Anime World CZ/SK - Příběhy

Přírodní živly

JANE:

Ráno, když jsem se probudila, tak Ichinose byl už vzhůru. Něco ohříval na ohni. Posadila jsem se. Spadla ze mě mikina.  Podívala jsem se na tu mikinu. Patřila Ichinosemu.

,,Dobré ráno, jak ses vyspala?‘‘ zeptal se mě s úsměvem Ichinose. Znovu jsem se na něho podívala. Vstala jsem, vzala mikinu a ovinula ji okolo ramen Ichinoseho.

,,Docela dobře a jak ty? Co to pečeš?‘‘ zeptala jsem se ho a posadila vedle něho. Políbili jsme se.

,,Šlo to.‘‘ přiznal Ichinose.

,,K ránu jsem tu viděl pobíhat ještěrku. Musel jsem ji chytit a zabít.‘‘ přiznal Ichinose ne moc nadšeně.

,,Neříkej mi, že mluvila?‘‘ zeptala jsem se trochu pohoršeně.

,,Ne, to ne. Neboj.‘‘ bránil se hned Ichinose. ,,Nemluvila, ale zabíjet se mi ji taky nechtělo.‘‘ vysvětlil mi. Ulevilo se mi. I když jsem věděla, že by živému mluvícímu tvoru neublížil, pokud by se nejednalo o nepřítele. ,,Za chvilku bude hotová. Dáš si hlavu nebo ocas?‘‘ zeptal se mě a políbil mě do vlasů.

,,Radši ocas.‘‘ řekla jsem a přitulila jsem se k němu víc. Hlavu si přela o jeho rameno a zírala do ohně. Podívala jsem se kolik je hodin. ,,Jak dlouho jsi vzhůru?‘‘ zeptala jsem se překvapeně. Bylo teprve šest hodin ráno.

,,Asi tak hodinu, proč?‘‘ překvapilo Ichinoseho.

,,To už jsi od pěti vzhůru?‘‘ divila jsem se.

,,Já jsem byl každou chvíli vzhůru.‘‘ přiznal se Ichinose.

,,Takže si toho moc nenaspal, co?‘‘ zeptala jsem se ho a víc se k němu přitulila.

,,Bál jsem se o tebe, a taky aby nás tu nikdo nepřepadl, tak jsem byl každou chvíli vzhůru, ale vyspalý jsem.‘‘ řekl Ichinose. Podívala jsem se na něho a usmál se na mě.

,,Dobře, věřím ti.‘‘ řekla jsem a taky se usmála. Za chvíli bylo jídlo hotové. Moc dobře to nevonělo. Ichinose ještěrku rozpůlil a podal mi od spoda dolů. Kousek trupu až po ocas. Kousek trupu s hlavou měl Ichinose.

,,Tak dobrou chuť.‘‘ pronesl Ichinose.

,,Dobrou chuť.‘‘ řekla jsem a zakousla jsem se do ještěrky. Nebylo to vůbec dobré, ale hlad jsem měla veliký. Trochu se mi zvedal žaludek, ale to jsem ignorovala. Řekla jsem si, že se v nejhorším pozvracím. Ještě párkrát se mi zvedl žaludek, ale nakonec jsem to snědla celé. Hlad jsem měla stále, ale ne takový veliký. I Ichinose to snědl.

,,Jak to chutnalo?‘‘ zeptal se mě Ichinose.

,,Pravdu? Nic moc, ale aspoň nemám už tak velký hlad.‘‘ pronesla jsem pravdu. Ichinose se usmál.

,,Až někomu řeknu, že jsem jedl ještěrku neuvěří mi.‘‘ zasmál se Ichinose.

,,Podle mě ti neuvěří nikdo, že jsi byl v jiném světě.‘‘ pronesla jsem trošku ironicky.

,,To máš pravdu.‘‘ usmál se Ichinose. Oba jsme vstali, že uhasíme oheň a vydáme se zase na cestu, když se za námi ozval protivný skřípavý hlas.

,,To bude mít náš král radost!‘‘ říkal ten hlas. Po zádech mi šel mráz a musela jsem se začít třást. Protože jsem měla strach. Ichinose mě chytl za ruku, což mě trochu uklidnil. Oba jsme se otočili. Před námi stála opice. Nevím, co to bylo za druh. Byla maličká, ale drzá a lstivá.

