Anime World CZ/SK - Příběhy

Pátý den - Frau

 

Ráno v osm jsem se probudila. Lehla jsem si na záda a zírala na strop. Tak dneska budu s Frauem, nebo Lawem. Pomyslela jsem si. Buď s úchylem nebo svou láskou na prvním místě. Nechtělo se mi vůbec vstávat. V tom se otevřely dveře.

,,Vstávejte, je ráno.’’ ozval se Frauův hlas. Posadila jsem se na posteli, jak jsem se lekla. Law se jen otočil na druhý bok.

,,Nech nás spát.’’ pronesl Law a začal zase chrápat.

,,Ty nejsi zvědav s kým z nás dneska bude princeznou trávit den?’’ podivil se Frau.

,,Fraue, je ještě čas. Je teprve osm hodin.’’ zastala jsem se Lawa. Taky jsem si znovu lehla na záda a zírala do stropu.

,,Tak když jinak nedáš.’’ nedořekl Frau a už byl u mě. Byl zase do půl těla svlečen. Podívala jsem se na Fraua. Začal se přibližovat.

,,C...co...co to děláš?’’ dostala jsem ze sebe.

,,To by už starčilo Fraue. Už vstáváme.’’ řekl Law a rukou chytil Fraua za krk. Ten se začal stahovat.

,,Mno dobrá už pádím, ale jestli nevylezete, tak si pro ni přijdu.’’ řekl Frau a ukázal na mě. Poté Frau odešel.

,,V pořádku?’’ zeptal se mě Law a klekl si k mé posteli. Posadila jsem se.

,,Jo, díky. Nepřežiju den s ním.’’ pronesla jsem.

,,Jestli chceš, půjdu s vámi.’’ řekl Law vlídně. Chtělo se mi dát svou ruku na jeho tvář. Ale neudělala jsem to.

,,V pohodě, díky.’’ usmála jsem se. ,,Měli bychom jít, nebo se tu znovu objeví.’’ řekla jsem. Law se postavil na nohy a uvolnil mi cestu. Oba jsme šli do kuchyně, kde kupodivu už byli všichni.

Ichinose znovu dělal snídani, ale tentokrát mu pomáhal Fushimi.

,,Nechcete hoši pomoci?’’ zeptala jsem se těch dvou. Oba se na mě podívali.

,,V pohodě, to zvládneme sami.’’ usmál se Ichinose.

,,Jen jaký čaj si dáš?’’ zeptal se mě Fushimi.

,,Jablečný.’’ odpověděl za mě Ichinose. Fushimi se podíval na Ichinoseho a pak na mě. Já jen přikývla.

,,Tak princezno losuj, kdo z nás dvou bude tvůj dnešní princ.’’ řekl Frau a objal Lawa kolem ramen. Povzdychla jsem si a šla losovat. Byly tam už jen dva papírky. Frau a Law. Kdo to bude? Ptala jsem se sama sebe. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Začala jsem losovat.

,,Tak dneska trávím dne s….’’ dala jsem malou pauzu. ,,...Frauem.’’ přečetla jsem jméno na papírku. Nevěděla jsem, jestli mám jásat nebo brečet. Frau začal jásat.

,,Juchůůů, já jdu dneska s Jane, na tento den jsem se těšil.’’ jásal jako malé děcko.

,,Nic fádního nečekej, jde se do města.’’ řekla jsem Frauovi.

,,Nevadí, hlavní je, že budu s tebou.’’ usmál se Frau. Ten jeho úsměv se mi nelíbil. ,,Tak rychle najíst a vypít čaj a jde se.’’ rozkázal a začal hltat, až mu zaskočilo. Musela jsem se začít smát.

,,Nehltej tolik.’’ napomenul Fraua Law a poplácal ho po zádech.

,,Jo, díky.’’ poděkoval Frau. Já pomalu popíjela čaj.

,,To mi děláš naschvál, že piješ tak pomalu, že jo?’’ řekl trošku naštvaně Frau.

,,Nedělám, je to vařící.’’ bránila jsem se. Což byla pravda. Po vypití čaje jsem se šla převléci. ,,Taky se převlékni a vyrazíme.’’ oznámila jsem Frauovi.

,,Hurááá.’’ znovu zajásal Frau a šel se rychle obléci, až zakopl o nohu stolu a kdyby tam zrovna nestál Zoro, který pokládal hrnek na stůl, tak by spadl na zem. Zoro ho zachytil.

,,Dávej pozor, ať se ji nic nestane.’’ řekl jen Zoro a pomohl Frauovi se narovnat.

,,Jo, díky.’’ poděkoval Frau a šel se převléci. I já zalezla do pokojíka.

Tašku jsem měla připravenou už dávno, jen se stačilo obléci. Oblékla jsem se a ustlala sobě i Lawovi postel. V tom někdo zaklepal na dveře.

