou tu přátelé. Všiml jsem si veverčáka, bobra a démona. Poté co se Jane, postavila a Verča budila Fraua, jsem se taky postavil. Zeptal jsem se, co se tu děje. Jane, ustoupila, abych jsem mohl vylézt. Za mnou lezla Verča s Frauem. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem spoustu zvířat, jako na té poradě, než všechno začalo. Byl jsem velice překvapen. Veverčák nám vysvětlil, že se dozvěděli, že se blíží k boji. Dozvěděli se to za pomocí medvěda Kanibala a taky, kde nás najdou. Bobr s démonem začali chystat snídani. Měli jsme se posilnit. Jídlo bodlo, protože od jídla té ještěrky jsem nic nejedl, ještě mi to nechutnalo a nebylo toho moc. Jídla bylo dost, což jsem zíral, jak to všechno pobrali. Jane, řekla, že nemuseli nosit toho tolik, ale bylo nám řečeno, že se musíme posilnit, že nás čeká těžký boj proti drakovi. Že nám prý pomůžou, ale že budou bojovat, proti pomocníkům draka a drak je jen na nás. Když nás označili za hrdiny, musel jsem se ohradit. Verča se zeptala, jestli oni jíst nebudou. Prý se už posilnili. Všiml jsem si, jak se Jane, dívá na hodinky.  Zeptala se jich překvapeně, jak dlouho se připravovali a jak se sem dostali. Veverčák nám odpověděl, že už od předešlého večere. Démon se nám omluvil, za tu nehodu. Jane nad tím mávla rukou, že to nemá řešit, že to nemohl tušit. I já ho podezíral, že je zrádce, ale Verča s Frauem nám to uvedli na pravou míru. I bobr se omluvil. Tentokrát jsem nad tím mávl rukou já a řekl, že je hlavní, že jsme všichni zdraví a nezraněni. Po jídle se veverčák zeptal, co dál podnikneme. Jane, navrhla, že my čtyři se vydáme do hrady a zbytek počká před hradem. S tím to nápadem jsem souhlasil. Chtěl jsem říci, že nejsem proti, když se ozval bobr, že oni tři se k nám připojí. Nikdo nic neříkal a neprotestoval. Pak jsme si povídali. Každý řekl svůj příběh, kde se ocitl a co zažil. Když nám slehla snídaně vyrazili jsme k hradu.

Došli jsme k hradu, brána byla stále otevřena, ale nikde nikdo nebyl. Bobr k ostatním zvířatům řekl, že mají zůstat na místech a my vyrazili vpřed do hradu.

