Anime World CZ/SK - Příběhy

Přírodní živly

VERONIKA:

Ráno mě probudil hlas. Byl to Frauův hlas, který mě budil.

,,Verů, vstávej, je už ráno.‘‘ mluvil na mě vlídným hlasem Frau. Pomalu jsem se začala probouzet.

,,K…kolik je?‘‘ dostala jsem ze sebe.

,,Nevím, ale měli bychom si pospíšit.‘‘ řekl Frau. Posadila jsem se na posteli a zazívala jsem si. Podívala jsem se na hodinky, které jsem měla na ruce. Bylo sedm hodin ráno.

,,To Chytrák nás budil?‘‘ divila jsem se, že jsem nic neslyšela.

,,Ne, ten ještě ne, ale podle mě, když vyrazíme dřív, tím líp.‘‘ vysvětlil mi Frau. Souhlasila jsem s ním. Oba jsme vstali a já ustlala postel. Pak jsme se chytli za ruce a šli jsme dolů, kde Chytrák dělal snídani.

,,Ještě je čas. Měli jste ještě spát.‘‘ pronesl Chytrák, když nás zahlídl. Sedli jsme si ke stolu. Liščata ještě spala.

,,Potřebujeme co nejdřív odejít. Musíme najít naše přátelé.‘‘ vysvětlil jí Frau.

,,Rozumím vám, ale nejdřív se najezte a pak zajdeme za medvědem. Ten vám poradí.‘‘ usmál se Chytrák. Podívala jsem se na Fraua a ten na mě.

,,Dobře, ale pokud by nevadilo, chtěli bychom vyrazit co nejdřív.‘‘ souhlasil nakonec Frau.

,,Jen udělám snídani a vyrazíme.‘‘ usmál se Chytrák.

,,Dobře. A děkujeme.‘‘ poděkovala jsem Chytrákovi.

,,Za co?‘‘ divil se Chytrák.

,,Za tvou pomoc.‘‘ vysvětlil Frau.

,,Za málo, vždyť to vy zachráníte nás.‘‘ usmál se Chytrák a nandával jídlo na stůl. ,,Jen jezte, budete to potřebovat.‘‘ dodal a sedl si naproti mně a dal se do jídla. I já se dala do jídla. Bylo to vynikající. Něco s vajíčky. Ale bylo to vynikající. Musela jsem při tom myslet na Jane a Ichinoseho. Co asi dělají, kde jsou, co jí atd. Bála jsem se o ně. Cítila jsem, jak mě někdo chytil za ruku. Vzpamatovala jsem se a podívala jsem se. Byl to Frau. Usmál se na mě. I já mu úsměv oplatila. Jídlo jsem rychle snědla. Chtěla jsem se co nejdřív vydat na cestu. ,,Tak můžeme vyrazit.‘‘ řekl Chytrák.

,,A co nádobí?‘‘ podívala jsem se na Chytráka.

,,Děti to pak udělají.‘‘ odpověděl mi Chytrák. A vyšel ven. Já s Frauem za ním.

Sešli jsme se venku. Chytrák zrychlil tempo. Frau mě chytil pevně za ruku a vyrazili jsme za Chytrákem.

,,Kam přesně jdeme?‘‘ zeptal se Frau.

,,K medvědovi Kanibalovi. Je to ten nechytřejší medvěd na světě. Pomůže vám a poradí, jak najít vaše přátelé.‘‘ vysvětlil Chytrák. Jak zmínil jméno Kanibal hned jsem si vzpomněla, na to, jak kanibalové jí lidi. Přejel mi mráz po zádech. Cítila jsem pevnější stisk. Byl to Frau. Podívala jsem se na něho a usmála jsem se na něho. I on se usmál na mě. Cítila jsem se v bezpečí, tak silná. Nechápala jsem co se to semnou děje. Chtěla jsem si o tom promluvit s Jane, ale nešlo to. Nebyla tu. Šli jsme asi hodinu mlčky za Chytrákem.

Dorazili jsme do skalní nory. Byla tu tma a páchlo to. Měla jsem strach, ale jak mě držel Frau za ruku, dodával mi tím odvahu.

,,Jsme tu. Jděte stále rovně. Tam na Kanibala narazíte. Já se vrátím domů, ke svým dětem. Buďte opatrní.‘‘ rozloučil se s námi Chytrák a pelášil pryč.

,,Tak jdeme?‘‘ zeptal se mě Frau a já se na něho podívala. Přikývla jsem hlavou, že jo. V tom jsem zaslyšela pištivý křik. Zacpala jsem si volnou rukou pusu, abych jsem nezaječela. Taky jsem nadskočila.