,,Dále.’’ řekla jsem a podívala se, kdo to je. Byl to Law a Zoro. ,,Co se děje?’’ zeptala jsem se jich, když jsem si všimla jejich vážné tváře.

,,Nemá jít někdo z nás dvou s vámi? Aby Frau něco nevyvedl.’’ řekl své obavy o obavy Zora Law.

,,V pohodě, bylo by to vůči Frauovi nefér.’’ usmála jsem se.

,,Jak myslíš, ale nemáš se jak ozvat, kdyby se něco stalo.’’ řekl tentokrát Zoro.

,,Tak snad má rozum a nebude vyvádět lumpárny.’’ podotkla jsem.

,,Člověk u něho nikdy neví.’’ řekl Zoro.

,,Vím, ale věřím, že na veřejnosti se bude chovat slušně.’’ zastávala jsem se Fraua a doufala jsem, že se v něm nepletu.

,,Tak princezno, jdeme?’’ zeptal se Frau z chodby.

,,Jo jdeme.’’ řekla jsem. Zoro i Law mě najednou objali. Překvapili mě tím.

,,Kdyby něco tak si to pak s ním vyříkáme.’’ zašeptal mi do ucha Law.

,,Jo díky, hrdinové moji.’’ zašeptala jsem obou do ucha a pustili jsme se.

Frau na mě čekal obutý už na chodbě.

,,Čeká se už jen na tebe.’’ ušklíbl se Frau. Obula jsem se. Vzala si tašku přes rameno a podívala se po ostatních. Law i Zoro měli ustaraný výraz v obličeji. Usmála jsem se na ně. Poté jsem zamkla byt a já s Frauem jsme mohli vyrazit.

Frau přivolal výtah mezitím, tak že jsem do něho nastoupila, jak jsem zamkla byt. Přijeli jsme do přízemí a vystoupili z výtahu a poté mi Frau podržel venkovní dveře. Byla jsem překvapena, ale mile překvapena, že je to takový džentlmen.

Vyšli jsme ven a Frau mě bez zeptání hned objal kolem pasu. Podívala jsem se na něho. Už je to tu. Pomyslela jsem si.

,,Nekoukej na mě tak, se Zorem jsme se drželi za ruce. Viděl jsem vám a nejen já.’’ ušklíbl se Frau.

,,Jenže Zoro se na rozdíl od tebe zeptal.’’ vysvětlila jsem stroze.

,,Snad se moje princezna neurazila?’’ provokoval Frau.

,,Ne a nejsem tvoje princezna.’’ odsekla jsem mu.

,,Dneska jsi jen moje.’’ pošeptal mi do ucha. Poté mu ruka zajela na můj zadek. Hned jsem mu ji dala pryč z mého zadku.

,,Ještě jednou mi tam šáhneš a ustřelím ti pazouru.’’ procedila jsem. Nejhorší na tom bylo, že se mi to líbilo. Hold jsem taky perverzák. Pomyslela jsem si.

,,Mno dobrá, ale jako moje princezna by sis neměla stěžovat, ale užívat si.’’ nedal pokoj Frau.

,,Stačí, že mě objímáš.’’ řekla jsem. Šli jsme přes park.

,,Fushimi nám řekl, že prej miluješ nás všechny.’’ začal Frau toto téma. Zrudla jsem.

,,Jo, je to pravda.’’ přiznala jsem. Ale byla jsem ráda, že pomlčel o tom, že nejvíc miluju Lawa.

,,A koho nejvíce? To nám Fushimi neoznámil.’’ pokračoval Frau.

,,To neřeknu.’’ odsekla jsem.

,,Mno tak, povídej, já se zlobit nebudu.’’ naléhal Frau.

,,I kdyby si mě mučil neřeknu ti to.’’ což byla chyba. Frau mě začal lochtat.

,,Tak řekneš mi to?’’ naléhala nepřestával mě lochtat.

,,Ne…..neřeknu….’’ řekla jsem do návalu smíchu. Neudržela jsem rovnováhu a spadla jsem a Frau na mě. Naštěstí to bylo do trávy. Frau toho nechal. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Nechtěla jsem, aby došlo k polibku, ale Frau se přibližoval a já se nezmohla na bránění. Srdce mi bušilo, jako o život. Zrychloval se mi tep a na čele uronily kapky potu.

,,No toto, za bílého dne!’’ ozvala se postarší dáma. Frau se ode mne odtrhnul. Ulevilo se mi.Bylo mi jasné, že kdyby to byl Law, tak bych chtěla, aby pokračoval, ale u Fraua jsem nechtěla, aby pokračoval. Svoji první pusu, neboli polibek jsem si šetřila na svou pravou lásku. Frau se postavil na nohy a nastavil ruku. Přijala jsem ji a za jeho pomoci se postavila na nohy.

