Anime World CZ/SK - Příběhy

Stimulační přístroj

JANE:

Ráno mě vzbudilo světlo. Otevřela jsem oči a zahlédla siluetu, jak někdo roztahuje záclony.

,,Děvčata vstávejte, je už čas.‘‘ ozval se známý hlas. Poznala jsem, že se jedná o démonka. Chtěl jsem se posadit. To se mi i povedlo, ale spala jsem až moc na kraji postele, že jsem spadla na zadek.

,,Au…‘‘ zaklela jsem. I Verča se probudila. Démonka se lekla a zacpala si ústa rukou, aby nezaječela.

,,Jane, jsi v pořádku?‘‘ zeptal se démonek a byl hned u mě a nastavoval ruku, že mi pomůže vstát. Ruku jsem přijala a vstala jsem.

,,Jane…‘‘ řekla Verča.

,,Jsem v pohodě.‘‘ řekla jsem trochu podrážděně.

,,To je dobře. Dívky, oblečte se, sejdeme se dole na snídani.‘‘ řekl démonek a odešel.

,,Opravdu jsi v pořádku?‘‘ zeptala se mě Verča.

,,Jo jsem. Jen jsem si narazila nejspíš zadek.‘‘ pronesla jsem a třela si zadek, který mě bolel. ,,A co ty? Jak ses vyspala?‘‘ zeptala jsem se ji.

,,Až na ranní šok, jak jsem se lekla jak si spadla a pak toho Sebastiana, dobře. A jak ty?‘‘ zeptala se mě Verča.

,,Až na ten pád v pohodě.‘‘ usmála jsem se a začala jsem se převlíkat. Verča mě napodobila. Pak jsme si ustlaly a chtěly jsme vyrazit ven, když v tom někdo zaklepal na dveře.

,,Dále,‘‘ řekla jsem. A dveře se otevřely. Stál v nich Ichinose s Frauem.

,,Dobré ráno, děvčata, jak jste se vyspala? Smíme dál?‘‘ zeptal se Ichinose.

,,Pojďte dál.‘‘ vyzvala je Verča. ,,Až na ranní šok v pohodě a jak vy?‘‘ odpověděla na otázku Ichinoseho.

,,Jaký šok?‘‘ zajímalo hned starostlivě Fraua.

,,Spíš dva šoky.‘‘ opravila se Verča. ,,První, jak nás Sebastian probudil. Byl u okna a já se ho lekla a pak, když Jane spadla z postele.‘‘ vysvětlila Verča.

,,Jane, jsi v pořádku?‘‘ zeptal se starostlivě Ichinose.

,,Jo, spadla jsem na zadek jenom.‘‘ usmála jsem se.

,,A jak vy hoši?‘‘ zeptala se Verča.

,,My dobře.‘‘ odpověděl Frau. ,,Jinak se Sebastiana bát nemusíš, nic ti neudělá.‘‘ usmál se na Verču.

,,Já vím, ale i tak jsem se lekla.‘‘ přiznala Verča, že se už tak nebála. Byla jsem za to ráda, že to říká.

,,Nejdeme na tu snídani?‘‘ zeptal se Frau.

,,Jasně jdeme.‘‘ souhlasila jsem. Už mi kručelo v žaludku, jak jsem měla už hlad. Sebrali jsme se a šli jsme z pokoje a po schodech dolů k jídelnímu stolu. Už jsme nešli chyceni za ruce, což mě mrzelo. Chtěla jsem se držet Ichinoseho.

Stůl byl už prostřený. Samé dobroty na něm byli. Všichni jsme si dali palačinky. Já a Frau s nutelou a Verča s Ichinosem s marmeládou.

,,Jak jste se vyspali?‘‘ zeptal se nás démonek.

,,Dobře.‘‘ odpověděla jsem za všechny. Ostatní jen přikývli na souhlas.