,,Kdo jsi?‘‘ zeptal se opice Ichinose.

,,Thomas mé jméno jest.‘‘ představila se nám opice. ,,A vy jste?‘‘ zeptal se na naše jména.

,,Ichinose, Jane.‘‘ představil nás Ichinose, který měl opravdu odvahu.

,,A jaký král?‘‘ zeptala jsem se opičáka já. Už jsem se tak netřásla. Měla jsem u sebe Ichinoseho a to mi dodávalo odvahu. Ale ptát jsem se nemusela. Odpověď jsem už znala.

,,Král Bazilišek!‘‘ zasmál se opičák. ,,A teď půjdete semnou! Bude mít obrovskou radost.‘‘ dál se smál.

,,A co když nepůjdeme?‘‘ zeptal se Ichinose.

,,Tak vás budu muset svázat.‘‘ smál se opičák.

,,A čím prosím tě?‘‘ zeptala jsem se ho.

,,Liánou, roste tu hodně.‘‘ smál se opičák.

,,A jak nás chceš chytit? Jeden z nás ti stejně uteče.‘‘ řekl Ichinose. Došlo mi, na co pomýšlí, ale s tím jsem nesouhlasila.

,,To se ještě uvidí.‘‘ smál se opičák. Levou rukou, kterou jsem měla volnou jsem nastavila tak, jako bych, jsem si chtěla s ním podat rukou, když v tom z té ruky vytryskla koule ohně a zasáhla opičáka. Ten začal hořet. Začal vřískat jak pavián. Chvíli běhal sem tam a vřískal, ale po chvíli toho nechal. Bylo po něm a jeho tělo se schoulilo na zem. Zbyl z něho prach z popela.

,,C…c…co to bylo?‘‘ vykoktala jsem ze sebe.

,,To nevím, ale nebylo to špatný. Teď musíme běžet.‘‘ řekl Ichinose s chladnou hlavou. Přikývla jsem.

Ichinose se dal do běhu drže mě za ruku. Za chvilku jsem sotva popadala dech, ale běžela jsem dál. Nezastavovala jsem se. Ichinose běžel přede mnou.

,,N…něco mi slib.‘‘ soukala jsem ze sebe. Ichinose se na mě podíval.

,,Co pak?‘‘ zeptal se taky udýchaně.

,,Že tě už nikdy nenapadne, aby ses nechal chytit a já utéct. Že mě neopustíš a budeš pořád  semnou.‘‘ požádala jsme ho.

,,Dobře, slibuju.‘‘ slíbil mi po chvíli Ichinose a usmál se.

Běželi jsme asi hodinku, když jsme doběhli k potoku, kde jsme se zastavili a hned se napili.

,,Jsi v pořádku?‘‘ zeptal se mě udýchaně Ichinose. Přikývla jsem, že jo a napila jsem se. V hlavě mě vrtalo, co se stalo. V tom jsem si všimla, jak Ichinose chce nabrat vodu do rukou, ale voda sama vstoupla do jeho dlaních. Ichinose byl překvapen stejně jako já a nechal vodu zase odtéct.

,,Tady se něco děje.‘‘ pronesla jsem udiveně.

,,Taky si myslím. Jako bychom měli nějakou moc.‘‘ uvažoval Ichinose. ,,Zkusím něco.‘‘ řekl a nastavil ruku s dlaní nahoru a začal ruku zvedat. Voda se taky začala zvedat.

,,Ty ovládáš tu vodu.‘‘ pronesla jsem udiveně.

,,Vypadá to tak. A ty zase oheň.‘‘ řekl Ichinose a usmál se. Zkusila jsem Ichinoseho napodobit. V mé ruce se začala tvořit koule. Ohnivá koule. Vůbec mě to nepálilo, jak by správně mělo. I obvaz zůstával celý.

,,Je to divné.‘‘ pronesla jsem už v klidu.

,,Tady není nic normálního.‘‘ řekl Ichinose. Hned jsem nechala tu ohnivou kouli zmizet.

,,Pravda.‘‘ souhlasila jsem. V tom jsem si všimla hradu. ,,Koukej tamhle.‘‘ ukázala jsem rukou. Ichinose se podíval.