,,Díky.’’ poděkovala jsem. ,,Můžeme jít dál?’’ zeptala jsem se Frau. Ten přikývl, znovu mě objal a vyrazili jsme směr město.

Nejdřív jsme šli do Prioru se podívat. Frausi tam vybral pěkné rifle. Hned si je vzal na sebe. Tátovy kraťasy už chtěl vyhodit do koše.

,,To ne, táta by to zjistil a tohle bych jsem už nevysvětlila.’’ zarazila jsem ho včas, než to stačil vyhodit.

,,Jo, promiň.’’ řekl Frau a tašku vzal. ,,Nezajdeme na oběd? Už mám hlad.’’ přiznal Frau. I já pociťovala hlad. Zašli jsme ke Turkům, jako předešlý den se Zorem. Tentokrát jsme si to dali dovnitř. Já si dala, co předešlý den a Frau si vzal to samé, jen s rýží. Oba jsme si pochutnali. Když jsem si chtěla utřít pusu, tak Frau byl rychlejší.

,,Ukaž udělám ti to.’’ řekl a začal mi utírat pusu.

,,Já to zvládnu sama.’’ protestovala.

,,Ne, já to udělal a žádné ale.’’ trval na svém Frau. Nakonec mi nezbylo nic jiného než neprotestovat. Po jídle jsme šli do Centrálu.

Tam jsme šli nejdřív po obchodech oblečení, pro Fraua. Ale místo, aby Frau hledal něco na sebe, hledal šaty a sukně pro mě.

,,To by ti slušelo.’’ vždy u toho pronesl.

,,Ne, neslušelo a přestaň blbnout a jdeme vybírat něco tobě.’’ napomenula jsem Fraua.

,,Ale no tak, já nic nepotřebuju.’’ říkal pokaždé Frau.

,,Tak tátovo obnošené oblečení nosit nebudeš.’’ napomenula jsem Fraua, jako by byl malé děcko.

,,Proč ne?’’ zeptal se jako pětiletý.

,,Protože ti to nesluší.’’ ztrácela jsem trpělivost.

,,Tak že ti na mém vzhledu záleží?’’ vyptával se dál Frau.

,,Na všech mi záleží.’’ řekla jsem a zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

,,A kdo je ten jedinečný?’’ snažil se ze mě dostat Frau.

,,Neřeknu a jdi si toto zkusit, hned tam budu.’’ a dala jsem Frauovi do rukou kraťasy a košili. Frau naštěstí poslušně šel si to zkusit. Ještě jsem se chvíli dívala na pár věcí, ale co by se mi líbilo na Frauaovi jsem nenašla. Ale objevila jsem jedno suprové triko, které jsem si musela hned vyzkoušet. Ale nejdřív jsem se věnovala Frauovi. Ten odhrul závěs a já se mohla podívat, jak mu to sluší. Vypadal vážně sexy.

,,Tak co?’’ zeptal se mě Frau.

,,Sluší, to si bereš.’’ oznámila jsem mu suveréně.

,,A co když to nechci?’’ zeptal se mě Frau.

,,Tak si vyber něco sám.’’ odsekla jsem mu.

,,Dobrá, beru to.’’ zašklebil se Frau. Poté jsem zalezla taky do kabinky si zkusit to triko. Padlo mi jako ulité, ale nakonec jsem si ho nekoupila, protože jsem musela koupit věci klukům. Už i tak jsem nevěděla, jak našim vysvětlím, proč jsem utratila tolik peněz za mužské oblečení. Zrovna jsem si triko sundala, když Frau otevřel závěs a já tam stále jen v podprsence. Každý na mě viděl.

,,Úchyle.’’ křikla jsem na celý krám.

,,Eh...promiň….’’ dostal ze sebe Frau, který zrudnul a hned zatáhl závěs zpátky. Rychle jsem na sebe hodila košili. Vyšla jsem ven, ale nechtělo se mi. Každý se hned na mě otáčel. Někdo si i občas něco zašeptal. ,,Ale už jsem viděl i víc.’’ zašeptal mi do ucha Frau. Zrudla jsem ještě víc a vrátila triko na své místo. Připomněl mi první setkání s nimi, na které jsem tak krásně zapomněla. Nic jsem neřekla a šla k pokladně zaplatit Frauovi oblečení. Vyšli jsme ven.

Tam jsem si oddychla. Cítila jsem se stále trapně.

,,Kam teď?’’ ozval se Frau z vesela.