,,Ale Sebastiane, lekla jsem se tě dneska ráno.‘‘ přiznala mu Verča.

,,To se omlouvám, nechtěl jsem nikoho vylekat.‘‘ omluvil se démonek. Všichni jsme se mlčky dali do jídla.

,,Kdy půjdeme do simulačního přístroje?‘‘ zeptala jsem se po snídani.

,,Až po obědě. Dopoledne budete na zahradě trénovat ze svých zbraní.‘‘ odpověděl démonek. Na jednu stranu jsem se těšila až si zase zastřílím. Docela mě to bavilo. Jen jsem se trochu bála, abych jsem se zase nezranila. Musela bych být hodně opatrná. Po jídle jsem začala sklízet ze stolu.

,,Jen to nech, já to udělám.‘‘ řekl démonek.

,,V pohodě, já to umyju.‘‘ odpověděla jsem.

,,Já to umyju, ty to když tak utřeš.‘‘ usmál se Ichinose a začal mi pomáhat sklízet ze stolu.

,,Já to umyju, to není problém.‘‘ stála jsem si za svým.

,,A co ruka? Já to umyju.‘‘ nedal se Ichinose. Musela jsem uznat, že má pravdu, tak jsem to nechala být a souhlasila s tím, že to aspoň utřu.

Šli jsme do kuchyně, kde jsme se dali do práce. Ichinose myl a já utírala. Chtěla jsem vzít talíř do ruky a Ichinose tam pokládal jiný talíř a naše ruce se dotkly. Bylo to příjemné, ale zároveň se mi rozbušilo srdce jak o život.

,,Promiň.‘‘ řekli jsme oba nastejno. Museli jsme se zasmát. Pak jsme zase pokračovali v mytí a utírání nádobí. Při tom jsme si povídali. Za patnáct minut jsme to měli hotové a šli jsme k ostatním.

,,Tak a teď si jděte pro zbraně a na zahradu.‘‘ přikázal nám démon. Všichni jsme poslechli a šli nahoru pro zbraně. Za chvilku jsme byli zpět a na zahradě, kde na nás čekal démonek.

,,Tak ukažte, co máte za zbraně.‘‘ zajímal se démonek a od každého si půjčil zbraň. ,,Ty Fraue na mě počkej, hned si dojdu taky pro meč a budeme spolu trénovat. Vy můžete začít střílet.‘‘ dodal a zmizel ve vile.

,,Jane, buď prosím tě opatrná.‘‘ řekl mi Ichinose. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se.

,,Neboj, budu.‘‘ řekla jsem a zamířila a vystřelila. Opravdu jsem byla opatrná, aby se mi něco nestalo, jako posledně. Snažila jsem se být přesná. Hodně jsem se v tom vyžívala. Takhle jsme trénovali asi tři hodiny. Pak jsme šli zase pomoci uvařit oběd.

Po obědě jsme si mohli do dvou dělat, co jsme chtěli. Všichni jsme seděli na pohovce a povídali jsme si. Ve dvě si pro nás přišel démonek a zavedl do simulačního stroje. Zbraně jsme měli mít sebou.

,,Tady si stoupněte. Vezměte si tyto vysílačky. Přes ně budeme mezi sebou komunikovat. Bude to vypadat jako doopravdy, ale je to je virtuální. Tím si procvičíte boj. Připraveni?‘‘ vysvětlil nám démonek. Všichni jsme se na sebe podívali a do vysílaček řekli sborové ano. Démonek šel do řídící místnosti a spustil akci. Jenže se něco zvrtlo.

ICHINOSE:

Ráno mě vzbudil hlas, který říkal.

,,Hoši vstávejte, je ráno.‘‘ byl to hlas démona. Posadil jsem se na posteli a protřel si oči. I Frau byl vzhůru.

,,Co děvčata?‘‘ zeptal se Frau a zívl si.

,,Teprve je půjdu budit. Hezky se oblečte a sejdeme se dole na snídani.‘‘ oznámil nám démon. Oba jsme poslechli a začali se převlíkat.

