Anime World CZ/SK - Příběhy

Zbraně

JANE:

Vešli jsme do jeskyně. Bobr nás vedl. Po bobrovi šel Ichinose, za ním já, za mnou Verča a poslední šel Frau.

,,Teď není čas na otázky. Pospěšme si.‘‘ promluvil bobr a zrychlil tempo. Byli jsme všichni unaveni a vyčerpaní a museli jsme ještě běhat, abychom stačili bobrovi. Zajímalo by mě, kam nás vede a proč musíme pospíchat. Došli jsme na rozcestí tří chodeb. Bobr se vydal na tu levou, kde pak zpomalil. Šlo se svižněji, ale už jsme nemuseli utíkat. ,,Jinak mé jméno je David a jak se jmenujete vy?‘‘ zeptal se nás.

,,Já jsem Ichinose, za mnou je Jane, za ní Verča a poslední je Frau.‘‘ představil nás všechny Ichinose.

,,Nevadí, že vám nebudu říkat vaše výsosti, že ne?‘‘ zeptal se bobr.

,,Nevadí, ba naopak já budu ráda.‘‘ řekla jsem. Ostatní přikývli, ale bobr nic neviděl. Ale bral to jako souhlas.

,,Umíte zacházet se zbraněmi?‘‘ zeptal se nás bobr.

,,Nikdo to neumí.‘‘ odpověděl za nás všechny Frau.

,,Zítra se to naučíte. Aspoň základy.‘‘ řekl bobr.

,,To se zítra nevydáme na cestu?‘‘ zeptala se Verča, která se mě už zase držela za ruku.

,,Zítra ne. Musíte se naučit zacházet se zbraní, abyste mohli bojovat. Proto tu zůstanete na dvě noci.‘‘ upřesnil nám bobr.

,,Kam vlastně zmizel Smíšek?‘‘ zeptala jsem se, když mi došlo, že není s námi.

,,Svou úlohu splnil. Doprovodil vás sem ke mně a je na cestě zpátky k Renovi.‘‘ vysvětlil bobr. Šli jsme dobrou hodinku, než jsme došli na místo. ,,Tak jsme tady. Tady jsou různé zbraně. Vyberte si své zbraně, které budete používat.‘‘ dodal a nechal nás rozkoukat. Každý se díval na ty zbraně. Byla jich tu spousta. Meče, šavle, luk s šípy, baretu, pistole a kord. A další různé druhy. Já si vzala pistoli do ruky. Byla lehoučká a hned se mi zalíbila.

,,Tu si vezmu.‘‘ oznámila jsem.

,,Dobrá volba. Náboje ti pak dám ty mám u sebe.‘‘ řekl bobr.

,,Já si ji taky vezmu.‘‘ řekl Ichinose. A vybral si úplně stejnou zbraň jako já. Nevadilo mi to. Byla jsem i trochu ráda, že má stejný vkus jako já.

,,Náboje vám pak dám.‘‘ řekl bobr i Ichinosemu. Frau si hned na to taky už vybral.

,,Beru tento meč.‘‘ řekl Frau.

,,Dobrý výběr. Zítra si zašermujeme.‘‘ řekl bobr. Verča stále váhala. ,,A co vy slečinko?‘‘ zeptal se Verči. Došlo mi, že si naše jména nepamatuje.

,,Já nevím.‘‘ řekla Verča vyděšeně. Šla jsem k ní.

,,Jen si dej na čas. Nespěchej, ale opravdu si něco vyber.‘‘ radila jsem šeptem Verče a pak jsem od ní odešla.

,,Co si jí řekla?‘‘ zašeptal mi do ucha Frau. Podívala jsem se na něho. Stoupla si na špičky a Frau se sklonil a nastražil ucho.

,,Aby nespěchala.‘‘ zašeptala jsem mu do ucha. Nerozbušilo se mi srdce, jako když jsem šeptala do ucha Ichinosemu. Došlo mi to. Zamilovala jsem se do Ichinoseho ještě víc, než jsem byla z toho anime. I do Fraua, ale teď jsem zjistila, že je to je přátelská, sourozenecká láska, ne citová, jako u Ichinoseho. Ichinose se na nás podíval. Taky jsem se na něho podívala. Usmála jsem se a pak sklopila zrak. Cítila jsem, jak mi rudnou líce. Byla jsem ráda, že tu nebylo moc světla.