Došli jsme na nádvoří. Nikde nikdo nebyl. Verča se zeptala co teď. Jane za vtipkovala, že zaklepe na dveře. Chtělo se mi smát, ale přitom mi do smíchu nebylo. Měl jsem strach, ale o Jane ne o sebe. V tom se ozval hlas, který nás vítal v hradě. Nikde jsme nic neviděli, až veverčák ukázal nahoru. Všichni jsme se podívali. Byl to bezhlavý drak, který se trochu zlobil, že jsme nedorazili už včera, že pro nás přichystal noclech, ale zároveň byl rád, že jsme dorazili aspoň dneska. Nebo mi to tak přišlo z jeho hlasu. Frau se ho zeptal, jestli by nechtěl přistát. Drak začal přistávat na nádvoří, kde byla už řada zvířat na straně draka. Proud jeho křídel byl silný, že jsme museli couvat do zadu. Jane jsem chtěl chytit za ruku, aby mi neulítla, ale ta byla zaprvé daleko ode mne a za druhé sama držela veverčáka, aby neuletěl on. Trvalo to dobrých pět minut. Veverčák Jane, poděkoval vaší výsostí, což se drak ohradil, že jediný, kdo je tu výsost je on sám. Šel z něho strach, ale nedával jsem nic najevo. Nebo aspoň jsme se o to snažil. Jane mu oponovala. Podíval jsem se na ni. Byla velice odvážná což mě ani nepřekvapovalo. Byl jsem na ni pyšný a musel jsem se na ni usmát. Vyděl, jsem v jejím obličeji odhodlání bojovat pro spravedlnost. Pak jsem se znovu podíval na draka. Ten si odfrknul a řekl, kdo to říká. Jane, řekla, že ona, ale opravil jsem ji, a řekl, že mi. Poté jsem se na Jane znovu podíval a ona na mě. Usmáli jsme se na sebe. Drak se začal zlobit, že on nás chtěl pohostit a my na něj takhle. Frau mu řekl, že o jeho pohostinnost nestojíme. I Verča se k mému překvapení ozvala, že má nechat tento zvířecí lid nepokoji a vypadnout. Hodně mě tím překvapila, že má takovou kuráž. Podíval jsem se na ni. Musel jsem se usmát. Stejné odhodlání jsem viděl i u Jane, jen u Verči bylo číst i to, že má strach. Ale Frau ji držel za ruku. I já chtěl chytit Jane za ruku, ale na to nebyl čas. Cítil jsem, že boj se blíží. A při boji ne blbost se držet za ruce. To člověk pak ani bojovat nedokáže ani bránit se. Drak se začal smát, a když se nás zeptal, jestli neodejde, tak co. Frau odpověděl, že ho vyženeme. Dál se smál, že jsme ubozí, že nás hravě porazí. Já řekl, že se to ještě uvidí. Drak řekl, že jsme si o to řekli. Jeho zvířata se vrhla před hrad a na veverčáka, bobra a démona. Drak zbyl na nás čtyři.

Boj započal. Drak zaútočil jako první. Bránili jsme se mu našimi zbraněmi. Při boji jsem sledoval i Jane, jak si vede, jestli nepotřebuje pomoci. Naštěstí to zvládala v pohodě. Občas jsem se podíval i na Verču, ale všiml jsem si, že je blízko ní Frau. Boj byl nelítostný. Boj na život a na smrt. Měl jsem strach. Ale nejvíce o Jane. Oba jsme stříleli ze zbraní, Frau se oháněl mečem a Verča střílela z luku. Draka jsme několikrát zasáhli, ale jako by měl tvrdou kůži, kterou nic neprojde. Chtěl jsem si nabít zbraň a nedal si pozor. Drak po mně chňapl a už mě držel v drápech. Mrskal jsem sebou, ale nic mi to platné nebylo. V tom jsem si všiml, jak tam Jane, stojí s hrůzou v očích. Taky jsem si všiml, jak se drak nadechuje, že na ni vychrlí oheň. Já a někdo jsme zakřičeli.

,,Jane, Pooozór.‘‘ poté Frau skočil po Jane a zachránil jí život. Ulevilo se mi. Dál jsem sebou mrskal. Sevření bylo silné, ale naštěstí se mi uvolnila ruka, kde jsem držel pistoli. Vystřelil jsem. Naštěstí jsem draka zasáhl a ten mě pustil na zem. Dopadl jsem na zadek. Jane, byla hned u mě. Hned jsem řekl, že jsem v pohodě a usmál jsem se. Chtěl jsem, Jane uklidnit a taky jsem řekl pravdu. Drak se nás zeptal, jestli máte toho už dost. Řekl jsem, že nikdy. Verča se k nám přidala a řekla nám, abychom použili naši moc. Všichni jsme souhlasili. Odklidili jsme zbraně a začali používat naši moc. Já používal vodu. Po chvíli za mnou přišla, Jane a zašeptala mi, abych svou moc použil nad hlavami draka. Poslechl jsem. I Frauovi něco pošeptala. Ten svou moc použil stejně jako já. V tom drakovi začala hlava zamrzat. Byl to skvělý nápad od Jane. Vzal jsem zbraň a vystřelil jsem. Ustřelil jsem drakovi hlavu. Jane, udělala to samé. Verča použila luk se šípy a Frau drakovi hlavu usekl. Drak se proměnil v prach. Bylo po všem. Jásot se začal nést celým hradem. Jane ke mně přiběhla, políbila mě, což mě překvapilo a pevně mě objala. Zašeptala mi do ucha, že se mi omlouvá. Byl jsem překvapen a nechápal jsem, proč se mi omlouvá. Hned jsem se zeptal za co. Vysvětlila mi, že mi nezachránila život. Pak poděkovala za záchranu života Frauovi a pak nám řekla svůj sen. Už jsem pochopil, proč brečela tenkrát ze spaní. Hned jsem ji pevně objal se slovy, že je všechno v pořádku. Dával jsem ji najevo, že je opravdu po všem a vše je v pořádku. Pak nastaly oslavy. Oslavovalo se celou noc. Myslím, protože my to asi ve tři zabalili a šli jsme spát. Každý měl přichystaný svůj vlastní pokoj, ale my si ustlali v jednom pokoji a to ještě na zemi. Jen si každý vzal svou deku. Držel jsem, Jane za ruku a přitulil se k ní. Ta se přitulila ke mně. Pak jsem usnul a spal až do rána.