,,Jak ses vyspal?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Dobře, ale chyběla mi ruka Jane. A nejen ruka, celá ona.‘‘ řekl jsem pravdu Frauovi.

,,I mně, ale ne Jane, ale Verča.‘‘ upřesnil Frau.

,,Ty noci budou kruté.‘‘ pronesl jsem a ustlal si postel.

,,To souhlasím.‘‘ souhlasil se mnou Frau. I Frau si ustlal postel.

,,Nepůjdeme pro děvčata?‘‘ zeptal jsem se Frau.

,,Já bych ještě chvilku počkal. Než se proberou a oblíknou.‘‘ navrhl Frau. Souhlasil jsem. Chvilku jsme si povídali. Asi po deseti minutách jsme šli za dívkami.

Zaklepal jsem na dveře. Ze vnitř se ozval hlas Jane, který nás vyzýval, ať vstoupíme. Otevřel jsem dveře. Děvčata byla už oblečena i ustláno měla. Zeptal jsem se jich, jak se vyspali a Verča nám řekla, ať jdeme dál, tak jsme s Frauem vstoupili a zavřeli dveře. Verča mi odpověděla, že až na šok v pořádku. Frau se starostlivě hned zeptal, co se stalo. Verča se opravila, že prý dva šoky. První byl, že se lekla démona, který je přišel probudit a pak, když Jane, spadla z postele. Hned jsem se zhrozil. Bál jsem se o ni. Už jednou spadla a měla štěstí, že si nerozsekla hlavu. Proto jsem se starostlivě zeptal, jestli je v pořádku. Odpověděla, že je, že jen spadla na zadek. Ulevilo se mi, že si nic neudělala. I když to muselo bolet. Verča se zeptala, jak jsme se my dva vyspali. Frau odpověděl i za mě, že dobře. Poté dodal k Verče, že démona se bát nemusí, že je to dobrák. Verča přisvědčila, že se prý jen lekla. Ulevilo se mi, že se už nebojí. Stejně je to statečná dívka. Stejně tak jako Jane. Frau navrhl jít na snídani a Jane s tím souhlasila. Vyšli jsme z pokoje a vyrazili do jídelny.

Stůl byl už prostřen. Měli jsme palačinky. Já si dal tři palačinky s marmeládou. Jednou marmeláda jahodová, pak borůvková a nakonec meruňková. Moc jsem si pochutnal. Jedli jsme mlčky. Po snídani se Jane zeptala, kdy se půjde do simulačního přístroje. Démon odpověděl, že až odpoledne, že dopoledne budeme trénovat se zbraněmi. Docela jsem se těšil, ale bál jsem se, aby se zase Jane, nezranila. I když to měla ovázané, tak i tak se mohla znova zranit a to jsem nechtěl. Jane, začala sklízet ze stolu. Démon řekl, Jane, aby to nechala, že to udělá, ale Jane se nedala, že to umyje. Rozhodl jsem se, že jak jen to půjde, vyznám se Jane. Proto jsem řekl, že to udělám, že to umyju. Jane, protestovala, ale připomněl jsem jí tu ruku. Musela uznat, že mám pravdu a rezignovala a souhlasila semnou. Za to jsem byl rád. Nechtěl jsem se s ní nějak dohadovat nedej bože hádat.

Já začal mýt a Jane utírat. Umyl jsem jeden talíř a chtěl ho položit, jenže Jane, šla pro jiný umytý talíř a naše ruce se dotkly. Měl jsem mravenčení v žaludku a rozbušilo se mi srdce. Řekl jsem promiň nastejno s Jane. Oba jsme se zasmáli. Pak jsme si při práci povídali. Sice možnost vyznat se jí byla, ale já to nedokázal a taky jsem chtěl při lepší situaci.  Ne při mytí nádobí. Asi za patnáct minut bylo vše hotové. Já byl o trochu rychlejší, tak jsem, Jane pomohl utřít ještě pár kousků. Pak jsme se vrátili k ostatním.