,,Už mám vybráno.‘‘ řekla Verča po chvíli a vytáhla luk se šípy.

,,Dobrá, teď máte zbraně a teď rychle ke mně do chýše.‘‘ řekl bobr. Všichni jsme ho následovali. Verče i Frauovi se šlo těžko, protože nesli sebou v ruce meč a luk se šípy. Já a Ichinose jsme to měli výhodné. Když jsem si toho všimla, tak jsem si od Verči vzala šípy.

,,Díky.‘‘ řekla Verča. Usmála jsem se na ni. Zase jsme museli běžet, abychom bobrovi stačili. Asi za půl hodiny jsme dorazili do jeho jeskyní chýše.

,,Udělejte si tu pohodlí, jako doma.‘‘ řekl vlídněji bobr. ,,Omlouvám se za své hrubé chování, ale pospíchali jsme. Nechtěl jsem, aby nás nějaký špeh bezhlavého draka našel.‘‘ vysvětlil nám bobr. Dostali jsme od něho najíst nějaké omáčko-polívky. K tomu byl chleba, ale bylo to dobré. Všichni jsme si pochutnali, nebo aspoň myslím. Každý to pochválil, tak to byla asi pravda. Rozhlídla jsem se kolem sebe. V zadu byly dveře, ale co v nich bylo, to si mohu jen domyslet. Kuchyňku měl o něco větší než veverčák. Ale neměl obývák. Bylo to spojeno s kuchyňkou. Cítila jsem se tu bezpečně. Na Verče jsem si všimla, že je taková nejistá, ale podle mě se tolik nebála, když se mě nedržela za ruku a ani Fraua se nedržela za ruku. I když si myslím, že toho by jen tak za ruku nechytla. ,,Odkud pocházíte?‘‘ zeptal se nás bobr. Každý jsme mu řekli náš příběh, jak jsme se sem dostali a odkud jsme. Měl pár otázek ohledně anime, které jsem se mu snažila vysvětlit, protože Verča to nesleduje a ani Frau s Ichinosem nevěděli co to je. Ale když se na to bobr pak už neptal, doufala jsem, že to pochopil. ,,Myslím, že je čas na kutě. Musíte být vyčerpáni po dnešku.‘‘ řekla bobr. Ulevilo se mi, že to říká, protože unavená jsem byla dost. Už jsem i cítila, jak mě začíná bolet celé tělo. ,,Pojďte, zamnou.‘‘ vyzval nás. Vzali jsme si baťohy a šli za bobrem.

Otevřel dveře, kterých jsem si předtím všimla. Byl to seník. ,,Není to nic moc, ale tady budete spát. Snad se vyspíte.‘‘ řekl nám.

,,Určitě ano.‘‘ odpověděla jsem za všechny, teda aspoň doufám.

,,Dobrou noc a zítra se připravte na tvrdý trénink.‘‘ řekla bobr a zavřel dveře. Světlo šlo od okna, tak jsme nepotřebovali žádné světlo. Z baťohů jsme si vytáhli deky. Ze sena jsme si udělali něco jako polštáře a něco jako prostěradlo a přikryli se dekou. Bylo mi krásně. Nebyla mi zima a ani teplo mi nebylo. Prostě akorát. Ležela jsem vedle Verči a Ichinoseho.

,,Jane?‘‘ zeptala se mě Verča.

,,Copak Verů?‘‘ zeptala jsem se ji.

,,Mohu se tě chytit za ruku?‘‘ zeptala se nejistě.

,,Jasně, klidně můžeš.‘‘ usmála jsem se. Verča se taky usmála a chytila mě pevně za ruku. Cítila jsem, jak se chvěje. Určitě se bála. Zase v jiném neznámém prostředí.

,,Co kdybychom se chytli navzájem za ruce? Budeme se cítit víc v bezpečí.‘‘ navrhl Frau. Věděla jsem jaký má v tom záměr.

,,Já jsem pro.‘‘ řekla Verča, což mě překvapilo. Hned jsem se podívala, jak se drží za ruce. Nejistě jsem se podívala na Ichinoseho.