 

VERONIKA:

Cítila jsem, jak semnou někdo třese. Otevřela jsem oči a posadila jsem se. I Ichinose už seděl. I Jane. Zeptala jsem se, co se děje. Jane nám oznámila, že jsou tu přátelé. Všimla jsem si hlav veverky Rena, bobra Davida a démona Sebastiana. Jane mi řekla, ať vzbudím Fraua. Párkrát jsem s ním zatřásla.

,,Fraue, vstávej.‘‘ říkala jsem mu. Po chvíli otevřel oči a posadil se. Po chvíli co se postavil Ichinose jsem se taky postavila na nohy. Venku bylo spoustu zvířat. Veverka Ren nám oznámil, že se schyluje k boji, a že jim medvěd Kanibal řekl, kde nás najdou a taky našli. Bobr David řekl, že přinesli něco na posilněnou. Už jsem měla hlad. Naposledy jsem jedla u lišky Chytráka minulé ráno. Od té doby nic. Démon Sebastian pomohl bobrovi Davidovi prostřít. Bylo toho fůra. Jane, řekla, že nemuseli dělat toho tolik, což měla pravdu. Veverčák, řekl, že pro hrdiny cokoliv. Ichinose řekl, že ještě hrdinové nejsme. Což jsem přisvědčila, že má pravdu. Bylo hezké zase vidět veverku Rena, bobra Davida a démona Sebastiana. Démon Sebastian nám řekl, že nám při boji pomohou. Tedy, že budou bojovat proti zvířatům, která jsou na straně draka Baziliška. Drak Bazilišek je jen na nás. Pak jsme se dali do jídla. Zeptala jsem se jich, jestli oni jíst nebudou. Už jsem se tolik nebála. Ale přesto ten strach tu byl. Hlavně, když jsem viděla tolik zvířat pohromadě. I když to byli přátelé, tak přesto jsem je neznala. Jane se podívala na hodinky a bylo vidět, že se zděsila. Zeptala se jich, od kolika jsou vzhůru a kdy vyrazili. Démon Sebastian řekl, že se připravují už od včerejška a omluvil se za tu nehodu. Hned jsem si na to vzpomněla a jak i chvilku jsem ho obviňovala, že to udělal schválně, než se zjistila pravda. Jane, řekla, že to nemá řešit. Bobr David si postěžoval, že kdyby věděl, že myška Sulli je zrádce, ale Ichinose mu řekl, že je hlavní, že jsme zdraví a pohromadě. Všichni jsme s tím souhlasili. Po jídle se veverka Ren zeptal co dál. Jane, napadlo, že bychom do hradu šli my čtyři a ostatní by čekali před hradem. Svíral se mi žaludek čím dál tím víc, při představě, že za chvíli se půjde bojovat. Necítila jsem se na to připravena. Bobr David souhlasil jen s rozdílem, že on, veverka Ren a démon Sebastian půjdou taky s námi. Nikdo nic nenamítal. Pak jsme si všichni ještě povídali, než nám slehla snídaně a pak jsme vyrazili do boje.