Démon nám oznámil, ať si zajdeme pro zbraně, že se sejdeme v zahradě. Všichni jsme poslechli a šli pro zbraně. Asi za pět minut jsme dorazili do zahrady se zbraněmi v ruce. Démon tam už byl.

Démon si od nás půjčil zbraň a podíval se na ni. Pak nám ji vždy vrátil a nic neříkal. U Fraua se zastavil jako poslední. Řekl mu, aby počkal, že se hned vrátí se svým mečem a my máme začít se střelbou. Požádal jsem, Jane, aby byla opatrná. Podívala se na mě a usmála se a slíbila mi to. Pak zamířila a vystřelila. Pak jsem začal střílet i já. Byly to ohlušující rány. Ani nevím, kdy se vrátil démon a začal trénovat s Frauem. Já se soustředil na svou střelbu a po očku sledoval Jane jak si vede a jestli je opravdu opatrná. Trénovali jsme asi tři hodiny. Pak jsme odložili zbraně v obýváku a šli dělat oběd. Vařili jsme něco jako špagety s boloňskou omáčkou.

Po obědě jsme měli volnou zábavu, jako bychom byli někde na táboře. Seděli jsme v obýváku na pohovce a povídali jsme si. Povídali jsme si o svých domovech, a jak se nám stýská. Ve dvě hodiny si pro nás přišel démon a my si vzali zbraně a šli jsme za démonem.

Démon nám podal vysílačky a vysvětlil situaci. Že půjde jen o virtuální boj, že nic není doopravdy. Zeptal se nás, jestli tomu rozumíme. Všichni jsme řekli do vysílačky ano. I když démon byl u nás. Pak odešel do řídící místnosti a řekl, že vše zahajuje. Když to začalo, přišlo mi na tom něco divného.

VERONIKA:

Probudil mě hlas, jak říká, děvčata vstávejte, je čas. Ještě se mi nechtělo, tak jsem tak ležela. Jenže jsem slyšela hluk a pak, jak Jane říká au. Posadila jsem se a otevřela oči. Démon Sebastian stál u okna a roztáhnul závěsy. Já se ho tak lekla, že jsem si musela dát ruku přes pusu, abych jsem nezaječela. Lekla jsem se nejdřív toho rámusu, ale to nebylo tak strašné, jako když jsem se lekla démona Sebastiana. Démon Sebastian byl hned u Jane a pomohl jí na nohy. Jane se posadila na nohy. Dala jsem ruku pryč z pusy a dostala ze sebe jméno Jane. Démon Sebastian se zeptal Jane jestli je v pořádku. Ta řekla podrážděně, že je. Ulevilo se mi. Určitě i démonovi Sebastianovi. Poradil nám se už obléci a jít dolů na snídani. Už jsem měla hlad. Po odchodu démona Sebastiana, jsem se Jane zeptala jestli je opravdu v pořádku. Odpověděla mi, že jo. Že si nejspíš jen narazila zadek. Ulevilo se mi. Zeptala se mě, jak jsem se vyspala. Odpověděla jsem až na ty šoky dobře a zeptala se i Jane, jak ona se vyspala. Odpověděla, že dobře až na ten pád. Začala se převlíkat. Já ji napodobila a pak jsme si ustlaly postele. Chystaly jsme se odejít, když v tom někdo zaklepal na dveře. Jane, řekla dále. Byl to Ichinose a Frau. Ráda jsem viděla Fraua a usmála jsem se. Ichinose se nás zeptal, jak jsme se vyspaly a jestli smí dál. Vyzvala jsem je, aby šli dál a řekla, že až na ranní šok, dobře. Frau se hned zajímal jaký šok. Pak jsem to upřesnila, že to byly dva šoky a řekla jsem, jak Jane spadla na zem a jak jsem se pak lekla démona Sebastiana. Ichinose se starostlivě zeptal, Jane, jestli je v pořádku. Vzpomněla jsem si, o čem jsem chtěla, s Jane mluvit. Řekla jsem si, že to udělám dneska večer, až půjdeme spát. Jane odpověděla, že spadla jen zadek. Všimla jsem si, že se Ichinosemu ulevilo. Pak jsem se zeptala jich, jak se vyspali. Frau řekl, že dobře i za Ichinoseho. Pak mi Frau řekl, že se démona Sebastiana bát nemusím, že mi nic neudělá. Přiznala jsem, že se už nebojím, že jsem se jenom lekla. Frau navrhl, že bychom měli jít na snídani. Jane, souhlasila. I já už měla hlad. Cítila jsem, jak si o jídlo říká žaludek. Sešli jsme po schodech dolů a k jídelnímu stolu jsme si sedli. Už jsme nešli chyceni za ruce. Ráda bych se chytla za ruku Fraua, ale věděla jsem, že jim chci dokázat, že se už nebojím, tak jsem se nechytla ani Fraua a ani Jane.