,,Jestli nechceš, nemusíme se držet za ruce.‘‘ naklonil se ke mně Ichinose a pošeptal mi do ucha.

,,V pohodě‘‘ zašeptala jsem mu taky do ucha, usmála se a jemně se ho chytla za ruku. Cítila jsem se jak v sedmém nebi. Nikdy bych nevěřila, že se budu držet za ruku s anime postavou a ještě ke všemu s mojí láskou Ichinosem Tokiyou. Srdce mi bušilo ze všech sil a měla jsem mravenčení v žaludku.

,,Co kdybychom se takhle drželi pořád?‘‘ zeptala se Verča.

,,Jak to myslíš Verů?‘‘ zeptala jsem se ji.

,,Že vždy když půjdeme spát a budeme spát takhle vedle sebe i při cestě, když půjdeme.‘‘ vysvětlila mi Verča. Pomyslela jsem si, že mi to dělá naschvál. Věděla jsem, jak se musí Frau cítit. Já se taky tak cítila. V sedmém nebi.

,,Já jsem pro. Budeme se cítit bezpečněji a silněji.‘‘ souhlasil Frau.

,,I já jsem pro.‘‘ slyšela jsem svůj hlas, jak říká, že souhlasí. Ani jsem si to neuvědomovala, jako by mluvil někdo za mě.

,,Není to špatný nápad.‘‘ souhlasil i Ichinose.

,,Dobrou noc.‘‘ popřála nám Verča.

,,Dobrou noc, všichni.‘‘ popřála jsem všem.

,,Dobrou.‘‘ popřál Frau.

,,Dobrou noc, lidi.‘‘ popřál Ichinose. Zavřela jsem oči a hned jsem usnula. Kupodivu jo. Ale co jsem to měla za sny, neuvěřitelné.

 

ICHINOSE:

Šel jsem hned za bobrem. Za mnou šla, Jane, Verča a nakonec Frau. Říkal jsem si, kam nás bobr tak rychle žene. Řekl, že na otázky není čas, jako by mi četl myšlenky. Jeho hlas nezněl moc příjemně. Říkal jsem si, že jsme asi nevítanými hosty. Rozhodl jsem se, že kdyby měl nějaké řeči, že se Jane, zastanu, ať to stojí cokoliv. Museli jsme po tom dnešku, co jsme si vytrpěli běhat. Nemyslel jsem tak na sebe, jako teď na Verču, která byla z nás nejvíc vyždímaná. Došli jsme na rozcestí, tři chodeb. Bobr si vybral tu nalevo. Tam se šlo svižnějším krokem, ale už se neběželo. Dokonce mohli jít dva vedle sebe. Verča se toho hned zhostila a chytila se Jane za ruku. Bobr se nás zeptal, jak se jmenujeme poté, co se nám představil. Slova jsem se ujal já a všechny nás představil. Říkal jsem si, jestli si to zapamatuje, když se na nás ani nepodíval. Zeptal se nás ostrým hlasem, že jestli nám nevadí, že nám nebude říkat vaše výsosti. Jane odpověděla za nás, že nebude. Já jen přikývl hlavou. Došli mi, že nejspíš mě nevidí, ale bylo mi to jedno. Poté se zeptal, jestli umíme zacházet se zbraněmi. Frau tentokrát odpověděl za nás všechny, když řekl, že ne. Bobr řekla, že se to zítra všechno naučíme, nebo aspoň ty základy. Byl jsem překvapen, protože jsem si myslel, že půjdeme zase cestovat. Verča se zeptala, jestli teda zítra nebudeme cestovat dál. Bobr nám vysvětlil, že ne, že se musíme naučit ty základy, a že budeme trénovat. Říkal jsem si, jaké zbraně budeme nejspíš používat. Nikdy jsem žádnou zbraň v ruce nedržel. Jane se zeptala kam se poděl Smíšek. I já zaregistroval, že tu s námi už není. Bobr vysvětlil, že se vrací k veverčákovi, že svůj úkol splnil. Asi po hodince jsme dorazili na místo.