Došli jsme k hradu. Nikde ani živáčka. Měla jsem strach, ale držela jsem se za ruku s Frauem i Jane, tak mě to uklidňovalo. Bobr David řekl, že my razíme dál, že ostatní mají zůstat na místě a čekat. Některá zvířata chtěla jít s námi, ale spíš protestovali jen mručením, ale všechna zvířata poslechla rozkazy bobra Davida. A My vyrazili vpřed.

Došli jsme na nádvoří. Šel mi z toho mráz po zádech a měla jsem ještě víc scvrklý žaludek. Zašeptala jsem co teď, když nikde nikdo nebyl. Jane, zažertovala, co takhle zaklepat. Ale do smíchu mi nebylo, ani Jane se nezasmála svému vtipu. Došlo mi, že chtěla trochu odlehčit situaci, ale nepovedlo se jí to. V tom se ozval burácející hlas, že nás čekal už včera, ale že nevadí, že nás aspoň vidí dneska. Došlo mi, že je to drak Bazilišek, ale nikde jsem ho neviděla. Až veverka Ren řekl, že je tamhle nahoře. Všichni jsme se tam podívali. Nad hradem lítal veliký drak. Frau na něho zvolal, že by bylo dobré, kdyby přistál. Což nebyl dobrý nápad z důvodu, že jeho proud křídel, jak s nimi kmital, byl silný a málem nás odfoukl pryč. Ale Frau mě držel stále za ruku. Jane mě pustila. Sama měla co dělat udržet se na nohou, ale v jedné ruce držela veverku Rena, který by jinak odlétl pryč. Trvalo to asi pět minut, možná míň, ale přišla mi to jako věčnost. Veverka Ren Jane, poděkoval se slovy vaše výsosti. Drak Bazilišek se hned ohradil, že jediná výsost je tu on. Teď jsem si ho líp prohlídla. Bezhlavý nebyl. Jen občas, když naklonil hlavu, tak se mu kymácely hlavy na tu stranu. Ale i tak byl hrozivý. Frau mi stiskl ruku. Byla jsem ráda, že aspoň on mě stále drží za ruku, když jsem se nedržela už s Jane. Jane se ohradila a oponovala mu. Byla jsem překvapena té odvahy. Když jsem se na ni podívala, tak jsem viděla v jejích očí odhodlání bojovat za každou cenu. Obdivovala jsem ji. Drak Bazilišek si jen odfrknul. A zeptal se, kdo to říká. Jane, řekla, že ona, ale Ichinose ji opravil a řekl za nás všechny my. A měl pravdu, i když já bych odvahu na to neměla říct. Drak Bazilišek se ohradil, se slovy, že nás chtěl pohostit a my na něho takhle. Frau řekl, že o jeho pohostinnost nikdo nestojí. Dodala jsem si odvahu a řekla mu, aby odešel a tento zvířecí lid nechal být. Frau mi stiskl stisk a já se na něho podívala. Usmál se na mě a já na něho. Sama jsem byla překvapena, že mám takovou odvahu mu to říct. Cítila jsem se, že jsem se za tu dobu trochu změnila. Nerozuměla jsem tomu. Vůbec ne. Drak Bazilišek řekl, co když neodejdu, tak Frau mu na to řekl, že ho vyženeme. Věděla jsem co tím myslí. Boj. Drak Bazilišek se jen zasmál. Jane se zeptala, co je tu k smíchu. Drak Bazilišek řekl, že mi. Že ho ani neporazíme. Ichinose mu řekl, že se ještě uvidí. Drak Bazilišek řekl, že jsme si o to koledovali a boj začal. Několik zvířat běželo ven, zaútočit na ostatní zvířata a drak Bazilišek byl jen náš.