,,Hrad, půjdeme tam?‘‘ zeptal se Ichinose. Přikývla jsem na souhlas, že jo. ,,A co když je tam Bazilišek?‘‘ zeptal se Ichinose.

,,Tak mu padneme do pasti, ale za pokus to stojí‘‘ řekla jsem svůj názor. Ichinose přikývl, chytil mě znovu za ruku a rozeběhli jsme se k hradu.

Měli jsme krátké přestávky na pití. Když poblíž nebyla voda, tak ji Ichinose vytvořil a každý se napil. Pak jsme se dali zase do běhu. Nikoho jsme cestou nepotkali. Doběhli jsme k hradu až k večeru. Zastavili jsme se před branou. Už jsem chtěla s Ichinosem udělat krok vpřed, když jsem zaslechla známý hlas, jak volá mé jméno.

,,Janeeeee.‘‘

 

ICHINOSE:

Probudil jsem se. Oheň dohoříval. Podíval jsem se na spící Jane. Byla nádherná. V tom jsem zahlédl ještěrku. Říkal jsem si, že by byla pěkně dobrá k snídani. Zakručelo mi v žaludku. Pomalu jsem se odtáhl od Jane. Naštěstí se nevzbudila a spala dál. Šel jsem potichu jak myška. Ještěrka chtěla udělat rychlé kroky pryč, ale já byl rychlejší. Chytil jsem ji do ruky. Chvíli jsem čekal, jestli nepromluví, protože mluvící zvíře bych nezabil. Ale asi dobrých deset minut se nic nedělo, tak jsem ještěrce zlomil vaz.

,,Promiň.‘‘ zašeptal jsem při tom. Přiložil jsem na oheň a naše vhodný klacík, kam jsem napíchl tu mrtvou ještěrku. Sundal jsem si mikinu a přikryl tím Jane, aby jí nebyla zima. Začal jsem opékat ještěrku. Asi po hodině se Jane, probudila. Zeptal jsem se hned Jane jak se vyspala a usmál jsem se na ni. Ta se na mě taky usmála a šla si ke mně sednout. Mou mikinu mi přiložila na má ramena. Odpověděla mi, že dobře a zeptala se na mě a co to peču. Odpověděl jsem jí, že to šlo a že je to ještěrka ne moc nadšeně, protože zabíjet a jíst zvířata je proti mé vůli, i když kuřecí maso i vepřové jím, ale nikdy jsem nebyl na jatkách, tak nevím, jak to chodí, když zvíře zabijí. Hned se zděsila, napadlo ji totiž, že se jedná o mluvící ještěrku. Hned jsem ji uklidnil, že to nebyla mluvící ještěrka. Ale že mi vadilo zabít živého tvora a dát na klacek a začít péct. Jane mě pochopila. Řekl jsem, že za chvilku to bude hotové a co si dá, jestli hlavu nebo ocas. Políbil jsem ji do vlasů a dával pozor na naši snídani. Jane se víc ke mně přitulila a opřela si hlavu o mé rameno. Bylo mi příjemně. Odpověděla mi, že si radši dá ocas. Ten jsem taky chtěl, ale dal jsem, Jane na výběr. Na tu hlavu jsem se obětoval. Taky jsem ji moc nechtěl. Po chvíli se mě zeptala, jak jsem dlouho vzhůru. Zamyslel jsem se, a pak řekl, že asi hodinu. Jane mi řekla, že jsem od pěti vzhůru. Přiznal jsem se jí, že jsem vzhůru každou chvíli, že jsem se o ni bál, aby nás nikdo nepřepadl. Ale dodal jsem, že vyspalý jsem, což byla pravda, ale věděl jsem, že k večeru budu utahaný. Usmál jsem se na Jane. Řekla mi, že mi věří a taky se na mě usmála. Za chvilku byla ještěrka hotová. Sundal jsem ji z klacíku a vzal do ruky. Trochu to pálilo a rozpůlil ji na půl. Jednu půlku jsem dal, Jane a jednu jsem si vzal já. Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do jídla. Čichat se k tomu nedalo, jak to smrdělo. I chuťově to nebylo dobré, ale snědl jsem to. Měl jsem takový hlad, že bych snědl i medvěda. Jedli jsme mlčky. Když jsme dojedli, zeptal jsem se Jane, jak jí to chutnalo. Odpověděla, že nic moc. Musel jsem s ní souhlasit. Pronesl jsem, že mi nikdo neuvěří, že jsem jedl ještěrku. Jane ironicky pronesla, že mi nikdo neuvěří, že jsem byl v jiném světě. Musel jsem uznat, že má pravdu a usmál jsem se. I Jane se usmála. Vstali jsme, že uhasíme oheň, když se za námi ozval skřehotavý směšný hlas. Chytil jsem Jane za ruku. Pomalu se přestávala třást strachy. Oba jsme se otočili. Před námi stála malá, drzá opice. Zeptal jsem se té opice, kdo je. Ta se nám představila jako Thomas. Pak se zeptala na naše jména. Odpověděl jsem ji. Jak jsem držel Jane za ruku měl jsem odvahu. Jinak bych, jsem ji asi neměl. Jane se ho zeptala na jaké krále. Odpověděl, že král Bazilišek. Hned jsem si vzpomněl na bezhlavého draka Baziliška. Mělo mi to dojít, že tím králem myslí Baziliška. Zeptal jsem se ho, co udělá, když nepůjdeme. Že nás prý sváže, tak jsem se zeptal čím. Mělo mi dojít, že liánou, která tu rostla. Ale věděl jsem, že dokáže svázat jen jednoho z nás. Proto se mi v hlavě zrodil plán, jak by mohla, Jane utéct. Chtěl jsem ji ochránit. A nechtěl jsem, aby ji chytili. Jane, nastavila ruku, chtěl jsem ji zadržet, aby toho nechala, jenže v té ruce měla ohnivou kouli, kterou poslala na opici. Byl jsem překvapen a opice nejspíš taky, protože začala vřískat na celé kolo a běžet kolem dokola. Po chvíli přestala běhat a shořela na popel. Jane v šoku zeptala, co to mělo být. Sám jsem nevěděl, ale musel jsem uznat, že to bylo dobré. Chytil jsem ji za ruku a začali jsme znovu utíkat. Slyšel jsem, Jane, jak popadá dech, jak už nemůže, ale nic neříkala. Snažil jsem se běžet tak, aby mě stíhala. Stále jsem ji držel za ruku. V tom na mě promluvila s tím, že jí mám něco slíbit. Zeptal jsem se co. Řekla, že nechce, abychom se rozdělili, že budu jen sní a že ji neopustím. Slíbil jsem jí to.