Dorazili jsme na místo, které bych nazval skladištěm. Bobr nám řekl, že si máme vybrat zbraň. Těch druhů zbraní tam byla fůra. Já si dokonce vybral jedu pistoli, ale čekal jsem, co si vybere, Jane. Chtěl jsem úplně stejnou zbraň a bylo by mi to jedno, co by kdo říkal. Ta si vybrala jednoduchou pistoli. Naštěstí tam byla ještě jedna úplně stejná. Bobr nám pochválil výběr a řekl, že náboje jsou u něho, která nám teprve dá. Po chvíli si vybral i Frau. Vybral si meč. Říkal jsem si, že se k němu perfektně hodí. Všiml jsem si, jak je bobr netrpělivý. Verča se stále nemohla rozhodnout. Jane k ní přišla a něco jí zašeptala do ucha. Zajímalo by mě co, ale nechtěl jsem zase vyzvídat. Cítil jsem, že je Verča ve stresu. Hlavně na to nepřidal bobr, když tolik spěchal. Všiml jsem si, jak Jane něco zašeptala do ucha Frauovi. Trochu mě to zabolelo u srdce. Sice jsem věděl, že Frau je zamilovaný do Verči, ale nevěděl jsem jak je na tom Jane. Jestli je taky zamilovaná a do koho? Jestli to náhodou není Frau? Tyto otázky se mi honily hlavou. Všiml jsem si, jak se Jane na mě podívala a usmála se. I já jí úsměv oplatil, ale už ho neviděla, protož se sklopila zrak. Nechápal jsem, proč to udělala a trochu mě to znepokojilo. Nakonec si Verča vybrala luk se šípy. Bobrovi se ulevilo a zase jsme spěchali.

Běželi jsme zase. Všiml jsem si, jak se Frauovi a Verče běží špatně. Chtěl jsem Verče pomoci, že si od ní vezmu šípy, ale Jane, byla rychlejší. Frauovi jsem pomoci nedokázal. Ještě jedna věc mě napadla, že bych si od Verči vzal i luk, že by Verča běžela na lehko, ale pak jsem to zavrhnul. Říkal jsem si, že by to bylo zdržovaní a dohadovat jsem se nechtěl. A rozhodně jsem nechtěl ztratit z dohledu bobra. To by ještě chybělo, kdybychom se ztratili. Běželi jsme asi půl hodiny, než jsme dorazili do chýše bobra.

V jeho chýši nás přivítal vlídněji, což mě překvapilo. Dokázal, že si hned o každém nemůžu udělat obrázek hned, když ho neznám. Hned i vysvětlil své chování. Když to říkal, tak jsem ho chápal a asi na jeho místě jsem se zachoval stejně. Dostali jsme i najíst. Myslel jsem si, že spíš se najíme z našich zásob, ale dal nám nějakou omáčku, nebo co to bylo s chlebem. Ale bylo to dobré. Radši jsem se neptal, co to bylo, aby se mi pak neudělalo špatně. Po jídle se nás vyptával, odkud jsme. Každý jsme mu to řekli. Já a Frau jsem řekli, že pocházíme z anime. Hned chtěl vědět, co to znamená a Jane mu to vysvětlila. Na nic se neptal, tak snad to pochopil. Po té co nás vyzpovídal, rozhodl, že je čas na kutě. Byl jsem rád, protože jsem se cítil už unavený.