Drak Bazilišek za útočil jako první. Uhnuli jsme jeho plamenům, které na nás poslal. My používali naše zbraně. Meč, luk s šípy a pistole. Boj to byl dlouhý. Občas jsem stihla uniknout jeho plamenům jen tak tak. Žádnou přestávku jsme neměli. Jak tvrdil bobr David, že nepřítel nikdy na nás čekat nebude. Ten běh se vyplatil, i když jsem byla už udýchaná a nemohla jsem, ale nevzdávala jsem se. Po chvíli boji, drak Bazilišek chytil do spárů Ichinoseho. Zděsila jsem se, ale dál bojovala. Ale klepaly se mi ruce, takže, i když jsem mířila na tlamu draka, aby pustil Ichinoseho, tak jsem mířila mimo. Slyšela jsem, jak Ichinose i Frau zakřičeli, Jane pozor. Podívala jsem se na Jane. Kdyby Frau po Jane neskočil, bylo by po Jane. Ta tam jen tak stála s hrůzou v očích. Bylo to jen tak tak. Po chvíli zazněj výstřel a Ichinose dopadl na zem. Jane, byla hned u něho. I já se k nim hned přidala. Ichinose byl v pohodě. Drak Bazilišek se nás zeptal, jestli máme toho dost. Ichinose zvolal, že ne. V tom mě napadlo, co použít naši moc. Hned jsem jim to navrhla. Všichni souhlasili. Odložili jsme zbraně a při boji používali naši moc. Já se svou mocí po drakovi házela kameny. Jane na něj chrlila ohnivou kouli jednu za druhou. Frau na něj posílal vichr a Ichinose proudy vody. V tom jsem si všimla, jak Frau a Ichinose spojili své moci a nechali zmrznout drakovi hlavu. Vzala jsem hned luk a šíp a vystřelila po jeho hlavě. Cíl zaměřen a trefen. Hlava se mu rozdrtila. A nejen ta jedna, ale hned všechny čtyři. Poté drak se rozsypal na popel. V tom zazněj jásot. Bylo po boji. My vyhráli. Chtěla jsem jít za Jane, obejmout ji a zeptat se ji, jestli je všechno v pořádku, když k mému překvapení objala a políbila Ichinoseho. Rozbrečela se. Bylo mi ji líto. Chtěla jsem jí nějak pomoci, ale o to se už staral Ichinose. Slyšela jsem Ichinoseho říkat, za co. Jane, vysvětlila, že ho málem nechala zabít a Frauovi poděkovalo za záchranu života. Jane, když se uklidnila, nám řekla o svém snu, který se jí zdál u bobra Davida. Bylo mi jí líto a chtěla jsem ji obejmout, ale tentokrát byl rychlejší Ichinose a objal, Jane. Byla jsem ráda, že ty dva jsou spolu. Pak začali oslavy. Na oslavě jsem si zatančila skoro se všemi. S Frauem, Ichinosem, veverkou Rene, bobrem Davidem i démonem Sebastianem. Okolo třetí hodiny ranní jsme šli spát. Oslavy ještě stále pokračovaly. Všichni jsme si vzali deky a lehli si v jednom pokoji pohromadě na tvrdou zem. Ale nevadilo mi to. Než jsem usnula, držela jsem, Jane za ruku a přitiskla se víc k Frauovi, kterého jsem taky držela za ruku. Hned jsem vytuhla.

 

FRAU:

