Anime World CZ/SK - Příběhy

Po tomhle dni jsem si opravdu zasloužila sprchu. Sachio byl na svých pochůzkách. Vstoupila jsem do pokoje a opřela se o dveře. Strhla jsem ze sebe oblečení a odhodila paruku, která spadla za postel. Uvolněné vlasy a nahé tělo, hned mi bylo příjemněji. Šla jsem do koupelny a vlezla si do sprchy. Teplé proudy vody ze mě smývaly nečistotu a listí. Kapky se odrážely od mé kůže. Na zrcadle se začínaly objevovat mlhavé skvrny. Spokojeně jsem se umývala a u toho si broukala. Po půl hoďce jsem vylezla a oblékla se do pyžama. Nasadila jsem si paruku, uklidila věci, lehla si do postele a dala se do studií.
Sachio se vrátil a provedl stejné kroky. Když si lehl, dal si ruce za hlavu a podíval se na mě. Ohlédla jsem se na něj. Ale nic mi říct nechtěl, tak jsem ho ignorovala a pokračovala v učení.
,,Myslíš si, že si z toho venku!? Každý den se tě budu ptát, kdo to byl! A je jen na tobě kolikrát se necháš hodit do koše." pronesl najednou a spokojeně oddechl. Šokovaně jsem otevřela pusu a vyděšeně se na něj natočila.
,,Patříš mezi lidi, co neříkají o šikaně?" pousmál se a pohrdavě si odfrkl.
,,Ne! Já jen...slíbil jsem, že to neřeknu." sklonila jsem hlavu a zesmutněla.
,,Dannovi?" zeptal se, ale já mu raději neodpověděla.
,,Sachio já-." pohlédla jsem na něho, ale on měl oči zavřené. Víčka mu ztěžkla a on se odebral ke spánku. Pár černých pramínků mu spadlo do tváře. Usmála jsem se. Vypadal strašně roztomile. Vůbec ne jako nějaký potížista, který hází lidi do košů a rybníků. Odložila jsem učení na zítřek a lehla si do postele. Zhasla jsem světla a okamžitě usnula.

Druhý den mě čekala první hodina tělocviku. Unaveně jsem vstala brzy, abych se stihla obléct. Nasadila jsem si šedé triko, dlouhé černé tepláky a tenisky. Pořádně jsem si připevnila paruku a udělala ranní hygienu.
Společně se Sachiem jsem zamířila do velké tělocvičny, které nic nechybělo. Byla plně vybavená a velice modrení.
Profesor Murakawa se s námi vůbec nepáral. Prvně jsme museli udělat dvacet koleček.
,,Nikko, pohni trochu!” křičel na mě, když už jsem po pátém nemohla. Neměla jsem vůbec kondičku.
Běžela jsem sice poslední, ale aspoň jsem měla dobrý výhled na své spolužáky. Rozplývala jsem se nad svaly, po kterých stékal pot. Srdce se mi rozbušilo pokaždé, když jsem se jednoho omylem dotkla třeba jen na vteřinu.
Konečně jsem se zastavili a začali s rozcvičkou. Tu řídil sám profesor, který taky nebyl vůbec k zahození. Na co to myslím?! Jsem snad uchylák? Musím se uklidnit! Hlavně žádné špatné myšlenky!
,,Dnes si zahrajeme fotbal!” oznámil profesor a vybral si pár studentů, kteří mu měli jít pomoci donést branky.
,,Nikko-Senpai!" zavolal na mě Danno. Stál naproti mě a vesele mával, aby upoutal mou pozornost. Sladce se usmíval a jeho velké oči zářily. Vypadal jako malá ztracené dítě.
Vedle něho stála další osoba. Vysoký, hubený student. Měl tmavě modré vlasy a zeleno-žluté oči. Kolem krku měl řetízek s křížem a brýle s černými obroučky. Vedle něho Danno vypadal ještě křehčeji a dětštěji.
Rozhodla jsem se, že na tu volnou chvíli se k nim přidám a více se sblížíme.
,,Nikko-Senpai, tohle je Esumi Manzo, jsem jeho pomocník." představil nás Danno. Přátelsky jsem se usmála a natáhla k němu ruku. Manzo se zamračil a nedůvěřivě stiskl mou ruku.
,,Těší mě." řekla jsem srdečně.
,,Dobře." kývl a zvláštně si mě prohlížel. Manzo mě zaskočil svým arogantním chováním. V ten moment mě napadlo, zdali o Dannově šikaně Manzo ví? Zajímá se vůbec?
,,Senpai, jak se daří?" přerušil trapné ticho Danno.
,,No-." nemohla jsem to dopovědět, protože náhle mě vyrušila jedna osoba.
Byl to Sachio, který právě si sundával své zpocené tričko. Pohodil černými vlasy a odhodil tričko do rohu. Málem jsem se rozklepala, když jsem uviděla jeho vypracované tělo. Kam jsem to celý život chodila? Proč jsem tak dokonalou třídu plnou hezkých kluků nepoznala dřív? Sním snad?
Sachio ale vypadal velice rozzuřeně a pěsti se mu zatínaly. Naproti němu stál kluk s vlasy tmavě vínové barvy, měděnýma očima a provokativním úšklebkem.
,,Sachio, ale tady přece není žádná dívka, před kterou by ses mohl naparovat.” svůdně na něj zamrkal.