Odvedl nás za dveře, které byly za Jane, kterých jsem si všiml, když jsme vešli do chýše. Byl to seník nebo něco na ten způsob. Bobr nám popřál dobrou noc a odešel. Z okna sem svítilo měsíční světlo. Z baťohů jsme si vytáhli deky a přikryli jsme se a lehli na seno. Já ležel na kraji a vedle Jane. Byl jsem celý šťastný, že můžu vedle ní ležet. Slyšel jsem Verču, jak říká Jane, jestli se ji může na něco zeptat. Jane, souhlasila. Verča se chtěla chytit za ruku a Jane s tím souhlasila. Všiml jsem si, jak se Verča pousmála. V tom Frau navrhl, že bychom se měli držet za ruce všichni. Což mě vykolejilo. Tohle jsem zrovna nemyslel, že Frau řekne, ale na jednu stranu jsem ho i chápal. Chtěl se nějak dotýkat Verči a být jí nablízku. Chtěl jsem to taky tak, ale s Jane. Všiml jsem si, jak se podívala na ty dva a pak na mě. Trochu mě to zklamalo, ale naklonil se k Jane a zašeptal jí do ucha, že jestli nechce, tak se držet za ruce nemusíme. Srdce mi bušilo jak o závod, když se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha, že dobře. Myslel jsem, že jsem se přeslechl. Ale v tom se chytila jemně za mou ruku. Jemně jsem ji stiskl, ale tak, aby ji to nebolelo. Chtěl jsem jí tím říci, že se není čeho být, že tu jsem já, který se o ni postará. Verča navrhl, že bychom se mohli takhle držet za ruce pořád. Jako Jane jsem ji nepochopil, ale Jane, byla rychlejší a zeptala se. Verča to vysvětlila. Myslel jsem, že sním. První kdo s tím souhlasil, byl Frau. Pak i Jane, řekla, že souhlasí, což mě překvapilo. I já řekl, že to nezná špatně. Cítil jsem se jak v sedmém nebi. Skoro pořád se držet za ruku s Jane. Silně mi bušilo srdce a v žaludku jsem měl mravenčení. Pak jsme si všichni popřáli dobrou noc. Hned jsem vytuhl ke svému překvapení.

 

VERONIKA:

Šli jsme za bobrem Davidem. Vedl nás chodbou, která byla úzká, že jsem se nemohla držet Jane za ruku. Bobr David zrychlil tempo a museli jsme běhat. Po bobrovi Davidovi šel Ichinose, Jane, já a na konec šel Frau. Všimla jsem si, že nejde smíšek, ale při tom běhu jsem neměla šanci se na to zeptat. Lapala jsem po dechu. Byla jsem unavená, vyčerpaná po dnešku a z té chodby jsem neměla dobrý pocit. Chtělo se mi brečet, ale zatla jsem zuby a nevydala ani hlásku. Došli jsme na rozcestí, kde vedli další tři chodby. Šli jsme po té levé, kde jsme šli svižným krokem, ale už jsme neběželi. Byl tu větší prostor, tak jsem se mohla už chytit Jane za ruku. Hned jsem se cítila bezpečněji. V chodbách nebylo skoro vidět. Bobr David se nám představil a pak chtěl znát naše jména. Ichinose nás všechny představil. Říkala jsem si, jestli si ta naše jména zapamatuje. Když se ani nepodíval jak nás Ichinose postupně představuje. Zeptal se nás, jestli nám nevadí, že nám nebude říkat naše veličenstvo atd. Jane, řekla, že bude ráda. Já přikývla na souhlas. Pak mi došlo, že nás nevidí a chtěla jsem odpovědět, že ne, ale bobr David byl rychlejší a zeptal se, jestli umíme zacházet se zbraněmi. Frau odpověděl za nás všechny, když řekl, že ne. Bobr David řekl, že se to zítra naučíme, že tady aspoň základy. Zeptala jsem se, jestli se teda zítra nevydáme na cestu. Bobr David řekl, že ne, že se bude trénovat. Nevěděla jsem co je lepší. Jestli cestovat nebo trénovat. Řekla jsem si, že další den to zjistím co je lepší. V tom se Jane, zeptala na Smíška. Mezitím jsem nato totiž zapomněla, že jsem se chtěla taky zeptat. Bobr David to vysvětlil tak, že prý splnil úlohu nás odvést k němu a že je na cestě zpátky k Renovi. Sice pavouky ráda nemám a bojím se jich, ale Smíšek mi nebezpečný nepřišel a dokonce jsem ho měla i ráda. Mrzelo mě, že jsem se s ním nemohla rozloučit a omluvit se mu, že jsem se ho bála. Za hodinku jsme dorazili na místo.

Dorazili jsme do skladu zbraní.  Z toho jsem neměla moc velkou radost. Hlavně, když bobr David řekl, že si máme jednu z nich vybrat. Šla jsem ke krabici, kde bylo spoustu zbraní. Po pistole až po meče. A různé druhy pistolí i mečů. Všechny jsem ani neznala. Po chvíli si vybrala, Jane. Vybrala si pistoli. I Ichinose si vybral pistoli. Přišlo mi, že má úplně stejnou jako Jane. I Frau si vybral meč. Jen já se pořád nemohla rozhodnout. Váhala jsem mezi dýkou nebo co to bylo za nůž a lukem se šípy. Bobr David byl netrpělivý a naháněl mi hrůzu. Jane ke mně přistoupila a zašeptala mi do ucha, že není kam spěchat, že mám čas. Což mě trochu uklidnila. Po chvíli jsem si nakonec vybrala luk se šípy. Rozhodla jsem se, že bude lepší bojovat na dálku než na blízko.