Slyšel jsem Verči hlas, jak mi říká Fraue vstávej a třásla semnou. Po chvíli jsem se probudil a posadil se. Jane i Ichinose byli na nohou. Slyšel jsem, jak někdo říká, přinesli jsme něco na posilněnou. Hlad jsem už měl. Naposledy jídlo bylo před dvacetičtyřmi hodinami. David a Sebastian připravili jídlo. Bylo toho poměrně dost. Verča se zeptala, jestli nebudou, ale oni řekli, že už jedli. Totiž byl tu nejen David a Sebastian, ale i Ren a spousta jiných zvířat. Jane, řekla, že nemuseli toho tolik, ale Ren řekl, že pro hrdiny cokoliv. Ichinose protestoval, že žádní hrdinové nejsem, ale Sebastian to vysvětlil, že po boji s Baziliškem to bude jiné. Že nám pomohou, ale že s Baziliškem budeme bojovat my a oni jen s jeho pomocníky. Jane se podívala na hodinky. Chtěl jsem se ji zeptat kolik je, když se jich Jane překvapeně zeptala, jak dlouho jsou vzhůru a jak jim trvalo sem dojít. Sebastian odpověděl, že se připravují už od včerejška a omluvil se nám za tu nehodu. Jane nad tím mávla rukou se slovy, že za nic nemůže. David si zase postěžoval, že si nevšiml, že Sulli je zrádkyně. Tentokrát nad tím mávl rukou Ichinose se slovy, že je hlavní, že jsme všichni zdraví a pohromadě. Po jídle Ren řekl, jak to provedeme. Myslel tím útok na Baziliška. Jane, navrhla, že my čtyři bychom šli do hradu a ostatní by počkali venku před hradem. David Jane trochu poupravil, že s námi do hradu půjde on i Ren a Sebastian. Všichni jsme souhlasili. Pak se nás Sebastian zeptal, jak jsme si venku vedli. Jane a Ichinose jim řekli o svém dobrodružství a já s Verčou o tom našem. Když nám slehla snídaně z žaludků, tak jsme vyrazili na cestu k hradu.

Dorazili jsme k hradu. Všude byl klid, brána otevřena jako večer. Podíval jsem se po všech. David zavelel, že my půjdeme dál a ostatní mají zůstat. Pár jich protestovalo mručením, ale nic platné jim to nebylo. My vyrazili vpřed do hradu.

Došli jsme na nádvoří. Verča se zeptala co teď a Jane žertem řekla, zaklepat na dveře, ale nikomu do smíchu nebylo. Věděl jsem, jak to Jane myslí, že chce odlehčit situaci, ale nepovedlo se to. Podíval jsem se kolem sebe. V tom někdo promluvil, že nás čekal už včera, přichystal noclech a takové řeči. Znovu jsem se podíval kolem sebe, ale nic ani nikoho jsem neviděl. V tom Ren řekl, támhle nahoře. Podíval jsem se tam. Byl tam bezhlavý drak Bazilišek. Přemýšlel jsem, proč bezhlavý, když hlavy měl a dokonce hned čtyři. Křikl jsem na něho, aby přistál. Hned začal přistávat. Celou tu dobu jsem stále držel Verču za ruku. Jane se Verči pustila, aby se sama udržela a jednou rukou chytila Rena, který málem ulítl. Taky jsem toho litoval, že jsem to řekl. Byl to silný proud, který nás všechny málem odfoukl. Když přistál, tak Jane, pustila na zem Rena, který jí poděkoval, vaše výsosti. Bazilišek se hned ohradil, že jediný, kdo tu je vaše výsost je on sám. Jane se mu postavila čelem a řekla mu, co si o něm myslí. Jen si Bazilišek odfrknul a zeptal se, kdo to tvrdí. Jane, řekla, že ona, ale Ichinose ji opravil, že my. Což jsem musel s Ichinosem souhlasit. Verču jsem stále pevně držel za ruku, a snažil jsem se jí dodat odvahu, aby se tolik nebála. Bazilišek řekl, že nás tu chtěl pohostit a my na něj takhle, jako bychom byli my ti zlí. Řekl jsem mu, že o jeho pohostinnost nestojíme. Verča si dodala odvahu a řekla mu, aby odešel a nechal zvířecí lid nepokoji. Byl jsem na ni pyšný a stiskl jí ruku. Podíval jsem se na ni a usmál se. I ona mi úsměv oplatila. Věděl jsem, že každý musel čučet jak péra z gauče, když toto Verča řekla. Bazilišek řekl, co když neodejde, tak jsem mu řekl, že ho odtud dostaneme. Začal se smát. Jane se ho zeptala co je tu k smíchu. Bazilišek řekl, že mi, že nás rozcupuje na malé kousíčky. Ichinose řekl, že se ještě uvidí. Začal boj.