Všichni okolo mě zmlkli a věnovali jim plnou pozornost. Ten provokatér se k Sachiovi přiblížil a dal ruce v bok. Povýšeně si odfrkl a prohrábl si vlasy.
,,Myslel jsem, že ty se jen tak nerozčílíš, Sachio." dráždil ho. Sachio se po něm prudce natáhl. Popadl ho za límec trika a přitáhl si ho dost těsně k sobě.
Úplně jsem zrudla a chvílemi připomínala nejlepší odrůdu rajčat. Měla jsem pocit, že mi z nosu teče krev.
,,Zdá se, že nejsi tak neproniknutelný..." zasmál se Sachiovi.
Sachio se rozmáchl a jeho pěst si to namířila do klukova břicha. Ten dostal tak silnou ránu, že sotva mohl popadnout dech. Nechal ho spadnou na zem a setřel si pot s čela.
,,Opovaž se na mě ještě někdy promluvit, Akiro!” zavrčel výhružně. Vyděšeně jsem zírala, jak bezvládně kluk padl k zemi.
,,Nenávidíš mě?” zasténal, ale přesto se nepřestával ve svém povrchním tónu, který neznačil nic dobrého.
,,Z celého srdce.” přikývl Sachio a nasadil si na svou hruď triko.
,,Co se škádlivá, to se rádo mívá.” ušklíbl se a pomalu se posadil. ,,Benjiro!” vykřikl naštvaně na celou místnost.
Z davu vyšel světlovlasý kluk s rubínovou barvou očí. Byl oproti Akirovi menší, přesto byl docela statný, že bych ho tipovala na nějakého sportovce. Tvářil se klidně a pomáhal Akirovi vstát.
Jakmile se Akiro postavil v jeho měděných očí zajiskřilo a jeho ruka vyletěla proti světlovlasému pomocníkovi. Benjiro schytal štiplavou facku a na tváři mu zůstala rudá stopa Akirovi ruky. Kousla jsem do rtu, zděšeně na něj zírala a pěsti se mi pomalu zatínaly.
,,Jsi neschopný!” zařval mu do ucha.
,,Buď ticho!” vyjekla jsem. Už jsem tuhl šikanu nemohla dál snášet. Stačí mi, že šikanují Danna. Nepotřebuji vidět další šikanu se strany dalšího ubožáka.
,,Co jsi to řekl?!” otočil se na mě Akiro s šokovanou tváří.
,,Aby jsi už přestal...” zašeptala jsem. Ta energie, síla, odvaha...prostě vyprchala.
,,Kdo jsi?”  zeptal se a na tváři se mu objevil dokonalý úsměv.
,,Tokuyama Nikko, pomocník.” uhýbala jsem mu pohledem.
,,Čí pomocník?” nepříjemně se přibližoval s pěstí připravenou.
,,Ha-Hamasakiho S-Sachia.” odpověděla jsem koktavě.
,,Sa-chi-o?” jeho zvolání spíše připomínalo zpěv.
,,Co je?” zabručel otráveně Sachio, který už tohohle chlapíka měl plné zuby.
,,Tvůj pomocník si na mě vyskakuje. Dávej si pozor nebo ho využiji.” Akiro pohodil jeho vlasy vínové barvy a ďábelsky se usmál.
Jak...jak využít?! Já se nikým využít nenechám! Rozhodně ne takovým chudákem jako je tenhle namyšlený Akiro!
Za chvíli se k nám navrátil profesor, který uvolnil napjatou atmosféru. Využila jsem vhodné situace, kdy se profesor odmlouval s kluky a zaběhla jsem za tím světlovlasým klukem, který dostal od Akiry facku.
,,Ty jsi Akirův pomocník?" poklepala jsem mu na rameno a spustila.
,,Sunahara Benjiro." představil se v otočce. Prohlížel si mě s jakým si odporem, ale přesto jsem nemohla přehlédnout jeho úzkost ve zkřivené tváři, na které pulzovala rudá skvrna.
,,Ubližuje ti Akiro často?" poznamenala jsem tiše a nervozně se ohlížela.
,,No a co!" řekl chladně.
,,Neměl by si s tím jít za ředitelkou?” navrhla jsem mu přátelsky.
,,Pokud tě tolik baví poučovat ostatní, otravuj s tím někoho jiného."zavrčel a tvářil se dost agresivně.
,,Já nikoho nepoučuji!" bránila jsem se. Ale chápu, že má slova asi vyzněla jinak než jsem to myslela. Udělala jsem z něho hlupáka, i když v plánu bylo mu pomoci.
,,Ne? Jsi ten typ dolízáků! Děláš ze sebe šéfa a hrdinu a přitom jsi jen obyčejný sluha!" hlas měl ostrý a hlavu skloněnou. Pěsti se mu zaťaly.
Šokovaná jsem na sucho polkla a cítila se provinile.
,,Pomocník? Žádný pomocník! Využívají nás a kopou do nás! Tahle škola...je ta nejhorší na světě!" mluvil znechuceně.
Pak se na mě podíval s nenávistnýma žhnoucíma očima. ,,Nesnaž se být někdo jiný...jsi jen sluha těch bohatých spratků." vražedně se poohlédl na ostatní v tělocvičně, poté na mě a rázným krokem odkráčel.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.