Jídelní stůl byl připraven a byly palačinky. Vzala jsem si je s jahodovou marmeládou. Ty miluju. Démon Sebastian se nás zeptal, jak jsme se vyspali. Jane za nás všechny odpověděla, že dobře. My jen přikývli na souhlas. Pak jsem si dodala odvahu a řekla mu, že jsem se ho ráno lekla. Hned se mi omluvil, což jsem zase nechtěla, aby se mi omlouval. Pak jsme jedli všichni mlčky. Po snídani se Jane zeptala, kdy se půjde do simulačního stroje. Démon Sebastian odpověděl, že až odpoledne. Byla jsem trochu zklamaná. Sice jsem se toho bála, ale zároveň i těšila. Ale prý budeme trénovat se zbraněmi. Z luku mě bavilo střílet, tak až tak zklamaná jsem nebyla. Jane, začala sklízet ze stolu. Démon Sebastian řekl, ať to nechá, že to udělá. Jenže Jane to odmítla, že to umyje. Ichinose se hned připojil s tím, že to umyje a Jane, utře. Jane se ohradila, ale když jí to Ichinose vysvětlil, že je to kvůli její ruce, tak to Jane pochopila a ustoupila. Oba šli do kuchyně. Po chvíli jsme slyšeli jejich smích. Zajímalo by mě, čemu se smáli, ale řekla jsem si, že to zjistím večer od Jane.

,,Byl by z nich skvělý pár.‘‘ pronesl démon Sebastian.

,,Jane je do Ichinoseho zamilovaná.‘‘ přiznala jsem a uvědomila jsem si, že jsem slíbila, že nic neřeknu. ,,Nic jste neslyšeli.‘‘ dodala jsem hned.

,,Vážně? Ichinose je taky zamilovaný do Jane.‘‘ řekl nadšeně Frau.

,,Co je takhle dát dohromady?‘‘ navrhl démon Sebastian. ,,Času budou mít fůru, i když budete trénovat.‘‘ dodal se zájmem. Podívala jsem se na něho.

,,To zní dobře.‘‘ souhlasil Frau.

,,Neměla jsem nic říkat. Slíbila jsem, Jane, že pomlčím.‘‘ řekla jsem sklesle.

,,Nebuď smutná. I já Ichinosemu slíbil, že pomlčím.‘‘ usmál se na mě Frau. Démon Sebastian si něco řekl pod vousy, že mu nebylo rozumět. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale v tom přišla, Jane s Ichinosem. Když se vrátili, tak démon Sebastian nám řekl, ať si jdeme pro zbraně. Poslechli jsme ho a šli si pro ně. Sešli jsme se zase všichni v zahradě.

