Crazy Fangirl! - 10. část
Informace:
Další pokračování :3 Opravdu se snažím dělat z toho zase velkou komedií, ale momentálně mi v tom brání samotná dějová linka :D
Doufám, že i tak se to bude líbit.
Anime: Kuroko no basket
,,Zatím, Hakicchi.”
Mířila jsem do školy se zvláštním pocitem. Měla jsem hlavu plnou nejrůznějších myšlenek. Nedovedla jsem se soustředit na své okolí. A neměla jsem sebemenší zdání proč to tak je.
Dokonce jsem už ani nepředstírala, že poslouchám Mikeino povídání o Tokyo ghoul. Prostě jsem hloupě zírala před sebe a přitom byla atakovaná vlastní myslí:
,,Hakicchi, už dlouho jsem ti chtěl něco navrhnout...nechtěla by jsi ke mně?” pousměje se na mě můj vysněný obrázek Ryouty.
,,Ach, ano.” přikývnu nadšeně.
~Později u něho~
,,Ryouta-kun? To snad, ne?” rozzářím se. Přede mnou v jeho luxusní obýváku na bílém gauči sedělo pět dalších krasavců.
,,Kisechin, kdo je ta roztomilá dívka?” poznamená nejvyšší z nich, Murasakibara Atsushi, který právě jí brambůrky.
,,Bylo by od tebe slušné, kdyby si nám ji představil.” zabručí Midorima Shintarou a upraví si své neposedné brýle, které mu sklouzly z nosu.
,,Toto je Uchiyama Haki.” představí mě pyšně Ryouta.
,,Těší mě, Haki.” ušklíbne se děsivě Akashi Seijuro a sevře pevněji nůžky ve svých dlaních.
,,My už jsme se potkali, přesto tě rád vidím.” potřese si se mnou Kuroko Tetsuya.
,,Minechin, vzbuď se!” zatřese Murasakibara s Aominem Daikim, který leží rozvalený na bílém gauči a těžce oddechuje.
,,Tohle je nejkrásnější den v mém životě!” vykřiknu a radostí se zatočím.
,,To ještě není vše, Hakicchi.” zastaví mě Kise a přimáčkne si mě k sobě. Začervenám, zavřu své oči a nechám se jim políbit.
,,Ryouta.” vydechnu nadšeně.
,,Hakicchi!” zavolá na mě jeho hlas.
,,Hakicchi!” ucítila jsem jak se mnou někdo třese. Otevřela jsem svá víčka a rozhlédla jsem se. Byla jsem naprosto dezorientovaná. Seděla jsem na svém místě ve třídě, na tváři jsem měla červenou skvrnu od toho, jak jsem měla hlavu opřenou o ruku.
,,Hakicchi, slyšíš mě?” zavolal dotčeně Kise a neustále máchal rukou před mým obličejem, aby si získal mou pozornost. Párkrát jsem zamrkala a promnula si oči.
,,Jo, slyším.” zabručela jsem a vzdychla. A já tak doufal, že to nebude jen sen.
,,Děkuji ještě jednou za včerejšek.” Jakmile se zmínil o včerejšku, projel mým tělem ostrý meč. ,,Jsi v pořádku? Hakicchi je nějaká bledá?”
Necítila jsem se vůbec dobře. V krku jsem měla nepříjemný pocit a špatně se mi dýchalo. Po tváři mi stékal studený lepkavý pot a srdce bilo velice pomalu.
,,Ano, jen se mi udělalo na chvíli slabo.” bolestivě jsem se usmála a marně se snažila popadnout dech.
Než mohl Kise říct nějakou námitku ozval se zvonek, který utnul jeho šanci se mnou dále mluvit. Byla jsem za to vděčná, protože jsem nechtěla, aby viděl jak jsem slabá. Oči se mi zastavily na jeho zádech. Když nad tím přemýšlím, je vůbec Kise člověk? Chci říct, má vůbec nějaké chyby, které lidé obyčejně mají?
Je to talentovaný sportovec, který vypadá jako anděl. Navíc je tak laskavý, ke každému vlídný. Má peníze, úžasné kamarády a překrásnou přítelkyni. Zdá se, že život není vždy fér. Někdo má víc, někdo miň. A je jen na nás jak s tím “množstvím” štěstí budeme zacházet. Pozorovala jsem se zájmem jeho blonďaté pramínky a představila si jak se jich dotýkám. Náhle se na mě ohlédl. Věnoval mi starostlivý pohled s překrásným úsměvem. V jeho zlatých očí, které lemovaly dlouhé husté řasy, jsem se ihned ztratila. Úsměv, zahříval mé srdce a nutil ho poskakovat, mé tváře se musely červenat.
,,Kise Ryouta,” pomyslela jsem. ,,Já tě miluji.”
,,Haki-chan, čím to je?” rozzářil se profesor Kaworu. ,,Tvůj hlas se od minule hodně zlepšil. Nechtěla by jsi si zpívat na soutěži?” zeptal se s laskavým úsměvem.
,,Myslíte, že bych to zvládla?” začervenala jsem se.
