Anime World CZ/SK - Příběhy

Znovushledání

JANE:

Když jsem slyšela své jméno, podívala jsem se na Ichinoseho. Ten se podíval na mě. Pak mi pustil ruku. Už viděl, kdo to je. Otočila jsem se. Viděla jsem, jak ke mně běží Verča. Rozeběhla jsem se jí naproti.

,,Verů.‘‘ zvolala jsem. Doběhly jsme se a objaly jsme se.

,,Jak já se o vás bála.‘‘ zašeptala mi Verča do ucha a rozbrečela se. Těšila jsem ji. I já měla na krajíčku, ale držela jsem se.

,,A my o vás.‘‘ zašeptala jsem jí taky do ucha. Pak mě pustila a já ji.

,,Tam bych nechodila, je to doupě Baziliška.‘‘ řekla nám Verča. Verča přišla k Ichinosemu, který k nám přišel a objala i jeho. Podívala jsem se na Fraua. Taky jsme se objali.

,,Mysleli jsme si to.‘‘ řekl Ichinose, když ho Verča pustila.

,,Co podnikneme?‘‘ zeptal se Frau.

,,Boji neunikneme, tak navrhuju jít někam nocovat a zítra v kročit do hradu a uvidíme co bude následovat dál.‘‘ navrhla jsem. Nikdo jiný nápad neměl, tak souhlasili.

,,Kam půjdeme?‘‘ zeptala se Verča.

,,Zeptej se stromů, ti poradí.‘‘ navrhl Frau. Zírala jsem z jednoho na druhého.

,,Máme moct živlů. Já mám vzduch, Verča zemi, ty Jane oheň a Ichinose vodu.‘‘ řekl Frau. Vyrazil mi dech, jak ví o nás dvou. ,,A než se zeptáte, jak to vím, tak se nejdřív schováme a pak vše řekneme.‘‘ dodal s úšklebkem. Přikývla jsem hlavou na souhlas.

,,Pojďte za mnou.‘‘ řekla Verča a chytla Fraua a mě za ruku. Já se chytla za ruku Ichinoseho a vyšli jsme. Verča nám říkala kudy máme jít.

Za pár minut asi za patnáct, dvacet minut jsme byli před jeskyní. Ta byla dost veliká. Ohněm jsem nám udělala světlo. Bylo to akorát si lehnout. Oheň jsem nechala uhasnout a všichni jsme se schoulili na zem. Na zemi bylo jehličí, které nás trochu bodalo do zad, ale lepší něco než nic. Pak mně a Ichinosemu vyprávěla Verča s Frauem co zažili. Pak jsem vyprávěla já s Ichinosem.

,,Tak to byl ten vřískot, který jsme slyšeli.‘‘ pronesl Frau. Verča přikývla. Pak jsme si ještě chvilku povídali. Neřekli jsme jim s Ichinosem, že spolu chodíme. Chtěli jsme to nechat až by bylo po všem, nebo pokud by si toho všimli. Při spaní jsme se drželi za ruce a já se víc přitulila k Ichinosemu. Za chvilku jsem vytuhla a spala až do rána.

ICHINOSE:

Když jsem slyšel hlas, který volal Jane, podíval jsem se na ni. I Jane se podívala na mě. Pak jsem se ohlídl za Jane a viděl jsem běžet Verču. Pustil jsem, Jane za ruku. Tak se otočila, a když viděla Verču rozeběhla se k ní. Já se pomalu posunul k holkám. Než mě Verča objala, řekla nám, abychom tam nechodili, že je to doupě Baziliška. Byl jsem překvapen, že mě Verča objala, ale objetí jsem oplatil. Podíval jsem se na Fraua a Jane, jak se taky objali. Po chvíli jsme se s Verčou pustili. Řekl jsem, že jsme si to mysleli. Frau se zeptal, co podnikneme. Jane, navrhla, že by se mohlo jít někam nocovat a do hradu jít další den, že boji stejně neunikneme. Což měla pravdu. Všichni jsme souhlasili. Verča se zeptala, kam půjdeme. Frau řekl Verče, aby se zeptala stromů. Došlo mi, že oba ví o živlech, ale přesto mi Frau vyrazil dech, když řekl, kdo ovládá jaký živel. Věděl jsem, že to bude vědět o sobě a Verče, ale že já budu ovládat vodu a Jane oheň mi prostě vyrazilo dech. Frau dodal, že si o tom promluvíme později, až se schováme. Nic jsem nenamítal. Poté Verča řekla, ať jdeme za ní. Chytla se za ruku Fraua a Jane a Jane chytla za ruku mě. Vyšli jsme a řídili se rad Verči.