,,Jen pojďte dál, už na vás čekám.‘‘ ozval se zevnitř hluboký hlas. Podívala jsem se na Fraua a oba jsme přikývli a udělali krok vpřed.

Šli jsme rovně a stále rovně. Nikde jsme nikoho nepotkali. Žádného živáčka. Po delší době jsme zahlédli světlo. Vydali jsme se k tomu světlu. Doufala jsem, že tu třeba narazíme na Jane a Ichinoseho, ale když jsme dorazili k medvědovi, tak tam Jane ani Ichinose nebyl. Jenom starý veliký medvěd Kanibal.

,,Vítejte, Verčo, Fraue.‘‘ pozdravil nás Kanibal. Překvapilo mě, že zná naše jména, když jsme mu je neřekli.

,,J…jak znáš naše jména?‘‘ zeptal se překvapený Frau.

,,Já znám všechno. Vidím, minulost, přítomnost i budoucnost.‘‘ vysvětlil Kanibal.

,,A víš, kde je Jane a Ichinose?‘‘ zeptala jsem se hned dychtivě. Čekala jsem, co řekne.

,,Dvakrát unikli nebezpečí, ale jsou v pořádku. Víc než v pořádku.‘‘ řekl Kanibal.

,,A kde teď jsou?‘‘ chtěl vědět Frau.

,,Dneska večer se s nimi sejdete.‘‘ řekl Kanibal. ,,Teď je důležité, abyste se naučili užívat své živli.‘‘ dodal v klidu.

,,Jaké živli?‘‘ zajímalo mě. S Frauem jsme se stále drželi za ruce.

,,Živli, jako je oheň, voda, vzduch a země.‘‘ začal vysvětlovat Kanibal. ,,Jane ovládá oheň, Ichinose vodu, ty Verčo zemi a ty Fraue vzduch. Musíte se naučit to užívat, při boji se vám to bude hodit.‘‘ dál vysvětloval. Zírala jsem na něj jak péro z gauče. Já a živel? To se musel splést.

,,Opravdu to umíme?‘‘ zeptal se ne moc důvěřivě Frau.

,,Ano, Jane svou sílu už použila. Vy dva budete mít výhodu, budete to umět ovládat.‘‘ vysvětlil Kanibal. ,,Pojďte, zamnou.‘‘ vyzval nás a my ho s Frauem následovali.

Došli jsme na konec tunelu a vyšli ven. Už jsem si myslela, že se bude zase běhat, ale zmýlila jsem se.

,,Verčo ty první. Zhluboka se nadechni a vydechni.‘‘ radil mi Kanibal. Já ho poslouchala na slovo. ,,Zavři oči a představ si, že hýbeš tím to stromem.‘‘ dál pokračoval. Říkala jsem si, že se zbláznil, že to nedokážu, ale Frau mi dodal odvahu.

,,To zvládneš.‘‘ zašeptal mi do ucha. Zavřela jsem oči, zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Začala jsem si představoval, jak stromům vyrůstají ze země kořeny a dávají se od pohybu.

,,Skvělá práce, promluv ke stromům.‘‘ slyšela jsem hlas. Nevěděla jsem, jestli pro sebe nebo nahlas, ale pak jsem slyšela svůj hlas, jak říká.

,,Ukloňte se.‘‘ otevřela jsem oči a asi pět stromů se začalo klanět. Byla jsem překvapena. ,,To….dělám já?‘‘ zeptala jsem se překvapeně.

,,Ano, to děláš ty. Jsi vládce země.‘‘ slyšela jsem Kanibala říkat.

,,Jak můžeme být nápomocni?‘‘ slyšela jsem šeptat zase stromy. Už jsem měla otevřené oči.

,,Zjistěte, kde je přítelkyně Jane a Ichinose.‘‘ požádala jsem je. Ševelení ustalo.

,,A teď ty Fraue.‘‘ otočil se Kanibal na Fraua. ,,Zavři oči, zhluboka se nadechni a vydechni a představil si, že tu je vítr.‘‘ radil tentokrát Frauovi. Frau ho poslechl. Za pár okamžiků se udělal vítr.

,,Páni, taky to ovládáš.‘‘ žasla jsem.

,,A je to jednoduché.‘‘ řekl Frau a usmál se.

,,Má paní, našli jsme je. Běží k hradu Baziliška.‘‘ slyšela jsem šepotat stromy.

,,Verů, co se děje?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Jane….a Ichinose jdou do hradu Baziliška.‘‘ řekla jsem Frauovi.