,,Já to vím!” řekl odhodlaným hlasem a pyšně zvedl hlavu výš.
,,Děkuji.” usmála jsem se na něho svým nejkrásnějším úsměvem.
,,A Haki-chan, mohla by jsi...mohla by jsi mi dát kontakt na tvého strýčka?” otázal se nejistě.
,,J-jistě.” přikývla jsem a vytáhla svůj mobil.
Dala jsem mu telefonní číslo na strýčka, ale pro jistotu jsem mu dala i své. Poté jsme se rozloučili a já mířila rovnou do tělocvičny.
Zvláštní bylo, že v tělocvičně nikdo nebyl. Podívala jsem se i do šatny, ale místnost byla dokonale opuštěná. Možná si šli zaběhat? Mohla jsem jedině spekulovat.
,,Ha-ki-chan?” ozval se za mnou děsivý dívčí hlásek. Připadal mi hrozně povědomí. Ohlédla jsem se za zdrojem a zůstala nejistě stát. Přede mnou stála Kiseho přítelkyně Notsuda Kami a nějaké další studentky této střední.
,,Ano?” snažila jsem se být klidná, ale měla jsem z toho špatný pocit.
,,Kdo ti dovolil se motat kolem Kise-kuna?” řekla povýšeným hlasem, až mě šokovalo jak nepříjemný byl.
,,Cože?” nechápala jsem ji, ale v ten moment na mě z vrchu někdo vylil ledovou vodu. Byla jsem úplně promočená a třásla se zimou. Zase se mi udělalo hrozně špatně. Nejsem nemocná?
,,Poslouchej ty malá děvko,” popadla mě kolem krku a škubla se mnou tak ostře, že se mi zamotala hlava. ,,dělá se mi zle s takové špíny jak jsi ty! Nechápeš, že Kise se pro tebe nehodí?” děsivě se ušklíbla a prohrábla si růžové vlasy. ,,Znáš pohádku Kráska a Zvíře?” Nedopovídala jsem ji na to. ,,Na kráse nezáleží...dokud máš peníze, že? Jenže drahoušku, Kise je ten Krasavec a ty Prase! Nemáš nic! Nemáš mu, co nabídnout! Peníze, slávu, prsa, zadek, nic! Ubožačko!” rozesmála se vysokým hlasem a spoustu dívek s ní. Pak mi věnovala facku, přičemž mě její ostré nehty škrábly na tváři.
,,Co uděláš teď, huh?!” podkopla mi nohy a nechala mě spadnout na zem. Držela jsem se za bolestivou tvář a zuřivě se na ní podívala.
,,Víš, co?” pousmála jsem se šibalsky a zaťala pěst. ,,Já jsem stejně měla vždycky radši Shreka!” vyskočila jsem na nohy, rozmáchla se a vrazila ji svou pěst do té nádherné tvářičky. Povyk dívek utichl, když uviděl Kami padnout na zadek s krvácejícím nosem.
,,Co uděláš ty, Ka-mi?” zasmála jsem se. Nebyla jsem přece jenom tak křehká.
,,Hakicchi?” zaslechla jsem hlas ve dveří. V tu chvíli jsem dostala něco jako infarkt. Srdce mi bolestivě bilo a dech se zasekl někde v krku. Vyděšeně jsem pohlédla na Kiseho, který stál ve dveřích se spadlou bradou a dalšími členy Kaijou.
,,Kise-kun!” předstírala pláč Kami a její hlas opět připomínal andělův.
,,Co se tu stalo?” zeptal se vážně Ryouta.
,,Kámo nevím, ale Haki ji dala luxusní ránu.” rozesmál se Moriyama.
,,Kdo by to do ní řekl, že?” souhlasil Kasamatsu.
Brala jsem jejich slova jako kompliment, ale momentálně jsem se na pocit štěstí nemohla soustředit. Sledovala jsem Ryoutu, který šel rázným krokem k nám. Měl skloněnou hlavu a pěsti se mu zatínaly.
Tušila jsem dobře, že to nevezme jako ostatní. Tušila jsem, že bude bránit ji a ne mě. Tušila jsem, že nebude hledat pravdu.
Přiklekl si ke Kami a pozoroval zarudlé místo kolem oka a setřel krev stékající z nosu.
,,Kise-kun, ona na mě zaútočila. J-já...já jsem žárlila. Přišla jsem si to za ní vyřídit. Chtěla jsem ji jen laskavě říct, že mi to vadí. A ona mě napadla!” objala ho. Herecké zkušenosti musela mít obrovské. Málem mě donutila si myslet, že jsem na ní opravdu zaútočila.
,,Doufám, že ji nevěříš, Ryouta.” zavrčela jsem a dala ruce v bok.
,,A co mám jiného dělat, Haki?” Kise se postavil na nohy a přistoupil ke mně. Poprvé v životě jsem byla zděšená z toho jak vysoký je. Zírala jsem mu do těch naštvaných očí. ,,Chceš snad odporovat tomu, že jsi ji ublížila?”
,,Ne to ne. Ale měl by ses taky zeptat mě na mou verzi příběhu!” stoupala jsem si na špičky, abych mu byla blíž a zamračila se.