Zase jsme se dali do běhu. Běželo se mi těžce, když jsem nesla luk a šíp, ale nebyla jsem jediná. Všimla jsem si, že se běží i Frauovi těžce s tím mečem. Jane si ode mne vzala šípy. Byla jsem jí vděčná, že mi takhle pomohla. I ten luk byl těžký, ale aspoň jsem ho mohla držet oběma rukama. Byla jsem celá zadýchaná, ale i přes tu bolest a únavu jsem běžela jak o život.

Doběhli jsme k chýši bobra Davida. Uvítal nás uvnitř svého bydliště. Odložili jsme baťohy a zbraně a sedli si ke stolu. Bobru začal něco ohřívat. Omluvil se nám za své chování, ale že spěchal, aby nás nechytili špehové bezhlavého draka. Při vzpomínce na bezhlavého draka se mi udělalo zle od žaludku. Dostali jsme najíst. Myslela jsem, že si budeme muset dát něco z našich zásob, ale byla jsem překvapena. Bylo to dobré. Sice jsem nevěděla co to jím, ale nebylo to špatné. Chutnalo mi to. Sice jsem se stále bála, ale řekla jsem si, že bude lepší se udržet na uzdě před bobrem Davidem a nedržet se Jane za ruku. Po jídle si nás vyzpovídal. Zajímalo ho, odkud jsme. Všichni jsme mu to vysvětlili a Jane extra co je anime, když se o tom zmínili kluci. Poté řekl, že je čas na kutě a zavedl nás ke dveřím za Jane, kterých jsem si nevšimla, dokud je neotevřel.

Byl to seník, nebo aspoň myslím. Všude bylo seno pohozené. Bobr David nám popřál dobrou noc, a že budeme mít tvrdý trénink zítra, na který jsem se netěšila. Vytáhli jsme si z baťohů deky, která jsme si vzali sebou a lehli si na seno. Já si lehla vedle Jane a Fraua. Cítila jsem, že se potřebuju chytit někoho za ruku. Celá jsem se třásla strachy. I když bobr David vypadal, jako dobrák, ale i tak. Pomohlo mi to, že jsem mohla spát s Jane v té jedné posteli u veverky Rena. Proto jsem se Jane zeptala jestli by jí nevadilo, že se ji chytím za ruku. Jane se usmála a souhlasila. Hned jsem jí stiskla ruku. Nechtěla jsem pevně, ale potřebovala jsem ji držet pevně. Frau nevrhl, že bychom se mohli všichni chytit za ruce. Já s tím hned souhlasila, protože jsem věděla, že když se budu držet za ruku, i chlapa, tak se nebudu tolik bát. Hned jsem ho taky silně čapla za ruku. Bylo mi to v tu chvíli jedno. Podívala jsem se na Fraua a ten se usmál. Já mu úsměv oplatila. Poté jsem navrhla, co kdybychom se takhle drželi pořád. Jane to nepochopila, tak jsem to vysvětlila, že bychom se takhle za ruce drželi i při chůzi i při spaní, když budeme spát takhle vedle sebe. Frau hned souhlasil. I Jane, souhlasila a nakonec i Ichinose. Byla jsem celá šťastná, že s tím všichni souhlasí. Cítila jsem se víc v bezpečí a cítila jsem, že se tak nechvěju jako předtím. Povolila jsem stisk u ruky u Fraua i Jane. Popřála všem dobrou noc a zavřela jsem oči. Chvíli mi trvalo, než jsem usnula.