,,A vy se tam taky rozeběhnete. Budete běžet po celou tu dobu, zastavíte se jen na odpočinek napít se vody. Chci, abyste to do soumraku stihli a dohnali je. Nesmíte bojovat proti Baziliškovi odděleně, ale všichni po spolu.‘‘ radil nám Kanibal. Ukázal nám cestu, kudy se máme vydat. ,,Stromy a vítr vám poradí.‘‘ ještě za námi křikl Kanibal, protože Frau mě chytil za ruku a rozeběhli jsme se, kam nám ukazoval Kanibal.

Běželi jsme celou dobu. Jen malé přestávky na pití. Slyšela jsem, jak si šepotají stromy a radí nám, kudy se máme vydat. Chvilku nás vedl Frau pomocí větru a chvilku já pomocí stromů. Vítr nás vál k hradu a stromy k vodě napít se. Už se začínalo šeřit, když jsem si všimla, Jane a Ichinoseho, jak stojí před hradbou hradu, drží se za ruce a chystají se vstoupit.

,,Janeee.‘‘ zakřičela jsem a pustila se Fraua a běžela, k Jane.

 

FRAU:

Pomalu jsem se probudil. Nevím kolik bylo hodin, ale brzo určitě. Spal jsem celou noc. A to jsem chtěl být ostražitý, kdyby se něco dělo. Chtěl jsem jít dolů, ale nechtěl jsem nechávat Verču samotnou, kdyby se náhodou probudila, aby mě tam viděla. A taky jsem chtěl co nejdřív vyrazit najít Jane a Ichinoseho. Stále jsem doufal, že jsou spolu, a že si našli přístřeší jako já s Verčou. Proto jsem se nakonec rozhodl ji vzbudit. Mluvil jsem a ni něžným hlasem. Chtěl jsem ji políbit, ale to jsem se neodvážil. Ani ji pohladit po roztomilé tvářičce. Po chvíli se probudila a zeptala se kolik je hodin. Hodinky jsem neměl, tak jsem nemohl jí odpovědět. Ale naznačil jsem, že bychom, jsme si měli pospíšit. Zeptala se mě překvapeně, jestli nás už Chytrák budil. Odpověděl jsem, že ne. Ale vysvětlil jsem jí, že by bylo nejlepší vyrazit co nejdřív. Souhlasila semnou a oba jsme vstali. Chtěl jsem ustlat postel, když se toho chopila Verča. Pak jsme se chytili za ruce a šli dolů, kde Chytrák dělal snídani.

Chytrák nás spatřil a řekl, řekl, že by nás vzbudil, že máme ještě spát. Sedli jsme si ke stolu. Vysvětlil jsem Chytrákovi, že chceme vyrazit co nejdřív a najít naše přátelé. Chytrák řekl, že nám rozumí, ale že se máme nejdřív nasnídat. Že stejně nás zavede k nějakému medvědovi, protože ten nám prý poradí co a jak. Podíval jsem se na Verču a ta na mě. Usmál jsem se na ni a nakonec s Chytrákem souhlasil. Za chvilku se nesla snídaně na stůl. Všichni jsme si dali a já Chytrákovi poděkoval. Ten se divil za co, a když jsem mu to vysvětlil, tak řekl, že není za co, že to spíš by měl děkovat on nám, že zachráníme je. Pomyslel jsem si, jak je zachráníme, když teď potřebujeme najít naše přátelé a nic kromě střílení z luku a boje s mečem neumíme. Ani ten chvat jsem si nepamatoval, jak nás ho David učil. Povídal jsem si s Chytrákem. Vyptával se nás na náš svět. Když jsem mu řekl o mém světě, chtěl vědět co to anime je. Chtěl jsem říct a požádat Jane o radu, ale ta tu nebyla a u Verči jsem si všiml, že nevnímá. Nějak jsem se mu to snažil vysvětlit. Dál se nevyptával, tak jsem byl rád. Dojedl jsem. Verča byla stále mimo. Asi jsem věděl, nad čím přemýšlí. Nad Jane a Ichinosem. I mně to vrtalo hlavou. Jak se asi mají, co dělají, co jí atd. Chytl jsem Verču za ruku. Ta se na mě podívala a oba jsme se na sebe podívali. Když to Verča dojedla, tak Chytrák pronesl, že můžeme vyrazit. Verča se Chytráka zeptala na nádobí, i já chtěl s tím pomoci, když nás takhle pohostil. Jenže Chytrák řekl, že to udělají děti a my vyrazili.