Po hodině běhu jsme dorazili k potoku, odkud jsme se oba napili a posilnili. Zeptal jsem se Jane, jestli je v pořádku. Odpověděla, že ano a napila se. I já se chtěl napít, ale ještě než jsem stačil namočit ruce do vody se začala voda zvedat. Civěl jsem na to jako jako péra z gauče. Jane, řekla, že se tu něco děje. Souhlasil jsem s ní. Oznámil jsem, jako bychom měli nějakou moc a něco jsem zkusil. Nadzvedl jsem ruce a nechal vodu stoupat vzhůru. Jane mi řekla, že ovládám vodu. Já s tím souhlasil a řekl, že ona zase oheň. Pak mě napodobila a v ruce, kde měla obvaz na ruce se udělala ohnivá koule. Tu po chvíli nechala Jane zmizet. Nebylo vůbec znát, že by v ruce něco měla. Ani obvaz nebyl popálený. Jane, řekla, že je to divné, ale já pronesl, že tady je divné všechno a Jane semnou souhlasila. Pak ukázala do dáli, kde byl hrad. Zeptal jsem se, jestli tam půjdeme a Jane s tím souhlasila. Zeptal jsem se ji, co když tam bude Bazilišek. Oznámila, že mu hold spadneme do pasti, ale že za pokus to stojí. Souhlasil jsem s ní. Zase jsem ji chytil za ruku a běželi jsme k hradu.

Měli jsme krátké přestávky na pití. Když nebyla voda, tak jsem ji vytvořil, aby se mohla, Jane napít i já. Pak jsme zase běželi dál. Na nikoho jsme nenarazili. Když bylo k večeru, tak jsme přiběhli k hradu. Brána byla otevřená. Podívali jsme se na sebe, že vkročíme dovnitř, když se ozval známý hlas.

,,Janeeee.‘‘

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.