Všichni jsme se dali do boje. Bazilišek zaútočil, jako první ale jeho útoku jsme se všichni vyhnuli. Já bojoval s mečem. Bazilišek se bránil dost tvrdě. Nejhorší bylo, že používal oheň, kterému jsem musel uhýbat. Po očku jsem sledoval Verču, kdyby potřebovala pomoct, ale naštěstí to zvládala v pořádku. Jak střílet z luku, tak i uhýbat ohni. I Jane s Ichinosem si vedli dobře. Boj trval i přes poledne. Cítil jsem, jak mi zase kručí v žaludku, ale na jídlo nebylo čas myslet. Musel jsem vymyslet jak porazit Baziliška. Když se to v tom stalo. Ichinosemu se stalo něco se zbraní a Bazilišek ho chytil do drápů. Chtěl jsem se rozeběhnout a nějak mu pomoci, když jsem si všiml, jak Jane, zkoprněla. Podíval jsem se na ni. V obličeji byla bílá jak stěna. To co se stalo, ji hodně rozhodilo. Vtom jsem si všiml, že Bazilišek si všiml, Jane, jak se nesoustředí a snažil se vychrlit na ni oheň. Já i Ichinose jsme zakřičeli, Jane pozor, ale Jane stála stále na místě. Rozeběhl jsem se i s těžkým mečem a skočil jsem, akorát včas po Jane, aby ji nezasáhl oheň. Bylo to jen tak tak. Chtěl jsem se Jane zeptat, co se děje, když zazněl výstřel a Ichinose byl na zemi. Jane se k němu hned rozeběhla. I já s Verčou. Slyšel jsem, jak říká Ichinose Jane, že je v pořádku. Verča nám navrhla, abychom použili naše živli. Souhlasili jsme. Odložili jsme zbraně a bojovali s pomocí našich živlů. Já používal vítr. V tom mi Jane, pošeptala, abych svou moc použil na hlavy Baziliška. Poslechl jsem ji. Nebyl čas, aby mi to vysvětlila. Ichinose dělal to samé. Voda, kterou stříkal na hlavy Baziliška, začínala mrznout, až jeho hlavy zmrzly všechny. Vzal jsem rychle meč, aby se z toho nedostal a sekl jsem. Jedna jeho hlava se roztříštila na malé kousíčky. Jane s Ichinosem použili pistole a taky roztříštili Baziliškovi hlavu. Verča použila k tomu luk. Z Baziliška zbyl jen popel. Bylo šero, blížil se večer. Všichni propukli v jásot. My zvítězili, nemohl jsem tomu uvěřit. Chtěl jsem Verču obejmout, zeptat se ji, jak jí je, ale překvapila mě Jane, když se rozeběhla k Ichinosemu a políbila ho a objala. Slyšel jsem, jak Ichinose říká za co. Nechápal jsem co se to děje. Jane, brečela. Poprvé jsem ji viděl doopravdy brečet. Ani jsem se dál nevyptával, co se to s ní stalo. Když se uklidnila, dozvěděl jsem se to. Měla zlý sen, který se jí zdál, který se skoro stal skutečností. Jen s menšími rozdíly. Ichinose pak Jane znovu objal. Něco jí zašeptal do ucha. Neslyšel jsem co. Pak jsme se všichni na večeřeli a začala oslava našeho vítězství. Tančilo se, pilo se, my teda alkohol nepili, i když věk na to máme, ale i tak jsme si ho nedali. Někdy k ránu jsme si šli lehnout. Každý si vzal svou deku a lehli jsme si do jedné místnosti na zem. Drželi jsme se s Verčou za ruku. Dokonce se ke mně víc přitiskla. Než jsem usnul, tak jsem si řekl, že ráno až se probereme se jí vyznám, jako to udělal Ichinose s Jane. Poté jsem usnul a spal až do rána.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.