Asi za dvacet minut jsme dorazili k jeskyni. Jane, udělala ohnivou kouli a koukli jsme se do jeskyně. Bylo to akorát si tam lehnout. Jane, uhasila světlo a všichni jsme si lehli a namačkali k sobě. Jane mě stále držela za ruku. Byla taková tma, že jsem nic neviděl, jen cítil. Když jsme zalehli, tak Verča s Frauem nám vyprávěli svůj příběh a pak já s Jane ten náš. Ani jeden z nás jim neřekl, že spolu chodíme. Chtěl jsem se pochlubit to jo, ale teď nebyla správná doba na chlubení. Pak jsme si ještě chvilku povídali, než jsme zalehli. Cítil jsem, jak se ke mně Jane víc přitulila. I já se k ní víc přitulil. Za chvilku jsem vytuhl a spal tvrdě až do rána.

VERONIKA:

Když jsem zakřičela jméno Jane, rozeběhla jsem se k ní. Ta se po chvíli na mě podívala, a taky se rozeběhla mi naproti. Když jsme se setkaly, tak jsme se objaly. Já se znovu rozbrečela. Byla jsem šťastná, že vidím, Jane i Ichinoseho zdravé a živé. Zašeptala jsem, Jane do ucha, že jsem se o ně bála. Jane mi zašeptala to samé. Řekla jsem jim, aby tam k hradu nechodili, že je to doupě Baziliška, pak jsem objala i Ichinoseho. Po chvíli jsme se pustili. Když jsme se pustili s Ichinosem, tak Ichinose řekl, že si to mysleli. Frau se zeptal, co podnikneme. Jane, navrhla se někam schovat, že ráno bychom šli do doupěte draka a připravili bychom se k boji. Nikdo z nás nic nenamítal. Zeptala jsem se, kam půjdeme. Frau mi navrhl, abych jsem se zeptala stromů, což nebyl špatný nápad. Hned jsem se jich zeptala. Chvíli jsem se musela, ale soustředit, že nevím, co kdo si říkal. Po chvíli jsem věděla, kudy máme jít. Čapala jsem za ruku Fraua a Jane a vedla je, kudy mě vedly stromy.

Po chvíli jsme došli před jeskyni. Jane, udělala světlo a všichni jsme se nasoukali do jeskyně, kam jsme si lehli na zem. Všude bylo jehličí. Nebylo to pohodlné, ale dalo se. Moje první noc pod širým nebem. Když jsme leželi, tak jsem vyprávěla s Frauem co jsme zažili a pak zase vyprávěla, Jane s Ichinosem, co oni zažili. Frau řekl, že to byl ten vřískot, který jsme slyšeli, před medvědím doupětem. Uvědomila jsem si, že jsme byli blízko sebe. Pak jsme si ještě všichni povídali, než jsme šli spát. Stále jsem držela, Jane i Fraua za ruku. Chtěla jsem si s Jane promluvit, ale osamotě, což teď nešlo. Ani jsem si neuvědomila, že jsem se přitiskla víc k Frauovi a usnula jsem.

FRAU:

Verča se rozeběhla za Jane. Já zpomalil a šel jsem pomalu k nim. I Ichinose šel pomalu k nám. Verča těm dvěma řekla, že by tam radši nechodila, že je to doupě Baziliška. Pak Verča objala Ichinoseho a já se objal, s Jane. Uvědomil jsem si, že mi oba chyběli, a že je mám rád víc než jen přátelé. Byla pro mě jako má rodina. Ichinose řekl, že si to s Jane, mysleli, že to bude doupě Baziliška. Pak jsem se zeptal, co podnikneme dál. Jane, navrhla se někde utábořit a ráno jít do hradu. Nikdo neprotestoval. Jen Verča se zeptala kam půjdeme. Navrhl jsem jí, aby se zeptala stromů. Všiml jsem si, jak se soustředí a Jane a Ichinosemu řekl o živlech a jaký kdo ovládá jaký živel. Všiml jsem si, jak oba na mě zírají jako péra za gauče. Musel jsem se smát. Došlo mi, že Jane, chce něco říci, ale zadržel jsem ji dřív, že si promluvíme potom. Poté Verča řekla, že ví, kam půjdeme. Chytla mě a Jane za ruku a za jejích pokynů jsme šli čelem les.

Asi za patnáct dvacet minut jsme dorazili k jeskyni. Jane, udělala světlo. Vešli jsme se tam všichni tak akorát. Všichni jsme si lehli na zem. Verča držela mě a Jane za ruku stále. Pak jsme s Verčou vyprávěli, co se nám přihodilo. Pak vyprávěla, Jane s Ichinosem. Všiml jsem si toho, už když jsme odcházeli, že je tu něco jiného, ale až ráno mi to došlo. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel. Když Jane, vyprávěla o tom ohni, jak zapálila Thomase, řekl jsem Verče, že to byl ten vřískot, který jsme slyšeli. Pak jsme si ještě chvilku povídali. Když jsme si řekli dobrou noc, tak Verča se ke mně přitulila, což mě překvapilo. Ale byl jsem velice rád. Taky jsem se k ní víc přitulil a usnul a spal až do rána, kdy nás něco nebo aspoň mě probudilo.

Komentáře