 

FRAU:

Vešli jsme za Davidem do jeskyně. Ten hned zrychlil tempo, že jsme museli běžet. Oznámil nám, že žádné otázky a běželo se dál. Verča sotva popadala dech. Chtěl jsem jí nějak pomoci, ale nevěděl jsem jak. Ale Jane, neběžela taky tak rychle, že jsme ji stále viděli, i když nějaký kus běžela za námi. Verču jsem klidně mohl předběhnout, ale to jsem udělat nechtěl. Chtě jsem jí krýt aspoň záda, kdyby něco. Doběhli jsme na rozcestí. David se vydal levou chodbou, kde zpomalil. S Verčou jsme dohnali, Jane a Ichinoseho. Cesta byla pro dva vedle sebe. Verča šla hned k Jane a chytila se ji za ruku. Jak rád bych to měnil, aby se držela spíš ona mě. Ale měl jsem hold smůlu. Jane, zná líp než nás a sama neví, co k ní cítím. David se nám představil a zeptal se na naše jména. Ichinose nás představil. Všiml jsem si, jak je v jeskyni šero a David se ani na nás nepodíval. Došlo mi, že si nás nezapamatuje. Zeptal se nás, jestli nám nevadí, že nám nebude říkat vaše výsosti. Jane, odpověděla, že ne a já jen přikývl. Ani mi nedošlo, že se nedívá a nevidí nás, protože i Verča s Ichinosem přikývli tak jsem to neřešil. Zeptal se nás, jak umíme zacházet se zbraněmi. Odpověděl jsem za všechny, že neumíme. David nám řekl, že se to naučíme. Verča se zeptala, jestli se teda další den nevydáme na cestu. I mě to zajímalo. David to vysvětlil tak, že budeme u něho na dvě noci, a další den trénovat s bojem se zbraněmi. Docela jsem se těšil, s jakou zbraní budu bojovat, ale měl jsem obavy o Verču, jestli ta to zvládne. Jane se zeptala na Smíška. Došlo mi, že tu není s námi. David nám vysvětlil, že je na cestě zpátky k Renovi.

Došli jsme do skladiště, nebo co to bylo. Tam byla velká bedna zbraní. Různé druhy mečů a pistol. David nám řekl, že si každý má jednu zbraň vybrat. Jane i Ichinose si hned vybrali. Měli pistole. Úplně stejné. Musel jsem Ichinoseho pochválit, že si počkat co si vybere, Jane. Nakonec se mi zalíbil jeden meč, který jsem si vybral. Verča stále váhala. Zajímalo by mě nad čím tak přemýšlí. David byl netrpělivý. Chtěl jsem mu něco říci, ale Jane, přišla k Verče a něco jí zašeptala do ucha. Zeptal jsem se pak Jane, co ji to zašeptala a Jane mi řekla, že nemá kam spěchat, že je času dost. Musel jsem se usmát. Došlo mi, že tím ji uklidnila. Po chvíli si Verča vybrala luk a šípy.

Zase jsme se dali do běhu. Mně i Verče se běželo špatně. S tím mečem, který byl těžký, a musel jsem ho držet v ruce, protože jsem ho neměl kam dát. I Verče se běželo špatně. Rád bych ji pomohl, ale sám jsem měl problémy. Jane naštěstí si toho taky všimla a Verče trochu pomohla. Vzala si od ní šípy. Asi za půl hodiny jsme doběhli do chýše Davida.

Když jsme vyšli k němu domů, tak se nám David omluvil za své chování. Když to vysvětlil, tak jsem mu rozuměl a chápal ho. Ohřál nám jídlo. Nevím, co to bylo, ale bylo to dobré. Cítil jsem z toho houby a ty mám rád. Po večeři se nás David vyptával. Hlavně odkud jsme. Každý jsme mu to řekli a Jane mu vysvětlila co je anime. David se na nic neptal, tak to asi pochopil, jako já a Ichinose. Pak se rozhodlo jít na kutě.