Všichni tři jsme se sešli venku. Chytil jsem Verču pevně za ruku a vyrazili jsme za Chytrákem. Šli jsme rychlejším krokem. Zeptal jsem se ho, kam to jdeme. Odpověděl mi, že za medvědem Kanibalem. Kouknul jsem se na Verču, která měla vyděšený výraz. Stiskl jsem jí ruku trochu víc, aby věděla, že jsem tu já. Podívala se na mě a usmála se. I já se usmál. Šli jsme asi hodinu.

Po hodině cesty jsme se zastavili před skalní norou.  Chytrák nám poradil, ať jdeme pořád rovně, že narazíme na Kanibala. Ani jsem mu nestačil říci díky, jak už pelášil pryč. Podíval jsem se na Verču. Moc zrovna to tu nevonělo. Zeptal jsem se Verči jestli nevyrazíme. Přikývla, že jo. Když jsme chtěli vyrazit, zaslechli jsme pištivý křik. Lekl jsem se i já a nadskočil. Všiml jsem si, jak si Verča zacpala pusu rukou. V tom se ozval zevnitř skály hlas, abychom šli dál, že na nás už čeká.

Šli jsme stále rovně. Po delší době jsme zahlédli světlo a šli k němu. Našli jsme starého medvěda Kanibala. Možná jsem doufal, že najdeme něco víc, ale nenašli jsme. Kanibal nás přivítal tak, že řekl naše jména. Dost mě tím překvapil a vykolejil zároveň. Hned jsem se ho zeptal, jak zná naše jména. Řekl, že zná všechno, že vidí minulost, přítomnost i budoucnost. Verča se ho hned dychtivě zeptala, jestli ví, kde je Jane s Ichinosem, i mě to zajímalo, kde asi jsou. Řekl jenom, že jsou jen v pořádku, že dvakrát unikli nebezpečí. Ulevilo se mi, když to říkal. Zeptal jsem se ho, kde teď jsou. Bylo mi odpovězeno, že se s nimi sejdeme dneska večer. Což se mi ulevilo a byl jsem rád, že je zase uvidím. Ale zaskočil mě, když řekl, že je čas se naučit zacházet s živli. Verča se zeptala jaké živli. Kanibal nám to vysvětlil, živli, jako je oheň, voda, vzduch a země. Jane, ovládá oheň, Ichinose vodu, Verča zemi a já vzduch. Že se nám to bude při boji hodit, že se to naučíme ovládat. Zíral jsem asi s otevřenými ústy. Byl jsem v šoku, a asi jsem nebyl jediný. Po chvíli jsem se ho nedůvěřivě zeptal, jestli je to pravda, že to budeme umět ovládat. Odpověděl mi, že Jane tu sílu už použila. A že my budeme mít výhodu v tom, že to budeme umět oproti těma dvěma ovládat. Poté nás zavedl ven do lesa.

Kanibal radil Verče jak to má dělat. Jak má zavřít oči, zhluboka se nadechnout a vydechnout a představit si, jak hýbe se stromem, který má před sebou. Sklonil jsem se a zašeptal jí do ucha, že to zvládne. Za chvíli se shýblo pět stromů. Zíral jsem jak puk, ale zároveň jsem věděl, že to Verča dokáže. Pak jim měla něco říci. Verča je požádala, aby našli, Jane a Ichinoseho. Sice jsem nic neslyšel, ale došlo mi, že Verča s nimi komunikuje. Pak se stromy přestaly hýbat a zůstaly na místě. Teď přišla řada na mě. Dělal jsem vše, jak mi Kanibal říkal. Bylo bezvětří, ale za chvilku se zvedl vítr. Slyšel jsem, jak ke mně promlouvá.

,,Co si pán ráčí?‘‘ řekl mi vítr. Verča mě pochválila, že to taky dokážu. Usmál jsem se a řekl, že je to jednoduché. Poté Verča zbledla. Zeptal jsem se ji, co se stalo. Odpověděla, že běží do hradu Baziliška. I já se zhrozil. Kanibal nám řekl, že poběžíme za nimi. Že to máme stihnout je dohnat do soumraku. Kanibal nám řekl, že nám pomůže vítr a země, že nesmíme proti Baziliškovi bojovat sami, ale pospolu, kdy jsme silnější tým než, když jsme rozděleni. Ukázal nám cestu, a celou cestu jsme běželi.

Cestou jsem poslouchal vítr, jak mi říká kudy se máme vydat. Oba jsme se drželi za ruce a běželi jsme. Verča a její moc země nás vždy zavedla k prameni napít se. K hradu jsme dobíhali, když se šeřilo. Zahlédl jsem, Jane a Ichinoseho, jak se drží za ruce a chtějí vkročit dovnitř. Než jsem stačil na ně zavolat, Verča se mě pustila a zakřičela jméno Jane a rozeběhla se vší silou za ní.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.