,,Mě stačilo to, co jsem viděl před chvíli.” pověděl chladně. Otočil se ke mně zády a zhluboka se nadechl.
,,Kami běž domů. Mám ještě trénink. Uvidíme se večer.”
,,Dobře.” pokorně přikývla Kami, bez problému vstala a utíkala pryč i s davem dívek.
,,Kise,” chtěla jsem něco říct, ale on mě totálně ignoroval.
,,Vraťme se ke tréninku. Za chvíli budeme hrát proti Aomine Daikimu. Musíme být připraveni!” zněl velice vážně. Sledovala jsem jak mě opouští. Vše kolem mě se změnilo v bílé prázdno, ve kterém jsem se natahovala k jeho mizející siluetě. Kousla jsem se do rtu a vrátila se do reality. Setřela jsem si krev, která stékala z rány na mé tváři, kterou udělala Kami, když mi dala facku.
Sáhla jsem si do kapsy u sukně a vytáhla svůj mobil. Sevřela jsem ho pevně v rukách a naštvaně se podívala na Kiseho. ,,Ty blbečku!” vykřikla jsem, rozmáchla se a hodila po němu mobil. Trefila jsem se přímo do jeho hlavy.
,,Trefa!” nedovedl si Kasamatsu odpustit tuhle poznámku.
Ryouta se zastavil a ohlédl se na mě.
,,Jsi totální ignorant!” zaječela jsem. ,,Já myslela, že jsme přátelé! Myslela jsem, že ta špatná v našem vztahu jsem já! Že já jsem ten ignorant, který tě týrá. Ale není to tak! To ty vše ničíš! Přehlížíš pravdu přímo před tvými zraky!” přes slzy jsem viděla jen jeho rozmazanou tvář. Nemohla jsem říct, jak se tváří. Pyšně jsem se otočila k východu a vykročila vpřed.
V tu chvíli se mi hrozně zamotala hlava a špatně se mi dýchalo. Nedokázala jsem se nadechnout, jako by mi někdo vzal možnost dýchat. Začala jsem hrozně kašlat a zem se pode mnou naklonila.
,,Hakicchi!” křikl zděšeně Ryouta a zachytil mě před pádem. Před mými zraky se objevilo spoustu mžitek a zvuky byly v mých uších utlumené. Víčka mi těžkla a mé tělo se podmaňovala spánku.
Probudila jsem se v bílé místnosti. Nade mnou byly obličeje lidí, ale já je nemohla rozeznat.
,,Haki!” ozvalo se spoustu hlasů najednou. Musela jsem párkrát zamrkat, abych zaostřila.
,,Haki!” pískla Mikea a objala mě.
,,Ty jsi nás ale vyděsila!” zabručel dotčeně Kasamatsu-senpai.
,,Už to nedělej!” řekl vážně Moriyama.
,,Měla jsem o tebe hrozný strach, Haki!” Mikea mi plakala na rameni a tiskla si mě k sobě.
,,Co se mi stalo? Kde to jsem?” otázala jsem se zmateně.
,,Jsi v nemocnici. Doktor říkal, že to bylo jen psychické vyčerpání, které vedlo ke kolapsu. Prý budeš na stres velmi háklivá.” odpověděl Moriyama zamyšleně.
,,Ještě, že Kise tak rychle zareagoval.” ocenil ho Kasamatsu.
,,Kde je?” rozhlížela jsem se, ale nikde jsem ho neviděla.
,,Říkal, že se na tebe přijde podívat později.” pousmála se Mikea a odtáhla se ode mně.
Měla pravdu. Kise opravdu přišel později, ale byl vážný, chladný a smutný.
,,To vše se stalo kvůli mě, že Hakicchi?” nepovídal se mi ani jednou do očí.
,,Ano.” zamumlala jsem neslyšeně. ,,Ne, ne.” řekla jsem hlasitě a zavrtěla hlavou.
,,Alespoň mi nelži!” naštvaně se na mě podíval.
,,Proč? Stejně mi nevěříš.” zavrčela jsem a uhnula mu pohledem.
,,Prý jdeš zítra s Kasamastu-senpai a Mikea-chan do kina?” zašeptal.
,,No a co?” odsekla jsem mu.
,,A pozítří s Kagamim na rande.” Než jsem se ho stačila zeptat o čem to sakra mluví, hodil mi zpátky telefon, který jsem po něm předtím hodila. Měla jsem tam SMS od neznámého čísla:
,,Ahoj, Haki.
Napadlo mě jestli by sis se mnou nechtěla pozítří zajít na hamburger?
Kagami Taiga.
PS. Má tvé číslo od Kuroka.”
,,Nikdy jsem Kurokovi nedala své číslo.” namítala jsem.
,,Ale já ano.” řekl bolestivě Kise. Odtáhla jsem zrak od mobilu a podívala se na něj. Ale on už tu nebyl.
,,Kise!” zavolala jsem za ním, ale nezastavil se. Ani se nevrátil. Bože, co se odehrává v hlavě toho blonďáka?
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