David nás zavedl ke dveřím, které byly za Jane a já si jich vůbec nevšiml. Ani celkově jsem si neprohlížel baráček. Každý si vzal batůžek a šel do těch dveří. Byl to něco jako seník. Každý si to musel domyslet, když tam bylo jen a jen sen. David nám popřál dobrou a odešel. Z baťohů jsme si vytáhli deky a přikryli jsme se jimi. Já ležel na kraji a vedle Verči. Verča se zeptala, Jane, jestli jí nebude vadit, když ji bude držet za ruku. Jane, řekla, že ne. Dostal jsem odvahu a navrhl jsem, že bychom se mohli držet za ruce všichni, abychom se cítili víc v bezpečí. K mému překvapení, s tím Verča hned souhlasila a chytila mě za ruku. Celá se chvěla. Došlo mi, že musí mít velký strach. Všiml jsem si, jak Ichinose něco šeptá, Jane do ucha a ona zase jemu. Pak se taky chytli za ruce. Verča navrhla, že bychom se takhle mohli držet za ruce pořád. Myslel jsem si, že jsem se přeslechl, ale když se Jane, zeptala jak to myslí a Verča jí to vysvětlila, byl jsem v sedmém nebi. Hned jsem s tím souhlasil a dodal, že se tím budeme cítit bezpečněji a silněji. I Jane, souhlasila, což mě taky překvapilo, že s tím souhlasí tak hladce. I Ichinose řekl, že s tím nemá problém. A bylo rozhodnuto. Byl jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem. I když asi jsem nebyl jediný. Musel být i Ichinose i Jane. Jen u Verči jsem nevěděl, jak to bere ona, ale jedno mi vyšlo. Budu ji držet za ruku a to skoro pořád. Pak nám Verča popřála dobrou noc. I já popřál všem dobrou noc a zalehl jsem. Chvilku jsem nemohl usnout, protože jsem byl stále v sedmém nebi. A musel jsem stále myslet na to, nad čím jsme se domluvili. Po chvíli jsem taky usnul.

 

 

 

Zlý sen

JANE:

Zdálo se mi, že jdeme na bezhlavého draka. Nebo spíš jen já a Ichinose. Bojovali jsme proti němu meči. Ale problém byl, že nebyla vidět žádná jeho hlava. Museli jsme uhýbat ohni, jak ho na nás chrlil. Jednou mě i popálil levou ruku. Bolelo to jako čert. Vyhrkl mi slzy. Ale nevzdávala jsem se a bojovala jsem dál. V tom drak vzal Ichinoseho do tlamy a chtěl ho spolknout. Chtěla jsem useknout hlavu drakovi, ale usekla jsem jí Ichinosemu. Z hrůzy jsem se probudila. Cítila jsem, jak mi tečou slzy a pot. Zjistila jsem, že držím za ruku jen Verču. Všichni spali. Já cítila, jak se celá třesu. To byl sen. Takový se mi ještě nezdál. Moje noční můra. Věděla jsem, že teď neusnu a chyběl mi můj plyšák, který jsem mívala na tyto noční můry nebo, když byla bouřka. Chtěla jsem se k někomu přitulit. Ale Verču jsem nechtěla budit a víc vyděsit, když jsem byla sama vyděšena a vzbudit Ichinoseho jsem neměla odvahu. Setřela jsem si slzy a pot. Lehla jsem si a sledovala oddychovacího Ichinoseho. Pak, když jsem si byla jistá, že se nechvěju, dodala jsem si odvahy a chytila znovu Ichinoseho za ruku. Cítila jsem, jak mi ji stiskl. Ale když jsem se na něho podívala, tak spal. Asi reflex ze spánku. Řekla jsem si. Chvíli jsem sledovala Ichinoseho, než jsem znovu usnula. Tentokrát bez snů, což jsem byla ráda.

 

ICHINOSE:

Cítil jsem, jak se mě Jane, pustila. Otevřel jsem oči, ale viděl jsem, jak spí, ale neklidně. Říkal jsem si, že má asi sen. Pak jsem si všiml potu, a jak jí něco teče z očí. Došlo mi, že to jsou slzy. Poprvé jsem viděl, Jane brečet. Došlo mi, že se jí zdá noční můra. Řekl jsem si, že ji probudím z toho zlého snu, aby se mohla líp vyspat. Ale v tom jsem si všiml, jak otevírá oči. Hned jsem je zavřel a dělal, že spím. Asi po chvíli mi zase Jane, dala ruku. Jemně jsem jí stiskl, ale dál jsem dělal, že spím. Ještě jsem cítil, jak se jí ta ruka chvěje. Chtěl jsem vědět, co se jí zdálo, ale dělal jsem, že spím, tak jsem to nemohl vyslechnout ani další den ráno. Ani nevím, jak jsem usnul.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.