     Hned chtěl démon Sebastian vidět naše zbraně. Podíval se na ně a řekl nám, že máme začít s tréninkem. Začala jsem střílet z luku. Docela mi to šlo oproti minule. Měla jsem lepší mušku. Ale starostlivost od Ichinoseho ohledně Jane nešlo přeslechnout. Musela jsem se usmát. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Po chvíli jsem začala slyšet, jak Frau začal s démonem Sebastianem bojovat. Trénovali jsme asi tři hodiny. Pak jsme se vrátili do vily a šli dělat oběd. Zase jsme pomáhali při vaření.

Po obědě jsme měli dvě hodinky odpočinek. Všichni jsme seděli na pohovce a povídali jsme si. Povídali jsme si o našich světech a rodinách. Ve dvě si pro nás přišel démon Sebastian a zavedl nás do simulačního stroje. Tam jsme si vzali i naše zbraně.

Démon Sebastian nám vysvětlil, co máme dělat. Všichni jsme to pochopili a souhlasili. Šlo jen o simulaci. Byla jsem ráda, že to nebude opravdové. Jenže jsem se spletla. Když přišel démon Sebastian do řídící místnosti a spustil akci, tak jsem věděla, že je něco jinak a dostala jsem veliký strach.

FRAU:

Ráno mě vzbudil hlas, který říkal, že je ráno, že máme vstávat. Posadil jsem se na posteli. Tělo mě ještě bolelo, ale bylo to o hodně lepší, než předchozí den. Zívl jsem si a zeptal se na děvčata. Sebastian nám oznámil, že je teprve půjdu vzbudit. Říkal jsem si, jak se asi Verča vyspala, jestli dobře a jestli se nebála. Poté co Sebastian odešel jsme se začali převlíkat. Zeptal jsem se Ichinoseho, jak se vyspal. Prý dobře, ale chyběla mu Jane. Musel jsem přiznat, že mně taky, ale ne Jane, ale Verča. Ustlali jsme si postele a čekali asi deset minut, než jsme se vydali za děvčaty, je navštívit a zeptat se jich, jak se vyspali a jak jim je.

Ichinose zaklepal na dveře. Jane nás vyzvala ať vstoupíme dál. Ichinose otevřel dveře a viděli jsme děvčata v jejich plné kráse. Oblečeny byly i ustláno měly.  Verča se dokonce na mě usmála. Ichinose se jich zeptal, jak se vyspali. Verča nám řekla, ať jdeme dál a tak jsme vstoupili dovnitř a zavřeli jsme dveře. Verča nám řekla, že hned po ránu zažila šok. Zděsil jsem se a zajímal jsem se, o jaký šok šlo. Verča to upřesnila, že se lekla nejdřív, jak Jane, spadla z postele. Podíval jsem se na tu postel a musela to být pěkná šlupka. A Pak že se lekla Sebastiana. Ulevilo se mi, že to není nic vážného. Bál jsem se o ni. Ichinose se hned strachoval o Jane. Bylo to pěkné, jak se každý bojí o své děvče. Mno naše děvčata to ještě nejsou, ale i tak. Jane Ichinoseho uklidnila, že spadla jen na zadek. Pomyslel jsem si, že to muselo bolet, protože to bylo dostala vysoká. Ta postel. Pak se nás Verča zeptala, jak jsme se vyspali my. I za Ichinoseho jsem odpověděl, že dobře. Dodal jsem k Verče, že Sebastiana se bát nemusí, že je to dobrák. Verča přiznala, že se ho už nebojí, že se ho jen lekla. Ulevilo se mi, že se ho už nebojí, ale zároveň jsem byl zklamaný, protože se nebudeme moci už držet za ruce. Tak rád bych chytil tu její malou ručku do své ruky. Navrhl jsem, že jestli se nepůjdeme nasnídat. Už jsem měl hlad a nechtěl jsem, aby ostatní slyšeli, jak mi kručí v žaludku. Jane, souhlasila a tak jsme vyrazili dolů.