,,Jdeme si na chvíli sednout.’’ odpověděla jsem a zamířila jsem si to do Lagarta, jako s ostatními. Chtěla jsem si dát mochito s alkoholem, ale nechtěla jsem se střískat, hlavně ne před Frauem. Jsem veselý typ člověka, co vše vyžvaní. Proto jsem si dala jen virgin mochito. Frau si dal colu a pohár. ,,Jestli nebudeš večeřet, tak ti to kluci neodpustí.’’ pohrozila jsem mu.

,,Neboj, já sním všechno.’’ zazubil se Frau. Pak mlčky Frau jedl pohár a já upíjela z mochita. Přemýšlela jsem, co podniknu s Lawem. Musela jsem na něho myslet. Víc než na ostatní. chtěla jsem si ten den s ním užít. Jen jsem nevěděla jak.

,,Nad čím přemýšlíš, princezno?’’ vytrhl mě ze zamyšlení Frau.

,,Jak se ti pomstít.’’ odsekla jsem mu.

,,Proč? Za co?’’ nechápal Frau.

,,Tak přemýšlej, co si dneska provedl.’’ odsekla jsem a zaplatila jsem za nás. Pomalu jsme se vydali domů.

Cestou mě Frau zase držel kolem pasu. Ale naštěstí na zadek mi už nešáhl. Oba jsme mlčeli. Já stále uvažovala nad tím, co podniknu s Lawem.

,,Ty se ještě zlobíš, za tam tu nehodu?’’ zeptal se náhle Frau, který nejspíš přemýšlel, proč jsem se mu chtěla pomstít.

,,Trochu jo.’’ řekla jsem pravdu.

,,Proč? Vždyť to byla nehoda, nevěděl jsem, že se převlékáš.’’ říkal Frau.

,,Mohl ses nejdřív ozvat, než si odtrhnul ten závěs.’’ vysvětlila jsem mu.

,,Za to se omlouvám, mohl bych tě o něco požádat?’’ omluvil se mi Frau a zastavil mě u baráku. Dívali jsme se jeden druhému do očí.

,,O co?’’ zeptala jsem se ho a dívala se mu do očí.

,,O tom trapasu v parku a v té převlékárně pomlčíme ne?’’ navrhl Frau. Dost mě tím překvapil a musel to i poznat. ,,Nemusí o tom vědět. By mi Law dal.’’ vysvětlil mi Frau. Došlo mi, že Lawa se tak trochu bojí.

,,Ty se Lawa bojíš?’’ zeptala jsem se ho překvapeně.

,,Poté co mi ukázal svou sílu, tak trochu jo.’’ přiznal se mi Frau.

,,A použil ji na tobě, co?’’ usmála jsem se.

,,Jo, ale k smíchu to není.’’ nedal se Frau.

,,Mno dobrá, neřeknu nic.’’ souhlasila jsem nakonec s Frauem.

,,Vážně?’’ rozzářili se mu očí štěstím.

,,Vážně.’’ slíbila jsem.

,,Díky moc.’’ poděkoval mi Frau a objal mě. Poté mi dal pusu a tvář. ,,Sice bych bral na pusu, ale nutit tě nebudu.’’ usmál se šibalsky Frau.

,,To si jen zkus a pošlu na tebe Lawa i Zora.’’ zasmála jsem se. Poté jsem otevřela dveře a šli jsme k výtahu. Dojeli jsme nahoru.

Odemkla jsem byt a tam na nás čekala gelekace. U dveří stáli všichni. Byla jsem překvapena co tam, tak všichni stojí.

,,Co se děje pánové?’’ zeptal se Frau a vešel dovnitř. I já vešla a zamkla za sebou byt. Všichni se kolem mě shlukly.

,,Vše je v pořádku? Neudělal ti nic?’’ zajímalo všechny.

,,Nebojte, vše proběhlo v pořádku.’’ usmála jsem se. ,,Ale už mám hlad.’’ dodala jsem. ,,Ale nejdřív se vykoupu.’’ řekla jsem a šla jsem si odložit věci, vzít pyžamo a zamkla jsem se v koupelně.

Po vykoupání jsem se všichni najedli a pak šli postupně všichni do sprch. Poté jsem hráli aktivity asi do jedenácti. Pak jsme šli spát.

Lehla jsem si do postele a lehla si na záda.

,,Jani, spíš?’’ zeptal se mě Law.

,,Ne a ty?’’ odpověděla jsem a otočila se na pravý bok. Law ležel na zádech.

,,Opravdu se dneska nic nestalo?’’ zeptal se mě Law starostlivě.

,,Zítra ti odpovím.’’ řekla jsem. Sice jsem věděla, že Frau nás neodposlouchává, ale i tak jsem mu to chtěla říct radši někde venku.

,,Dobrá, hezky se vyspi.’’ popřál mi Law a otočil se zády ke mně.

,,Dobrou.’’ popřála jsem a zavřela oči. Do pěti minut jsem byla tuhá.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.