K snídani byly palačinky. Ty jsem v životě ještě nejedl, ale znal jsem je. Dal jsem si je s čokoládou. Na čokoládu jsem měl chuť. Byly moc dobré až vynikající. Sebastian se nás zeptal, jak jsme se vyspali. Jane za nás odpověděla, že dobře a my jen přikývli na souhlas. Verča Sebastianovi řekla, že se ho ráno lekla. Překvapila mě, že mu to řekla, ale byl jsem rád. Že se tolik nebojí. Vždyť se nás nechytla ani za ruku, když jsme šli dolů na snídani, což mě mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Sebastian se Verče za to omluvil. Jane se po snídani zeptala, kdy se půjde do simulačního přístroje. Sebastian odpověděl, že až odpoledne, že dopoledne budeme trénovat se zbraněmi. Pomyslel jsem si, jak budu trénovat já, když nemám partnera k sobě. Nenapadlo mě, že by to Sebastian taky ovládal. Jinak bych, jsem se na ten trénink těšil, ale moc jsem se netěšil. Jane, začala sklízet ze stolu. Sebastian řekl, ať to nechá, že to pak udělá, ale Jane se nedala, že to umyje. Ichinose se k Jane přidal, že to umyje. Jane se ohradila, že to umyje, ale Ichinose jí připomněl tu ruku, tak nakonec souhlasila. Odešli i s věcmi do kuchyně. Slyšel jsem, jak teče voda. Chtěl jsem něco říci, když jsem zaslechl, jak se tam smějí. Chtěl jsem tam jít a zeptat se co se děje, ale neudělal jsem to. Uvědomil jsem si, že by taky chtěl být Ichinose sám s Jane. Mně v tom překážel Sebastian, který seděl u stolu se mnou a s Verčou. Sebastian řekl, že Jane a Ichinose by byli skvělá pár. Chtěl jsem říci, že Ichinose je do Jane blázen, ale Verča mě předběhla, když řekla, že je Jane zamilovaná do Ichinoseho. Hned dodala, že jsme nic neslyšeli. Došlo mi, že slíbila, že pomlčí. Proto jsem řekl že i Ichinose je zamilovaný do Jane. Sebastiana napadlo, dát ty dva dohromady. Já s tím s nadšením souhlasil. Verča pronesla, že měla mlčet. Uklidnil jsem ji, že i já měl mlčet a vyžvanil jsem to. Usmál jsem se na ni. Sebastian si něco řekl potichu, že mu nebylo rozumět. Chtěl jsem hned vědět co se děje, ale v tom přišla, Jane s Ichinosem. Sebastian nám řekl, že si máme jít pro zbraně a sejdeme se v zahradě. Šli jsme si pro ně.

Hned chtěl vidět naše zbraně. Já mu ji ukazoval jako poslední. Řekl mi Sebastian, že mám počkat. Za pět minut přišel taky s mečem. Byl jsem překvapen. Než, ale přišel jsem sledovat, jak ty tři trénují střelbu, hlavně Verču, ale slyšel jsem, jak si Ichinose dělá starosti o Jane. Pak jsme tři hodiny trénovali, než jsme šli dělat oběd. Zase jsme pomáhali, což mě bavilo.

Po obědě jsme měli přestávku. Seděli jsme na pohovce a povídali jsme si. Povídali jsme si o našich rodinách a světě. Jane i Verča ho měly hodně pestrý. Pak si pro nás přišel Sebastian. Bylo asi dvě hodiny. Šli jsme za ním do simulačního přístroje i se zbraněmi.

Sebastian nám vysvětlil jak se věc má. Že to nebude opravdové jen je to simulace, která vypadá jako živá. Dostali jsme vysílačky, se kterými jsme měli komunikovat mezi sebou. Teda mezi námi a Sebastianem. Poté, když šel do řídící místnosti a pustil to, tak se vše pokazilo

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.